<![CDATA[HeadAudio - audiofilský web - Clanky]]>Mon, 07 Mar 2016 12:05:41 +0100Weebly<![CDATA[Výrobní odchylky sluchátek (3x Sony MA900)]]>Sun, 29 Nov 2015 18:22:38 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/vyrobni-odchylky-sluchatek-3x-sony-ma900Autor: MHOE
Poslední dobou nás se svými postřehy a dotazy kontaktuje slušné množství čtenářů. Jedním z nich byl i Martin, se kterým jsme diskutovali především na téma K701ček a možností, jak se od nich odpíchnout k ještě lepším sluchátkovým modelům. Když se jen tak mimochodem zmínil o tom, že krom AKG vlastní i sekundární Sony MDR-MA900, zasvítily mi oči. Jelikož mne tento konkrétní typ odjakživa zajímal, dohodli jsme se s Martinem takřka okamžitě na zapůjčení pro HeadAudio.

Když pár dní poté Sony dorazily, překvapilo mne, co slyším… načež i vidím naměřeno. A to natolik, že jsem Martina obratem kontaktoval ohledně možnosti sluchátka koupit. Vzhledem k tomu, že si vzal čas na rozmyšlenou a já nechtěl riskovat, že bych nakonec skončil bez nich, obratem jsem si zajistil hned další dva kusy z druhé ruky.

Možná vám můj krok bude připadat šílený, ve své podstatě však dává perfektní smysl. Tím smyslem jest tento článek.
Picture
Tři různé páry sluchátek Sony MA900, jeden cíl – tento článek!


​Sony MDR-MA900:


Fyzický charakter


Základ těchto extrémně otevřených over-earů a zároveň duchovního nástupce MDR-F1 tvoří vykloněné 70mm měniče dynamického rázu, jež jsou vůči uším posluchače v podstatě „zavěšeny do vzduchu“. Svým způsobem mi touto ojedinělou konstrukční variantou připomínají hybrid AKG K1000 a Sennheiser HD800. Sony tento nadějný setup pro domácí poslech doplňuje rozumnými rozměry (21x17x12 cm) a velmi nízkou vahou (190-195 g bez kabelu; 220-225 g s třímetrovým kabelem). Kompatibilitu s ledasjakým železem zajišťuje vysoká citlivost 104 dB/mW a patentovaný „kompenzátor“ vysokoimpedančních zdrojů, jež je do sluchátek ve formě páru rezistorů na kanál integrován. V dodaném příslušenství naleznete zlatý saténový váček, redukci z 3.5 na 6.3 mm jack a také, jak už to tak bývá, nějakou tu papírovou dokumentaci. Oficiální cena modelu byla v roce 2012 stanovena na 299USD, v dnešní době už však MDR-MA900 seženete jen v Asii.
Picture
Sony MDR-MA900 s původní krabicí a veškerým dodávaným příslušenstvím.

Přestože jsem se různě po internetu dočetl o víceméně chatrné konstrukci těchto sluchátek, má osobní zkušenost s MA900 je docela jiná. Všechny tři testované kusy v sobě sice nezapřou plastovou náturu, jednotlivé součástky a rovněž i jejich přechodové prvky (klouby, spoje) ve mne vyvolávají pocit jistoty. Nic nevrže a nezdá se, že by kdy začít vrzat mělo. Stejně tak není problém se sluchátky v rukách manipulovat, přenášet je, pohazovat na kanape. Korpus z tvrzeného materiálu to zkrátka jistí. Hlavový most však, na druhou stranu, přecejen masivní není, tudíž bych sluchátka dětem nebo domácím mazlíčkům na odpoledne raději nepůjčoval.

Komfort nošení patří mezi trademark modelu. Velmi nízká váha, rozměrné mikrovláknové náušníky (62-65mm), přítomné mostové klouby pro ideální lícování sluchátek s tvářemi, téměř neexistující boční přítlak a kabel vedený do sluchátek z jedné jediné strany - to všechno umožňuje bezstarostný mnohahodinový poslech. Přesto se i zde drobné mouchy najdou. Především musím potvrdit názor mnohých uživatelů, že by polstrování hlavového mostu (popř. jeho design) mohly být ještě o trochu lépe vyvedeny. Semtam totiž mírný tlak na svchní část hlavy pociťuji. Naštěstí vždy zabere jeho přenastavení na bázi zarážek/úrovní, jež člověk stejně tak či tak musí uskutečňovat se sluchátky přímo na hlavě. Proč? Most má totiž tendence se sám o sobě zkracovat, zarážky nevykazují dostatečnou tuhost. Druhá výtka směřuje na hloubku mušlí (střední hodnota 18mm), kdy vzhledem k výraznému vyklonění měničů dochází k permanentnímu styku boltců mých uší s dnem. Naštěstí na toto tvůrci mysleli a měnič potáhli bohatou vrstvou jemného materiálu, který jakékoliv otlaky uší eliminuje.

Mezi třemi testovanými kusy Sony MDR-MA900 bylo velice obtížné vypozorovat jakékoliv vizuální či mechanické anomálie. Prakticky jediným rozlišujícím indikátorem mi zde bylo tvarování a míra opotřebení náušníků, jež se model od modelu mírně lišily. Tento článek se tedy bude primárně točit kolem odchylek v akustické doméně…
Picture
Povšimněte si vcelku ojedinělé konstrukce MA900 – měniče nejsou pouze vykloněné, ale do jisté míry rovněž fyzicky oddělené od mušlí sluchátek („zavěšené do vzduchu“). Fotka zároveň vyobrazuje dobře viditelné značení pravého a levého kanálu (červena – R, bílá - L). Třímetrový OFC litz kabel, jež nevykazuje mikrofoničnost a přes svůj nikterak výrazný průměr ledasčemu odolá, terminuje 3.5mm TRS jackem.

Zvukový charakter

Na začátku článku jsem se vyjádřil ve smyslu, že mne MA900 nechaly na první dobrou v úžasu. A tento dojem ve mne převažuje i nyní. Čím tomu tak je?

Na tuto otázku existuje jednoduchá a složitější odpověď. Pokud si vystačíte s tou jednodušší, tak vězte, že MA900 pro mne představují audiofily tolik kýžený hybrid mezi zvukem Sennheiserů HD650 a HD800. Konec recenze. Zdá se vám to příliš stručné, nevypovídající? Pak vám nezbývá než se prokousat i zbytkem tohoto článku. :-)
 


Výrobní odchylky sluchátek:

Za účelem detailního hodnocení zvukového profilu Sony a zároveň i prozkoumání hlavního tématu tohoto textu jsem se rozhodl vedle sebe postavit a porovnat všechny mi dostupné kusy těchto sluchátek. Tak jako obvykle se pokusím nabídnout objektivní i subjektivní vstupy a vzájemně je pro vás korelovat. Vzhledem k tomu, že se vám dostane měření a subjektivního hodnocení hned tří různých modelů MDR-MA900 (kódově označeny jako B, A1 a A2 - viz foto níže), potenciál pro zajímavé výsledky tady rozhodně je. Pojďme tedy na to.
Picture
Tři testované kusy Sony MDR-M900. Zleva doprava: pair B (zapůjčeno, bez smyček na kabelu), pair A1 (vlastní, s jednou smyčkou na kabelu), pair A2 (vlastní, se dvěma smyčkami na kabelu).

​Šance jsou vysoké, že vás při poslechu hudby se Sony MDR-MA900 nejprve zaujme jejich tonální charakter. Ten osobně považuju - bez ohledu na cenovou relaci - za nečekaně přirozený od basů až po výšky. Tato subjektivní přirozenost mne překvapila natolik, že jsem musel Martinův kus (a posléze i zbylé dva) co nejdříve podstoupit měřicí proceduře, abych si ověřil, že mne uši neklamou…
Picture
Naměřená frekvenční charakteristika tří různých kusů MDR-MA900 (L kanál – červená, R kanál - šedá) v původním stavu. Konzistentní variace úrovně v pásmu 8-12 kHz (u všech tří) je s největší pravděpodobností způsobena rozdílnou anatomií pravé a levé strany mé hlavy.

… a neklamaly, neboť frekvenční charakteristika MA900 se zdá být v pásmu cca 50–13000Hz velmi slušně vyrovnaná. Sluchátka mi tonálně připomínají Sennheisery HD650 s objemově méně hutným, konkrétnějším basem, o trošku zaostřenějšími/projasněnými středy a výrazně vzdušnějším projevem ve výškách. Jestli vám to všechno připadá too-good-to-be-true, tak vězte, že mně v podstatě také. Jenže přesně takto MA900 vnímám!

Během testování sluchátka reprodukovala hudbu rozličných žánrů – od EDM, přes metal, až po vážnou hudbu – a nikdy nezklamala. Nemusí (a ani nevyhoví) preferencím každého konkrétního posluchače, v základu však dle mého názoru představují nečekané univerzály. Nezáleželo na tom, zda poslouchám mužské hlasy, ženské hlasy, elektrifikované či neelektrifikované nástroje, protože Sony zkrátka nikdy nepřekročily mez tonální uvěřitelnosti. Ono „tonální“ je zde klíčové.

MDR-MA900 totiž určitě nezosobňují dokonalost. Jejich nedostatky však vidím v ryze technickém zvukovém spektru… Pominu-li chybějící nejhlubší bas, z pohledu frekvenční odezvy jim skutečně nemám příliš co vytknout.

Prohlédněme si blíže naměřené frekvenční grafy. Osobně pozoruji, že všechny tři páry vykazují velmi podobný charakter frekvenční křivky (významné plus pro společnost Sony). To zrcadlí i mé subjektivní dojmy. Tonálně zní zkrátka velmi velmi podobně, s tím dodatkem, že pár A1 mi subjektivně připadal trošku více laidback než zbylé dva. Daleko zásadnější roli každopádně hraje konstantní nesouběh levého a pravého kanálu v případě páru A2, což subjektivně vnímám slyšitelným posunem pozice hlasů směrem doleva, mírně rozhozenou homogenitou prostorové scény a také trošku rozzostřeným imagingem. Zkuste si sami na počítači snížit o pár db hlasitost pravého kanálu vašich (kvalitních) sluchátek vůči levému a nejspíš pochopíte, co tím míním. Nabývám ale dojmu, že mi původní majitel páru A2 záměrně prodal defektní sluchátka? Nikoliv. Přestože bok po boku bezproblémovým kusům není problém uslyšet rozdíl v prvních pár vteřinách poslechu, bez řečené reference by to bylo těžší. Jsem přesvědčen, že mnoho z nás vlastní sluchátka s podobnou nedokonalostí, aniž byste to subjektivně vnímali (pro příklady není třeba chodit daleko - třeba zde či zde). Mozek se totiž těmto situacím dokáže slušně přizpůsobit.
Picture
Naměřené spektrogramy tří různých kusů MDR-MA900 v původním stavu.

Pohněme se nyní dále. Typ grafického výstupu, který o MA900 dle mého názoru vypověděl rovněž hodně, zastupuje spektrogram. Na něm můžeme vypozorovat především tyto dva body:
  1. Absence u sluchátkových systémů typicky zvýšeného dozvuku směrem do nejhlubších basů
  2. Charakteristická rezonance kolem cca 110-120Hz

Bod č. 1 není nikterak překvapivý, neboť Sony vlivem extrémně otevřeného designu zkrátka nedosahují v basovém spektru až do subbassu. Bod č. 2 ale nepochybně souvisí se subjektivně vnímanou jemnou dunivostí až rozpytostí basových linek v poslouchaných skladbách.

Můj osobní úhel pohledu na tuto problematiku je takový, že MDR-MA900 v podstatě benefitují z obou bodů. K čemu by vám byl extrémně hluboký bas alá magnetostaty, když by byl zjevně velmi nekvalitní (viz grafy zkreslení níže) a akorát zvuk sluchátek zahaloval do nepřirozeného hávu alá HD650? Není to zkrátka vždy jen výhoda. Ona tendence rezonovat na středních basech naopak dopomáhá dodat těmto sluchátkům určitou zábavnost a jemnost, jež by mi u nich jinak vcelku i chyběla.

Porovnáme-li zmiňované grafy pro všechny tři zástupce, nelze si u levého kanálu A1 páru nevšimnout o něco výraznější tendence rezonovat. Uchometricky vnímám jemně zvýšenou míru zábavné dunivosti až rozpitosti, což však z jiného úhlu pohledu znamená pro někoho nepříliš vítané zjemnění celkového charakteru. Zároveň mi připadá, že v porovnání s párem B prostorová scéna jemně ztrácí fokus a 100% exaktní vystředění (subjektivní posun o píď doleva vlivem převažujícího doznívání basu v tomto kanálu). Tady už se však dostáváme do sféry nuancí na hranici spolehlivé slyšitelnosti v nezávislých testovacích podmínkách. Nahlédneme-li závěrem i na výstupy harmonického zkreslení, pár A2 vykazuje citelně zvýšené hodnoty zkreslení kolem 4kHz (vyšší středy). Navzdory tomuto se má mysl téměř exkluzivně soustředila na nesouběh hlasitosti kanálů tohoto kusu, subjektivní vliv zmiňovaného zkreslení jsem tedy vůbec nezaznamenal.
Picture
Naměřené grafy harmonického zkreslení tří různých kusů MDR-MA900 v původním stavu.

Několikrát jsme již nakousli technické aspekty reprodukce MDR-MA900, pojďme tedy jejich výčet kompletizovat. Z tohoto titulu nelze než navázat po frekvenční charakteristice druhým nejvýznamnějším highlightem těchto sluchátek – prostorovostí zvuku. Sony sice tak úplně nenabízí dimenzionalitu a imaging sluchátek alá HD800/K7xx, v porovnání s běžnými sluchátkovými modely však v tomto segmentu vlivem své specifické konstrukce září. Původně jsem očekával, že budu nadšen především otevřeností a právě dimenzionalitou prostorové složky poslouchané hudby, nakonec však na nich oceňuji především vzdušnost. Sluchátka typu HD558 nebo HD650 se na ně v tomhle ohledu absolutně nechytají (a to i přesto, že z tonálního hlediska příbuznost rozhodně existuje).

Kde bych si však dokázal představit zlepšení je čistota, transparentnost a mikrodetail. Měniče MA900 sice nevykazují žádné slyšitelné známky komprese (významné plus k uvěřitelnosti) a ani rychlostně na tom nejsou nikterak průšvihově, přesto nedokáží – podobně jako většina sluchátek střední třídy – dodat špičkovou dynamiku, průraznost a čistotu zvukového pozadí. Především páry B a A2 pak na mne občas působily nepatrně zrnitě, zatímco A1 vlivem trošku více laidback charakteru nikoliv.
Picture
Naměřené waterfal diagramy tří různých kusů MDR-MA900 v původním stavu. Osobně na těchto grafech nepozoruji žádnou významnou anomálii.


Dodatek:

MA900 vs HD558

Sennheisery HD558 pro mne představují epitom kvalitních sluchátek nižší střední třídy. Když však vedle nich postavím Sony, které se mi podařilo sehnat za identickou cenu 2000 Kč, musím druhým jmenovaným smeknout. MA900 nejsou od HD558 nějak vyloženě kupředu, od všeho však nabízí „o trochu“ či „o něco“ více – o něco lepší míru komfortu vlivem nižšího přítlaku, o trochu přirozenější/referenčnější tonální charakter, o něco vzdušnější a prostorovější prezentaci zvuku, o trochu menší míru zrnitosti na vyšších středech a o něco přirozenější, „nenucenější“ pocit z poslechu. A pokud by vás náhodou zajímala náročnost na zesílení, tak vězte, že MA900 jsou na tom „o trochu“ lépe.
 

MA900 vs HD650

Souboj s HD650 už tak jednoznačný není. Především musím na úvod zdůraznit, že oba modely definuje velmi podobný tonální charakter. MA900 zaujmou definovanějším prostorem, konkrétnější basovou linkou a lehčím, méně zadušeným projevem v pásmu výšek. HD650 kontrují hlubším basem, o trochu více referenčními středy (jemnost, absence plochosti) a citelně vyšší úrovní mikrodetailu. Rychlostně a mírou zrnitosti jsou na tom oba modely velmi podobně, HD650 však při vysokých hlasitostech vykazují vyšší míru čistoty a homogenity (MA900 se začínají zvukově rozpadat).

Osobně preferuji MA900, neboť ladně kombinují tonální charakter a jemnost HD650tek s prostorovými aspekty HD800vek. Svým způsobem mi zní i nenásilněji, neboť si k dosažení víceméně neutrální tonality v basech na rozdíl od HD650tek nevynucují blokaci basového portu na zadní straně měničů. Mám totiž pocit, že se toto negativně projevuje na přirozenosti výšek a celkové míře transparentnosti Sennheiserů. Navíc si zde sám pro sebe konstatuji, že grafy v současné době nedokáží sluchátka ani zdaleka obsáhnout. Kdybych se jimi totiž řídit exkluzivně měl, určitě bych šáhl po HD650kách a ne MA900.

Navzdory předchozímu se jistě najde početné množství audiofilů (ne-li většina), kteří by na úkor MA900 preferovali právě Sennheisery HD650.
 


Závěr a diskuze:

V tomto textu jsme na praktickém příkladu rozebrali zajímavý fenomén audiofilního světa - odchylky z výroby mezi vícero kusy stejného modelu sluchátek. Pod pomyslným mikroskopem za tímto účelem skončily tři páry nikterak známých, avšak audiofilními komunitami velmi ceněných Sony MDR-MA900. Dle mého názoru se jednalo o vhodnou volbu, neboť MDR-MA900, jak se v provedené recenzi ukázalo, představují velice solidní střední třídu, a Sony za sebou zároveň jakožto výrobce má veliké renomé a bohatou historii.

Prostřednictvím tohoto článku se snažím poukázat zhruba na toto:
  1. Ideální souběh levého a pravého kanálu napříč celým slyšitelným a/nebo konzistentně měřitelným spektrem (v současné době zhruba 20-10000Hz) určitě není ve světě sluchátek samozřejmostí. Z mých dosavadních zkušeností se toho člověk nemusí dočkat ani u ryze high-endových modelů. Doporučuji tedy nezanedbávat možnost si na internetu dohledat různá měření a ověřit si, zda výrobce k párování jednotlivých sluchátkových měničů přistupuje zodpovědně.
  2. Přesnost channel matchingu se v praxi projeví na subjektivním prožitku posluchače. Způsob a míra však budou samozřejmě odviset od toho, o jaký typ nesouběhu se jedná a o jak zkušeného audiofila se bude jednat. Problematický se mi zdá především konstantní nesouběh o více než decibel (či dva), jež subjektivně ovlivní především rozložení, zaostření a homogenitu prostorové zvukové scény. Čím výraznější nesouběh, tím výraznější defekt. Na druhou stranu, anomálie lokálního frekvenčního charakteru za nikterak zvlášť problematické nepovažuju, pokud se nejedná o ostré špičky či výrazněji slyšitelné rezonance.
  3. Vlastníků sluchátek s podobně vychýlenou odezvou kanálů jako v případě páru A2 je dle mého názoru "tam venku" mnoho. Jen málokdo však něco podobného skutečně zaregistruje, neboť nám obvykle chybí přímá reference, s kterou stav svých sluchátek srovnávat... a jelikož je nám všem integrován užitečný pomocník jménem mozek. Ten většinou dokáže na podobné situace reagovat a vhodně na ně kompenzovat. Pokud však budete poslouchat dostatečně pozorně, rozdíl uslyšíte.

Mnohokrát děkuji Martinovi za zapůjčení jeho Sony MDR-MA900. Doufám, že se jemu i vám můj článek líbil... a snad brzy zase napočtenou!
]]>
<![CDATA[Schiit Magni 2 Uber + Modi 2 Uber]]>Mon, 16 Nov 2015 22:43:25 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/schiit-magni-2-uber-modi-2-uberAutor: MHOE
Během několikaměsíční, tak trochu nucené pauzy od textopsaní pro HeadAudio se událo mnohé. Rukama mi v rámci stále probíhající autoosvěty prošlo vícero uzavřených modelů sluchátek (např. Fostex TH-7 či Fischer-Audio FA-003Ti), strávil jsem nějaký ten čas se Spotify, Tidal a Roon přehrávacími softwary a po zhruba roce a půl odvykací kůry jsem se vrátil k high-endovým Sennheiser HD800. Dost možná se na tato i jiná témata do budoucna vyjádřím, ne až tak nyní. Dnes nás totiž čeká společné pozastavení nad něčím docela jiným…

… a sice na papíře velmi nadějně vyhlížejícím desktop kombem zesilovače a převodníku od americké společnosti Schiit, slovy Magni 2 Uber (149USD) a Modi 2 Uber (149USD). Musím se hned na úvod přiznat, že laťka osobních očekávání byla v tomto případě posazena velmi vysoko. Tudíž jsem si pro napsání finální recenze nějaký ten týden - k rozjímání a opadnutí prvotního nadšení - nechal. Netřeba však čekat dále!
Picture
Schiit Magni 2 Uber (nahoře) a Schiit Modi 2 Uber (dole) aneb uberkombo z Jú-Es-Ej! Nebo snad ne?

​Fyzický charakter:


Schiit Magni 2 Uber představuje plně diskrétní, tranzistorový single-ended sluchátkový zesilovač/předzesilovač velmi kompaktních rozměrů (13 x 9 x 3 cm) i nízké váhy (365 g, bez 480-gramového AC adaptéru). Jeho dominantu tvoří analogový potenciometr a (stejně jako v případě Modi 2 Uber) kvalitně zpracované hlinikové šasi o slušné odolnosti proti poškrábání. Na zadní straně naleznete přepínač zisku (1.5x/6.0x).

Schiit Modi 2 Uber, dán identickými rozměry a něco málo střídmější hmotností (340 g, měřeno bez 240-gramového AC adaptéru), doplňuje Magni 2 Uber o všestranný D/A převodník s asynchronním USB, toslink a koax digitálním vstupem, AKM4396 D-A chipem a PCM kompatibilitou až do výše 24bit/192kHz. Přepínání mezi jednotlivými digitálními vstupy zde řeší dedikované tlačítko, na předním panelu vhodně doplněné o bílé indikační diody. Stejně jako Magni stojí i Modi na kvalitních pogumovaných nožičkách, umožńující bezproblémový stacking s jakýmkoliv audio zařízením.
Picture
Schiit kombo k vám domů dorazí s velice úsporným příslušenstvím, což vzhledem k nízké pořizovací ceně není nikterak těžké akceptovat. Jeden pár Schiit Pyst RCA kabelů by se však ke vzájemnému propojení obou zařízení hodil.

​Co vás ohromí na první dobrou je kombinace kompaktních rozměrů, nevídaně solidního zpracování a široké škály vstupů a výstupů, jež z komba dělají plnohodnotné domácí centrum nejen pro sluchátka, ale i aktivní stolové reproduktory. To všechno navíc zabaleno do elegantního designového hávu a za velmi přívětivou cenu prvních pár set amerických dolarů. Těžko se to popisuje slovy, ale za danou částku prostě bomba. Přesto… i přesto se zde mušky najdou.
Picture
Pohled na přední a zadní panel obou zařízení ve vypnutém stavu.

Někomu by například nemusel vyhovovat společný prvek nejspíše všech dosavadních Schiit Audio produktů – páčka pro zapnutí a vypnutí pozicovaná na zadní straně obou přístrojů. To platí i pro přepínač zisku Schiit zesilovače. Zároveň bych si uměl představit o něco elegantnější řešení alterace mezi sluchátkovým a předzesilovacím výstupem Magni 2U. Není podle mne optimální, když jsem pro poslech přes reproduktory nucen vypojovat sluchátka z příslušné 6.3mm zdířky. Zvlášť v přímém kontrastu s Audio-GD SA-31SE, jež toto řeší skrze samostatné tlačítko na předním panelu. Poslední poznámku k Magnimu bych utrousil na téma zahřívání. Určitě se nekonají ryze nepříjemné teploty (třída AB), přesto se celý povrch zařízení po pár minutách funkce zahřívá na teplotu, při které by ovládání potenciometru nemuselo být pro každého zcela komfortní. Pokud tedy máte sklony k neustálému ladění hlasitosti poslechu, vzal bych toto při rozhodování o koupi v potaz.

Co se Modi 2U týče, má takřka jediná výtka padá na vrub nepříliš umětelsky vyvedeného přepínacího tlačítka. To totiž na dotek působí poměrně nejistě, vyklavě, a při nevhodném způsobu stisknutí se mi zezačátku občas stávalo, že nezareagovalo. Poměrně záhy jsem si však osvojil způsob, jak jej mačkat (resp. nemačkat) a od té doby nemám s přepínáním vstupů problémy. Přesto je dobré na toto čtenáře upozornit.

Závěrem ještě pár slov k hmotnosti. Je natolik nízká, že při masivnější manipulaci se sluchátky může občas docházet k vychylování jednoho nebo obou přístrojů z původní pozice. Uber kombo zkrátka není až tak ubermasivní jako velké desktopové mrchy, jež se z místa nehnou ať-se-děje-co-se-děje.
Picture
Citelný velikostní rozdíl oproti konkurenčnímu systému Audio-GD SA-31SE + Gustard DAC-X9 se nezapře.


Zvukový charakter:

Zprovoznění v rámci operačního systému Windows nebylo nikterak náročné – stačilo zkrátka doinstalovat příslušné USB ovladače z oficiálního webu, zapnout Foobar/Jriver… a mohlo se přehrávat. Drtivá většina lidí tedy může v tomto místě přestat číst a posunout se rovnou na další odstavec. Přesto bych chtěl především nás ultratweakery upozornit na fakt, že Cmedia USB ovladače nejsou (minimálně u Schiit produktů) tak všestranné jako ty od konkurenčních XMOS a Amanero. Nakonec se mi sice (po jisté době ladění systému) podařilo Modi 2U zprovoznit pod Windows 10 a Server 2012, bohužel stabilně v kombinaci s režimem hibernace pod Jplayem jen při Kernel streamingu.

Než jsem se pustil do samotného poslechu, bylo v mém nejlepším zájmu ověřit technický stav přístrojů. Co mne zajímalo nejvíce byl stav síťových adaptérů (trafa nejsou uvnitř samotných šasi)… a taktéž proklamovaná tendence Magni 2 Uber k brumu během jakéhokoliv kontaktu posluchače s potenciometrem. Původní majitel komba mne upozorňoval, že zesilovač jistý brum (v závislosti na volené zásuvce v jeho bytě) skutečně vykazoval… U mne doma však nic takového nepozoruji. Zkrátka nulový brum z adaptéru i zesilovače - uprostřed tiché noci, s citlivými sluchátky. Jupí!
Picture
K testování jsem v průběhu týdnů střídavě využíval vícero párů sluchátek (Sennheiser HD800, Hifiman HE-500, Sennheiser HD650, Fostex TH-7) stejně jako svého primárního amp/DAC systému od čínských společností Audio-GD a Gustard.

Od prvních okamžiků poslechu jsem byl mile překvapen tím, jak „velký“ zvuk se z mých sluchátek za pomocí tak malých přístrojů line. Impaktní, hutný a pevný bas se zde snoubí s osvěžující detailností a přímostí, aniž by se citelně sklouzávalo do nepřirozena. Magni 2U nabízí jednak solidně čistý přednes bez pozaďového šumu v případě citlivých dynamických modelů (mimo jiné vlivem téměř nulové výstupní impedance), a jednak sílu a dynamičnost u orthodynamik díky výstupního výkonu 1.5W RMS na kanál do 32 ohmů (1.2W do 50 ohmů). Modi 2U přidává, především v režimu 24/192 přes USB, na svoji cenu nečekaně jemný, kultivovaný a mikrodetailní charakter, jež s Magni 2U dobře synergizuje. Kvalita podání prostorové složky zvuku - jmenovitě dimenzionalita do hloubky a šířky - je bez ohledu na cenovou kategorii velmi uspokojivá.

V přímém srovnání s Audio-GD SA-31SE (525USD) a Gustard DAC-X9 (399USD) se přesto ukazují slabiny dané nižší pořizovací cenou. Magni 2U nemá oproti SA-31SE až TAK čistý a jemný (effortless) zvuk. Zároveň vykazuje (pro značku Schiit charakteristicky) jemně zdůrazněné pásmo středů až vyšších středů, jež si nemusí se všemi sluchátky ideálně pasovat (AKG K7xx řada). V neposlední řadě bych konstatoval, že konkrétnost a přesnost imagingu se zdá být přece jen o něco slabší. Magni 2U mi zkrátka bok po boku většího bracha připadá trošičku „mázle“.

Modi 2U oproti DAC-X9 rovněž nenabízí (při užití USB či toslink interfaců) až takovou jemnost a delikátnost. Středy s ním nejsou tak „přívětivé“ a prokreslené, mikrodetaily tolik nevystupují na světlo, celistvost a černost pozadí je rovněž na trošku horší úrovni. V rámci PCM režimů se však jedná o rozdíly spíše menšího charakteru, které nabírají na skutečné konkrétnosti až po přímém srovnání s DAC-X9 v DSD módu. Až teprve tehdy se výkonnostní rozptyl mezi oběma DACy posune do srovnatelných mezí jako u obou zesilovačů.
 

Závěr a diskuze:

Tento článek pojednává o nabušeném desktopovém kombu sluchátkového zesilovače/předzesilovače a D/A převodníku, Schiit Magni 2 Uber a Modi 2 Uber. Za cenu necelých 300USD se vám dostane vskutku okouzlující kombinace „kompaktních rozměrů, nevídaně solidního zpracování a široké škály vstupů a výstupů, jež z komba dělají plnohodnotné domácí centrum nejen pro sluchátka, ale i aktivní stolové reproduktory“. Pro svoji dravost (v basech) a detailnost (ve středech až vyšších středech) vyloženě září v kooperaci s orthodynamickými sluchátky, dle mého názoru však ve finále vyhoví ledasjakému modelu nižší až vyšší střední třídy. Přestože v textu recenze zmiňuji hned několik nedokonalostí, všechno jsou to víceméně drobnosti, jež se dají v kontextu nízké ceny těchto produktů snadno přehlédnout.

Upřímně si nemyslím, že by Uber kombu něco typu O2 + ODAC nebo Fiio mohlo zásadním způsobem konkurovat. Obojí jmenované dle mého názoru přestavuje spíše entry level záležitosti o specifických zvukových profilech (čti: některým vyhoví, jiným ne), zatímco Uber kombo reprezentuje plně dospělé produkty, jež bych se nebál doporučit každému, kdo se do sluchátkových řetězců nechystá investovat desetitisíce korun. Z blahé paměti bych se jej nebál v podstatě postavit ani proti Audio-GD Compass2 (=> NFB-11/15 na lehkých steroidech). Plně se tedy podepisuju pod oficiální slogan výrobce: „This is the only amp/DAC you may ever need“.

V případě, že byste chtěli ušetřit ještě více, máte možnost šáhnout po non-Uber Magni 2 (99USD) a Modi 2 (99USD) kombinaci, jež je oproti recenzované variantě mimo jiné okleštěna o toslink a koaxiální vstupy, předzesilovací výstupy, poměrnou část výstupního výkonu a také (jak se dalo tušit) zvukové kvality.

P.S.: Detailní textové a grafické srovnání Schiit Magni 2 Uber a Modi 2 Uber s několika konkurenčními amp/DAC komby si lze prohlédnout na webu SuperBestAudioFriends.
]]>
<![CDATA[Sluchátkové crossfeedy a binaural procesory]]>Sun, 16 Aug 2015 01:55:13 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/sluchatkove-crossfeedy-a-binaural-procesoryAutor: MHOE
Poslední aktualizace: 19/8/2015

Srpen se přelévá do své druhé poloviny a já za sobotní půlnoci pomalu dopisuji další ze série textů pro web HeadAudio. Popravdě řečeno mi tento námět visí v hlavě už poměrně dlouho, čekal jsem však na vhodnou příležitost, abych se vskutku rozhoupal a své myšlenky v článek konečně přetavil. Prvotní impulz vzešel pár týdnů zpět z diskuze na AVmanii, abych byl následně finálně naťuknut jedním tázajícím se audiofilem. ,-)

Tento text bych chtěl ve zkratce věnovat crossfeedům a jiným audio procesorům, jež si kladou za cíl přiblížit sluchátkový poslech blíže reproduktorům, resp. jej učinit pro člověka přirozenějším. Nemělo by se jednat o přehnaně teoretickou „high-level“ přednášku, nýbrž o obecný přehled, ze kterého by mohli případní zájemci do budoucna vycházet.
Picture
Výhradní umístění nástrojů v mixu do L nebo R kanálu způsobuje rychlou únavu posluchače. Zdroj: FreeSoftwareMagazine.com.


Sluchátka vs reproduktory:

Dovolím si na úvod citovat z FAQ sekce našeho webu:

„Sluchátka a reproduktory představují dva navzájem odlišné způsoby, jak si užívat poslechu. Charakter systému „měniče-posluchač“ se dá v případě reproduktorů označit za obecně poplatnější realitě. V běžné praxi totiž obvykle přijímáme zvukové vlny ze zdrojů (ostatní lidé, zvířata, stroje, …), které se nachází ve vzdálenosti významně větší než je prvních pár cm ( = než je typická vzdálenost sluchátkového měniče od ucha). V návaznosti na to během šíření vlny od zdroje směrem k nám dochází k přirozenému zahrnutí akustických charakteristik okolí do finální podoby signálu (u sluchátek logicky ne), a také vzniká variace mezi vzdáleností, kterou musí vlna od zdroje urazit, než doputuje do našeho levého ucha, a do ucha pravého (u sluchátek je tato vzdálenost vždy shodná). Tato variace bývá v praxi ještě více umocněna pohybem naší hlavy, kdy se pozice uší vůči zdroji signálu v reálném čase mění (se sluchátky na hlavě nikoliv). V neposlední řadě pak v případě reproduktorů vnímáme zvuk zpravidla celým tělem, zatímco u sluchátek je jím fyzicky zasažena pouze část naší hlavy. …“

Jinými slovy – při poslechu se sluchátky se nám takřka nedostává běžně přítomných odrazů, atenuací či zpoždění audio signálu, jež náš mozek účinně využívá k vykreslení realistické prostorové scény. Soundstage (resp. headstage) tedy vnímáme spíše uvnitř naší hlavy než vyloženě kolem nás. Negativně zasažena bývá logicky lokalizace jednotlivých zvuků v prostoru. V neposlední řadě se u některých posluchačů dostavuje pocit mentální či fyzické únavy, jež nutí k pravidelným přestávkám a někdy i úplnému opuštění sluchátek. Vhodný popis předchozího naleznete také na webu Meier-Audio (sekce "info crossfeed").

Pozn.: Únava může být zapřičiněna i přílišnou hlasitostí poslechu, případně kvalitou samotných nahrávek - viz „fake stereo“ skladby z dřívějších dob, které vykazovaly extrémní stereo panning (alá „kytary jen v levém kanále, bicí zas jen v tom pravém“).

Přestože sluchátka oproti reproduktorům nabízí početné množství výhod (viz jedna z odpovědí v našem FAQ), zjevně se v základu jedná o kompromis, který se do tolerance každého z nás nevleze. Část audiofilů sluchátkový poslech nesnese nebo snášet nemusí, neboť disponuje životními podmínkami vhodnými k vydržování kvalitní hifistické reprosestavy včetně dobře řešené poslechové místnosti. Jiná část hifistické obce sluchátka bez problémů snáší nebo dokonce z různorodých důvodů preferuje, tudíž ji pointy předchozího odstavce rovněž netrápí. Máme tu však skupinu posluchačů, která se chtě-nechtě pokouší o to se sluchátky koexistovat, jenže se jí to stále zcela nedaří. Obvyklé problémy s komfortem či pohyblivostí řeší specifické typy konstrukcí, jak ale naložit s nedostatečně přesvědčivou prostorovostí a přirozeností zvuku? Zde by mohlo pomyslné světlo na konci tunelu zastoupit částečné přiblížení se reproduktorovému poslechu.
Picture
Schéma poslechu přes reproduktory (shora). Zdroj: Headfonia.com
Picture
Schéma poslechu přes sluchátka (shora). Zdroj: Headfonia.com



Reproduktorový způsob poslechu přes sluchátka
:


Dostupných možností, jak charakter poslechu se sluchátky (v rámci možností) přiblížit reproduktorům, existuje hned několik:
  1. Užívat modely, které zní samy o sobě přirozeně. Nikdo u sluchátek nerozporuje možný výskyt únavy pramenící z extrémní stereo separace a přítomnosti frekvencí běžně v prostoru odfiltrovaných, svůj nezanedbatelný podíl však obvykle drží i tonálně nebo technicky špatná kvalita produktu. V prvé řadě není úplně snadné narazit na skutečně vyrovnaná sluchátka... a i ta se nakonec budou od reproduktorů v mnohém lišit. Poslouchanou hudbu vnímáme přes sluchátka zkrátka jinak, tudíž je třeba k jejich výběru přistupovat exkluzivně, jako k samostatné kategorii.
  2. Vyzkoušet netradiční konstrukční varianty – AKG K1000, Stax SR-Sigma, Sennheiser Surrounder, Sony MA900, Sony 9.1ch Wireless Surround Sound HeadphonesTakeT H2+, Jecklin Float aj. Případně se zaměřit na konvenčně konstruovaná otevřená over-ear sluchátka s měniči a/nebo náušníky vykloněnými do úhlu – Sennheiser HD800, AKG K701, Abyss AB-1266, …
  3. Pokusit se reproduktorový způsob poslechu (částečně) emulovat.

Můj článek směřuje k poslední ze tří variant – k té, která by měla v ideálním případě nastat až tehdy, kdy se první dvě ukáží jako nedostatečně přesvědčivé či schůdné. V rámci této cesty totiž využíváme nedokonalých hardwarových a softwarových prostředků k manipulaci s původním audio signálem, což ve většině případů vede k ryze kompromisnímu řešení. K řešení proměnlivě funkčnímu na základě poslouchaného materiálu, „synergie“ s vlastněným audio řetězcem a také s ohledem na naše momentální rozpoložení. Nedokonalý ale neznamená nekvalitní. Proto se zde pokusím o základní oddělení zrna od plev, aby vás text mohl navést v případném výběru správným směrem.



Dostupné varianty emulace:

V rámci konzumerského trhu se obvykle setkáme s interními a externími zvukovými kartami, ke kterým výrobce přikládá dedikovaný software s různorodými 3D/surround/multi-channel fíčurami. Tyto ale zjevně necílí na milovníky věrného zvuku, nýbrž spíše na hráče videoher, potažmo nenáročného filmového diváka. Svému účelu tedy jistě poslouží, nečekejte však vysokou kvalitu poslechu nebo přesvědčivou imitaci 2.0 reproduktorů.

Podstata audio procesorů, které by vás zajímat měly, se točí kolem několika základních pojmů:
PictureZdroj: Stereo2go.com
  • Crossfeed: Základní uznávaná metoda manipulace audio signálem pro zvýšení míry přirozenosti poslechu se sluchátky. Funguje na základě částečného smíšení pravého a levého kanálu tak, jak k němu přirozeně dochází u reproduktorů. Tohoto smísení je však zde, u sluchátek, logicky dosaženo umělou cestou - čili ne v akustické, nýbrž elektrické doméně. Rozsah zasažených frekvencí a algoritmus řídící tento proces se bude u konkrétních implementací trochu lišit. Některé crossfeedy v sobě navíc částečně zahrnují i pokročilejší funkce (viz níže).

PictureZdroj: Appstate.edu
  • HRTF: HRTF neboli Head-Related Transfer Function je funkce nebo model, který zjednodušeně řečeno popisuje způsob, jakým fyzické parametry našeho těla alterují původní signál, než dorazí do bubínku našich uší. Míra této alterace se bude logicky lišit s ohledem na frekvenci signálu a pozici jeho zdroje v prostoru, stejně tak dle fyzických parametrů každého z nás (hlava, uši, torzo). HRTF tedy představuje vítanou extenzi crossfeedů, jež takhle daleko v emulaci typicky nezachází.  

PictureZdroj: Ecophon.com/
  • BRIR: BRIR neboli Binaural Room Impulse Response zjednodušeně řečeno reprezentuje akustickou stopu poslechové místnosti, zaznamenanou pomocí dvou mikrofonů (binaural = 'two ear') umístěných na umělohmotné nebo reálné lidské hlavě. Mezi příbuzné pojmy lze zařadit různorodé Ambience procesory, Spatial enhancery a samozřejmě i Convolution Reverb – proces, který (B)RIR data aplikuje na přehrávaný audio signál za účelem simulace poslechu v konkrétní místnosti. BRIR tedy podobně jako HRTF dopomáhá zdokonalit iluzi reproduktorového poslechu.

PictureZdroj: Amazon.com
  • Head-tracking: Technologie snímající pozici hlavy v reálném čase. Když se procházíme po místnosti nebo otáčíme hlavou, mění se krom pozice naší hlavy i způsob, jakým vnímáme zvuk vycházející z reprosoustavy v pokoji. Toho se u na hlavě fixně usazených sluchátek nedočkáme, a proto se na trh postupně dostávají technologie, jež na základě dat z head-trackingu dokáží v reálném čase měnit povahu audio signálu odesílaného do sluchátek tak, aby byla iluze repro poslechu co nejvíce přesvědčivá.

Ještě předtím, než se pro kterékoliv z dostupných řešení rozhodnete, vás krom finanční stránky věci jistě neminou otázky kolem samotné implementace
  • Podporuje můj počítač / operační systém / audio přehrávač daný software? Nenarazím na příliš vysokou latenci, bugy, neúnosné vytížení procesoru, …?
  • Zvládne daný softwarový procesor zpracovávat veškerá audio data v rámci operačního systému, nebo se váže pouze na konkrétní audio přehrávač či aplikaci?
  • Podporuje vybraný softwarový nebo hardwarový nástroj všechny mé audio soubory? Pokud ne, dokážu/chci převádět svoji audio knihovnu nebo její část na formát kompatibilní? Neztratím převodem příliš mnoho z původní kvality zvuku? Nedocházelo by v případě realtime převodu (během samotného přehrávání) k přílišnému zatížení počítače?
  • Mám dostatek místa v pokoji pro dedikovaný hardwarový procesor? Případně - existuje vůbec způsob, jak vybraný hardwarový procesor fyzicky zakomponovat do mého audio řetězce? Má kompatibilní konektory?
  • Nabízí ten a ten hardwarový procesor dostatečné množství nastavení, abych si mohl navolit to, které mi bude z dlouhodobého hlediska vyhovovat?
  • Nebude mnou vybraný hardwarový procesor co nevidět zastaralý?

Softwarové implementace bývají obvykle levnější, navíc snáze dostupné k vyzkoušení a případné koupi. Vlastníkovi obvykle nabízí superiozní variabilitu nastavení a možnost potenciálních upgradů/updatů/oprav. Hardwarové implementace bych zase označil za všestrannější, neboť se povětšinou nijak neváží na uživatelův počítač a fungují spolehlivě bez ohledu na povahu zdrojových dat. Z pohledu audio kvality není odpověď jednoznačná – záleží zkrátka na konkrétním produktu a jeho implementaci v audio řetězci uživatele. V případě hardwaru si však za opravdovou kvalitu zaplatíte, na to se připravte rovnou.


SOFTWAROVÉ VARIANTY

PictureZdroj: Meier-Audio
Meier Crossfeed

Upřímně – pokud chcete vyzkoušet kvalitně vyvedený crossfeed, tohle by měla být vaše první štace. Jedná se o softwarovou implementaci Advanced verze natural crossfeedu od Jana Meiera, kterou pro Foobar zdarma poskytnul uživatel Case. Nabízí celkem 10 různých nastavení intenzity formou jednoduchého posuvníku, kterým se dá během přehrávání snadno manipulovat pro nalezení optimální míry efektu. Milovníkům sluchátek pravděpodobně vyhoví jemné hodnoty 1 či 2, zatímco od cca 5ky výše už prostorové nuance začínají dostávat „repro“ obrysy. Síla Meierova crossfeedu spočívá v tom, že bez ohledu na zvolené nastavení zní neutrálně, nezabarveně – bez nepřirozených tonálních artefaktů, zkreslení nebo přehršele reverbu. Některé audiofily by však mohl odradit fakt, že není k dostání v podobě standardního VST pluginu => kompatibilita napříč audio softwary bude rozhodně limitována. Nejlépe zkrátka užívat Foobar…

PictureZdroj: Jriver
Jriver’s Headphones DSP

… což chápu, že nebude všem hifistům zcela po chuti. Pokud mezi tyto jedince čistě náhodou patříte a přitom vlastníte konkurenční Jriver Media Center přehrávač, nemusíte zoufat. Vestavěný Headphones DSP tool totiž patří rovněž mezi to nejlepší, co lze v rámci crossfeedů na trhu sehnat. Svojí náturou mi vždy připadal hodně podobný Meierovu, kdy především Subtle a Standard nastavení dodávají zvýšenou přirozenost a prostorové parametry bez přílišného narušení integrity původního signálu. Na druhou stranu, všechna vyšší nastavení už mým uším tak přesvědčivě nezní.

PictureZdroj: Toneboosters
TB Isone (dříve IsonePro)

A do třetice bych chtěl vyzdvihnout vynikající VST plugin od společnosti Toneboosters. TB Isone totiž nabízí kompletní balík crossfeedu, HRTF a BRIR procesingu – v závislosti na tom, jak jej nastavíte. Umožňuje skrze relativně intuitivní interface emulovat různé typy reproduktorů v akusticky různorodých prostředích… pro vícero posluchačů s odlišnou fyziologií. Můžete využít početného množství přednastavených profilů a samozřejmě si i své vlastní profily vytvářet. Neříkám, že se jedná o dokonalou end-game záležitost, pokud však s Isone budete mít tu trpělivost a naučíte se s ním pořádně pracovat, můžete dosáhnout přesvědčivých výsledků. Osobně mne nejvíce bavilo si vhodně nastavit HRTF a poté dlouhé hodiny zkoušet všechna dostupná nastavení místnosti. Přišlo mi to jako poslouchat koncert oblíbeného interpreta ve svém pokoji, v nahrávacím studiu a nebo na venkovním prostranství… to vše na jeden klik, se sluchátky na hlavě!

Příklady dalších existujících variant



HARDWAROVÉ VARIANTY

PictureZdroj: Meier-Audio
Meier-Audio

Vzhledem k tomu, že se Jan Meier už nějaký ten rok živí (krom prodeje sluchátek) výrobou přidružených audio komponentů, existuje jeho crossfeed logicky i v hardwarových obdobách. Standard verzi nalezneme uvnitř všech starších přístrojů včetně zesilovačů Concerto a Jazz. Extended variantu pak Meier dosud implementoval jen do Classicu a dvou standalone DACů (StageDAC, Daccord). Zatímco Standard verze mne v Concertu příliš neoslovila, Corda StageDAC jsem si od první chvíle zamiloval. Po vzoru softwarové varianty tedy nelze jinak než doporučit, pokud hledáte zesilovač či DAC s vestavěným crossfeedem.

PictureZdroj: SPL.info
SPL

Přístroji s integrovaným crossfeedem se kromě Meier-Audio proslavila i další německá společnost, SPL. Dedikovanou Phonitor řadu reprezentují původní Phonitor 1, současný nástupce Phonitor 2 a pak také „budgetový“ Phonitor Mini za krásných lidových... 20 táců. ,-) Především u velkých Phonitorů jsou ale ohlasy na implementaci crossfeedu ryze pozitivní – prý se jedná o nenásilný a přitom velmi přirozeně znějící circuit. Osobní zkušenost sice prozatím nemám, SPL však v tomto segmentu můžeme považovat za prověřenou značku.

PictureZdroj: InnerFidelity.com
Smyth Realiser A8

V současné době nejspíš „as close as it gets“ varianta, pokud chcete se sluchátky propadnout iluzi, že slyšíte hrát reproduktory. Za zhruba 3000USD se vám totiž dostane pokročilého standalone audio procesoru s možností plnohodnotné personalizace, dedikovaným head-trackingem a rozšířenou správou množství různých naměřených profilů. Ano, slyšíte správně, naměřených. Síla A8 totiž spočívá v možnosti naměřit si a v digitální podobě uložit profily různých existujících reprosestav + místností, HRTF funkcí jednotlivých posluchačů a dokonce i signatury kterýchkoliv vlastněných sluchátek. V praxi by tedy A8 měl být například schopen obsloužit dva různé posluchače ve stejné místnosti – oba s jinými sluchátky na hlavě a vlastním dedikovaným head-trackingem. Každý z nich by měl nezávisle na pohybu toho druhého věřit iluzi, že v místnosti hrají reproduktory a ne na hlavách nasazená sluchátka. Dle momentální nálady by se navíc mohli oba společně dohodnout, jestli si teď pomocí dálkového ovládání „pustit“ vlastní reproduktory, nebo ty, jejichž profil si do A8 nahráli minulý týden u rodičů. No jo, ale co když by se nakonec osvědčily spíš ty z kamarádova nahrávacího studia? :-) Předchozí a mnohé další funkcionality by měl být Realiser s to obstarat… a dle ohlasů vlastníků očividně nezklamává. Prý se zkrátka nachází na míle vepředu oproti všemu ostatnímu, co v tuto chvíli na trhu existuje. Zápory? Z těch, co vím: Podpora pouze do 24bit/48kHz, digitální vstup jen přes HDMI… a samozřejmě ta cena. ,-)

Příklady dalších existujících variant

Dodatek: Dojmy z mnoha hardwarových řešení naleznete i v headphone gaming průvodci uživatele MadLustEnvy (sekce "Virtual Surround Devices").



Závěr a diskuze:

V tomto textu jsme nejprve prošli stručný teoretický základ, na kterém stojí rozdíly reproduktorového a sluchátkového poslechu. Poté byly diskutovány možné varianty, jak postupovat, pokud vás typologie zvuku běžných sluchátek sama o sobě neuspokojuje. Poslední a nejdůležitější část pak blíže rozebírala v současné době dostupné crossfeedy a binaurální procesory.

Přestože v poslední době žádný podobný způsob manipulace audio signálem nevyužívám, zkoušení nových variant a práci na tomto článku jsem si rozhodně užil. Produkty, které osobně považuju za nejslibnější, jsem se pokusil čtenářům popsat blíže... a ty zbylé pak v dodatečných seznamech alespoň jmenoval. Některé z nich budou fungovat lépe, jiné vás příliš neosloví - tak, jak to ostatně v audiu chodí velice často. Doporučuji tedy zkoušet a mít přitom stále na paměti, že se sluchátkový poslech z podstaty věci nerovná poslechu reproduktorovému. (Snad s výjimkou Realiseru) tedy určitě nelze očekávat zázraky. Hudbě a hi-fi zdar!
]]>
<![CDATA[Hifiman HE-300: Černá ovce rodiny?]]>Sun, 02 Aug 2015 19:49:11 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/hifiman-he-300-cerna-ovce-rodinyAutor: MHOE
Poslední aktualizace: 4/8/2015 

Když se výrobce rozhodne porušit zaběhnuté konvence, přijít na trh s něčím nečekaným, často se dějí zajímavé věci. Bez ohledu na to, zda se ve finále dostaví prodejní úspěch či neúspěch, nám podobné okamžiky umožňují nahlédnout buď pod pokličku konkrétního brandu, nebo v některých případech i do momentálního „stavu mysli“ celého výrobního odvětví. Jedná se v podstatě o historické milníky, jež si v budoucích zasvěcených debatách a studiích najdou vždy své nezaměnitelné místo.

Dr. Fang Bian, zakladatel celosvětově úspěšné společnosti HiFiMan, se spolu s konkurenčními Audeze výrazně zasadil o znovuzrození trhu planárně-magnetických sluchátek. V začátcích se Fang pokoušel skrze HE Audio Jade experimentovat s elektrostatickým designem, došlo mu však, že pokud chce svými produkty oslovit širší masu lidí, bude muset tuto velice niché technologii opustit. Stejně tak ale neměl z vícero důvodů zájem o to jít cestou klasických dynamických designů, jimiž je dnešní trh doslova zaplaven. Proto se rozhodl vsadit na orthodynamická sluchátka – tedy typ, který kombinuje planární charakter membrány (alá elektrostaty) s magneticky indukovaným způsobem její manipulace (viz dynamické měniče).

Vzhledem k tomu, že se Fangův záměr dařilo prostřednictvím velmi solidně prodávaných Hifiman HE-400 naplňovat, bylo (a stále je) vcelku překvapivé, že se v polovině roku 2011 rozhodl poslat na trh Hifiman HE-300. HE-300, dosud jediný dynamický over-ear model této značky… a dost možná na dlouhá léta (ne-li navždy) poslední. Motivací mu zde zřejmě byla šance nabídnout oproti stále vcelku drahým HE-400kám (400USD) cenově skutečně přívětivý model, bohužel však v očích audiofilů spíše zapadl a úspěšným se nakonec nestal.

Jak však bylo diskutováno výše, HE-300 chtě nechtě představují jistý milník, na který je dobré nezapomínat. A vzhledem k tomu, že jsem byl vždy zvědavý na to, zda se v těchto sluchátkách skrývá i něco navíc, velmi mne potěšila možnost zevrubně otestovat pár, který v současné době prodává na fóru AVmania uživatel akburt. Na cestě za dokončením recenze mne sice zdrželo několik ne zcela příjemných událostí, nakonec tu však před vámi stojím a tento text se mnou. Tudíž čtěte dále!
Picture
Hifiman HE-300 rev3: Černá ovce, nebo bílá vrána?

Fyzický charakter:

Otevřená dynamická sluchátka Hifiman HE-300 dosahují vzhledem ke své over-ear konstrukci uctihodných rozměrů 21 x 16 x 11 cm bez kabelu a cca 26 x 16 x 11 cm, pokud kabel (se značně vyčnívajícími konektory) započítáme. Zároveň čtenáře nejspíš nepotěším zprávou, že výrobcem udávaná hmotnost 270 g ani vzdáleně neodpovídá v praxi naměřeným hodnotám (zhruba 365 g bez kabelu a 415 g s kabelem). Váhový rozdíl oproti HD558 nebo HD650 je zde bohužel vcelku zřetelný. V balení se vám krom samotných sluchátek a příslušného kabelu dostane i papírového manuálu, černého semišového vaku a kabelové redukce na 6.3mm. Vzhledem k tomu, že mnou recenzovaný pár představuje třetí a zároveň poslední existující revizi těchto sluchátek, dorazil nikoliv v původně dodávaném dřeveném boxu, nýbrž uvnitř vcelku obyčejné kartonové krabice (více o jednotlivých revizích níže).

HE-300 se v tuto chvíli již oficiálně neprodávají, stále však máte možnost šáhnout za krásných 6690 Kč po některém z posledních párů dostupných v tuzemských obchodech.


Hlavový most

Dominantu těchto sluchátek formuje typický hlavový most prvotních Hifimanů neboli plochá kovová pružina potažená prostorově úsporným polstrováním a kvalitní jemnou kůží.  Osobně s tímto designem mostu nemám sebemenší problém, optikou většiny posluchačů to však Fang a spol. s řečenou úsporností trochu přehnali. Tudíž se lze dohledat početného množství pokusů o vlastnoruční vylepšení komfortu. Alternativní variantou jest aplikace všeobecně haněné metody „když selžou všechny pokusy, přečti si návod“ – tedy otevření přiloženého manuálu a následné ruční tvarování pružiny mostu dle instrukcí tak, aby co nejvěrněji kopírovala tvar posluchačovy hlavy. V minulosti jsem měl možnost narazit na konkrétní pár HE-500, jehož most byl přespříliš roztažen, což mi ve finále způsobovalo vcelku znatelný diskomfort. Doporučuju tedy tuto problematiku nepodceňovat.

Ergonomicky mi tedy most HE-300vek vyhovuje, uměl bych si však představit lépe řešený mechanismus jeho prodlužování a zkracování. Vzhledem k tomu, že pracuje na kontinuální bázi (žádné zarážky/úrovně), nutí mne odhadovat shodné nastavení pro obě strany vizuálně. Na druhou stranu je zvolený design prostorově nenáročný, což přispívá k pocitu kompaktnosti a jednolitosti. Označení pravého a levého kanálu výrobce vyřešil elegantně – spíše drobné, za to dobře kontrastní a zároveň strategicky umístěné tak, aby na něj posluchač během nasazování sluchátek dobře viděl (viz některé z fotek níže).


Mušle, spojovací část s mostem

Kov, kov a jenom kov – přesně tohle mne v souvislosti se starými Hifimany napadá. Nikde nic nevrže, lakování mušlí dosahuje vynikající úrovně, stejně tak i povrchová barva kovových závěsů hlavového mostu. Ono se dá konstrukční řešení těchto sluchátek celkově považovat za jednoduché a účelné – zkrátka dvě velké mušle cylindrického tvaru, jež na hlavovém mostu defacto visí.

Kloub spojovací části vypadá na první pohled staticky, v praxi je však možné s ním za pomocí zvýšené síly vytáčet mušle tak, aby posluchač dosáhl ideálního přilehnutí sluchátek k hlavě. Co vás však možná vytočí, aniž byste o to stáli, jsou proprietární hifimanovské konektory, jež se mají tendenci především u těžších/tuhších kabelů nebo při častější manipulaci se sluchátky samy od sebe uvolňovat. Vzhledem k vcelku subtilní povaze přiloženého stříbrného kabelu mne problémy podobného charakteru v případě HE-300 nepotkaly, těm, kteří plánují kabel často odnímat a přidělávat, přesto doporučuju zvážit koupi jiného modelu. Šroubovací mechanismus starých Hifimanů totiž obecně stojí za starou belu (byť zvyknout se na něj dá, né že né).
Picture
Vnitřní průměr dodávaných náušníků dosahuje hodnot 56-57 (kruhový tvar), střední hloubka pak 23-24 mm (na sluchátkách 27-28 mm). Mechanismus nasazování náušníků je založen na principu bajonetového prstence (https://www.youtube.com/watch?v=Rt8zfTZIMzk).

Náušníky

K HE-300 obdržíte jediný pár náušníků a to současnou velurovou variantu společnosti Hifiman (nepočítám-li specifickou novou verzi velurů pro HE-400S). Bohužel. Tyto náušníky totiž mají na svědomí veškeré problémy, které mne v souvislosti s ergonomií HE-300 potkaly:
  • Nadprůměrný boční přítlak vlivem nedostatečně poddajné výplně
  • Jemná komprese ušních boltců vlivem (na můj vkus) trochu slabšího vnitřního průměru
  • Mírně iritující pocit na tváři vlivem vcelku hrubého velurového potahu s extrémní náchylnosti na zachytávání prachu/nečistot

Na první přečtení to může působit jako jasný dealbreaker… No, není. Na toto všechno se dá časem zvyknout – i já si zvykl. Každému to ostatně bude překážet jinou měrou. Jedná se mi spíš o upozornění, že kdybyste cokoliv z výše jmenovaného pociťovali v případě HE-300 též, i tak jednoduchá věc jako obyčejná záměna náušníků vás může dovést k dramatickému zlepšení (viz sekce Dodatek).
Picture
Dodávaný sluchátkový kabel působí poněkud neforemně a vlivem předlouhých šroubovacích konektorů kazí dojem kompaktnosti a skladnosti modelu.

Sluchátkový kabel

Blíže nespecifikovaný, vyměnitelný stříbrný kabel dosahuje délky 3 metrů a do výstupu audio zařízení jej připojíte přes 3.5mm TRS konektor (redukce na 6.3mm přiložena). Vzhledem k tomu, že kabel vchází do obou mušlí sluchátek, se nelze vyhnout větvení do tvaru Y. To však směrem ke krku začíná dostatečně nízko, tudíž bez obtíží vyhoví i těm, kteří jsou v této oblasti přehnaně citliví (můj případ).

Kabel sice neoplývá ochranným opletem, přesto sám o sobě působí odolně – je tenký a víceméně ohebný, přitom však poměrně tuhý. Toto si na druhou stranu vybírá daň ve vysoké míře mikrofoničnosti, tudíž sluchátka nedoporučuju užívat jinak než v klidných polohách (vsedě, vleže). Obecně na mne kabel působí tak nějak neforemně, tudíž si neumím představit, že by se s ním kdokoliv pokoušel nějak aktivně pohybovat/přemisťovat.


Izolace a vhodné využití sluchátek

Hifiman HE-300, už jen ze své fyzické podstaty, představují sluchátka pro domácí poslech. Rozměrově veliká, váhově na poměry jiných dynamických modelů vcelku těžká, k tomu dodávaná s dlouhým neforemných kabelem a navrch užívající otevřenou konstrukcí, bez schopnosti účinně izolovat. Není zkrátka příliš o čem debatovat.
Picture
Hlavní poslechový řetězec: Lossless hudba -> foobar2000 + Jplay -> Gustard DAC-X9 -> Audio-GD SA-31SE.


Zvukový charakter:

Než se dostaneme k hodnocení jednotlivých aspektů zvukové reprodukce, dovolím si ztratit slovo na téma jednotlivých revizí těchto sluchátek. Pro přehlednost nabízím výčet bodů k vizuálnímu rozlišení jednotlivých verzí (převzato od SanjiWatsuki):

Hifiman HE-300 rev1:

Hifiman HE-300 rev2

Hifiman HE-300 rev3

Jinými slovy, původní rev1 verze byla po problémech a následné optimalizaci výrobního procesu nahrazena stabilní rev2 verzí, která zůstala dodnes. Rev3 tedy není regulérní revizí. Lidé si však danou terminologii v souvislosti s nejnovější „kartonovou“ variantou zažili, tudíž ji pro účely tohoto článku budu dodržovat. Přistupme tedy k zvukovému hodnocení Hifiman HE-300 rev3…
Picture
Naměřený graf celkového harmonického zkreslení pravého kanálu Hifiman HE-300 rev3 v původním stavu. Představoval bych si sice o něco nižší hodnoty v pásmu 100-400Hz ( + absenci rezonance kolem 250 Hz), jinak se ale jedná o dobrý standard modelů nižší až střední třídy.

Basy

Hifiman HE-300 nabízí velmi solidní basový základ. Objemově sice nespadá do bassheadí kategorie a ani hloubkou podkresu nesoupeří s těmi úplně nejlepšími, v dané cenové kategorii však budeme jen obtížné hledat rovnocenného soka. Když se podíváte na graf celkového harmonického zkreslení, zvýšené hodnoty směrem do basů vás jistě neohromí… Stejně tak na první pohled nezaujme tendence sluchátek rezonovat na vyšších basech až nižších středech (spektrogram). V čem tedy spočívá jejich síla?

Odpověď se mi jeví být vcelku prostá a přitom nikoliv - jedná se sice o sluchátka s dynamickými měniči, stejně u nich ale slyším cosi příbuzného s planárně-magnetickými HE-400 a HE-500. Vnímám pevnost a údernost v hlubším až středním segmentu basového spektra (HE-400), se špetkou jemnosti a zábavné rozpitosti (až dunivosti) na vyšších basech (HE-500). Bas HE-300 samozřejmě není tak hluboký, čistý nebo detailní jako u zmiňovaných magnetoplanarů, jisté charakterové znaky však s nimi podle mne sdílí… V porovnání s HD558, HD650 či K712 Pro se zkrátka jedná o odlišnou zkušenost.

Myslím, že se za řečenou podobností (částečně) skrývají identické náušníky a konstrukce mušlí. Ve chvíli, kdy jsem totiž velurové Hifiman náušníky zaměnil za HM5 velury, charakter basu těchto sluchátek se trochu změnil (viz sekce Dodatek).
Picture
Naměřený spektrogram pravého kanálu Hifiman HE-300 rev3 v původním stavu. Nelze si nevšimnout dvou rezonujících regionů na vyšších basech až nižších středech, které mohou přispívat k subjektivně vnímané údernosti až mírné dunivosti zvuku.

Středy

Tonálně se mi středy těchto sluchátek poměrně líbí. Nemohou se sice rovnat s „wonder mids“ dua HD650/HE500 (která sluchátka mohou?), většina nástrojů a zvuků mi však na tomto modelu připadala vcelku korektní. Nižší středy jsou zatěžkány tonálním důrazem a rezonováním, čímž dochází k celkovému zahalování a zjemňování zvuku sluchátek. Naopak mírný důraz a rezonování na přechodu do vyšších středů má nejspíš za následek subjektivně slyšený nedostatek čistoty a černoty poslechového pozadí.

Občas lze zaznamenat tenkost, „napjatost“ či možná až uřvanost ženských vokálů, zvýšený objem středních až vyšších basů však tento problém povětšinou uspokojivě zamaskovává. U mužských vokálů se někdy dostaví poliv „chladu“/techničnosti, většinu času jsem zde přesto velmi spokojen. Jako highlight bych zmínil akustické kytary, kterém jdou těmto Hifimanům velmi dobře.
Picture
Naměřený waterfall diagram pravého kanálu Hifiman HE-300 rev3 v původním stavu. Všimněte si především citelně zhoršených dozvuků kolem 1.5-2 kHz.

Výšky

Předchozí odstavec zmiňuje občasnou tendenci k „chladnosti“ reprodukce… Jinými slovy, sluchátkům občas chybí více živosti, rozmanitosti, barevnosti či pestrosti projevu. Dle mého názoru za to může kombinovaný efekt výrazného tonálního propadu napříč nižšími výškami a užívaných velurových náušníků. S podobným efektem jsem se totiž setkal už dříve u Hifiman HE-500. Během testovacích poslechů to bylo nejmarkantnější u dvou konkrétních nástrojů – houslí a varhan. Houslovým partům chyběla ta správná barva/témbr, navíc ve spojitosti s vyššími středy zaznívaly občas až příliš tence. U varhan se mi zase nedostávalo potřebné jiskry a průraznosti, živosti.

Na druhou stranu, poměrně hodně potěšily činely bicích. Nezněly přehnaně, nerozpíjely se, povětšinu času se navíc prezentovaly v dobrém balancu s kopáky i ostatními nástroji.


Rychlost, dynamika, čistota zvukového pozadí, detailnost

Před chvíli jsem nepřímo naznačil, že se mi líbí způsob, jakým tato sluchátka doznívají ve vyšších frekvencích. Obecně bych chtěl podtrhnout, že jako jeden z highlightů HE-300 vidím přirozenost reakce na impulz – nepřepálené a přitom dostatečně konkrétní tranzienty se zde snoubí s nikterak rušícími dozvuky (pro otevřený design typické). Je pravda, že se u HE-300 mírné šedi v pozadí nikdy zcela nevyhnete, na mne to však ve finále nepůsobilo uměle či ofenzivně, pokud vám to dává smysl.

Makrodynamika a základní detail sluchátek se mi zdají na velmi dobré úrovni – líbí se mi, že při poslechu hudby neslyším žádný náznak nepřirozené komprese vlivem samotných sluchátek. Pokud však toužíte po vnímání jemnějších hlasitostních nuancí, budete muset svůj zájem nasměrovat do jiných kvalitativních sfér  - u HE-300 tohle příliš nehledejte.

Ve zkratce se dá říci, že tato sluchátka sice neposkytují čistotu a mikrodynamiku dražších modelů, přesto mi zní v rámci svých limitací přirozeně a poslech s nimi neruší.


Prostorovost, otevřenost, imaging

Přirozený ráz těchto sluchátek je dán i charakterem jejich prostoru. Ten totiž na jednu stranu v žádné ose nevyniká ostrostí imagingu nebo nadprůměrným rozsahem, na tu druhou se však nese v duchu velmi kompaktní a jednolité prezentace, která ve spojitosti se solidním basovým spodkem zkrátka funguje. Jedná se v podstatě o naprostý opak profláklých audiofilních akvizic typu K701 či HD800, které vyloženě sázejí na zvýrazněnou prostorovou složku poslouchané hudby.

Otevřenost HE-300vek dosahuje velmi uspokojivé úrovně a to dokonce i s proprietárními hifimanovskými mřížkami, které obyčejně příliš v lásce nemám. Jak jsem nedávno komentoval na Avmanii, ne vždy mi vnější mřížky sluchátek připadají problematické. Záleží čistě na kontextu.
Picture
Srovnání naměřené frekvenční odezvy pravého a levého kanálu Hifiman HE-300 rev3 v původním stavu.

Celkový charakter, univerzalita/vyhraněnost

Hifiman HE-300 rev3 se mi prezentují jako velmi slušně vybalancovaná sluchátka, s dostatečně hlubokým a úderným basem o téměř ideálním poměru „suchosti“/“vlhkosti“, na který vcelku plynule navazují solidně vyrovnané středy a výšky pro multižánrovou kompatibilitu. Technicky vzato si na nich vážím především přirozenosti v prostorovém a dynamickém projevu, na druhou stranu bych si uměl představit čistější a mikrodetailem bohatší výkon. I přes občasné obtíže s přirozeností ženských vokálů či vybraných nástrojů (vlivem mírně nesourodých vyšších středů až nižších výšek) mi Hifimany po dobu psaní této recenze připadaly spíše forgiving než unforgiving. Jemnost a objem basu zde zkrátka hraje ústřední roli, dominuje, což u moderních žánrů či obecně hůře nahraných skladeb dost pomáhá.

Tato sluchátka tedy dle mého názoru mohou oslovit ledaskoho, pokud vyloženě nehledáte zábavný/V-shaped charakter zvuku, případně pokud nepředstavujete ryzího puristu, jenž se po vyslovení výrazů „rezonance“ či "zjemnění" okamžitě osype. HE-300 totiž stojí tak nějak uprostřed – ani „zábavná“/“casual“, ani ryze „hifistická“, což může být v závislosti na úhlu pohledu výhodou či nevýhodou. Pro někoho budou zkrátka příliš nudná/usedlá a pro někoho jiného zase ne dostatečně „hifi“. I přesto (nebo možná právě proto) bych je doporučil na ledasjaký žánr, s malou výjimkou v podobě vážné a ženské vokální hudby.

HE-300 se nevyhraňovaly ani co se týče nároků na zbytek řetězce. Nebyl problém je více než uspokojivě vybudit za pomocí phabletu Asus Fonepad a při užití lossless skladeb spolu s androidím přehrávačem PowerAmp se mi nepodařilo zaznamenat skutečně relevantní rozdíly v kvalitě reprodukce oproti plnohodnotnému stolnímu řetězci. Tyto Hifimany zkrátka poněkud ztrácejí na top modely střední třídy, u kterých je už nutné kvalitu celého řetězce úzce řešit.



Srovnání s jinými sluchátky:

Hifiman HE-300 vs Sennheiser HD558 (stock)

Tato dvoje sluchátka spolu mají ledascos společného. Sdílejí totiž podobný tonální charakter a nějak zásadně se od sebe neliší ani výslednou kvalitou reprodukce. HE-300 bych popsal jako HD558 s objemnějším, hlubším, údernějším a živějším basem + nepatrně méně zrnitým projevem. HD558 však určitě vedou z pohledu prostorové reprezentace zvuku a to jak dimenzionalitou, tak i přesností imagingu.

Těm, kteří preferují nejlepší poměr cena výkon, doporučuju pořídit o něco snáze vybuditelné a zároveň komfortnější HD558. Osobně bych však z pohledu dlouhodobého vlastnictví volil HE-300, které v konečném součtu vidím přece jen o něco málo výš.


Hifiman HE-300 vs AKG K712 Pro (stock)

V přímém srovnání se nám ukazuje superiozita AKG K712 Pro, jež na první poslech oplývají čistším projevem, černějším zvukovým pozadím a efektivnějším renderováním mikrodetailů. Postupně se přidává i evidentně lepší dimenzionalita prostoru, zaostřenější imaging a bohatší vjem ambientních prvků poslouchané hudby. Na AKGčkách se mi zalíbil i basový projev – není sice tak průrazný, považuju jej však za neutrálnější, klidnější. Na druhou stranu, HE-300 a jejich impakt... No, jsou zkrátka blíže orthodynamickým HE-400 a HE-500.

Tonalita HE-300 mne kolem a kolem oslovuje o něco více, technicky vzato však K712 Pro vítězí a to natolik jednoznačně, že bych je ve finále určitě preferoval.



Dodatek:

Pad-rolling
Na HE-300 se mi podařilo během pár týdnů testování vyzkoušet několikero různých setů náušníků. Vesměs jsem se ale dočkal rozpačitých výsledků. Jedinou výjimku tvořily Brainwavz HM5 velury, o kterých zájemcům sepíšu pár poznámek níže…

HM5 velury doporučuji těm, kteří by chtěli dosáhnout výrazně lepšího komfortu nošení bez přílišné alterace původního charakteru zvuku sluchátek. Náušníky vám poskytnou jemnější velurový top, nesrovnatelně poddajnější pěnovou výplň (=> bezproblémový boční přítlak) a v neposlední řadě i vylepšené interní dimenze (66-68 x 49-50 mm vnitřní průměr, 34-35 mm hloubka na HE-300).

Ve zkratce: Současné Hifiman velury těmto sluchátkům dodávají údernější a pevnější bas, s o něco málo vyrovnanějším a živějším zvukem. HM5 velury zvuk sluchátek trošičku pročišťují, dodávají o něco málo černější pozadí a také potěšitelně upgradují dimenzionalitu prostoru. Bohužel, at the same time, amplifikují důraz na vyšších středech, což mi osobně z dlouhodobého hlediska vadilo.

Dá se říci, že s HM5 náušníky se kvalitativní rozdíl oproti HD558 zvětší, musíte však počítat s trochu přítomnějšími vyššími středy. Pokud to pro vás neznamená překážku, vřele doporučuji náušníky vyzkoušet!


Modifikace:
Picture
Přemýšlel jsem nad tím, zda a jak zkusit HE-300ky modifikovat. Krom záměny náušníků mne však ve finále nic moc nenapadlo. Zájemci ale mohou zkusit oddělat a/nebo nahradit původní černá plstěná kolečka, jež se ukrývají zraku očí pod nasazenými náušníky - stačí jen odstranit 6 šroubků, které drží svrchní plastovou krytku sluchátek (viz foto).

Závěr a diskuze:

Počátek srpna 2015 se v případě HeadAudio nesl v duchu finalizace plnohodnotné recenze otevřených sluchátek Hifiman HE-300. Tento circumaurální model si s sebou nese od samotného počátku jakési stigma méněcennosti, neboť v plejádě oblíbených orthodynamik představuje v rámci portfolia společnosti Hifiman jediného existujícího zástupce klasické dynamické technologie. Mým hlavním úkolem bylo zjistit, zda HE-300 považovat spíš za černou ovci, nebo naopak bílou vránu…

… a upřímně, jak už to na světě obvykle bývá, záleží dost na úhlu pohledu. Není pro mne už tak těžké pochopit, proč se HE-300 většinově považují za outsidera:
  • Charakterem zvuku se nejedná ani o zábavná, ani vyloženě hifistická sluchátka,
  • Technickou kvalitou určitě nenáleží do entry level kategorie, jenže ani do kvalitní střední třídy,
  • Cenově se až příliš blíží ověřeným dynamickým volbám (DT880, AKG x70x, HD600),
  • Za stejnou cenu lze z druhé ruky pořídit proslulé orthodynamické HE-400.

Dá se říci, že audiofilové v podstatě ani nestáli o to, aby jim Hifiman nabízel dynamická full-size sluchátka. Vlastně bych zašel až tak daleko, že mnozí ani netušili/netuší, že HE-300 v sobě orthodynamické měniče nemají! Bez ohledu na očekávání nebo prodejní výsledky jsem si však svůj čas s třetí revizí těchto Hifimanů užil. Případnou koupi bych doporučil především těm, kteří mají zájem o to vyzkoušet o něco zábavnější variaci na zvuk Sennheiserů HD558 (potažmo HD595/HD598) a dostane se jim příležitosti získat nějaký novější pár za výhodnou cenu z druhé ruky. Ostatně, právě nyní k tomu máte ideální příležitost!

Chtěl bych mnohokrát poděkovat uživateli akburt za laskavé zapůjčení sluchátek k recenzi… a za trpělivost s jejím dokončením. Zároveň děkuji všem ostatním, kteří se odvážili se dočíst až sem!
]]>
<![CDATA[Changstar's Anax mod 2.0 pro Sennheiser HD800]]>Sun, 26 Jul 2015 13:34:05 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/changstars-anax-mod-20-pro-sennheiser-hd800Autor: MHOE
Poslední aktualizace: 10/02/2016

​Update (10/02/2016): Internetové fórum Changstar, na základě jehož snah vznikl tento modifikační článek, migrovalo na novou adresu SBAF (superbestaudiofriends.org). Některé odkazy v tomto článku k tomuto datu tedy nefungují. Dle mých informací by se situace mohla do budoucna změnit, pro tuto chvíli však doporučuji navštívit pro reference a grafy následující odkazy:

Nedávno jsem se v podstatě náhodou dostal do diskuze na téma modifikací. V rámci jednoho vlákna na fóru Avmania se totiž řešily možnosti upgradu sluchátkového kabelu Sennheiser HD800 a poté, co jsem uživateli Audiofiller doporučil se spíše porozhlédnout po jedné konkrétní akustické modifikaci, mne osobně kontaktoval s prosbou o poskytnutí stručného návodu k jejímu provedení.

Jelikož jsem ochota sama ( ;-) ), stalo se a já od něj nedlouho poté obdržel velmi pozitivní feedback, jež lze vysledovat i z fotek nahraných do Galerie webu Avmania. Mohlo u toho samozřejmě zůstat, já si však sám pro sebe řekl, že by byla škoda návod neposkytnout i případným dalším zájemcům. Proto nyní zveřejňuji tento text…

Pozn.: Historie DIY pokusů o nápravu problematického řešení mušlí Sennheiserů HD800 se dá označit za letitou. Tento fakt stručnou formou dokumentuje úvodní část článku Tylla z Innerfidelity, který se točí především kolem jeho vlastní verze Anaxilus modu. Jeho variaci jsem měl možnost v minulosti osobně vyzkoušet a přestože se dá do jisté míry považovat za efektivní, současná Changstar verze jde nepochybně dále. A co víc – dosahuje toho bez nechtěných zvukových kompromisů.
Picture
I takto mohou vypadat vaše HD800 po provedení Anax 2.0 modifikace... Are you ready? ,-)


Jak modifikaci provést?

K provedení této modifikace budete potřebovat následující materiály:
Samotný postup bude následující:
  1. Odstraňte ze sluchátek náušníky a poté i černou látkovou výplň, jež uvnitř mušlí drží pouze třecí silou.
  2. Nastříhejte samolepicí pěnu tak, aby zhruba kopírovala vzor z PDF templatu fóra Changstar (levá část stránky). Tento vzor se sestává ze dvou elementů – trapezoidu a prstence – s tím, že v případě prstence máte na výběr ze dvou nepatrně odlišných tvarů (jeden pro „neutrálnější“ a druhý pro „vřelejší“ zvuk).
  3. Vlepte v předchozím kroce nastříhanou pěnu do vnitřního prostoru sluchátek tak, aby prstenec co nejlépe kryl kovový rám o čtyřech šroubcích kolem otvoru měniče a trapezoid naopak co nejlépe kopíroval černě zbarvený plastový výběžek rámu směrem k okraji mušle. Ve finále to tedy může vypadat třeba jako na fotce níže.
  4. Poté, co se vám do sluchátek podařilo vlepit základ v podobě samolepicí pěny, je na čase umístit tlumící protiskluzovou podložku. Tu nejprve nastříhejte tak, aby opět zhruba kopírovala vzor z PDF templatu fóra Changstar (pravá část stránky), a následně aplikujte přímo do vnitřku mušlí (na samolepicí pěnu). Pokud by podložka nedržela na místě sama o sobě (třecí silou), využijte oboustrannou lepicí pásku.
  5. Nyní už jen stačí nasadit náušníky zpět na své místo... a můžete poslouchat!

Pozn.: V případě, že byste byli s efektem modifikace spokojeni, doporučuju do budoucna vyzkoušet i jiný typ děrované protiskluzové podložky. Každá se totiž bude z akustického hlediska chovat trošku jinak.

Picture
Stav po dokončení 3. kroku modifikace. Pozn.: Tuto fotku berte pouze ilustračně, neboť jsem zde namísto samolepicí pěny užil plsť.
Picture
Stav po dokončení 5. kroku modifikace! Pozn.: Zde už pod protiskluzovou podložkou můžete vidět bíle zbarvenou samolepicí pěnu. :-)


Čeho lze modifikací dosáhnout?

Cílem této modifikace je akustické utlumení prostoru mezi měničem a uchem posluchače. Pokoušíme se tím o účinnou eliminaci „difuzivity“ zvuku HD800ek, způsobenou četnými odrazy vln od vnitřního pletiva mušlí. Podobnému účelu již sice slouží původní černě-zbarvená, průsvitná látková výplň, někteří však cítíme potřebu ji nahradit něčím daleko více efektivním.

Anax 2.0 mod dle Changstaru přináší přesně toto – tedy korekci technických problémů daných sluchátek bez negativního vlivu na jejich celkový charakter. Tak, jak jsem to měl možnost slyšet v minulosti já, se dočkáte těchto změn:
  • Eliminace pocitu přílišné difuzivity zvuku HD800 směrem do stran prostorové scény, čímž dochází ke zlepšení přesnosti imagingu a snazšímu vnímání mikrodetailů v poslouchané hudbě.
  • Určitého srovnání/“učesání“ pásma vyšších středů až nižších výšek, čímž se nám dostává méně ostré a technicky čistější reprodukce zvuku.

Krom těchto dvou efektů se zvuk sluchátek nijak nemění. Možné nevýhody této modifikace tedy prakticky neexistují, pomineme-li fakt, že vám může řečená „difuzivita“ zvuku původních HD800 vyhovovat. Pokud je to váš případ, zkrátka Anax 2.0 modifikaci nezkoušejte. Přesto, v souvislosti s faktem, že vnitřek mušlí vyplňujeme pár milimetrů mocným materiálem, je třeba upozornit na možnost, že se vaše boltce uší budou někdy dotýkat dna sluchátek. Osobně jsem se s tímto jevem v případě HD800 nikdy nesetkal, zmíněný uživatel Audiofiller však v menší míře prý ano.

Pro zájemce o měření mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta špatná jest, že Sennheisery HD800 už nějaký ten pátek nevlastním, tudíž nejsem schopen nabídnout vlastní set měření před a po provedení modifikace.  A ta dobrá zpráva? Changstar tohle tentokrát vyřešil za mne => viz jejich grafy frekvenční odezvy a waterfall diagramy.



Závěr a diskuze:

Tento článek pojednává o Anaxilus 2.0, tedy celosvětově známé modifikaci sluchátek Sennheiser HD800. Její autoři, vedoucí audiofilní fórum Changstar.com, se skrze ni pokouší o utlumení akusticky nedokonalého vnitřku mušlí tohoto high-endového modelu. Vzhledem k tomu, že se jim to dle mého osobního názoru bezezbytku daří, jsem se rozhodl tento článek sepsat a publikovat alespoň zpětně. Přestože již HD800 sám nevlastním. Této modifikaci totiž vděčím mimo jiné za to, že jsem se do světa úprav sluchátek naplno pohroužil!

Na závěr článku bych chtěl upozornit, že se po několika letech příprav pomalu-ale-jistě schyluje k vydání 3.0 verze této modifikace. Pokud máte zájem si na toto téma přečíst více, následujte dedikované vlákno přímo na fóru Changstar.
]]>
<![CDATA[Retrospektiva: Má sluchátková cesta]]>Sun, 19 Jul 2015 17:05:14 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/-retrospektiva-ma-sluchatkova-cestaAutor: MHOE
Poslední aktualizace: 20/07/2015

Vzhledem k tomu, že mne tento týden trápí zub a od něj i bolest ucha, jsem byl nucen odložit recenzi sluchátek Hifiman HE-300 od uživatele akburt až na přelom července a srpna. Zároveň jsem si však chtěl dát pauzu od pravidelného doplňování naší nové sekce FAQ, a proto Vám tento týden přináším něco zase trochu jiného. :-)

Rozhodl jsem se poupravit, respektive rozšířit jeden ze svých dřívějších příspěvků na tuzemském fóru Avmania a následně jej vydat zde na HeadAudio jako plnohodnotný článek. Připadá mi to jako ideální příležitost, jak čtenáře nejenže seznámit se svojí audiofilní historií, ale rovněž jim nabídnout svůj pohled (mini-recenzi) početného množství modelů, které se mi už (v některých případech) nejspíš nedostanou do rukou, tudíž se jim na HeadAudio nebudeme moci naplno věnovat.

Pokud Vás toto téma zaujalo, prosím čtěte dále… Bude to stát za to!



Tak šel čas s audiofilními náhlavními sluchátky…


1) Denon AH-D7000
Tato uzavřená over-ear sluchátka představovala moji první hifistickou akvizici. Pořízena byla koncem roku 2011, samozřejmě na doporučení jiných, neboť já sám v té době nemohl tušit, co od audiofilních sluchátek vlastně očekávat. Zkrátka jsem toužil po tom do toho pomyslného vlaku naskočit a příliš nedbat na to, jak bezpečné to pro mne bude. :-) D7000 nakonec nezněly na svoji cenu vyloženě průšvihově, přesto se u nich dalo najít nedostatků vícero – ať už rezonance na středních basech a nižších výškách, tak poměrně nevyrovnaná frekvenční charakteristika.

Ve zkratce bych jejich zvukový charakter popsal takto - výrazný, trochu dunivý bas, relativně potlačené střední pásmo a na můj vkus často až příliš zvýrazněné nižší až střední výšky. Napadá mne, v souvislosti s názory jiných uživatelů, jistá paralela s DT880 a HE-400 – pro někoho relaxační či dokonce temněji znějící sluchátka, pro někoho naopak sluchátka světlá až k dlouhodobému poslechu nevhodná/nepříjemná. Já se bohužel řadil spíš do té druhé kategorie. Proto jsem ostatně využíval docela účinnou ekvalizační křivku od uživatele Lunatique, jež ostatním vlastníkům určitě doporučuju. Abych však nebyl jen kritický - komfortem, podáním prostorové složky zvuku a zábavností basové linky při poslechu rockové hudby si mne Denony velmi dlouho podmaňovaly. Relativně nízké nároky na kvalitu zbytku řetězce mi pak v začátcích taktéž přišly vhod.



2) Audeze LCD-2 rev2 (pre-fazor)
Po necelém roce vlastnění Denonů jsem se rozhodl, že sluchátka vyšlu do světa. Spolu s Fiio E09 se tedy D7000 vydaly do Kuvajtu, kde možná spokojeně hrají dodnes… a možné taky ne. Kdo ví. Utržené peníze se mi každopádně podařilo obratem investovat do tehdy velmi žhavě probíraných Audeze LCD-2 rev2, což už byla ve finále větší trefa do černého. Pamatuji se však dobře na nervozitu, která ve mne panovala, když jsem se možná trošku naivně pokoušel tato tisícídolarová sluchátka importovat low-cost dopravou přes jednoho přítele v USA, abych se vyhnul vysokému DPH a clu. Kupodivu se zadařilo. :-)

Za doménu těchto Audeze sluchátek jsem určitě považoval velmi přirozeně a jednolitě vyznívající kooperaci důrazného, přitom pevného, lineárního a hlubokého basu (Pozn.: Jediná sluchátka, která se jim tady přibližují, jsou Hifiman HE-400) s bohatými, plnými středy, jež nádherně vykreslovaly vokální party skladeb. Témbrem dominovala typická jemnost planárně-magnetických měničů, s jistou dávkou (u starších Audeze typické) „krémovitosti“ ve středech. Výšky, které jsem u LCD-2 považoval vždy tak nějak do počtu, se však po nějaké době ukázaly být příliš problematické (temné, s nepatrným náznakem hrubosti). Vzhledem k tomu, že mne neoslnily ani podprůměrný komfort a poměrně nedimenzionální prostorovost, jsem se už po dvou měsících začínal porozhlížet po něčem lepším...



3) Sennheiser HD800
…což měly v plné kráse reprezentovat slovutné Sennheiser HD800. Audeze mi v rámci vzájemného srovnávání nepřišly vyloženě horší, avšak na poměry sluchátkového poslechu téměř trojrozměrná prostorovost zvuku ve spojitosti s nevídanou vzdušností, rychlostí a detailem Sennheiserů zkrátka nemohly jinak než zvítězit. HD800 a LCD-2 rev2 představují dva protipóly, v jejichž rozmezí vynikly technické finesy německého high-endového modelu až extrémním způsobem.

Na Sennheiser HD800 mám velmi dobré vzpomínky. Vynikající komfort se zde snoubil s neméně kvalitním zvukem, jež mi dovolil slyšet v nahrávkách prakticky vše. Bohužel však za cenu přílišné světlosti, zrnitosti a občas i ostrosti, kdy se tato sluchátka vůči hudebním žánrům a kvalitě poslouchaných skladeb měla tendenci až příliš vymezovat. Tyto problémy se mi sice podařilo korigovat skrze Anaxilus mod dle Changstaru, po roce vlastnění se ale stejně dostavila potřeba se posunout dál. Měl jsem totiž pocit, že mám stále co objevovat. Že jsem stále ještě nenašel ten „svůj zvuk“. Zároveň jsem tímto krokem podpořil touhu zvolnit, nemít v tomto hobby investováno až tolik peněz.



4) Sennheiser HD558
Během toho zhruba jednoho roku, kdy při mém boku stály HD800, jsem se rozhodl, že otci pořídím levná, relativně kvalitní sluchátka. Volba po delším průzkumu padla na HD558 a dodnes daného rozhodnutí nelituju.

Především za bazarovou cenu kolem 2 tisíc Kč se jedná o vynikající model pro začínající audiofily - s rozumně vyrovnanou tonalitou, dobrým smyslem pro detail, velice přesvědčivou prostorovostí a takřka bezchybným komfortem nošení. Technicky HD558 určitě o něco zaostávají za profláklou trojici K701/HD600/DT880, to jim však nijak neubírá na jejich lesku. Oproti předchozím jmenovaným se totiž dají pořídit za minimálně dvakrát nižší peníz a navíc je není třeba doplnit adekvátním sluchátkovým zesilovačem a D/A převodníkem. Přesto se hodí upozornit, že pro výhradní posluchače moderních žánrů nejspíš nebudou, neboť postrádají drive a extenzi do nejhlubších basů.



5) AKG K712 Pro
Nejen otec potřeboval sluchátka… Ve stejné situaci se náhle ocitl i můj dlouholetý kamarád. A jelikož tentokráte povolil vyšší rozpočet, měl jsem ve výběru značně volnější ruku! Po pečlivém zkoumání trhu (včetně osobní návštěvy poslechovky Audigo) jsem onehdá došel k závěru, že vybrat něco adekvátně kvalitního a všestranného bude složitější, než se dalo čekat. Původním plánem bylo zvolit vítěze ze sluchátek typu Beyerdynamic DT880, Sennheiser HD600/HD650, AKG Q701, možná i ze Shure či Audio-technica modelů střední třídy. Všechna ale bohužel tak nějak selhala.

Rozhodl jsem se tudíž trochu zariskovat a zkusit zbrusu nové a slibné AKG K712 Pro, s tím, že pokud nebudou vyhovovat, zkrátka půjdou prodejci zpět. Tato AKGčka se nicméně ukázala být podle představ a já jsem (i zpětně) rád, že mi bylo umožněno je na pár týdnů vlastnit. Ostatně, i nyní se mi tady vyhřívají na poličce. Mám je totiž dlouhodobě zapůjčené.

Oproti předchozím AKG modelům x7xx řady konečně poskytují dostatečný objem basů. Pásmo výšek s nimi zároveň vnímám jako méně agresivní, témbr a podání vokálů ocenitelným způsobem přirozenější. A co víc, charakteristická expanzivní prostorovost zůstala téměř netknutá, s výjimkou přímého srovnání s AKG K701, jejichž angled náušníky přece jen poskytují jistou výhodu. Last but not least – hlavový most rovněž doznal pozitivních změn. No more bumps!

Největší devízou těchto sluchátek, dle mého názoru, je jejich všestrannost – velmi dobrý komfort, velmi dobrá technická kvalita zvuku a vcelku uspokojivá fúze mezi vyrovnaným a analytickým rázem frekvenční charakteristiky. Jsou to sice stále x7xx AGKčka, jenže vhodně korigovaná - to je u nich klíčové.



6) Hifiman HE-4
Nyní ale zpět k mé vlastní cestě za poznáním. Na radu audiofilního přítele se mi zkraje jara 2014 podařilo zalevno pořídit Hifiman HE-4 a já doufal, že se po Sennheiserech HD800 nebude jednat o přílišný skok směrem dolů. Kupodivu však dalece překonala má očekávání. Byl jsem nadšen tím, jak ladně kombinují typologii basu a témbru Hifiman sluchátek spolu s prostorovostí, vzdušností, rychlostí a hyperdetailností HD800vek... Navíc za zlomek ceny bývalých Sennheiserů!

Popravdě řečeno byly HE-4ky tak dobré, že mi Sennheisery ve finále takřka vůbec nechyběly. Modifikacemi, do kterých jsem se po první zkušenosti v souvislosti s HD800 naplno ponořil, se mi podařilo z těchto Hifimanů udělat rozumně vyrovnaná a jemně znějící sluchátka. Vcelku úspěšně tím byly adresovány jejich problematické body – trochu potlačené střední pásmo, přehnaná ostrost ve výškách a také tendence k jisté zrnitosti. I po provedení úprav mi sice přišla o něco světlejší než tonálně vynikající Hifiman HE-500, technicky však měla překvapivě trošku navrch. Jsou to jediná sluchátka, jejichž bas mi bude do budoucna chybět - nádherně lineární, hluboký a pevný, s nepatrným důrazem na nejnižší slyšitelné části spektra.



7) Audeze LCD-2 rev1
Tou dobou, kdy u mne kralovaly HE-4, se mi na internetu podařilo objevit inzerát na Audeze LCD-2 rev1. A to za cenu, která se nedala odmítnout! Řekl jsem si, že je zkrátka musím zkusit, že se kdyžtak v pohodě prodají dále. V minulosti jsem se totiž dočetl, že první revize těchto sluchátek má údajně nabízet nejtemnější a „nejorganičtější“ reprodukci z celé Audeze řady, o přenádherných vokálech a naprosté absenci jakékoliv ostrosti nebo sykavosti. To mohlo v porovnání se světlejšími a detailnějšími HE-4 tvořit dobré kombo, tudíž netrvalo dlouho a Audeze spanile spočívaly na mé nedočkavé hlavě. :-)

První dojmy však byly značně rozpačité - velmi špatný komfort (s výjimkou superiozního pěnového mostu ještě horší než u rev2) a zároveň nečekaně zahuhlaný zvuk, u kterého nešlo neslyšet jisté rezonování a tendence k nasálnosti vokálů. Bas mi nepřipadal tak čistý a definovaný jako u rev2. Prostor navíc dosahoval extrémní nedimenzionality, opět ve větší míře než u druhé revize.

Po pár dnech se mi skrze jemné modifikace podařilo tato sluchátka zvukově „otevřít“, zesvětlit a vokály neutralizovat natolik, že frekvenčně na tom byla podle mě velmi dobře. Rezonance a jistá zahuhlanost však stále zůstávaly. Cítil jsem, že samotné měniče mají potenciál a zvuk, který vydávají, náleží výš než do typické střední třídy. To okolo (konstrukce, náušníky) ale veškerý potenciál nejspíše zabilo. Rev2 dle mého názoru tyto problémy neměly... a pokud snad ano, určitě ne do tak evidentní míry.

Nedá se jim však upřít, že mne po provedení modifikací svým přirozeným rázem tonality navnadily. Tudíž jsem nakonec prodal nejen je, ale i HE-4... a v hledání zvukového ideálu pokračoval nadále.



8) Hifiman HE-500
U těchto sluchátek nelze jinak než citovat úvod mého modifikačního článku:

„Má osobní cesta k Hifiman HE-500 byla od samého počátku spíše spletitá. Velmi dobře si pamatuju na naše první společné setkání v provozovně Headphones.cz – tehdy mi připadala jako sluchátka, jejichž zvuku dominuje velmi dobrá tonalita a typicky jemný orthodynamický témbr. Zároveň jsem dokázal docenit, že sice v žádném zvukovém aspektu vyloženě nenadchnou (snad krom prvotřídního podání středů), na druhou stranu za žádné situace ani vyloženě nezklamou. Pár negativ, nevyhnutelně promlouvajících do mého názoru na ně, se i tak najít dalo – v porovnání s některými high-end sluchátky chybějící pevnost a čistota basu, relativně horší prostorové aspekty zvuku a zároveň ne zcela dechberoucí míra detailu. Později, v průběhu druhého testování v brněnské poslechovce Audigo, se přidala vyšší hmotnost a z technického úhlu pohledu problematické náušníky.

Přestože mne tedy HE-500ky nikdy zcela „neodrovnaly“, nepřestávaly se v mých sluchátkových úvahách a kalkulacích objevovat. Vnitřně jsem totiž cítil, že se v nich skrývá veliký potenciál, v původním stavu žel tak trochu nenaplněný. Proto jsem se nakonec, před více než půl rokem, v průběhu intenzivnějšího experimentování s konkurenčními modely přece jen odhodlal tyto Hifimany do svého vlastnictví přidat.

Tehdy se jednalo o defacto nový, jen několik prvních měsíců starý kus z pravděpodobně poslední výrobní série – Hifiman totiž model v té době stahoval z trhu. Od onoho září roku 2014 však 500ky prošly něčím, co bych se nebál označit za „křest ohněm“. Mé první pokusy o jejich modifikaci totiž odstartovaly zhruba třicet minut po otevření doručeného balíku. :-D Od první chvíle nebylo pochyb, že mne na cestě za dosažením žádaného zvuku čeká spousta práce… A že na samotném konci této cesty už mé Hifimany nebudou nikdy jako předtím.

Vyzkoušeno na nich bylo vše možné i nemožné – jergovými úpravami Hifiman sluchátek počínaje a vlastnoručními (nejen) v souvislosti s dříve vlastněnými HE-4 konče. V průběhu měsíců HE-500 absolvovaly bezpočet různých transformací, abych se v posledních týdnech konečně dobral, jak doufám, finálního stavu úprav.“


Pokud jste se v daném článku jali číst dále, pravděpodobně již víte, že se mi HE-500 nakonec podařilo upravit do stavu, který více či méně odpovídá představám. Jejich zvukovou prezentaci považuju od basů až po výšky za ukázkovou, bez jakéhokoliv aspektu, který by v negativním slova smyslu vystupoval či bránil v tom si poslech hudby naplno užívat. Rád se o svých HE-500 vyjadřuju v tom smyslu, že zní tak, jak by si v Audeze přáli, aby ve skutečnosti zněly LCD-2ky. ,-)



9) LFF Paradox Slant
V době, kdy mé pokusy o úpravu Hifiman HE-500 probíhaly ještě v plném proudu, jsem se po delším zvažování rozhodl zainvestovat do americkou komunitou velice pozitivně hodnocených LFF Paradox Slant. Tyto zevrubně customizované Fostex T50RP měly představovat velmi přirozeně a čistě znějící uzavřená sluchátka, tonálně né nepodobná HE-500kám. Tato údajná tonální podobnost, spolu s potenciálně vysokými technickými kvalitami, ve mne přirozeně budily zvědavost.

A zvěsti se ukázaly jako pravdivé. Paradox Slant skutečně nabídly přirozený, jemný a nečekaně čistý zvuk, s konzistentně dynamickým projevem a expanzivní prostorovostí (především do hloubky). Ukázalo se, že si technicky stojí o něco lépe než jinak velmi podobné HE-500 (Pozn.: Slanty tonálně o něco temnější) a že srovnávání zvukových kvalit či komfortu Slantů se Sennheisery HD800 nebylo ze strany některých uživatelů až tak daleko od reality. Přesto… Přesto jsem je poměrně záhy prodal. Proč?

Především se nejednalo o otevřená sluchátka. Bez ohledu na poměrně expanzivní prostorovost jsem neustále slyšel jejich tendenci znít uzavřeně, což se ve spojitosti s nemalým důrazem na středních až vyšších basech projevovalo horší linearitou a prostorovým pozicováním basové linky, jistou „udušeností“ celkového projevu a v mém případě bohužel i častým zaléháním uší. Zároveň mi nevyhovoval do jisté míry plastický témbr, který je vlastní nejspíš všem T50RP-based sluchátkům. Přesto jsem byl (a stále jsem) velice vděčný za to, že se mi poštěstilo tento model vlastnit. Jednak mi došlo, že i uzavřená sluchátka mohou nabízet zvuk high-endových kvalit, a jednak Slanty zafungovaly jako velmi vhodná reference k procesu modifikování Hifimanů HE-500.



10) Sennheiser HD650
Uběhl nějaký ten měsíc, rok 2014 se přelil do roku 2015 a já se začal postupně nořit do tajů sluchátkových měření a textů pro web HeadAudio. U té příležitosti jsem uvažoval nad tím, zda by nebylo vhodné doplnit Hifiman HE-500 a Sennheiser HD558 dalším párem sluchátek, jež by mohl sloužit jako vhodná reference ke kritickému srovnávání. I přes můj dříve ambivalentní vztah k dnes již téměř legendárním Sennheiserům HD650 padla volba právě na ně. Jak píšu v příslušném modifikačním článku:

„Především na základě dojmů z druhého poslechu v brněnském Audigo a odborné „konzultace“ s databází měření PersonalAudio.ru vzešel impulz ke koupi a následným pokusům o korekci jejich problémových zvukových charakteristik. Motivací mi zde byla šance získat skrze HD650ky tonálně vynikající sluchátka, o slušném technickém základu. Sluchátka, jež by byla schopná v případě potřeby zdatně sekundovat mým primárně užívaným Hifiman HE-500.“

Způsob, jakým sluchátka nazírám nyní, se dá rovněž vyjádřit citací, pro změnu z komunikace mezi mnou a uživatelem Herrer77:

„Sennheiser HD600/HD650 jsou specifická sluchátka, vážně specifická. V něčem jsou naprosto skvělá, v něčem jiném jen ucházející. Vynikají vyrovnanou tonalitou, konzistentním podání dynamiky skladeb a dobrou mírou mikrodetailu (tím nemyslím fake detaily tonálně přesvětlených sluchátek). Na druhou stranu na nich slyšíš jisté sennheiserovské zastření vlivem samotných měničů a interního tlumení, kterého se nedá nijak zbavit... Navíc se přes svoji konzistentní dynamiku nehodí na žánry, u kterých potřebuješ, aby ti je sluchátka tzv. "napálila" přímo do obličeje - nedají ti úderný bas nebo pocit rychlosti, živosti, nemají "drive". Zní dynamicky, ale v kultivovaném slova smyslu, pokud to dává smysl.“

„… slyším, že co do dynamiky a mikrodetailu v náročných pasážích jsou na tom paradoxně o trošku lépe než mé HE500... Oproti těmto modnutým Hifimanům navíc oplývají ještě striktně neutrálnější tonalitou od středů nahoru. Ale na požitek z poslechu hudby se většinově stejně hodí víc HE500, jež mají větší drive a korektnější/realističtější témbr. Po Sennech též občas sáhnu, ale spíš výběrově - když předem vím, že zrovna je na dané album a v danou chvíli ocením víc :-) Senny HD600/HD650 jsou zkrátka sluchátka, kterých si velmi vážím, ale naslepo bych je asi nedoporučoval - leda po delším dialogu, při kterém bych pochopil, že ta daná osoba by přesně něco takového potřebovala.“



11) Audio-technica ATH-T500
No a posouváme se do současnosti!  Zhruba měsíc před vydáním tohoto článku, v červnu 2015, jsem si za účelem recenze a přímého srovnávání s konkurenčními Kingston HyperX Cloud pořídil velmi oblíbená entry-level sluchátka Audio-technica ATH-T500. Vzhledem k tomu, že jsem si k nim během několika týdnů vlastnění nevytvořil bližší vztah, budu v tomto výčtu spíše stručný...

Ve zkratce mi na nich vadila tendence mnohých Audio-technica sluchátek znít poněkud synteticky, nepřirozeně. Stejně tak se mi příčil i ergonomicky nedokonale vyvedený hlavový most. Na druhou stranu - cítím povinnost zmínit, že mne T500ky vcelku zaujaly poměrně vyrovnanou tonalitou, dobrým smyslem pro detail a na uzavřená sluchátka uctihodnou prostorovostí. Ve své cenové kategorii určitě mají co nabídnout.

Pro bližší info není nic snazšího než si přečíst moji plnohodnotnou recenzi. :-)



Závěr a diskuze:

Tento text se pokouší odlehčenou formou dokumentovat můj dosavadní progres na cestě za audiofilním poznáním. Nazírá na něj perspektivou sluchátek - tedy audio komponentu, který osobně považuju v tomto hobby za jednoznačně nejdůležitější. Dle mého názoru by čtenáře daný výčet 11 modelů mohl obohatit tím, že poukazuje na přirozený vývoj názorů a preferencí, který během života zažívá každý z nás, a potažmo i tím, že nabízí mini-recenzi každého z nich.

Vzhledem k tomu, že jsem se odjakživa specializoval především na náhlavní sluchátka, se tento článek točí právě kolem nich. Minimálně k jejich plnému zužitkování však logicky bylo zapotřebí přemýšlet i nad ostatními komponenty audio řetězce. Proto se někdy do budoucna mohu potenciálně věnovat i vyzkoušeným sluchátkovým zesilovačům, D/A převodníkům či audiofilnímu softwaru.

Mnohokrát děkuji všem, kteří ochotně věnovali několik minut svého života dočtení tohoto článku. :-)
]]>
<![CDATA[Audio-technica ATH-T500 aneb Solidní volba do začátku]]>Sat, 20 Jun 2015 12:04:51 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/audio-technica-ath-t500-aneb-solidni-volba-do-zacatkuAutor: MHOE
Poslední aktualizace: 21/06/2015

Fanouškem značky Audio-technica, alespoň z pohledu sluchátkového portfolia, jsem nikdy tak úplně nebyl. Dosud se mi do rukou dostalo několik zástupců AD řady (AD700, AD900, AD1000), a také celosvětově proslulé M50ky… a ve všech případech se jednalo o vcelku rozpačitou zkušenost. Ve zkratce – nemyslím si, že by některý z těchto modelů zněl přirozeně. Nebo že by posluchačům nabízel vynikající poměr cena/výkon, přestože zde se mnou nebudou souhlasit všichni (viz hodnocení AD900 v Battle of the flagships článku, případně bogiho multisrovnávací test z minulosti). To ale neznamená, že bych v případě ATček házel flintu do žita! Jen se mne zkrátka drží určitý despekt, kdykoliv na sluchátka této japonské značky narazím.

Nejinak tomu bylo i u ATH-T500. Proč tedy tato recenze, ptáte se? Nebo proč jsem se, optikou neskrývaných sympatií pro otevřená sluchátka, vůbec obtěžoval T500 kupovat? Odpověď bude možná znít trochu nepřesvědčivě, ale já se zkrátka rozhodl uvěřit pozitivním ohlasům tuzemských audiofilů… a dát jim šanci mne přesvědčit, že i Audio-technica dokáže dělat sluchátka, která bych se nemusel bát doporučit ostatním. Druhým hnacím motorem pro mne byla možnost přímého srovnání s konkurenčními Kingston Hyper Cloud, jež jsem pro vás na HeadAudio recenzoval pár týdnů nazpět.

Jak to tedy ohledně produktů společnosti Audio-technica vidím nyní? A jak T500ky přestály ostrou konfrontaci, tváří v tvář velmi solidním HyperX Cloud? Pro rozuzlení čtěte dále!
Picture
Balení sluchátek Audio-technica ATH-T500 lze označit za poněkud spartánské…


Fyzický charakter:

Audio-technica ATH-T500 byla navržena jako uzavřená circumaurální stereo sluchátka, v jejichž nitru se nachází dynamické měniče o průměru 53 mm. Rozměrově se celý model pohybuje v ráži 220 x 210 x 95 mm, na stolní váze se mi pak ukazuje hodnota 315 g (275 g bez přívodního kabelu). Za cenu kolem 2200 Kč se vám krom samotných sluchátek a prémiové 5-leté záruky dostane již jen kabelové redukce ze 3.5 na 6.3 mm, a poněkud neforemného plastového balení „na jedno použití“ (resp. vybalení). Zda to je či není úměrné ceně, nechám zcela na vašem zvážení. :-)


Hlavový most

Jestli lze něco na vizuálně usedlých T500 označit za výrazné až kontrastní, tak určitě jejich hlavový most. Proprietární „wing“ systém totiž tak nějak nelze přehlédnout. Upřímně ale ani po více než týdnu nechápu, proč je most řešen zrovna takto. Zkuste si vzít vedle sebe nějaká AKG x7xx sluchátka (v mém případě AKG K712 Pro) spolu s těmito Audio-technicami… a hned asi pochopíte, o čem hovořím. V případě AKGček totiž zjistíte, že dvě kovové tyčky skutečně fungují jako opora pro autopolohovací mechanismus hlavového mostu, zatímco u ATH-T500 se mi zdá, že dominantu sluchátek formují spíš na okrasu. A nutno dodat, že se jedná o dvousečnou zbraň – tyto tyčky s pogumovanou, černě zbarvenou krytkou mi totiž připadají poměrně křehké. K tomu dost podtrhují nekompaktnost celého provedení sluchátek.

Co se týče samotného mechanismu nastavování velikosti mostu, obdobně jako u AKGček probíhá automaticky během nasazování na hlavu posluchače. S tímto způsobem osobně nemám žádný problém. Přišlo mi však, že možný rozptyl vzdálenosti mezi mušlemi sluchátek a svrchní části mostu je poněkud poddimenzován. Respektive že wing systém těchto sluchátek není konstrukčně úplně ideálně řešen. Nemám tím na mysli zrovna to, že byste se měli bát, že sluchátka nebudou na vaší hlavě sedět vůbec. Spíš chci naznačit, že u některých osob s větší hlavou může občas nastat pocit přílišného tlaku seshora na hlavu, což je podpořeno i vcelku tuhým polstrováním mostu. Osobně mi tento jev vadil.

Abych jen nekritizoval, vyjádřím spokojenost s přítlakem, který mi přišel vcelku bezproblémový. Zároveň oceňuji, že značení pravého a levého kanálu lze nalézt po vnějších stranách mušlí, v elegantním a dostatečně kontrastním vyvedení.

 
Mušle, spojovací část s mostem, izolace

Výrobce zvolil pro základní kostru modelu tvrzené plasty a kov, což vidím jako vhodné řešení. Oblast mušlí a spojovací části mostu na mne působí určitě solidněji než dříve diskutovaný hlavový most. Především mne zaujal elegantně řešený otočný kloub, který působí velice pevně, nikterak nevrže a navíc umožňuje mírnou rotaci mušlí vůči tvářím posluchače. Chválím.

Za mírně kompromisní naopak považuju vstup sluchátkového kabelu, který sice běžné užívání přestojí, nedoporučuju na něj ale vyvíjet hrubou sílu, případně za kabel různě tahat apod. Takto nahlížím v podstatě i na izolaci – v domácích podmínkách nejspíše splní účel, měl jsem však tu čest s vícero náhlavními modely, které zvládly odizolovat od okolí lépe.
Picture
Dynamické měniče těchto sluchátek jsou vykloněny do úhlu vůči uším. Zároveň si lze všimnout absence jakéhokoliv interního tlumení prostoru mezi krytem měniče a tváří posluchače, což je v kontrastu s řešením u HyperX Cloud (http://goo.gl/68ryh4).

Náušníky

K ATH-T500 obdržíte jediný pár náušníků. Tento je vyplněn paměťovou pěnou nižší kvalitativní kategorie a potažen koženkou (jak jinak než) nižší jakosti. Nechci říct, že se jedná o průšvih (není to úroveň HD201 a podobných spotřebek), ale z pohledu dlouhodobého vlastnictví bych si představoval na dotek jemnější, prodyšnější povrch, jež nebude tolik náchylný na pocení. Např. konkurenční HyperX Cloud totiž přesně toto nabízí.

Předchozímu navzdory hodnotím míru komfortu těchto náušníků za dobrou. Líbí se mi, že vlivem angled designu dokážu celé boltce uší snadno vměstnat do vnitřního prostoru sluchátek, což se v případě zmiňované AD řady ukázalo být v minulosti problematické. Je ale pravda, že u lidí s velkýma ušima by to mohl být problém kvůli nižší výšce náušníků (56-57mm) i zde. Mějte to tedy prosím na paměti.
Picture
Vnitřní průměr koženkových náušníků dosahuje efektivních hodnot 56-57 a 40 mm (oválný tvar), hloubka pak 20 mm (na sluchátkách 24 mm). Mechanismus nasazování náušníků je řešen obdobně jako u HyperX Cloud či Mrspeakers Alpha Dog (https://goo.gl/wSq5do).

Sluchátkový kabel

Přívod elektrického signálu do sluchátek zajišťuje obyčejně vyhlížející třímetrový kabel. Ten je na jednom konci ukončen 3.5mm TRS jackem, zatímco na konci druhém napevno vchází do levé mušle sluchátek. Nemá tendenci se kroutit a svoji základní funkci určitě splní, nečekejte však od něj zázraky. Občas se bude zamotávat a plést pod nohama - zvlášť když nelze ze sluchátek nijak oddělat.


Mechanická soudržnost, kompaktnost

Jak již bylo řečeno, s vyvedením mušlí a jejich nejbližšího okolí jsem u ATček spokojen. Dle mého názoru nehrozí poškrábání nebo jiné mechanické poškození, pokud se sluchátky nebudete zacházet vyloženě hrubiánsky. Na druhou stranu, hlavový most ve mne pocit jistoty až tak úplně nevyvolává. Nejsem si jist, jestli by přežil prosednutí nebo případný nálet neposedných dětí. Není vyloženě křehký, to ne… ale ani nijak robustný.

Kompaktnost T500 vidím na nízké úrovni právě vlivem hlavového mostu… a také dlouhého, neoddělatelného kabelu.


Vhodné využití sluchátek

Audio-technica ATH-T500 se dle mého názoru nedají využít jinde než doma. Na jakékoliv jiné aplikace totiž nenabízí dostatečnou izolaci, odolnost nebo kompaktnost.
Picture
Hlavní poslechový řetězec: Lossless hudba -> foobar2000 + Jplay -> Gustard DAC-X9 -> Audio-GD SA-31SE.


Zvukový charakter:

Po zevrubném zhodnocení fyzického charakteru ATček se dostáváme konečně k tomu nejdůležitějšímu – samotné reprodukci. Dovolil bych si vykopnout myšlenkou, že ATH-T500 mne částečně překvapily a částečně nikoliv. Čekal jsem, že v jejich způsobu prezentace hudby rozpoznám náznaky jistého Audio-technica „house soundu“… a dočkal se. Kromě toho se mi však dostalo i něčeho navíc… Něčeho potěšujícího.
Picture
Srovnání naměřené frekvenční odezvy pravého a levého kanálu Audio-technica ATH-T500 v původním stavu. Lze si všimnout nikterak úžasného souběhu obou kanálů, což však není v této cenové kategorii nečekané. V praxi to nebude působit nijak rušivě, váš mozek se zvládne přizpůsobit. O referenční stav se ale určitě nejedná.

Basy

Z frekvenčního grafu výše si můžeme vcelku snadno odvodit, že bas těmto sluchátkům ani vyloženě nepřebývá, ani nechybí. Pokud se na něj pokusíme nahlédnout blíže, zapojíme spektrogram níže a pokud možno dodáme i vlastní uši ( :-) ), vysledujeme jeho bližší charakter. Ten bych subjektivně okomentoval jako vcelku anemický, s jistou středobasovou dunivostí. Bas zde neurazí, ale ani nezahřeje u srdce. Není záživný nebo involving, prostě jen „je“. Sluchátka dokáží dodat solidně hlasitou a od zbytku nástrojové scény separovanou basovou linku, ale to je zkrátka vše. Což by milovníkům této části frekvenčního spektra nemuselo stačit. Vyloženým bassheadům nebo fajnšmekrům by pak nemusela hovět ani hloubka, do které bas T500 sahá – do nejhlubšího spektra očekávejte sestupnou hlasitostní tendenci.
Picture
Naměřený spektrogram levého kanálu Audio-technica ATH-T500 v původním stavu. Na poměry uzavřených sluchátek překvapivě čistý průběh, což bude způsobeno slabší schopností ATček izolovat.Vícenásobná tendence rezonovat kolem středobasových frekvencí pak nejspíš bude mít svůj vliv na určitou dunivost a „chudokrevnost“ basového projevu.

Středy až vyšší středy

Pásmo středů až vyšších středů považuju pro tyto Audio-techniky za nejvíce určující. Jejich charakter mi poměrně připomíná moji audiofilní prvotinu – Denony AH-D7000 – které rovněž trpěly jistou „tenkostí“ projevu. Středy ATH-T500 sice nepovažuju za vysloveně potlačené, k přirozenosti jim ale chybí plnost, jemnost, korektnost celkového zabarvení.

Toto se nejvýrazněji projeví u mužských vokálů, které po většinu času zněly příliš synteticky, technicky. Což mne poměrně dost iritovalo. Podobná situace občas nastane i u ženských vokálů, několikrát se mi ale jejich prezentace i hodně líbila. Dosti záleželo na konkrétní skladbě, albu. K vokálům bych dodal ještě to, že se semtam může vyskytnout sykavost (‚ssssss‘) či hrubost.

U nástrojů si tato sluchátka obecně stojí lépe. Byl jsem poměrně spokojený s tím, jak dokázaly podat kytary (ne tu basovou), klavír, synth zvuky. Na druhou stranu, žestě nebo smyčce se zdály často až příliš průrazné či syntetické, což možná souvisí s tendencí T500 rezonovat kolem 4kHz (podobně jako u zmíněné hrubosti některých vokálů). Ono bude asi hodně záležet na tom, zda vám ten jejich tak trochu „plasticko-syntetický“ ráz sedne, či ne. Pokud ano, pochybuju, že bude cokoliv z výše zmíněného nějak zásadně vadit.
Picture
Naměřený waterfall diagram levého kanálu Audio-technica ATH-T500 v původním stavu. Až na trochu horší dozvuk hřebenovitého charakteru kolem 4 kHz velmi dobrý výsledek.
Picture
Naměřený graf celkového harmonického zkreslení levého kanálu Audio-technica ATH-T500 v původním stavu. Krom očekávatelně vyšších hodnot směrem do hlubších basů a na již zmiňovaného pásmo kolem 4kHz opět velmi dobrý výsledek.

Výšky

První věc, která mne v souvislosti s pásmem výšek napadne, jsou určitě bicí. Bicí se mi totiž na těchto sluchátkách překvapivě líbily! Stačilo se oprostit od rozpíjení v rychlejších pasážích a člověk si jen užíval, jak realisticky činely v poslouchané hudbě cinkaly, řinčely. U mnohých modelů mám s prezentací tohoto nástroje problém, tím spíš zde tedy dokážu T500ky docenit.

Vícero poznatků nemám, výšky mi zkrátka přišly v pohodě. Nic víc bych asi žádat od těchto sluchátek nemohl.


Rychlost, dynamika, čistota zvukového pozadí, detailnost

Ve chvále budu pokračovat. Mile překvapilo, že se nám od sluchátek za 2000 Kč může dostat poměrně slušného detailu a dynamiky. Jejich projev na mne nepůsobil vyloženě šedivě nebo nekontrastně, což jsem kvitoval s povděkem.

I přesto se musím zmínit o jistém nedostatku čistoty. Subjektivně se nedalo vyhnout dojmu zhoršených dozvuků, pravděpodobně vlivem akusticky nedokonalého řešení náušníků a mušlí. Není to ale něco překvapivého. Spíš bych se divil, kdybych na něco podobného u ATček nenarazil.
Picture
Naměřený graf impulzní odezvy levého kanálu Audio-technica ATH-T500 v původním stavu. Výsledek by mohl být lepší, ale i horší.

Prostorovost, otevřenost, imaging

Pamatuju si velmi dobře na svoji chválu HyperX Cloud za to, že na poměry levných uzavřených sluchátek dokáží vykreslit velmi solidní prostor. Nyní smeknu pomyslný klobouk znova – ATH-T500 posunují laťku ještě o něco výš.

Kombinace horší míry izolace a vykloněných měničů totiž dodává velice přesvědčivou šíři prostorové scény, podpořenou poměrně precizním imagingem. Rozsah do výšky a hloubky už nikterak výjimečný není, přesto schopnost renderovat prostorovou složku zvuku vidím jako highlight těchto sluchátek.


Celkový charakter, univerzalita/náročnost

Audio-technica ATH-T500 představují vcelku vyrovnaně znějící sluchátka s analytickým přesahem. Tato analytická nátura není způsobena obvyklým důrazem na vyšších středech či výškách, nýbrž celkovou tonální rozkolísaností středního pásma a nejspíš i technickými problémy kolem 4 kHz. V praxi se to projevuje něčím, co bych popsal jako „plasticko-syntetický témbr“, a jak již dané přízvisko napovídá, nepřispívá to příliš k autentičnosti reprodukce. Podobný jev jsem v ještě větší míře zaznamenal u zástupců vyšší AD řady této značky. Zde se to naštěstí pohybuje ve vcelku únosné míře.

ATH-T500 dle mého názoru nebudou horším nahrávkám nijak zvlášť odpouštět, na druhou stranu bych se je zdráhal označit za vyloženě unforgiving. Více než kvalita nahrávky nebo řetězce (byť přesvětlené zdroje zvuku nedoporučuju) totiž rozhodnou vaše poslechové preference – žánrové či ryze osobní. Během recenzentského týdne pro mne bylo potěšením s těmito sluchátky poslouchat především živé koncerty, případně nevokální vážnou hudbu, některé soundtracky a určitě i akustickou kytarovou hudbu (včetně alt. popu). Občas zaujal i pop rock až řízný rock s ženským vokálem. T500 bych naopak nedoporučil u mužských vokálů, případně pro exkluzivní posluchače méně kvalitně zprodukované hudby.

Vzhledem k tomu, že charakter T500 se dá v základu skutečně označit za vcelku vyrovnaný, mají tato sluchátka potenciál k tomu poskytnout zážitek při poslechu téměř jakéhokoliv žánru hudby. Polarizujícím prvkem zde však bude zmiňovaný analytický ráz a ne zcela autentický témbr. Někomu vadit nebude, jiní se přes něj nepřenesou.



Zvuková porovnání:

ATH-T500 vs HyperX Cloud

Dva významní konkurenti ze stejné cenové kategorie… Tak tedy:

Z pohledu zpracování a komfortu dávám bod HyperX Cloud. Jejich hlavový most a náušníky považuju za lépe vyvedené, čímž s Kingstony dosahuju přirozenějšího přilehnutí sluchátek k hlavě/uším a zároveň i vyšší míry komfortu. Cloudy zaujmou i velmi odolným zpracováním – jejich „celokovový“ feeling preferuju oproti tvrzeným plastům Audio-technica modelu. HyperX Cloud mi zároveň připadají univerzálnější tím, že o něco lépe izolují, mají kratší základní kabel a vlastně i působí o něco málo kompaktněji vlivem lépe zpracovaného hlavového mostu. A to ani nezmiňuju nesmírný rozdíl v příslušenství obou konkurentů. T500 nejsou nikterak špatná, ale na Kingstony zde prostě nemají.

Vzájemné hodnocení kvality zvuku už tak jednoznačně nevidím. Základní rozdíl samozřejmě leží v rovině tonálního charakteru – zatímco T500 představují poměrně vyrovnaně znějící model, HyperX Cloud nepochybně definuje U-shaped charakter (zjednodušeně řečeno = výrazné basy, výrazné výšky). S tím souvisí rozdíl v témbru – ATčka mají tendenci znít trochu do „plasticko-syntetična“, zatímco Cloudy spíš trochu do „plasticko-cinkava“ až „cinkavosti“, pokud vám to dává nějaký smysl. :-) Basy se mi líbí více u Kingstonů, neboť se zdají být hlubší a živější, zatímco na ATčkách působí tak nějak anemicky, nezúčastněně (a ne, nejsem basshead – hodnotím to nezávisle na jejich objemu). Středy a přechod do vyšších středů rovněž ocením spíš na Kingstonech, pro jejich citelně neutrálnější průběh. Konec vyšších středů a pásmo výšek mne však ze stejného důvodu oslovuje víc u Audio-technica modelu.

V ryze technických aspektech zvuku mají trochu navrch ATH-T500. Především zaznamenávám, že Kingstony nepodávají dynamiku skladeb až tak dobře - vykazují tendenci znít ve vzájemném srovnání šedivěji, o trochu více mdle. O něco vyšší detailnost Audio-technik zajišťují i vykloněné měniče, skrze lepší imaging. Ambientní zvuky s nimi vyniknou díky o něco šířší prostorové scéně a otevřenosti. HyperX Cloud však nejsou příliš pozadu!

ATH-T500 a HyperX Cloud představují dva silné soupeře. Oba mají svůj charakter, svá pro a proti, potenciál k tomu uspokojit trochu jiný sortiment zákazníků. Vlastně se i vcelku dobře doplňují – umím si představit někoho, kdo by si pořídil oba modely a oba ke své spokojenosti zužitkoval. Co když ale mohu zvolit jen jeden z těchto párů? Pak bych se držel zhruba tohoto: Audio-technica model doporučuji především ryzím posluchačům hudby, kteří chtějí nějak uvážlivě načít svoji audiofilní „kariéru“, zatímco HyperX Cloud uspokojí spíš ty, kteří krom poslechu hudby rádi věnují volný čas i hraní her nebo sledování filmů.


ATH-T500 vs HD558

V přímé konfrontaci s jinými cenově dostupnými sluchátky, Senneisery HD558, se nám ukazují limity ATH-T500. Oboje sluchátka sice poskytují zhruba vyrovnanou reprodukci, HD558 mi však zní ve středech plněji, autentičtěji. Obdobně to vidím i v otázce témbru – HD558 sice též mají své problémy se specifickým druhem zastření, výchylka od přirozenosti/reality u nich přesto není tak výrazná jako právě u Audio-technica modelu. Bas šahá hlouběji u ATH-T500, svojí anemičností si však oba páry mohou v podstatě podat ruce.

ATH-T500 vcelku dorovnávají HD558 v prostorových aspektech zvuku, pokud tedy vynechám otevřenost a hloubku scény. Stejně tak se dá říci, že dynamika a základní míra detailu se u obou modelů shoduje. HD558 si mne však získávají méně zastřenou reprodukcí, o čistším zvukovém pozadí a dozvucích.

Kvalitativní rozdíl mezi oběma páry bych neoznačil za vyloženě veliký, přesto jsme se s otcem oba shodli na dominanci Sennheiserů.



Dodatek:

Picture
Naměřený graf frekvenční odezvy jednoho z kanálů Audio-technica ATH-T500 s HM5 velurovými náušníky. Nejspíš nelze přehlédnout extrémní pokles pásma basů až středů. Outcome je tedy obdobný tomu u HyperX Cloud – velurové náušníky asi na tato sluchátka fungovat moc dobře nebudou.
Picture
Několikero naměřených grafů frekvenční odezvy pravého kanálu Audio-technica ATH-T500 v původním stavu, při různých REALISTICKÝCH způsobech usazení na hlavě. Pokud se nebudete pokouset o to ATH-T500 až příliš vychylovat z ideální pozice na hlavě, bude frekvenční průběh těchto sluchátek poměrně stabilní (viz graf). V opačném případě by mohly hrozit výrazné odchylky, včetně zvýšeného roll-offu v basech.


Závěr a diskuze:


Tentokrát jsem se zabýval entry-level uzavřenými sluchátky Audio-technica ATH-T500. Tento v našich končinách velice oblíbený model měl údajně představovat vhodný způsob, jak vykročit na stezku audiofilního poznání. Zároveň se mělo jednat o vážnou konkurenci rovněž žádaných Kingstonů HyperX Cloud (rebrandovaným Takstar Pro 80), kterým byl v pozitivním duchu věnován jeden z mých předchozích článků.

T500 si u mne svoji pozici obhájily. I přes některé výraznější výtky – provedení hlavového mostu, rozkolísaný frekvenční průběh středů, nepřirozený témbr – se na ně dívám jako na první mnou slyšená Audio-technica sluchátka, jež mají z pohledu dostupné konkurence co nabídnout. Osobně jsem se jejich fanouškem tak úplně nestal, v rámci dané cenové a konstrukční kategorie bych se je však doporučit ostatním nebál.

„The best way to find out what you may like is to audition.“ A platí to i v případě ATH-T500 vs HyperX Cloud. Pokud tedy jen trochu máte možnost, rozhodně si oba modely před koupí poslechněte. Nebo ještě lépe sluchátka rovnou zakupte, pořádně prověřte a v případě nespokojenosti do 14 dnů v zákonné lhůtě některá z nich či oboje vraťte. Z vícero důvodů sympatizuju spíš s HyperX Cloud, musím však uznat, že v technickém slova smyslu jsou ATH-T500 kvalitou reprodukce o trochu dál.

Děkuji všem čtenářům, kteří se mnou vydrželi až sem!
]]>
<![CDATA[Kingston HyperX Cloud: Closed-back done right!]]>Sat, 23 May 2015 22:55:45 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/kingston-hyperx-cloud-closed-back-done-rightAutor: MHOE
Poslední aktualizace: 30/06/2015

Přestože se mi skrze Hifiman HE-500 a Sennheiser HD650 dostává více než dostatečného prostoru ke kvalitnímu poslechu, můj zájem o testování a hlubší zkoumání sluchátek určitě neutuchá. Naopak se v poslední době obracím nejen k ryze audiofilním modelům, ale rovněž k cenově dostupnějším variantám, s potenciálem pro maximalizaci investice v poměru cena/výkon. Proto jsem s velkým povděkem kvitoval, když mi můj kolega Honza umožnil několikadenní analýzu všeobecně chválených Kingston HyperX Cloud.

Daná sluchátka již defacto byla na HeadAudio hodnocena, neboť se jedná o rebrandované Takstar Pro 80, jež bogiho v minulosti očividně zaujaly. V tomto článku se tudíž pokusím nabídnout tolik potřebnou odlišnou perspektivu a doufejme i nějakou tu přidanou hodnotu skrze měření a technické podoteky. Rozhodně tedy čtěte dále!
Picture
Na fotce vidíte jen část balení, kterého se vám po koupi HyperX Cloud dostane… I tak to vypadá impozantně, že?


Fyzický charakter:

Kingston HyperX Cloud reprezentují uzavřená sluchátka circumaurální (over-ear) konstrukce, o rozměrech cca 165 x 220 x 100 mm a váze 310 g (Pozn.: oficiálních 350 g se udává včetně kabelu a mikrofonu). Jak už jejich cena 2000 kč nejspíš napovídá, v mušlích naleznete typické dynamické měniče. Co byste však do podobné cenové kategorie neřekli je extrémně bohaté příslušenství. Luxusní balení, které si můžete detailně prohlédnout v unboxing videu od ThinkComputers, zahrnuje kvalitně vyvedený přenositelný vak, dvojí náušníky, připevnitelný mikrofon a početné množství různorodých prodlužek či redukcí. V případě zájmu si zároveň můžete vybrat mezi touto černo-červenou a alternativní bílo-černou variantou.


Hlavový most

Hned zkraje zaujme solidní celokovový most, potažený kvalitní koženkou a bohatým polstrováním. Ten považuju za ergonomicky v podstatě bezproblémový – komfort je na vynikající úrovni, mechanismus prodlužování a zkracování délky působí jistě, přítlak navíc hodnotím za takřka ideální. I tak bych si uměl představit rozměrově výraznější a vůči pozadí o něco kontrastněji vyvedené značení pravého a levého kanálu.

 
Mušle, spojovací část s mostem, izolace

Mušle a jejich spojovací část s mostem společně navazují na předchozí odstavec – kov a vysoce tvrzené plasty ve mne vzbuzují naprostou jistotu. Stejně tak mne uspokojuje provedení místa vstupu sluchátkového kabelu do levé mušle a jeho pokračování po obou stranách hlavového mostu. Vyklonitelnost mušlí vůči vaším tvářím se zdá být téměř nulová, přesto mi to vlivem dobře navržených náušníků v podstatě nevadilo.

Schopnost těchto sluchátek odizolovat posluchače od blízkého okolí shledávám zcela poplatnou svému účelu – domácí posluchače určitě uspokojí, do extrémnějších situací však volte spíše jinde.
Picture
Povrchové zpracování sluchátek a opletu kabelu je na vynikající úrovni! Někomu by mohl vadit kratší základní kabel (resp. potenciální nutnost využívat redukcí k jeho prodloužení) a také nevyhnutelná přítomnost druhého 3.5mm konektoru pro mikrofon.

Náušníky

Kingston ke svým sluchátkům dodává hned dva sety náušníků – koženkové a velurové. Jejich záměna není nijak obtížná, upevňovací mechanismus alá Mrspeakers Alpha Dog považuju za velice intuitivní. Přestože se na krabici píše o memory foam - pravděpodobně ve spojitosti s koženkovou variantou (viz tato recenze) - v reálu mi to tak nepřipadalo. Výplň se zkrátka chovala u obou párů jako standardní pěna. Ať už je pravda jakákoliv, určitě se nejedná o plnohodnotnou HQ paměťovou pěnu alá velurové náušníky z AKG K712 Pro aj.

Koženkové náušníky každopádně potěšily kvalitou – povrchový materiál evokuje pravou kůži, poddajnost výplně mi vyloženě hověla a fyzické rozměry (viz foto níže) považuju za jejich velkou výhru. Kam se na tyto plnohodnotné circumaurály hrabou mnohé i několikanásobně dražší modely! Nadšení by na druhou stranu mohla krotit logicky vyšší míra pocení při vícehodinovém poslechu nebo během teplejších dní.

Velurové náušníky mi rovněž připadaly poměrně solidní. Vnitřním průměrem a hloubkou ještě o něco málo prostornější, byť na poměry jiných velurů se spíše průměrně jemným topem. Komfort určitě i zde hodnotím pozitivně, zvlášť s ohledem na nižší tendenci ke tvorbě potu.
Picture
Vnitřní průměr koženkových náušníků dosahuje efektivních hodnot 64-65 a 39-40 mm (oválný tvar), hloubka pak 20 mm (na sluchátkách 24 mm). Velurová varianta se pohybuje v mezích 65 a 40-41 mm (oválný tvar), s příslušnou hloubkou 21-22 mm (25-26mm na sluchátkách).

Sluchátkový kabel

Základní přívodní prvek Kingstonů zastupuje zhruba 1.2 m dlouhý kabel. Tento kabel je opatřen kvalitním textilním opletem pro sníženou tendenci k zamotávání, a taktéž duálním 3.5mm TRS konektorem, kdy jedna koncovka slouží pro přenos audio signálu (zelené proužky) a druhá pro funkci mikrofonu (růžové proužky). Jak již bylo naznačeno, kabel je napevno uchycen do levé mušle a k jeho prodloužení nebo redukci poslouží bohaté příslušenství, mezi kterým krom očekávatelné prodlužky a kabelu s ovládáním hlasitosti překvapivě nechybí ani adaptér na 3.5mm TRRS jack. Byť mi jakožto audiofilovi tak trochu schází redukce na 6.3mm, musím zde výrobce ve finále velmi pochválit!


Mechanická soudržnost, kompaktnost

U HyperX Cloud rozhodně dominuje solidní „kovový“ feeling, který spolu s kvalitní povrchovou úpravou zajišťuje bezdpodmínečnou pevnost a ochranu proti mechanickému poškození. Jednotlivé komponenty vykazují velmi dobrou soudržnost, tudíž na mne sluchátka při přenášení a manipulaci působí jistě. Vzhledem k jejich větším fyzickým rozměrům nicméně nečekejte nijak úžasnou kompaktnost.

 
Vhodné využití sluchátek

Tento model představuje ryzí příklad toho, jak navrhovat circumaurální sluchátka pro pohodlný a nikým nerušený domácí poslech. Zároveň bych řekl, že s přimhouřením oka obslouží i posluchače, kteří občas žádají přenositelnost mezi domovem a chalupou/kanceláří. Na ryze portable aplikace ale určitě nedoporučuju.
Picture
Hlavní poslechový řetězec: Lossless hudba -> foobar2000 + Jplay -> Gustard DAC-X9 -> Audio-GD SA-31SE.


Zvukový charakter:

Jak již bývá u sluchátek zvykem, nuance zvukového charakteru Kingstonů se mi odkrývaly až s přibývajícím počtem hodin, respektive dní poslechu. Dá se říct, že nejprve mi HyperX Cloud připadaly na svoji cenu vyloženě skvělá, postupem času se však nadšení pod tíhou některých tonálních a technických nedostatků trochu mírnilo.

Kde si tyto circumaurály každopádně zaslouží obrovská slova chvály, a chci na to upozornit ještě před samotným hodnocením jednotlivých zvukových aspektů, je konzistentnost frekvenční odezvy v závislosti na usazení:

Jak vidíte na grafu výše, pět navzájem separovaných pokusů o usazení těchto sluchátek na mé hlavě vyústilo v extrémně nízkou variabilitu v tonalitě. Toto je naprosto vynikající výsledek, který plně demonstruje kvalitu konstrukčního vyvedení Kingstonů. Zvlášť v souvislosti s dynamickou náturou jejich měničů. Stejně tak dochází na má slova, že plnohodnotně circumaurální sluchátka mají ze své podstaty lepší předpoklady než on-eary či různé kompromisní pokusy o „mini/kompaktní/pseudo circumaurály“ (alá recenzované NAD Viso HP50 aj.).

Frekvenční průběh hlubokých basů se zde nese ve 100% konzistentním duchu, přitom nebylo zapotřebí nijak uměle navyšovat boční přítlak (jak bývá u uzavřených dynamických sluchátek často zvykem). Pásmo výšek pak poskytuje neméně obdivuhodný výsledek, a to i přesto, že náušníky nabízí dostatek prostoru pro uši většiny posluchačů ( => tedy existuje potenciál pro experimentování s odlišným pozicováním sluchátek na hlavě).

Mým záměrem zde bylo demonstrovat, že nejsou sluchátka jako sluchátka. A že zrovna tento a jiné aspekty podobného rázu, které člověk „za výlohou obchodu nevypozoruje“, mohou poukazovat na to, jak promyšlený design ten a onen sluchátkový model skutečně představuje. Je potěšením se setkat s výrobkem, který od začátku do konce dává „hlavu a patu“.


Než přistoupím k samotnému hodnocení zvuku, je nutno uvést ještě jednu podstatnou informaci…
Picture
Srovnání frekvenční odezvy pravého a levého kanálu Kingston HyperX Cloud s koženkovými (pleather) a velurovými (velour) náušníky. Lze si všimnout, že zatímco nesouběh v basových až středních frekvencí bude souviset se samotnými měniči sluchátek, u nejvyšších výšek za tím stojí velurové náušníky.

Na tomto grafu vidíte frekvenční odezvu sluchátek s koženkovými a velurovými náušníky. I laik nejspíše vypozoruje, že se odezva v pásmu 10-800 Hz ( = basy až středy) mezi oběma páry extrémně liší. Toto v praxi způsobuje, že s koženkovými náušníky se mi zvuk HyperX Cloud poměrně líbí, zatímco s velurovými, vlivem tonální přesvětlenosti a ničím nekompenzovaných technických problémů ve vyšších středech až výškách, popravdě moc ne.

Následující odstavce se tedy vztahují především na Kingston HyperX Cloud s koženkovými náušníky, resp. i na původní Takstar Pro 80. Osobně spíš nedoporučuju dodávané velurové náušníky používat.

Pozn.: Důkaz, že HyperX Cloud skutečně odpovídají rebrandovaným Takstar Pro 80, lze dohledat v porovnání mnou naměřeného grafu Kingstonů (koženkové náušníky) a tohoto měření Pro 80 z Changstaru. Pro způsob, jak tyto odlišné výstupy navzájem srovnávat, využijte jeden z mých předchozích článků.


Basy

Kingston HyperX Cloud s koženkovými náušníky mi poměrně dost připomínají pár měsíců zpět recenzované Creative WP-380, a to především tím, jak (a jakým způsobem) jejich charakteru dominuje basové pásmo. Příznivci hlubokého a úderného spodku bassheadích parametrů si tedy jistě budou pomlaskávat slastí. Těm z nás, kteří si cení spíše autenticity, však bude proti srsti slyšitelná tendence k dunivosti, která občas přerůstá až do míry, kdy se celkový charakter sluchátek zdá být až jakoby „dutý“ (angl. dull). Tato dutost nejspíše souvisí i s naměřenou tendencí tohoto modelu rezonovat kolem středních basů. Opět něco, co bylo přítomno i u WP-380.

Ze spektrogramu (a rovněž i následného grafu zkreslení) lze vypozorovat, že preciznost a detailnost high-endových parametrů nemá smysl u Kingstonů vyhledávat, navzdory tomu chci vyjádřit spokojenost s tím, že na poměry uzavřených modelů a dané cenové kategorie poskytují velmi dobrou prostorovou separaci a poměrně slušnou čistotu spodku.
Picture
Srovnání spektrogramu Kingston HyperX Cloud s koženkovými (pleather) a velurovými (velour) náušníky. Všimněte si pro uzavřená sluchátka s koženkou typicky rozháraných, směrem do hlubších basů citelně horších dozvuků. Na druhou stranu, s užitím velurového ekvivalentu se situace, až na rezonování na středních basech, poměrně uklidní.

Středy

S tonálním rázem středního pásma nějaký zásadní problém nemám - je neutrální. Přesto raději upozorňuju na určitý nedostatek čistoty – jakési uniformní zastření, raritně i mírnou plochost ženských vokálů, která však dle mého názoru souvisí především s podáním vyšších středů.


Vyšší středy

Tady velmi pomáhají objemné basy koženkových náušníků. Bez nich, při nasazení velurů, totiž naplno vyniká problém těchto sluchátek – tonálně nedostatečně hladký a technicky čistý charakter vyšších středů (až středních výšek).

Výrazný pokles na grafu frekvenční odezvy mezi 2.5 až 4.5 kHz dle mého názoru způsobuje často slyšené upozadění strunných nástrojů vůči zbytku hudby – jakési zahalení v basech do té míry, že se kytarové linky občas stávaly až špatně rozpoznatelné. Souvislý důraz směrem od 4.5 kHz nahoru pak spolu s horšími dozvuky a charakterem celkového harmonického zkreslení způsobují neautentický plasticko-cinkavý témbr, tendenci k občasné hrubosti/ostrosti a v neposlední řadě i zmíněné souvislé zastření. Osobně jsem si tohle chování při poslechu spojoval především s umělým vyzněním smyčcových a strunných nástrojů.

Nicméně musím ještě jednou zdůraznit, že v případě koženkových náušníků problémy do velké míry řeší objemná vrstva basů, do které se sluchátka během reprodukce „zahalují“, a tím se zvuk subjektivně zjemňuje, vyrovnává, koriguje. Jistě ne dokonale, ale v tomto cenovém segmentu i tak uspokojivě.
Picture
Srovnání waterfall diagramu Kingston HyperX Cloud s koženkovými (pleather) a velurovými (velour) náušníky. V obou případech lze vypozorovat nedokonalé doznívání vyšších středů, v případě velurů navíc i nižších až středních výšek.
Picture
Srovnání grafu celkového harmonického zkreslení Kingston HyperX Cloud s koženkovými (pleather) a velurovými (velour) náušníky. Pokud vynechám pro dynamická sluchátka této cenové kategorie očekávaný nárůst hodnot směrem do basů, můžeme vypozorovat již diskutované problémy ve vyšších středech a v případě velurových náušníků i na středních basech.

Výšky

Diskutovaný důraz od 4.5 kHz směrem nahoru pokračuje do nižších a defacto i středních výšek, což dohromady s uzavřenou konstrukcí HyperX Cloud přispívá k subjektivní rozpitosti činelů bicích, trianglu apod. Na druhou stranu oný důraz pomáhá vyrovnávat vcelku basový ráz sluchátek a ve spojitosti s tím dodává lepší pocit (makro)detailnosti.

Vzdušnost těchto sluchátek mi na poměry uzavřených modelů nepřišla nijak špatná, což by mohlo souviset s dobrým naměřeným průběhem v poslední oktávě (na frekvenčním grafu cca 12-20 kHz).


Rychlost, dynamika, čistota zvukového pozadí, detailnost

Přestože se jedná o ryze closed-back model, působí na mne Kingstony poměrně dynamicky a možná i vcelku „rychle“. Puntičkáři by sice časem došli k názoru, že limit měničů a konstrukce není u náročnější hudby nijak složité dosáhnout (v dozvucích, mikrodynamice), je však třeba mít stále na paměti, o jakém cenovém/kvalitativním segmentu se zde bavíme. Minimálně tranzientní odezva sluchátek mne náhodou vcelku uspokojila.

Mikrodetailnost a stejně tak i černost pozadí samozřejmě neuchvátí, zároveň však ani vyloženě neurazí… Nelze čekat zázraky.
Picture
Srovnání grafu impulzní odezvy Kingston HyperX Cloud s koženkovými (pleather) a velurovými (velour) náušníky. Dozvuk by v případě obou variant mohl být kratší.

Prostorovost, otevřenost, imaging

Kde zázraky HyperX Cloud v podstatě přináší, jsou prostorové aspekty reprodukce. Bylo by pošetilé se od closed-back modelu domáhat přirozené otevřenosti, co do expanzivnosti prostoru a kvality imagingu však překonala má očekávání. Sluchátka dodají solidní prostor, stejně tak i solidní pozicování jednotlivých zvuků v něm.

Obecně nemám uzavřené modely nijak zvlášť v oblibě, Kingstony mi přesto díky dobře řešeným mušlím a náušníkům v podstatě nevadily. Tleskám!


Celkový charakter, univerzalita/náročnost

Charakter Kingston HyperX Cloud definuje poměrně U-shaped tonalita, s mohutnější vrstvou úderných basů a souvisle zdůrazněného pásma mezi vyššími středy a středními výškami. To, zda vám sluchátka připadnou spíše světlejší nebo temnější ve vztahu k pomyslné neutralitě, bude dle mého názoru záviset na osobní perspektivě. Můj úhel pohledu na věc je takový, že mi občas vadily jak zdůrazněné basy, tak zesílený přechod mezi vyššími středy a výškami - s tím, že většinou se obojí drželo v mezích vzájemného balancu (možná s jemnou převahou spodku).

Toto se dá ostatně aplikovat i v otázce schopnosti odpouštět horším nahrávkám. Na tu bych odpověděl v tom slova smyslu, že mi sluchátka nepřipadají ani forgiving, ani unforgiving. Čemu ale odpouštět určitě dokáží je zbytek řetězce. Nebyl totiž problém je s Asus Fonepad velmi dobře zesílit. Na druhou stranu, určitý potenciál pro vyšší kvalitu reprodukce se v nich skýtá, neboť mi na stolním řetězci zahrály o něco jemněji a rozlišeněji než na tomto asusovském phabletu.

Vzhledem k přítomnosti určitého uniformního zastření a problematického průběhu vyšších středů až středních výšek (část pásma potlačená, zbytek naopak zdůrazněný) nemohu HyperX Cloud zcela doporučit na hudbu, u které je témbr akustických nástrojů či ženských hlasů velmi důležitý. Pokud tedy vyloženě holdujete něčemu typu vážná hudba, symfonická, akustická, vokální nebo třeba soudtracková, možná se raději zkuste porozhlédnout i po nějakých těch konkurenčních modelech (např. Audio-technica ATH-T500). Kde mi naopak přišlo, že tato sluchátka zářila, byla ryze elektronická hudba pomalejšího až středně rychlého tempa. Vesměs se mi líbila i u hudby, která kombinuje reálné nástroje s elektronickým podkladem, případně moderního "in-your-face" rocku a metalu.



Zvuková porovnání:

HyperX Cloud vs HD558

Výsledek tohoto srovnání mě vcelku překvapil, ale přesto v přímé konfrontaci vítězí Sennheisery. Nejen, že díky mé jednoduché modifikaci aspirují neutrálnější tonalitou od basů až po výšky, i z technického úhlu pohledu mne zaujaly více.

HD558 mi totiž nezní tak zastřeně – naopak zahrají o trochu čistěji v celém frekvenčním spektru, z čehož posluchač benefituje vyšším makro i mikro detailem. Zároveň nepatrně posunují laťku v dimenzionalitě prostorovosti, a to ve všech osách. Velurové náušníky spolu s open-back konstrukcí samozřejmě dodají lepší pocit otevřenosti zvuku.

Předchozímu navzdory, dynamika a kvalita imagingu mi přišly mezi oběma modely na podobné úrovni (což je pro Kingstony určitě úspěch). Mohutná vrstva basů zároveň dokáže zvuk HyperX lépe zhladit, tudíž subjektivně nepůsobí až tolik zrnitě jako právě Sennheisery.

Dle mého názoru tedy vítězí Senny, ty však stojí dvakrát tolik peněz a zároveň představují plnohodnotně otevřená sluchátka s daleko chudším příslušenstvím. HyperX Cloud dle mého názoru ani vedle HD558 neztrácí nic ze svého lesku a nepochybuju o tom, že by se našla početná skupina posluchačů, kteří by preferovali právě Kingstony.


HyperX Cloud vs ATH-T500

Viz recenze Audio-technica ATH-T500.

 
HyperX Cloud vs HD650

Sennheiser HD650 do velké míry staví na typologii zvuku HD558, tudíž budu krátce konstatovat, že se zde rozdíl v čistotě reprodukce ještě více prohlubuje. A nyní se k ní navíc přidává i dynamika. Co do dimenzionality prostoru HD650 už tolik nedominují.

HD650 zkrátka náleží do jiné kvalitatní kategorie, o tom žádná.



Závěr a diskuze:

Tento článek pojednává o všeobecně oblíbených sluchátkách Kingston HyperX Cloud. Tyto uzavřené circumaurály posluchačům nabízí za velmi přijatelných 2000 kč excelentní konstrukční zpracování, vynikající míru komfortu, zajímavý vzhled, velice bohaté příslušenství a ve vztahu ke své ceně i kvalitní zvukovou prezentaci. Jejich poměrně U-shaped tonalita uspokojí přesně ten segment zákazníků, na který Kingstony cílí – počítačové hráče a začínající audiofily. Ti zkušenější nebo náročnější posluchači hudby nejspíše narazí na některé v této kvalitativní relaci očekávatelné problémy technického ražení, mohli by však ocenit poměrně neotřelou kombinaci closed-back sluchátek s prostornými náušníky, neiritujícím bočním přítlakem a vysoce komfortním hlavovým mostem.

Na první dobrou je znát, že tato sluchátka byla navržena kvalitně a chytře, což v článku přibližuju nejen svými subjektivními dojmy z nošení a poslechu, ale i dílčím měřením a souvisejícími technickými podoteky. Bylo mi potěšením si tato sluchátka u sebe doma vyzkoušet. Ze své strany mi nezbývá než konstatovat, že mají mé vřelé doporučení!

Pozn.: V současné době se dají pořídit i Kingston HyperX Cloud II, která se v praxi liší především charakterem příslušenství. Využijte tedy tohoto srovnávacího průvodce webu GameIdealist a vyberte si, která z verzí by vašemu konkrétnímu účelu hověla víc. Kvalita stereo zvuku bude totožná.

Mnohokrát děkuji Honzovi za laskavé zapůjčení těchto sluchátek k recenzi. Zároveň bych chtěl poděkovat všem, kteří dočetli až do konce!

]]>
<![CDATA[Jaká sluchátka (ne)pořídit?]]>Sun, 17 May 2015 14:04:49 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/jaka-sluchatka-neporiditAutor: MHOE
Poslední aktualizace: 30/1/2016

Nedávno jsem si šel do místního Datartu pořídit pecková sluchátka tuctových parametrů pro nové zaměstnání. Prohlížím si tu na kvalitu chudou nabídku, když se přiloudá jeden z místních prodavačů a osloví mne s dotazem, zda mi může pomoci s výběrem. Po chvíli uvědomování si nastalé situace se mi ze sebe podaří vysoukat, že popravdě asi ne… Zároveň však ze sebe dostávám i nějaký základní background o sobě a svém vztahu k audiu.

Long story short, dopadlo to tak, že jsem přes hodinu čistého času daného prodavače "vzdělával" v segmentu sluchátek a nahrávání zvuku, z čehož jsme, zdá se, měli radost oba. Krom toho, že se jednalo o osvěžující zkušenost, mi v hlavě zároveň vykrystalizoval nápad na sepsání tohoto článku. Článku, který by nabízel obecný přehled toho, jak na sluchátka jako taková nahlížet během procesu vybírání. Něco podobného mi totiž na internetu poměrně chybí, byť dílčí vlaštovky samozřejmě existují. V textu budu postupovat popořadě, v souladu s jednotlivými aspekty, dle kterých se sluchátka dají v praxi posuzovat. Orientace v něm by tudíž měla být relativně snadná. Každému je umožněno si ze čtení odnést to své - bez nutnosti se prodírat celou jeho délkou.

Článek je koncipován jako „work in progress". Předpokládám budoucí aktualizace a korekce dle toho, jak se budou vyvíjet mé zkušenosti, trh a mnoho dalšího. Jakýkoliv konstruktivní feedback ze strany čtenářů tedy určitě vítám! Mezitím však…

PictureSennheiser HE90 + HEV90


1. Dělení dle kvalitativní, resp. cenové relace:

Přestože se v různých článcích a diskuzích dočtete o pojmech entry level, low-end, mid-fi, high-end apod., jež zhruba mapují kvalitativní kategorie sluchátek, v praxi se jimi nemá smysl nějak úporně zabývat. Ne všichni se totiž na konkrétním kvalitativním zařazení těch a těch sluchátek shodnou, ne každý vnímá rozdíly mezi těmito uměle vytvořenými segmenty stejně a ne každý model (byť sebelépe hodnocený) je pro vás nebo vámi zamýšlený způsob užití vhodný, smysluplný.

Podstatné je se při koupi rozhodovat v souladu se svým rozpočtem, potenciálním způsobem využití a nejlépe i ujasněnými osobními preferencemi (ve vztahu ke zvuku, komfortu, konstrukci, vzhledu sluchátek atd.). K čemu vám totiž budou na papíře úžasně znějící sluchátka, pokud se ve finále ukáží být nepraktická, nekomfortní nebo tonálním charakterem nevyhovující? Samozřejmě zde hodně pomůže osobní zkušenost, neboť, jak již bylo řečeno, ne každý má stejné nároky a ne každý vnímá rozdíly v kvalitě zvuku stejným způsobem. Pro někoho může být diference mezi současným low a high endem propastná, někdo jiný ji může považovat za zanedbatelnou až prakticky neexistující.

Dodatek: Nesnažte se kupovat sluchátka naslepo, jen na základě rozpočtu a líbivého vzhledu! Raději se zeptejte nás nebo navštivte některé z dedikovaných fór (viz sekce ODKAZY). A nebo ještě lépe - vydejte se do prodejny sluchátek a vyzkoušejte si různé modely přímo na sobě! Jako příklad žebříčku, který různá sluchátka srovnává dle absolutní zvukové kvality, avšak zahrnuje v sobě i faktor poměru cena/výkon, lze uvést Battle of the flagships z Head-Fi.

PictureZdroj: Independentrecording.net.


2. Dělení dle zvukového charakteru, resp. tonality:

V praxi nesčetněkrát narazíte na situaci, kdy se někdo pokouší o obecnou kategorizaci sluchátek na analytická, basová, V-shaped, laid-back a tak podobně. Osobně však v této záležitosti doporučuju opatrnost. V současné době totiž neexistuje exaktně definovaná „neutralita sluchátek“ ( => neexistuje bezvýhradně objektivní reference, vůči které jakýkoliv hodnocený model vztahovat). Navíc se mnohdy jedná o ryze subjektivní názor recenzenta, který není podložen žádným v rámci možností objektivnějším ukazatelem (aka měření, případně multisrovnávací test s konkurenčními zástupci).

Byť to možná bude znít přehnaně až nereálně, čtenářům bych doporučil především nabýt co nejširší spektrum zkušeností a znalostí – zkoušet různorodá sluchátka, hledat na internetu kvalitní zdroje objektivněji i subjektivněji laděných informací/dojmů, srovnávat své postřehy s postřehy jiných lidí a postupem času si tedy ujasňovat své preference, názory. Toto lépe než cokoliv jiného dopomůže v procesu hledání sluchátek s pro vás ideálním zvukovým charakterem. Těm, kteří se do podobně časově náročných úkolů pouštět nemohou/nechtějí, nezbývá než dát na radu zkušenějších a doufat, že se jim přesto podaří se (minimálně časem) „trefit do černého“. Ne každý má ostatně na sluchátka stejné nároky, proto bude dobře mířená rada v mnoha situacích postačovat. V obecné rovině se navíc lidé dokáží na charakteru sluchátek shodnout, tudíž tzv. analyticky znějící sluchátka budou s největší pravděpodobností skutečně aspirovat světlejší a na detail orientovanou tonalitou, zatímco basově či vřele laděné modely nabídnou přesný opak (a tak podobně).

Pozn.: Stejně tak platí, že se dokážeme rámcově shodnout na vhodnosti sluchátek pro konkrétní hudební žánry. Často viděná snaha audiofilů doptávat se právě na toto mě tudíž nijak nepřekvapuje. Na druhou stranu, pokusy o detailní selekci napříč jednotlivými subžánry (např. toto multisrovnání z Head-Fi) už zavání přílišným subjektivismem, aplikovatelným pouze na konkrétního jedince, který hodnocení píše.


Dodatek: Jako příklad ucházejících pokusů o klasifikaci sluchátek dle zvukového charakteru bych uvedl tento nebo tento zdroj. Mnoho dalších k tématu relevantních textů naleznete v sekci ODKAZY.

PictureSennheiser HD600


3. Dělení dle obecné míry izolace, resp. otevřenosti:

OTEVŘENÁ / OPEN / OPEN-BACK

Otevřená sluchátka doporučuju všemi deseti v situacích, kdy kvalita reprodukce hraje jednoznačný prim nad schopností izolovat – ať už vás od nejbližšího okolí, nebo naopak nejbližšího okolí od vás. Tento typ konstrukce se totiž nesnaží o umělou separaci systému/prostoru uši-měniče od okolního prostředí, tudíž zpravidla poskytuje přirozenější ráz poslechu v porovnání se sluchátky uzavřenými.

Pominu-li extrémní případy plnohodnotně otevřených designů (např. minireproduktory AKG K1000), defacto žádná současně prodávaná otevřená sluchátka nejsou zcela otevřená. Vždy se jedná o kompromis, dosahovaný vnějšími děrovanými mřížkami (viz foto napravo) či různými typy portů/průduch, který bych tedy ve finále nazval spíš „polootevřeností“. Jinak řečeno – takřka vždy bude do jisté míry docházet k blokaci přirozeného průniku vln směrem ven/pryč ze sluchátek (a, ve stejném čase, okolního hluku směrem k vám). Zároveň musíme brát v potaz, že oproti reproduktorům se měniče sluchátek nachází velmi blízko uším, proto defacto nedochází k utlumování vln v prostředí, na cestě do našich uší. Tím tedy odpadá potřeba vysoké výchozí hlasitosti (resp. akustického tlaku) reprodukce. Není se tedy třeba bát, že by se poslech s otevřenými modely mohl hlasitostně rovnat puštěným repro v místnosti. Navzdory tomuto tvrzení přesto existují situace, kdy bych volil spíše sluchátka uzavřená…

Pozn. 1: Tzv. semi-open sluchátka v praxi představují regulérní otevřený design. Schopnost izolovat se mezi otevřenými sluchátky bude do jisté míry lišit vždy a výrobce na tento fakt někdy upozornit může, jindy zase ne. Proto jsou Beyerdynamic DT880 označeny jako semi-open (polootevřená) a Philips Fidelio X2 jako open (otevřená), byť jsou na tom s izolací takřka shodně. Tak či tak se technicky vzato jedná daleko spíš o otevřený design než ten uzavřený.

Pozn. 2: Otevřená sluchátka se velmi často dodávají s velurovými náušníky. Tento typ náušníků o tkaninovém/látkovém povrchu obecně lépe "dýchá" než náušníky kožen(kov)é, což umocňuje pocit přirozené otevřenosti zvuku a snižuje přítomnost nechtěných rezonancí. S touto prodyšností ostatně souvisí i nižší tendence k pocení, kterou především v teplejších měsících jistě oceníte. V neposlední řadě existují lidé, kteří nic jiného než jemný velur nesnesou, neboť jim permanentní dotek tváří s kůží či koženkou nepřipadá přirozený/komfortní. Na druhou stranu, v některých případech (u některých sluchátek) hrozí s velury nežádoucí frekvenční útlum směrem do basů. U na dotek měkčích a jemnějších velurů se zároveň lze obávat zrychleného procesu stárnutí, jak je tomu např. u Sennheiserů HD5xx a HD6xx série. Tady bych proto obecně doporučil provádět minimálně jednou za pár let záměnu za zbrusu nové náušníky.

PictureNAD Viso HP50
UZAVŘENÁ / SEALED / CLOSED-BACK

Uzavřená sluchátka se obvykle pokouší v co největší míře odizolovat posluchače od jeho okolí (např. sourozence) tak, aby ani jeden druhého nerušil. Což se samozřejmě mnohdy hodí. Toto si nicméně vybírá svoji daň - přirozenost poslechu. Musím ale předně upřesnit, že lidé bývají na rozdíly mezi otevřenými a uzavřenými sluchátky různě citliví. Někteří je vnímají dramaticky, jiní (takřka) vůbec. Občas se vyskytnou i tací, kteří uzavřená sluchátka dokonce po zvukové stránce preferují (byť častým jevem to není).

Pozn. 1: Audiofilové se vesměs shodnou na tom, že v případě uzavřených sluchátek slyší, v porovnání s otevřenými ekvivalenty, jistou „udušenost“ zvuku, která může v některých případech působit až „klaustrofobicky“. V extrémních případech se navíc dostavuje i zaléhání uší vlivem nepřirozených tlakových rozdílů/změn mezi systémem uši-měniče a blízkým okolím (alá cesta letadlem). Stejně tak se lze často setkat s tzv. kelímkovým efektem, tedy slyšitelnými nerealistickými dozvuky vlivem kompromisního interního řešení mušlí či náušníků (samozřejmě ve spojitosti se samotnou akustickou uzavřeností sluchátek). V neposlední řadě se dočkáte i častějšího pocení tváří/uší vlivem horší ventilace, resp. z důvodu zvýšené míry akumulace energie vyzářené měniči ve formě tepla. Já osobně v souvislosti s uzavřenou konstrukcí slyšívám i technicky méně kvalitní hlubší basy (zahuhlanější, s delšími dozvuky) a nejspíš s udušeností související nedostatečnou otevřenost zvuku – prostorová scéna poslouchané hudby mi u uzavřené konstrukce připadá po krajích uměle „useknutá“, blokovaná. Prostor se zkrátka plynule neváže na nejbližší okolí posluchače, čímž trpí vykreslování ambientních prvků hudby a schopnost imerze do poslouchané hudby. Chci ale upozornit na to, že otevřenost zvuku se nerovná prostorovosti (resp. dimenzionalitě prostoru). Uzavřené modely mohou nabízet rozsáhlý prostor (např. viz NAD Viso HP50 napravo), z logiky věci však nemohou znít opravdu otevřeně.

Přesto, nejsou uzavřená sluchátka jako uzavřená sluchátka. Každá budou těsnit a izolovat v odlišné míře. Stejně tak se budou lišit i dílčími designovými aspekty (např. velikost mušlí a náušníků). Setkal jsem se s několikerými uzavřenými sluchátky, jež na mé hlavě fakticky nebyla ryze uzavřená (spíš „polouzavřená“), tudíž mi v praxi nějak zásadně nevadila. Ta rovnice je v mém případě jednoduchá - čím méně dokonalá izolace/těsnění, tím méně uzavřeně mi sluchátka zní a tím méně mi poslech s nimi vadí. Zmiňované prostorné náušníky/mušle v mém případě k přirozenějšímu rázu poslechu taktéž dopomohou.

Nejlépe vám v rozhodování mezi otevřeným a uzavřeným designem poslouží osobní zkušenost. Chci ale poznamenat, že v posledních letech se situace kolem uzavřených modelů lepší. U ceněných zástupců se občas dočkáte i solidní prostorové složky zvuku a vítané absence evidentního kelímkového efektu. Last but not least, dynamická uzavřená sluchátka mají oproti svým otevřeným ekvivalentům zpravidla výhodu v podobě hlubších a přítomnějších basů.

Pozn. 2: Uzavřená sluchátka obvykle doprovází náušníky z koženky či pravé kůže. Důvod je prozaický - oproti velurům nabízí vyšší míru těsnění, což krom potenciálně snazšího dosažení kvalitní frekvenční odezvy v hlubších basech dopomáhá i k o něco lepší izolaci. Problém ovšem vidím v tom, že se v praxi setkáváme především s koženkovými povrchy velice odlišných kvalit. Zatímco náušníky z HQ koženky či pravé kůže mohou aspirovat velice dobrými akustickými vlastnostmi a nebýt tedy v tomto příliš pozadu oproti kvalitním velurům, pofidérní koženka může mít citelně negativní vliv na celkový zvukový projev sluchátek. Vzhledem k tomu, že drtivá většina levných sluchátek (a i mnohá v ranku tisíců kč) užívá právě nekvalitní koženku, doporučuju se při koupi zaměřit i na tento aspekt. Nemusím snad ani dodávat, že kvalitní koženka/kůže zároveň vydrží déle a bude navíc pohodlnější na nošení.

V případě, že o koupi uzavřeného modelu přemýšlíte, zvažte možnost volby mezi pasivním a aktivním potlačením hluku. Pasivní varianta, se kterou se u sluchátek běžně setkáte, stojí na eliminaci okolního hluku za pomocí vlastní konstrukce a použitých materiálů, což funguje především pro střední až výškové frekvenční pásmo. Aktivní varianta (tzv. active noise-cancelling) pak přidává i snahu o potlačení nízkofrekvenčního šumu z okolí za pomoci ANC metody (skrze vestavěný, bateriově napájený obvod). Zpravidla se dá říci, že pokud žádáte maximální možnou izolaci i na úkor kvality reprodukce (např. v knihovně, letadle), volte aktivní model. Pokud nepotřebujete extrémní odizolování, ale naopak toužíte po dobré kvalitě zvuku, upřednostněte běžně prodávané, pasivně izolující modely.


Dodatek: Ve věci akustické izolace se můžete obrátit na databázi měření na InnerFidelity, kde v PDF souboru ke každým sluchátkům narazíte na graf "Isolation". Zkuste si databázi proklikat a srovnat různorodá sluchátka (i napříč různými fyzickými konstrukcemi - viz níže), abyste lépe porozuměli vzájemným rozdílům. Stejně tak se můžete řídit InnerFidelity's Wall Of Fame, kde Tyll vede výběrový žebříček jak pasivních, tak aktivních (active noise-cancelling) variant.

PictureSennheiser HD800


4. Dělení dle konstrukce, resp. způsobu usazení:

OVER-EAR / FULL-SIZE / CIRCUMAURÁLNÍ

Circumaurální sluchátka se svojí náturou vyloženě hodí na soustředěný domácí poslech (především vsedě). Stejně tak bych je doporučil pro potřeby nepřetržitého nošení při výkonu práce – např. v nahrávacím studiu, call centru (byť se zde obvykle upřednostňují on-eary). V rámci pracovního užití však samozřejmě nejlépe poslouží uzavřený design, který nabídne odizolování od okolního prostředí. Otevřené varianty circumaurálů tudíž volte především na doma - sluchátka nejvyššího kalibru jsou prakticky všechna právě z ranku otevřených circumaurálů.

Způsob usazení: Na hlavě (prostřednictvím hlavového mostu), kdy dochází k plnému obepnutí ušních boltců náušníky.

Proč pořídit?
  • Náušníky pravých circumaurálních sluchátek zcela obepínají ušní boltce => absence jakéhokoliv nepříjemného tlaku na uši (ať už boltce, či zvukovod).
  • (S výjimkou zástupců Custom IEM subkategorie) zpravidla nejkonzistentnější reprodukce zvuku ve vztahu k různorodému usazení na hlavě (za předpokladu plného vsunutí boltců do vnitřního prostoru náušníků a absence rušivých elementů: brýlí, přehršele vlasů apod.).
  • Fyzická velikost tohoto typu sluchátek a jejich způsob usazení na hlavě zajišťují nejpřirozenější vjem prostorovosti ze všech v článku diskutovaných konstrukčních variant.

Proč nepořídit?
  • Obecně méně kompaktní rozměry a provedení
  • Relativně vyšší váha (silně odvisí od kontrétního modelu)
  • Může být až příliš dlouhý sluchátkový kabel (opět odvisí od kontrétního modelu + preferencí posluchače)
  • S rostoucí cenou náročnější na kvalitu audio řetězce (zesilovač, převodník/zvuková karta atd.)
  • Může docházet k přílišnému zahřívání uší a pocení se (především uzavřená sluchátka s koženkovými náušníky)
  • Nemusí být vhodná pro lidi s brýlemi, specifickým účesem apod.

Pozn. 1: Doporučuju si při výběru circumaurálních sluchátek dávat pozor na fyzické rozměry náušníků. U tohoto designu je důležité, abyste byli schopni v plném objemu zasunout uši do vnitřního prostoru náušníků, neboť jen takto budou sluchátka reprodukovat zvuk tak, jak by měly. Výrobci totiž bohužel mají tendenci zanedbávat fakt, že ne každý z nás aspiruje velikostí uší průměrné náctileté Číňanky. Jako příklad z praxe můžeme uvést to, že u zástupců uzavřených dynamických sluchátek mohou hrozit potíže s dosažením ideální basové odezvy (a izolace) právě z důvodu nedokonalého těsnění náušníků. Obecně se tedy pokuste (krom samotného výběru modelu s dostatečně prostornými náušníky) zajistit co nejlepší styk náušníků s povrchem vaší hlavy.

Pozn. 2: Citlivost jednotlivých (nejen) circumaurálních sluchátek lze zkontrolovat zde, popřípadě na InnerFidelity. Přesto se doporučuju ve věci vybuditelnosti (potažmo náročnosti na celý audio řetězec) poradit se zkušenějšími uživateli.

PictureBeyerdynamic DT1350

ON-EAR / SUPRAAURAL + SUPRACONCHA

On-ear sluchátka považuju v jejich současné podobě tak trochu za přežitek, který bude muset do budoucna projít určitou transformací, aby si uchoval apel i na serióznější posluchače (spekuluje se např. o speciálních gelových náušnících). Tato situace je ostatně reflektována v samotných cenách – s výjimkou vcelku kontroverzních výrobků americké firmy Grado byste jen těžko hledali ryze audiofilní až high-endová on-ear sluchátka. Nedá se jim nicméně upřít univerzalita – bývají lehká, solidně kompaktní a snadno vybuditelná, tudíž se mohou (především v případě uzavřených variant) aplikovat na široké spektrum situací.

Způsob usazení: Na hlavě (hlavový most), nebo na uších (klips / tylní most), kdy dochází k umístění náušníků přímo na ušní boltce.

Proč pořídit?
  • Všestrannost, jack of all trades. Oproti circumaurálům mají výhodu v kompaktnosti a všeobecně snazší vybuditelnosti ( = relativně nízké nároky na zesílení). Oproti IEM sluchátkům se nezasunují přímo do uší, což mnozí ocení, neboť to bývá mnohdy problematická procedura (tím spíš v případě vícero uživatelů nebo nutnosti opakovaného nasazování v kratším časovém sledu). V porovnání s peckami pak zpravidla poskytují věrnější zvuk. V prostorových aspektech se sice nevyrovnají circumaurálům, stále však budou znít přirozeněji než pecky nebo špunty. Izolací nejsou tak špatná jako pecková, na druhou stranu ani tak důsledná jako špunty (potažmo circumaurály).

Proč nepořídit?
  • Vzhledem ke způsobu usazení nevyhnutelně horší komfort - nevhodné na delší poslechy
  • Často výrazná až extrémní variabilita v basové odezvě a izolaci v závislosti na usazení
  • Obvykle kompromisní kvalita náušníků a polstrování hlavového mostu

Pozn.: Vlivu usazení na výsledný zvuk jsem se věnoval v tomto článku, kde srovnávám on-ear a over-ear sluchátka navzájem. Doporučuju tuto problematiku nepodceňovat.

PictureNahoře: Shure SE846 (IEM). Dole: Ultimate Ears Pro 7 (CIEM).

IEM / IN-EAR / ŠPUNTOVÁ


Doménou špuntových sluchátek je kombinace kompaktních rozměrů, kvalitního zvuku a vynikající míry izolace. To z nich činí výtečné společníky pro různorodé venkovní i domácí aktivity, obdobně jako je tomu u on-earů. Rozdíly se přesto najdou…

Způsob usazení: V uších, kdy dochází k částečnému zasunutí přímo do zvukovodu.

Proč pořídit?
  • Vynikající poměr cena/výkon (především v segmentu do cca 10 tisíc kč)
  • Nejlepší dostupný způsob pasivní izolace mezi sluchátky
  • Ultimátní kompaktnost, přenositelnost
  • Nijak neinteraguje s vlasy, brýlemi apod.
  • Snadná vybuditelnost

Proč nepořídit?
  • Problematický komfort (individuální, vztahuje se pouze na univerzální/běžné IEM)
  • Potenciálně problematické usazení ve zvukovodu uší (individuální, vztahuje se pouze na univerzální/běžné IEM)
  • Nutnost periodického čištění nástavců, filtrů apod. od ušního mazu a jiných nečistot
  • Pro některé aplikace až příliš vysoká míra izolace (s výjimkou otevřenějších designů, které i v segmentu IEM existují)
  • Někdy až příliš vysoká citlivost (slyšitelný šum ze zdrojového zařízení – mobilu, přehrávače, zesilovače apod.)
  • Obecně nepřirozený vjem prostorovosti („uvnitř hlavy“)

Pozn.1 : Tzv. CIEM (custom IEM) pomáhají řešit problémy s komfortem a usazením v uších, navíc potenciálně ještě o něco zvyšují míru izolace a celkovou kvalitu reprodukce. Problémem těchto sluchátek je ale nemožnost vyzkoušení předem, stejně tak nereálné sdílení s kýmkoliv dalším a zároveň problematické přeprodávání v bazarech. Zájemce si totiž musí nechat udělat vlastní otisky uší a ty zaslat přímo výrobci, který posléze CIEMka vyrobí na míru.

Pozn.2 : V případě potíží s usazováním univerzálních IEM do uší je radno vyzkoušet různorodé nástavce. Hodně se doporučují dvojzávojové (diflange) a trojzávojové (triflange), případně Comply foam (pěnové) nástavce. Stejně tak je dobré si uvědomit, zda problém nesouvisí se samotnou fyzickou konstrukcí nebo velikostí špuntů. Každému zkrátka "sedí" v uších něco jiného. Špuntům se i z pohledu usazení a komfortu extenzivně věnuje web TheHeadphoneList.

PictureYuin PK1

EARBUDS / PECKOVÁ

Pecky jsou kategorií sama pro sebe. Jedná se sice o prehistorický design, který má to nejlepší dávno za sebou, přesto se mu nedají upřít dvě poměrně klíčové výhody oproti fyzicky defacto shodně dimenzovaným špuntům – chybějící schopnost izolovat a zároveň absence nástavců, které by se musely zasouvat přímo do zvukovodu. To je činí skvělými např. do open-space prostoru, kde člověk sice potřebuje nebýt slyšen, avšak zároveň neztratit přímý kontakt se svým okolím. Podobně poslouží i při sportování mimo domov.

Způsob usazení: V uších, kdy dochází k jejich vsazení do vnitřní části boltce (u ústí zvukovodu).

Proč pořídit?
  • Ultimátní kompaktnost alá špunty, v kombinaci s méně výraznou izolací a univerzálnějším způsobem usazení
  • Snadná vybuditelnost
  • Nijak neinteraguje s vlasy, brýlemi apod.

Proč nepořídit?
  • Problematický komfort (individuální)
  • Potenciálně problematické usazení v boltci uší (individuální)
  • Až na čestné výjimky hodně špatná technická kvalita zvuku
  • Neexistující (střední až) hlubší basy
  • Chybějící izolace

Pozn. 1: V případě užívání peckových sluchátek  „za běhu“ určitě doporučuju šáhnout po některém z modelů, který bude daným aplikacím přizpůsobený – např. díky dodanému/vestavěnému plastovému klipsu či tylnímu mostu pro uchycení kolem uší/hlavy. Stejně tak doporučuju dávat pozor na fyzický průměr pecek - některé mohou být natolik rozměrné, že se především ženám a dětem nemusí vůbec podařit je do boltce pohodlně vsadit.

Pozn. 2: Pro alespoň trochu lepší těsnění a mírné akustické tlumení doporučuju využívat obvykle přiložených molitanových potahů, alternativně si je např. zde dokoupit.


Dodatek:  Průvodce trhem napříč odlišnými fyzickými konstrukcemi nabízí například InnerFidelity's Wall Of Fame.



5. Dělení dle technologie:

TYP MĚNIČŮ

Dynamické: Nejběžnější typ driveru. V podstatě se dá říct, že 99.9% populace se nikdy s žádným jiným ani nesetká. Mezi výhody dynamických sluchátek bych obecně zařadil nízkou váhu, zanedbatelnou poruchovost, ergonomii/komfort, detailnost a „attack“ zvuku (zřetelně definované tranzienty), v případě kvalitnějších modelů i vynikající vjem prostorovosti a dynamiky. Mezi nevýhodami bych zmínil tendenci k jisté zrnitosti reprodukce, relativně nízký radius ideální frekvenční odezvy (možná variabilita tonality v závislosti na exaktním usazení sluchátek na hlavě), rozkolísanou impedanční křivku (variabilita zvuku v závislosti na výstupní impedanci zesilovače/zdrojového zařízení) a rovněž absenci technicky kvalitních hlubších basů.

Planárně-magnetické / orthodynamické / isodynamické: V posledních letech žhavé téma mezi audiofily. Planárně-magnetická sluchátka prochází obdobím velkého růstu a evoluce, tudíž není zřejmé, kam až sahá jejich potenciál. V současné době se dá říci, že si je lidé oblíbili pro hluboké, lineární a technicky velmi kvalitní basy, tonalitou a témbrem přirozené středy, charakteristickou jemnost („zaoblenější“ tranzienty) a čisté zvukové pozadí. V neposlední řadě vám může hrát do karet jejich obvykle zcela rovná impedanční křivka, tedy shodný tonální charakter bez ohledu na výstupní impedanci zesilovače/zdrojového zařízení. Na druhou stranu musíme zpravidla počítat se znatelně vyšší vahou, horší ergonomií, vyššími nároky na kvalitní zesílení a nijak zvlášť excelentní prostorovostí či mikrodynamikou zvuku.

Elektrostatické: Poměrně dost niché záležitost, byť výjimečná. Elektrostaty obvykle vynikají precizností imagingu, detailností, čistotou, rychlostí a až éterickou vzdušností reprodukce, čemuž se žádné jiné měniče nemohou zcela rovnat. Na druhou stranu, jejich poruchovost a závislost na klimatických podmínkách se z různorodých reportů zdá být až nebezpečně vysoká, bez dedikovaného elektrostatického zesilovače nedají v praxi ani ránu a dílenským zpracováním to též často nebývá zrovna hitparáda. Mnozí zkušenější audiofilové navíc vytýkají jistou "syntetičnost" a  "afyzičnost" zvukového projevu, jež mají negativní vliv na autenticitu reprodukce. Rozhodně od nich neočekávejte hloubku a hutnost basu orthodynamických či uzavřených dynamických modelů.

Tlakové / balanced armature: Spolu s dynamickými měniči dominují segmentu IEM/špuntových sluchátek. Osobně nemám s tlakovým designem rozsáhlé zkušenosti (neboť se implemetuje výhradně do IEMek, kterým neholduju), souhlasil bych však s tím, co se můžete dočíst po internetu. Tlakové měniče se považují za technicky o něco přesnější a mohou být dobře optimalizovány pro reprodukci limitovaného rozsahu frekvencí, čímž se (spolu s menšími fyzickými rozměry) daleko lépe hodí pro multi-měničové designy špuntů. Na druhou stranu, dynamické měniče samy o sobě vynikají lepší basovou odezvou a naopak se možná více hodí na jednoměničový design.

Pozn.: Výše sepsané považujte za vyloženě orientační. Přestože se dá říct téměř s jistotou, že každý tento typ měniče má svůj témbr neboli řekněme „rukopis“, výsledný zvuk sluchátek samozřejmě závisí na mnoha dalších faktorech. Nějaké dodatečné informace k této sekci (např. o raritních, zde nezmíněných typech měničů) naleznete v ODKAZECH.
PictureSennheiser RS175


PŘENOS SIGNÁLU

Drátová: Do klasických drátových sluchátek signál posíláte, jak již název napovídá, skrze sluchátkový kabel. Výsledkem je vždy vyšší kvalita zvuku, jenže i určité omezení pohyblivosti posluchače.

Bezdrátová: Na sluchátkovém trhu narazíte i na bezdrátové modely, vhodné jak pro portable, tak domácí využití. Tyto využívají různorodých přenosových metod - ať už standardní bluetooth (portable sety), nebo dedikované wireless technologie (v případě domácích setů s vysílacími doky/stanicemi). Získáváte s nimi mobilitu pohybu, případně i možnost volání a ovládání vašeho telefonu, ovšem za cenu značně zhoršené kvality zvuku a potřeby sluchátka pravidelně nabíjet.

Pozn. 1: Některá bezdrátová sluchátka mají možnost funkce i v typickém drátovém módu (se sluchátkovým kabelem), ve kterém budou často reprodukovat lépe. U drátových sluchátek 
narazíte na možnost odpojitelnosti kabelu též, zde však z ryze praktických důvodů - snazší přenositelnost, případně možnost kabel v případě zájmu/potřeby bez problémů vyměnit za jiný.

Pozn. 2: U drátových modelů je občas potřeba vzít v potaz, kolikažilný sluchátkový kabel užívají. Pokud totiž vlastníte zesilovač (případně kombinaci převodník + zesilovač) s tzv. plně symetrickým sluchátkovým výstupem (např. viz Schiit Mjolnir) a budete jej chtít pro poslech využít, potřebujete sluchátka se 4-žilným kabelem. Modely se 3-žilným kabelem nebudou s plně symetrickým výstupem vůbec fungovat.

Nutno podotknout, že většina sluchátkových zesilovačů se symetrickými (XLR) výstupy nejsou ve skutečnosti plně symetrické od vstupu po výstup => v těchto případech budou kompatibilní i 3-žilné modely. Zdá daný zesilovač (či amp/DAC kombo) plně symetrický je, se dá zpravidla dohledat na internetu.


Dodatek: Dělení dle odlišné typologie měničů využívá na svém Pyrate Leaderboardu diskuzní fórum Changstar. Sekci věnovanou bezdrátovým (wireless) modelům pak poskytuje např. InnerFidelity.



Závěr a diskuze
:


V článku jsem se pokoušel o shrnutí (doufám) užitečných poznatků a indícií k procesu výběru sluchátek. Nejedná se o jednoduché téma a rozumím tomu, že mnohé v textu zmíněné nebude osobám méně zkušeným zcela srozumitelné. Dá se však říci, že to v tuto chvíli ani není třeba. V kontrastu s některými vcelku intuitivně, nenáročně napsanými průvodci (např. článek z AVmanie) se mi zde jednalo spíš o nastolení komplexnějšího obrázku, který by mohl dopomoci k uvědomění si některých dosud skrytých souvislostí, případně získání jiného úhlu pohledu na věc – ať už jste nováček, nebo zkušenější audiofil. Odneste si tedy z článku něco teď... A něco třeba až do budoucna.

Jak bylo zmíněno v úvodní části, tento text plánuju v průběhu času aktualizovat a vylepšovat. Jakýkoliv konstruktivní feedback či přání z vaší strany je vítáno! Stejně tak chci ještě jednou upozornit na naši sekci ODKAZY, skrze kterou se můžete dohledat nesčetného množství dodatečných informací.

Díky mnohokrát všem, kteří dočetli až do konce!
]]>
<![CDATA[Srovnávání grafů frekvenční odezvy sluchátek z různých zdrojů]]>Sun, 03 May 2015 02:09:22 GMThttp://headaudio.weebly.com/clanky/-srovnavani-grafu-frekvencni-odezvy-sluchatek-z-ruznych-zdrojuAutor: MHOE
Poslední aktualizace: 02/07/2015

V průběhu posledního týdne jsem si dával od kritického poslechu (doufám zasloužený) oddych. Oba sluchátkové kabely k Hifiman HE-500 mi na přechodnou dobu odcestovaly za bogim na Slovensko a vzhledem k tomu, že kontrolní měření Sennheiser HD650 dopadlo pozitivně (prozatím žádné nečekané odchylky vlivem stárnutí náušníků nebo modifikačních materiálů), má pozornost se mohla plně upřít na požitek z poslechu hudby se stále poměrně čerstvě nabytými HD650. Den ode dne mám tato sluchátka radši a radši…

… to by se však vjímalo do úplně jiného článku. :-) Bylo zřejmé, že není správná doba na psaní dojmů či recenze, tudíž jsem se v průběhu předchozích dní nárazově zamýšlel nad tématem, kterému bych se chtěl nyní opravdu věnovat. Nakonec mne po delším přemítání napadlo, že by nebylo od věci přiblížit čtenářům HeadAudio způsob, jakým se orientuju v různých databázích měření. Právě ony totiž v poslední době citelně promluvily do mých rozhodnutí, která konkrétní sluchátka zrecenzovat či rovnou pořídit.

Kdybych měl hned na úvod provést shrnutí, motivací k sepsání tohoto článku mi byla snaha:
  1. Rozvést do většího detailu doporučení ohledně srovnávání frekvenčních grafů z vícero zdrojů/databází, které lze nalézt na konci kapitoly "1) Frekvenční odezva" průvodního textu k naším sluchátkovým měřením.
  2. Zpochybnit poměrně rozšířený názor, že grafické výstupy odlišných metod měření NAPROSTO NELZE navzájem porovnávat.

Čtěte dále, pokud vás zajímá, jak se mi to nakonec povedlo rozlousknout…



Srovnání zdrojů měření sluchátek:


V následujícím výčtu se pokusím porovnat několik dle mého názoru relevantních zdrojů sluchátkových měření současné doby. Využiju k tomu dvou ve světě rozšířených, konstrukčně dobře řešených a relativně konzistentně měřicích modelů – Hifiman HE-500 (současné velurové náušníky) a Sennheiser HD650. Budu se soustředit jednak na stručné vypíchnutí nejdůležitějších faktů, a jednak na slovní i grafické znázornění mnou vnímaných korelací mezi jednotlivými frekvenčními grafy.

Pozn.: Jednotlivé databáze měření budou seřazeny odshora dolů dle toho, jak často se na ně v reálu odvolávám. Nejprve se budu věnovat, očekávaně, našemu vlastnímu způsobu měření.


1. HeadAudio

Picture
Frekvenční charakteristika HE-500 (nahoře) a HD650 (dole) z HeadAudio, s dokreslenou tečkovanou křivkou pro obecnou korelaci s ostatními naměřenými výstupy v tomto článku. Naše grafické výstupy v rozsahu 7,5-9,5kHz často vykazují ostrý špičkovitý pokles, který ignorujte, neboť se jedná o artefakt měření (v praxi neslyšitelný). Tento artefakt lze v různé míře spatřit na obou grafech výše.
Princip měření: In-ear mikrofon v tri-flange nástavci, pozicovaný na vnějším okraji zvukovodu (v úrovni boltce) reálné lidské hlavy.

Komentář: Neutralitě u nás (v teoretické rovině) zhruba odpovídá rovná čára od 10 do 20000Hz, která je zde symbolizována i červeně-zbarvenou tečkovanou linií (viz grafy výše). Za věrohodné bych v praxi považoval především pásmo 10-12000Hz - s dodatkem, že bližší informace naleznete v dedikovaném článku, který se měřením sluchátek pro HeadAudio přímo zabývá.




2. Personal Audio (zeleně zbarvené křivky, značené jako HDM1)

Picture
Frekvenční charakteristika HE-500 (nahoře) a HD650 (dole) z webu Personal Audio, s dokreslenou tečkovanou křivkou pro obecnou korelaci s ostatními naměřenými výstupy v tomto článku. Pokles mezi 5-7 kHz, který se zde u HD650 nachází a na našem (+ několika dalších) měření ne, by mohl souviset s variací mezi jednotlivými kusy, resp. mezi starou (black screen) a současnou (silver screen) verzí HD650tek. Zdroj: PersonalAudio.ru (upraveno).
Princip měření: Umělohmotná hlava s mikrofonem, pozicovaným na vnějším okraji zvukovodu (v úrovni boltce).

Komentář: Vzhledem k obdobné metodice měření by grafické výstupy Personal Audio měly vykazovat vysokou míru podobnosti s těmi na našem webu (minimálně v pásmu 20-12000Hz). Výjimku tvoří hlubší basy, neboť se jim při měřicí proceduře ne vždy podaří dosáhnout realistického těsnění náušníků. Pro další poznatky ke způsobu měření webu Personal Audio pokračujte na tento rusky psaný článek.

Pozn.: Zmíněné potíže s těsněním náušníků lze demonstrovat na tomto frekvenčním grafu L+R kanálu HE-500, u kterého si můžeme všimnout, že zatímco pravý kanál (červeně zbarvená křivka) naměřili chlapci zhruba korektně, levý (zeleně zbarvená křivka) už bohužel ne.




3. Changstar (HEADPHONE MEASUREMENTS v2 - uživatel purr1n / marvey)

Picture
Frekvenční charakteristika HE-500 (nahoře) a HD600 (dole) z webu Changstar, s dokreslenou tečkovanou křivkou pro obecnou korelaci s ostatními naměřenými výstupy v tomto článku. Měření pro Sennheiser HD650 bohužel nebylo dostupné, to od HD600 se však v praxi liší jen minimálně - o něco přítomnějšími vyššími středy, zpravidla horším souběhem levého a pravého kanálu (zde jen jeden kanál, tudíž nepozorovatelné) a také méně hlubokým basem (v tomto případě neplatí - viz vysvětlení níže). Zdroj: Changstar.com (upraveno).
Princip měření: Defacto hybrid mezi měřením proti rovné desce a umělohmotnou hlavou s mikrofonem na vnějším okraji zvukovodu.

Komentář: Vzhledem ke vcelku obdobné metodice měření by grafické výstupy Changstaru měly vykazovat vysokou míru podobnosti s těmi na našem webu, pokud zahrneme i menší lineární pokles od 1kHz směrem nahoru (viz červená tečkovaná linie a poznámka níže). Výjimku tvoří basové spektrum, které může souvisle vykazovat o prvních pár dB vyšší hodnoty (z důvodu vyššího než realistického těsnění náušníků). Někdy lze spatřit i odchylku v chování kolem 10kHz, to však i u jiných zdrojů, neboť se zde měření už pomalu stává méně důvěryhodným. Bližší detaily k jejich měření poskytne příslušné diskuzní vlákno.

Pozn. 1: O tom, že „rovná čára v rozsahu 20-20000Hz“ zcela neodpovídá neutralitě, diskutuje na fóru Changstar (viz odkaz výše) i autor těchto měření, purrin/marvey. Mnou aplikovaná tečkovaná křivka dosahuje při 20000Hz relativního poklesu -6dB vůči hodnotě pro 1000Hz, což v podstatě odpovídá i jeho vlastním zjištěním.

Pozn. 2: Zmíněné problémy s měřením basů začal purrin reflektovat skrze tzv. hair simulator.




4. Inner Fidelity
Picture
Frekvenční charakteristika HE-500 (nahoře) a HD650 (dole) z webu Inner Fidelity, s dokreslenou tečkovanou křivkou pro obecnou korelaci s ostatními naměřenými výstupy v tomto článku. Pokles mezi 5-7 kHz, který se zde u HD650 nachází a na našem (+ několika dalších) měření ne, by mohl souviset s variací mezi jednotlivými kusy, resp. mezi starou (black screen) a současnou (silver screen) verzí HD650tek. Šedě zbarvené křivky symbolizují zcela nekompenzovanou (ne-finální) frekvenční odezvu, která nás v tomto článku až tolik nezajímá. Zdroj: InnerFidelity.com (upraveno).
Princip měření: Umělohmotná hlava s mikrofonem, pozicovaným na vnitřním okraji zvukovodu (v místě bubínku).

Komentář: Měření z Inner Fidelity se v pásmu 10-1000Hz obvykle shodují s těmi na HeadAudio. Po 1000Hz směrem nahoru se už ale průběh určitě liší. Jako vodítko pro hledání korelace s našimi výstupy lze opět využít tečkovanou linii (viz grafy výše). Bližší detaily k Tyllově metodice hledejte v tomto zevrubném textu.

Pozn.: To, že v pásmu nad 1000Hz nelze považovat 0dB linii za indikátor neutrality, resp. že je určitý graduální pokles v tomto rozsahu na místě, uznává i samotný Tyll z Inner Fidelity. Již delší dobu se vedou spekulace (v diskuzích na Head-Fi a Changstar, např. viz tento příspěvek), že by neutralitě mohl zhruba odpovídat pokles dosahující -10dB při 20kHz, což je defacto reflektováno mnou dokreslenou tečkovanou linií.

 


5. Golden Ears
Picture
Frekvenční charakteristika HE-500 (nahoře) a HD650 (dole) z webu Golden Ears, s dokreslenou tečkovanou křivkou pro obecnou korelaci s ostatními naměřenými výstupy v tomto článku. Zdroj: EN.GoldenEars.net (upraveno).
Princip měření: Umělohmotná hlava s mikrofonem, pozicovaným na vnitřním okraji zvukovodu (v místě bubínku).

Komentář: Osobně využívám měření z Golden Ears spíše doplňkově, když mi nic jiného nezbývá. Pokusil jsem se zde sice částečně dokreslit tečkovanou křivku, která by mohla zhruba odpovídat linii neutrality na našich grafech, ruku do ohně bych za jejich výstupy přesto nedal (především od 1kHz směrem dolů). U GoldenEars tedy radím opatrnost. Bližší informace k metodice Golden Ears viz tento zevrubný článek.




6. Rin Choi
Picture
Frekvenční charakteristika HE-500 (nahoře) a HD650 (dole) z Rin Choi blogu, s dokreslenou tečkovanou křivkou pro obecnou korelaci s ostatními naměřenými výstupy v tomto článku. Šedě zbarvené křivky symbolizují zcela nekompenzovanou (ne-finální) frekvenční odezvu, která nás v tomto článku až tolik nezajímá. Zdroj: Rinchoi.blogspot.com (upraveno).
Princip měření: Umělohmotná hlava s mikrofonem, pozicovaným na vnitřním okraji zvukovodu (v místě bubínku).

Komentář: Měření z Rin Choi blogu využívám rovněž doplňkově, v zásadě s nimi však nemám žádný problém, tudíž se pro hrubé srovnávání stačí držet načrtnuté tečkované křivky. Bližší informace ke své metodice podal Rin Choi v tomto a tomto příspěvku.




Závěr a diskuze:

Tento text se pokouší stručně a pokud možno přehledně nastínit faktické odlišnosti mezi jednotlivými (dle mého názoru) relevantními zdroji sluchátkových měření z dnešní doby. Stejně tak nabízí můj pohled na potenciální korelace mezi grafy frekvenční odezvy z jednotlivých databází. Respektive ukazuje možný způsob, jak tyto odlišné databáze navzájem porovnávat a, v rámci možností, využívat pro praktické účely.

Vzhledem k tomu, že se jedná o komplikované a zároveň vcelku kontroverzní téma, pokusím se v několika bodech shrnout to nejdůležitější, co si z tohoto článku (ne)odnést:
  • Než začnete jednotlivé zdroje měření užívat ve svůj prospěch, je dobré alespoň v základu pochopit jejich principy a vzájemné odlišnosti. Mít na paměti, zda měření probíhá na reálné hlavě, umělé hlavě či proti rovné desce (nebo úplně jinak), zda se mikrofon během měření nachází na vnitřním nebo vnějším ústí zvukovodu (či úplně jinde) a zda se díváte na frekvenční graf kompenzovaný (výsledný/finální), nebo nekompenzovaný (ryze naměřená data bez jakýchkoliv korekcí).
  • Ve chvíli, kdy se k jejich užívání a interpretacím odhodláte, zaměřte se především na frekvenční odezvu. Frekvenční graf samozřejmě nedokáže obsáhnout celý charakter sluchátek, přesto se z mé zkušenosti dá považovat, v porovnání s ostatními typy, za zdaleka nejvíc vypovídající. Navíc jej nabídne naprosto každá databáze měření, tudíž není až takový problém nasbírat pro konkrétní model sluchátek měření vícero a začít analyzovat.
  • V předchozí kapitole jsem se pokoušel nastínit osobní víceleté přesvědčení, že grafy frekvenční odezvy z lišících se zdrojů skutečně porovnávat lze – člověk jen musí vědět jak, do jaké míry a případně s jakými dílčími úskalími.
  • V současné době je potřeba si pro daná multi-srovnávání stanovit realistický cíl, což bych v praxi viděl na frekvenční rozsah 20 až zhruba 10000 Hz. Ten dle mého názoru naprosto postačuje k naplnění účelu těchto měření - tzv. oddělení zrna od plev, tedy vytipování si potenciálně zajímavých kandidátů k vyzkoušení/koupi. Stejně tak vyhoví i náročnějším aplikacím (bádání, hledání korelací mezi naměřeným a slyšeným, snahy o modifikování atd.). Osobně si myslím, že měření na HeadAudio jsou schopná dobře reflektovat realitu minimálně do 12 kHz, i s těmi 10kHz bych si však bez obtíží vystačil.
  • Měření samozřejmě nelze brát jako dogma. Stejně tak nemá smysl podobným způsobem nahlížet na srovnávání grafů v rámci vícero zdrojů/technik měření. Nejedná se zde totiž o žádnou vědeckou akurátnost, pouze o hledání základních relací, shod, patternů… O postihnutí obecného tonálního charakteru konkrétních sluchátek, případně o vypíchnutí některých potenciálně nechtěných zvukových aspektů. Z tohoto titulu jsem se ostatně při hledání grafické korelace mezi jednotlivými grafy ani nepokoušel o črtání čehokoliv složitějšího než křivky složené ze dvou přímek. Nebylo by to pro praktické účely vhodné, ani žádoucí.
  • I přes popsanou potenciální spojitost mezi danými databázemi nelze očekávat, že se neobjeví případy, u kterých nebude zcela pasovat. Proměnných, které zde mohou zasáhnout, je vícero – nejen ve spojitosti s měřicí procedurou, ale i samotnými sluchátky. Stejně tak není vždy jednoduché chápat vztah mezi tím, co slyším a co před sebou vidím naměřeno. V neposlední řadě musí mít posluchač jasno v tom, co od sluchátek z pohledu tonality žádá – musí mít ujasněny své priority, případně vědět, jakou konkrétní typologii frekvenční charakteristiky touží okusit. I proto zde bohužel platí, že zkušenější uživatelé více zví. Na druhou stranu, každý z nás má možnost kdykoliv postavit své osobní zkušenosti s rozličnými sluchátky oproti naměřeným grafům a postupně se učit chápat souvislosti. Odkazy na v textu diskutované databáze a mnoho dalších užitečných materiálů naleznete v sekci ODKAZY.
  • Nikdo v tuto chvíli neví se stoprocentní jistotou, jak přesně by měla měřit striktně neutrální sluchátka. Pokud tedy nechcete uvěřit některému ze současných úhlů pohledu na tuto problematiku, považujte mnou vytečkované, červeně zbarvené křivky jen a pouze za způsob, jak vzájemně porovnávat různé zdroje měření (bez ohledu na neutralitu).

Díky všem, kteří byli ochotni dočíst tento článek až do jeho konce. Do budoucna se mohou objevit dílčí aktualizace - na ty případně upozorníme.
]]>