Autor: MHOE
Poslední aktualizace: 20/07/2015
Vzhledem k tomu, že mne tento týden trápí zub a od něj i bolest ucha, jsem byl nucen odložit recenzi sluchátek Hifiman HE-300 od uživatele akburt až na přelom července a srpna. Zároveň jsem si však chtěl dát pauzu od pravidelného doplňování naší nové sekce FAQ, a proto Vám tento týden přináším něco zase trochu jiného. :-)
Rozhodl jsem se poupravit, respektive rozšířit jeden ze svých dřívějších příspěvků na tuzemském fóru Avmania a následně jej vydat zde na HeadAudio jako plnohodnotný článek. Připadá mi to jako ideální příležitost, jak čtenáře nejenže seznámit se svojí audiofilní historií, ale rovněž jim nabídnout svůj pohled (mini-recenzi) početného množství modelů, které se mi už (v některých případech) nejspíš nedostanou do rukou, tudíž se jim na HeadAudio nebudeme moci naplno věnovat.
Pokud Vás toto téma zaujalo, prosím čtěte dále… Bude to stát za to!
Tak šel čas s audiofilními náhlavními sluchátky…
1) Denon AH-D7000
Vzhledem k tomu, že mne tento týden trápí zub a od něj i bolest ucha, jsem byl nucen odložit recenzi sluchátek Hifiman HE-300 od uživatele akburt až na přelom července a srpna. Zároveň jsem si však chtěl dát pauzu od pravidelného doplňování naší nové sekce FAQ, a proto Vám tento týden přináším něco zase trochu jiného. :-)
Rozhodl jsem se poupravit, respektive rozšířit jeden ze svých dřívějších příspěvků na tuzemském fóru Avmania a následně jej vydat zde na HeadAudio jako plnohodnotný článek. Připadá mi to jako ideální příležitost, jak čtenáře nejenže seznámit se svojí audiofilní historií, ale rovněž jim nabídnout svůj pohled (mini-recenzi) početného množství modelů, které se mi už (v některých případech) nejspíš nedostanou do rukou, tudíž se jim na HeadAudio nebudeme moci naplno věnovat.
Pokud Vás toto téma zaujalo, prosím čtěte dále… Bude to stát za to!
Tak šel čas s audiofilními náhlavními sluchátky…
1) Denon AH-D7000
Tato uzavřená over-ear sluchátka představovala moji první hifistickou akvizici. Pořízena byla koncem roku 2011, samozřejmě na doporučení jiných, neboť já sám v té době nemohl tušit, co od audiofilních sluchátek vlastně očekávat. Zkrátka jsem toužil po tom do toho pomyslného vlaku naskočit a příliš nedbat na to, jak bezpečné to pro mne bude. :-) D7000 nakonec nezněly na svoji cenu vyloženě průšvihově, přesto se u nich dalo najít nedostatků vícero – ať už rezonance na středních basech a nižších výškách, tak poměrně nevyrovnaná frekvenční charakteristika.
Ve zkratce bych jejich zvukový charakter popsal takto - výrazný, trochu dunivý bas, relativně potlačené střední pásmo a na můj vkus často až příliš zvýrazněné nižší až střední výšky. Napadá mne, v souvislosti s názory jiných uživatelů, jistá paralela s DT880 a HE-400 – pro někoho relaxační či dokonce temněji znějící sluchátka, pro někoho naopak sluchátka světlá až k dlouhodobému poslechu nevhodná/nepříjemná. Já se bohužel řadil spíš do té druhé kategorie. Proto jsem ostatně využíval docela účinnou ekvalizační křivku od uživatele Lunatique, jež ostatním vlastníkům určitě doporučuju. Abych však nebyl jen kritický - komfortem, podáním prostorové složky zvuku a zábavností basové linky při poslechu rockové hudby si mne Denony velmi dlouho podmaňovaly. Relativně nízké nároky na kvalitu zbytku řetězce mi pak v začátcích taktéž přišly vhod.
2) Audeze LCD-2 rev2 (pre-fazor)
Ve zkratce bych jejich zvukový charakter popsal takto - výrazný, trochu dunivý bas, relativně potlačené střední pásmo a na můj vkus často až příliš zvýrazněné nižší až střední výšky. Napadá mne, v souvislosti s názory jiných uživatelů, jistá paralela s DT880 a HE-400 – pro někoho relaxační či dokonce temněji znějící sluchátka, pro někoho naopak sluchátka světlá až k dlouhodobému poslechu nevhodná/nepříjemná. Já se bohužel řadil spíš do té druhé kategorie. Proto jsem ostatně využíval docela účinnou ekvalizační křivku od uživatele Lunatique, jež ostatním vlastníkům určitě doporučuju. Abych však nebyl jen kritický - komfortem, podáním prostorové složky zvuku a zábavností basové linky při poslechu rockové hudby si mne Denony velmi dlouho podmaňovaly. Relativně nízké nároky na kvalitu zbytku řetězce mi pak v začátcích taktéž přišly vhod.
2) Audeze LCD-2 rev2 (pre-fazor)
Po necelém roce vlastnění Denonů jsem se rozhodl, že sluchátka vyšlu do světa. Spolu s Fiio E09 se tedy D7000 vydaly do Kuvajtu, kde možná spokojeně hrají dodnes… a možné taky ne. Kdo ví. Utržené peníze se mi každopádně podařilo obratem investovat do tehdy velmi žhavě probíraných Audeze LCD-2 rev2, což už byla ve finále větší trefa do černého. Pamatuji se však dobře na nervozitu, která ve mne panovala, když jsem se možná trošku naivně pokoušel tato tisícídolarová sluchátka importovat low-cost dopravou přes jednoho přítele v USA, abych se vyhnul vysokému DPH a clu. Kupodivu se zadařilo. :-)
Za doménu těchto Audeze sluchátek jsem určitě považoval velmi přirozeně a jednolitě vyznívající kooperaci důrazného, přitom pevného, lineárního a hlubokého basu (Pozn.: Jediná sluchátka, která se jim tady přibližují, jsou Hifiman HE-400) s bohatými, plnými středy, jež nádherně vykreslovaly vokální party skladeb. Témbrem dominovala typická jemnost planárně-magnetických měničů, s jistou dávkou (u starších Audeze typické) „krémovitosti“ ve středech. Výšky, které jsem u LCD-2 považoval vždy tak nějak do počtu, se však po nějaké době ukázaly být příliš problematické (temné, s nepatrným náznakem hrubosti). Vzhledem k tomu, že mne neoslnily ani podprůměrný komfort a poměrně nedimenzionální prostorovost, jsem se už po dvou měsících začínal porozhlížet po něčem lepším...
3) Sennheiser HD800
Za doménu těchto Audeze sluchátek jsem určitě považoval velmi přirozeně a jednolitě vyznívající kooperaci důrazného, přitom pevného, lineárního a hlubokého basu (Pozn.: Jediná sluchátka, která se jim tady přibližují, jsou Hifiman HE-400) s bohatými, plnými středy, jež nádherně vykreslovaly vokální party skladeb. Témbrem dominovala typická jemnost planárně-magnetických měničů, s jistou dávkou (u starších Audeze typické) „krémovitosti“ ve středech. Výšky, které jsem u LCD-2 považoval vždy tak nějak do počtu, se však po nějaké době ukázaly být příliš problematické (temné, s nepatrným náznakem hrubosti). Vzhledem k tomu, že mne neoslnily ani podprůměrný komfort a poměrně nedimenzionální prostorovost, jsem se už po dvou měsících začínal porozhlížet po něčem lepším...
3) Sennheiser HD800
…což měly v plné kráse reprezentovat slovutné Sennheiser HD800. Audeze mi v rámci vzájemného srovnávání nepřišly vyloženě horší, avšak na poměry sluchátkového poslechu téměř trojrozměrná prostorovost zvuku ve spojitosti s nevídanou vzdušností, rychlostí a detailem Sennheiserů zkrátka nemohly jinak než zvítězit. HD800 a LCD-2 rev2 představují dva protipóly, v jejichž rozmezí vynikly technické finesy německého high-endového modelu až extrémním způsobem.
Na Sennheiser HD800 mám velmi dobré vzpomínky. Vynikající komfort se zde snoubil s neméně kvalitním zvukem, jež mi dovolil slyšet v nahrávkách prakticky vše. Bohužel však za cenu přílišné světlosti, zrnitosti a občas i ostrosti, kdy se tato sluchátka vůči hudebním žánrům a kvalitě poslouchaných skladeb měla tendenci až příliš vymezovat. Tyto problémy se mi sice podařilo korigovat skrze Anaxilus mod dle Changstaru, po roce vlastnění se ale stejně dostavila potřeba se posunout dál. Měl jsem totiž pocit, že mám stále co objevovat. Že jsem stále ještě nenašel ten „svůj zvuk“. Zároveň jsem tímto krokem podpořil touhu zvolnit, nemít v tomto hobby investováno až tolik peněz.
4) Sennheiser HD558
Na Sennheiser HD800 mám velmi dobré vzpomínky. Vynikající komfort se zde snoubil s neméně kvalitním zvukem, jež mi dovolil slyšet v nahrávkách prakticky vše. Bohužel však za cenu přílišné světlosti, zrnitosti a občas i ostrosti, kdy se tato sluchátka vůči hudebním žánrům a kvalitě poslouchaných skladeb měla tendenci až příliš vymezovat. Tyto problémy se mi sice podařilo korigovat skrze Anaxilus mod dle Changstaru, po roce vlastnění se ale stejně dostavila potřeba se posunout dál. Měl jsem totiž pocit, že mám stále co objevovat. Že jsem stále ještě nenašel ten „svůj zvuk“. Zároveň jsem tímto krokem podpořil touhu zvolnit, nemít v tomto hobby investováno až tolik peněz.
4) Sennheiser HD558
Během toho zhruba jednoho roku, kdy při mém boku stály HD800, jsem se rozhodl, že otci pořídím levná, relativně kvalitní sluchátka. Volba po delším průzkumu padla na HD558 a dodnes daného rozhodnutí nelituju.
Především za bazarovou cenu kolem 2 tisíc Kč se jedná o vynikající model pro začínající audiofily - s rozumně vyrovnanou tonalitou, dobrým smyslem pro detail, velice přesvědčivou prostorovostí a takřka bezchybným komfortem nošení. Technicky HD558 určitě o něco zaostávají za profláklou trojici K701/HD600/DT880, to jim však nijak neubírá na jejich lesku. Oproti předchozím jmenovaným se totiž dají pořídit za minimálně dvakrát nižší peníz a navíc je není třeba doplnit adekvátním sluchátkovým zesilovačem a D/A převodníkem. Přesto se hodí upozornit, že pro výhradní posluchače moderních žánrů nejspíš nebudou, neboť postrádají drive a extenzi do nejhlubších basů.
5) AKG K712 Pro
Především za bazarovou cenu kolem 2 tisíc Kč se jedná o vynikající model pro začínající audiofily - s rozumně vyrovnanou tonalitou, dobrým smyslem pro detail, velice přesvědčivou prostorovostí a takřka bezchybným komfortem nošení. Technicky HD558 určitě o něco zaostávají za profláklou trojici K701/HD600/DT880, to jim však nijak neubírá na jejich lesku. Oproti předchozím jmenovaným se totiž dají pořídit za minimálně dvakrát nižší peníz a navíc je není třeba doplnit adekvátním sluchátkovým zesilovačem a D/A převodníkem. Přesto se hodí upozornit, že pro výhradní posluchače moderních žánrů nejspíš nebudou, neboť postrádají drive a extenzi do nejhlubších basů.
5) AKG K712 Pro
Nejen otec potřeboval sluchátka… Ve stejné situaci se náhle ocitl i můj dlouholetý kamarád. A jelikož tentokráte povolil vyšší rozpočet, měl jsem ve výběru značně volnější ruku! Po pečlivém zkoumání trhu (včetně osobní návštěvy poslechovky Audigo) jsem onehdá došel k závěru, že vybrat něco adekvátně kvalitního a všestranného bude složitější, než se dalo čekat. Původním plánem bylo zvolit vítěze ze sluchátek typu Beyerdynamic DT880, Sennheiser HD600/HD650, AKG Q701, možná i ze Shure či Audio-technica modelů střední třídy. Všechna ale bohužel tak nějak selhala.
Rozhodl jsem se tudíž trochu zariskovat a zkusit zbrusu nové a slibné AKG K712 Pro, s tím, že pokud nebudou vyhovovat, zkrátka půjdou prodejci zpět. Tato AKGčka se nicméně ukázala být podle představ a já jsem (i zpětně) rád, že mi bylo umožněno je na pár týdnů vlastnit. Ostatně, i nyní se mi tady vyhřívají na poličce. Mám je totiž dlouhodobě zapůjčené.
Oproti předchozím AKG modelům x7xx řady konečně poskytují dostatečný objem basů. Pásmo výšek s nimi zároveň vnímám jako méně agresivní, témbr a podání vokálů ocenitelným způsobem přirozenější. A co víc, charakteristická expanzivní prostorovost zůstala téměř netknutá, s výjimkou přímého srovnání s AKG K701, jejichž angled náušníky přece jen poskytují jistou výhodu. Last but not least – hlavový most rovněž doznal pozitivních změn. No more bumps!
Největší devízou těchto sluchátek, dle mého názoru, je jejich všestrannost – velmi dobrý komfort, velmi dobrá technická kvalita zvuku a vcelku uspokojivá fúze mezi vyrovnaným a analytickým rázem frekvenční charakteristiky. Jsou to sice stále x7xx AGKčka, jenže vhodně korigovaná - to je u nich klíčové.
6) Hifiman HE-4
Rozhodl jsem se tudíž trochu zariskovat a zkusit zbrusu nové a slibné AKG K712 Pro, s tím, že pokud nebudou vyhovovat, zkrátka půjdou prodejci zpět. Tato AKGčka se nicméně ukázala být podle představ a já jsem (i zpětně) rád, že mi bylo umožněno je na pár týdnů vlastnit. Ostatně, i nyní se mi tady vyhřívají na poličce. Mám je totiž dlouhodobě zapůjčené.
Oproti předchozím AKG modelům x7xx řady konečně poskytují dostatečný objem basů. Pásmo výšek s nimi zároveň vnímám jako méně agresivní, témbr a podání vokálů ocenitelným způsobem přirozenější. A co víc, charakteristická expanzivní prostorovost zůstala téměř netknutá, s výjimkou přímého srovnání s AKG K701, jejichž angled náušníky přece jen poskytují jistou výhodu. Last but not least – hlavový most rovněž doznal pozitivních změn. No more bumps!
Největší devízou těchto sluchátek, dle mého názoru, je jejich všestrannost – velmi dobrý komfort, velmi dobrá technická kvalita zvuku a vcelku uspokojivá fúze mezi vyrovnaným a analytickým rázem frekvenční charakteristiky. Jsou to sice stále x7xx AGKčka, jenže vhodně korigovaná - to je u nich klíčové.
6) Hifiman HE-4
Nyní ale zpět k mé vlastní cestě za poznáním. Na radu audiofilního přítele se mi zkraje jara 2014 podařilo zalevno pořídit Hifiman HE-4 a já doufal, že se po Sennheiserech HD800 nebude jednat o přílišný skok směrem dolů. Kupodivu však dalece překonala má očekávání. Byl jsem nadšen tím, jak ladně kombinují typologii basu a témbru Hifiman sluchátek spolu s prostorovostí, vzdušností, rychlostí a hyperdetailností HD800vek... Navíc za zlomek ceny bývalých Sennheiserů!
Popravdě řečeno byly HE-4ky tak dobré, že mi Sennheisery ve finále takřka vůbec nechyběly. Modifikacemi, do kterých jsem se po první zkušenosti v souvislosti s HD800 naplno ponořil, se mi podařilo z těchto Hifimanů udělat rozumně vyrovnaná a jemně znějící sluchátka. Vcelku úspěšně tím byly adresovány jejich problematické body – trochu potlačené střední pásmo, přehnaná ostrost ve výškách a také tendence k jisté zrnitosti. I po provedení úprav mi sice přišla o něco světlejší než tonálně vynikající Hifiman HE-500, technicky však měla překvapivě trošku navrch. Jsou to jediná sluchátka, jejichž bas mi bude do budoucna chybět - nádherně lineární, hluboký a pevný, s nepatrným důrazem na nejnižší slyšitelné části spektra.
7) Audeze LCD-2 rev1
Popravdě řečeno byly HE-4ky tak dobré, že mi Sennheisery ve finále takřka vůbec nechyběly. Modifikacemi, do kterých jsem se po první zkušenosti v souvislosti s HD800 naplno ponořil, se mi podařilo z těchto Hifimanů udělat rozumně vyrovnaná a jemně znějící sluchátka. Vcelku úspěšně tím byly adresovány jejich problematické body – trochu potlačené střední pásmo, přehnaná ostrost ve výškách a také tendence k jisté zrnitosti. I po provedení úprav mi sice přišla o něco světlejší než tonálně vynikající Hifiman HE-500, technicky však měla překvapivě trošku navrch. Jsou to jediná sluchátka, jejichž bas mi bude do budoucna chybět - nádherně lineární, hluboký a pevný, s nepatrným důrazem na nejnižší slyšitelné části spektra.
7) Audeze LCD-2 rev1
Tou dobou, kdy u mne kralovaly HE-4, se mi na internetu podařilo objevit inzerát na Audeze LCD-2 rev1. A to za cenu, která se nedala odmítnout! Řekl jsem si, že je zkrátka musím zkusit, že se kdyžtak v pohodě prodají dále. V minulosti jsem se totiž dočetl, že první revize těchto sluchátek má údajně nabízet nejtemnější a „nejorganičtější“ reprodukci z celé Audeze řady, o přenádherných vokálech a naprosté absenci jakékoliv ostrosti nebo sykavosti. To mohlo v porovnání se světlejšími a detailnějšími HE-4 tvořit dobré kombo, tudíž netrvalo dlouho a Audeze spanile spočívaly na mé nedočkavé hlavě. :-)
První dojmy však byly značně rozpačité - velmi špatný komfort (s výjimkou superiozního pěnového mostu ještě horší než u rev2) a zároveň nečekaně zahuhlaný zvuk, u kterého nešlo neslyšet jisté rezonování a tendence k nasálnosti vokálů. Bas mi nepřipadal tak čistý a definovaný jako u rev2. Prostor navíc dosahoval extrémní nedimenzionality, opět ve větší míře než u druhé revize.
Po pár dnech se mi skrze jemné modifikace podařilo tato sluchátka zvukově „otevřít“, zesvětlit a vokály neutralizovat natolik, že frekvenčně na tom byla podle mě velmi dobře. Rezonance a jistá zahuhlanost však stále zůstávaly. Cítil jsem, že samotné měniče mají potenciál a zvuk, který vydávají, náleží výš než do typické střední třídy. To okolo (konstrukce, náušníky) ale veškerý potenciál nejspíše zabilo. Rev2 dle mého názoru tyto problémy neměly... a pokud snad ano, určitě ne do tak evidentní míry.
Nedá se jim však upřít, že mne po provedení modifikací svým přirozeným rázem tonality navnadily. Tudíž jsem nakonec prodal nejen je, ale i HE-4... a v hledání zvukového ideálu pokračoval nadále.
8) Hifiman HE-500
První dojmy však byly značně rozpačité - velmi špatný komfort (s výjimkou superiozního pěnového mostu ještě horší než u rev2) a zároveň nečekaně zahuhlaný zvuk, u kterého nešlo neslyšet jisté rezonování a tendence k nasálnosti vokálů. Bas mi nepřipadal tak čistý a definovaný jako u rev2. Prostor navíc dosahoval extrémní nedimenzionality, opět ve větší míře než u druhé revize.
Po pár dnech se mi skrze jemné modifikace podařilo tato sluchátka zvukově „otevřít“, zesvětlit a vokály neutralizovat natolik, že frekvenčně na tom byla podle mě velmi dobře. Rezonance a jistá zahuhlanost však stále zůstávaly. Cítil jsem, že samotné měniče mají potenciál a zvuk, který vydávají, náleží výš než do typické střední třídy. To okolo (konstrukce, náušníky) ale veškerý potenciál nejspíše zabilo. Rev2 dle mého názoru tyto problémy neměly... a pokud snad ano, určitě ne do tak evidentní míry.
Nedá se jim však upřít, že mne po provedení modifikací svým přirozeným rázem tonality navnadily. Tudíž jsem nakonec prodal nejen je, ale i HE-4... a v hledání zvukového ideálu pokračoval nadále.
8) Hifiman HE-500
U těchto sluchátek nelze jinak než citovat úvod mého modifikačního článku:
„Má osobní cesta k Hifiman HE-500 byla od samého počátku spíše spletitá. Velmi dobře si pamatuju na naše první společné setkání v provozovně Headphones.cz – tehdy mi připadala jako sluchátka, jejichž zvuku dominuje velmi dobrá tonalita a typicky jemný orthodynamický témbr. Zároveň jsem dokázal docenit, že sice v žádném zvukovém aspektu vyloženě nenadchnou (snad krom prvotřídního podání středů), na druhou stranu za žádné situace ani vyloženě nezklamou. Pár negativ, nevyhnutelně promlouvajících do mého názoru na ně, se i tak najít dalo – v porovnání s některými high-end sluchátky chybějící pevnost a čistota basu, relativně horší prostorové aspekty zvuku a zároveň ne zcela dechberoucí míra detailu. Později, v průběhu druhého testování v brněnské poslechovce Audigo, se přidala vyšší hmotnost a z technického úhlu pohledu problematické náušníky.
Přestože mne tedy HE-500ky nikdy zcela „neodrovnaly“, nepřestávaly se v mých sluchátkových úvahách a kalkulacích objevovat. Vnitřně jsem totiž cítil, že se v nich skrývá veliký potenciál, v původním stavu žel tak trochu nenaplněný. Proto jsem se nakonec, před více než půl rokem, v průběhu intenzivnějšího experimentování s konkurenčními modely přece jen odhodlal tyto Hifimany do svého vlastnictví přidat.
Tehdy se jednalo o defacto nový, jen několik prvních měsíců starý kus z pravděpodobně poslední výrobní série – Hifiman totiž model v té době stahoval z trhu. Od onoho září roku 2014 však 500ky prošly něčím, co bych se nebál označit za „křest ohněm“. Mé první pokusy o jejich modifikaci totiž odstartovaly zhruba třicet minut po otevření doručeného balíku. :-D Od první chvíle nebylo pochyb, že mne na cestě za dosažením žádaného zvuku čeká spousta práce… A že na samotném konci této cesty už mé Hifimany nebudou nikdy jako předtím.
Vyzkoušeno na nich bylo vše možné i nemožné – jergovými úpravami Hifiman sluchátek počínaje a vlastnoručními (nejen) v souvislosti s dříve vlastněnými HE-4 konče. V průběhu měsíců HE-500 absolvovaly bezpočet různých transformací, abych se v posledních týdnech konečně dobral, jak doufám, finálního stavu úprav.“
Pokud jste se v daném článku jali číst dále, pravděpodobně již víte, že se mi HE-500 nakonec podařilo upravit do stavu, který více či méně odpovídá představám. Jejich zvukovou prezentaci považuju od basů až po výšky za ukázkovou, bez jakéhokoliv aspektu, který by v negativním slova smyslu vystupoval či bránil v tom si poslech hudby naplno užívat. Rád se o svých HE-500 vyjadřuju v tom smyslu, že zní tak, jak by si v Audeze přáli, aby ve skutečnosti zněly LCD-2ky. ,-)
9) LFF Paradox Slant
„Má osobní cesta k Hifiman HE-500 byla od samého počátku spíše spletitá. Velmi dobře si pamatuju na naše první společné setkání v provozovně Headphones.cz – tehdy mi připadala jako sluchátka, jejichž zvuku dominuje velmi dobrá tonalita a typicky jemný orthodynamický témbr. Zároveň jsem dokázal docenit, že sice v žádném zvukovém aspektu vyloženě nenadchnou (snad krom prvotřídního podání středů), na druhou stranu za žádné situace ani vyloženě nezklamou. Pár negativ, nevyhnutelně promlouvajících do mého názoru na ně, se i tak najít dalo – v porovnání s některými high-end sluchátky chybějící pevnost a čistota basu, relativně horší prostorové aspekty zvuku a zároveň ne zcela dechberoucí míra detailu. Později, v průběhu druhého testování v brněnské poslechovce Audigo, se přidala vyšší hmotnost a z technického úhlu pohledu problematické náušníky.
Přestože mne tedy HE-500ky nikdy zcela „neodrovnaly“, nepřestávaly se v mých sluchátkových úvahách a kalkulacích objevovat. Vnitřně jsem totiž cítil, že se v nich skrývá veliký potenciál, v původním stavu žel tak trochu nenaplněný. Proto jsem se nakonec, před více než půl rokem, v průběhu intenzivnějšího experimentování s konkurenčními modely přece jen odhodlal tyto Hifimany do svého vlastnictví přidat.
Tehdy se jednalo o defacto nový, jen několik prvních měsíců starý kus z pravděpodobně poslední výrobní série – Hifiman totiž model v té době stahoval z trhu. Od onoho září roku 2014 však 500ky prošly něčím, co bych se nebál označit za „křest ohněm“. Mé první pokusy o jejich modifikaci totiž odstartovaly zhruba třicet minut po otevření doručeného balíku. :-D Od první chvíle nebylo pochyb, že mne na cestě za dosažením žádaného zvuku čeká spousta práce… A že na samotném konci této cesty už mé Hifimany nebudou nikdy jako předtím.
Vyzkoušeno na nich bylo vše možné i nemožné – jergovými úpravami Hifiman sluchátek počínaje a vlastnoručními (nejen) v souvislosti s dříve vlastněnými HE-4 konče. V průběhu měsíců HE-500 absolvovaly bezpočet různých transformací, abych se v posledních týdnech konečně dobral, jak doufám, finálního stavu úprav.“
Pokud jste se v daném článku jali číst dále, pravděpodobně již víte, že se mi HE-500 nakonec podařilo upravit do stavu, který více či méně odpovídá představám. Jejich zvukovou prezentaci považuju od basů až po výšky za ukázkovou, bez jakéhokoliv aspektu, který by v negativním slova smyslu vystupoval či bránil v tom si poslech hudby naplno užívat. Rád se o svých HE-500 vyjadřuju v tom smyslu, že zní tak, jak by si v Audeze přáli, aby ve skutečnosti zněly LCD-2ky. ,-)
9) LFF Paradox Slant
V době, kdy mé pokusy o úpravu Hifiman HE-500 probíhaly ještě v plném proudu, jsem se po delším zvažování rozhodl zainvestovat do americkou komunitou velice pozitivně hodnocených LFF Paradox Slant. Tyto zevrubně customizované Fostex T50RP měly představovat velmi přirozeně a čistě znějící uzavřená sluchátka, tonálně né nepodobná HE-500kám. Tato údajná tonální podobnost, spolu s potenciálně vysokými technickými kvalitami, ve mne přirozeně budily zvědavost.
A zvěsti se ukázaly jako pravdivé. Paradox Slant skutečně nabídly přirozený, jemný a nečekaně čistý zvuk, s konzistentně dynamickým projevem a expanzivní prostorovostí (především do hloubky). Ukázalo se, že si technicky stojí o něco lépe než jinak velmi podobné HE-500 (Pozn.: Slanty tonálně o něco temnější) a že srovnávání zvukových kvalit či komfortu Slantů se Sennheisery HD800 nebylo ze strany některých uživatelů až tak daleko od reality. Přesto… Přesto jsem je poměrně záhy prodal. Proč?
Především se nejednalo o otevřená sluchátka. Bez ohledu na poměrně expanzivní prostorovost jsem neustále slyšel jejich tendenci znít uzavřeně, což se ve spojitosti s nemalým důrazem na středních až vyšších basech projevovalo horší linearitou a prostorovým pozicováním basové linky, jistou „udušeností“ celkového projevu a v mém případě bohužel i častým zaléháním uší. Zároveň mi nevyhovoval do jisté míry plastický témbr, který je vlastní nejspíš všem T50RP-based sluchátkům. Přesto jsem byl (a stále jsem) velice vděčný za to, že se mi poštěstilo tento model vlastnit. Jednak mi došlo, že i uzavřená sluchátka mohou nabízet zvuk high-endových kvalit, a jednak Slanty zafungovaly jako velmi vhodná reference k procesu modifikování Hifimanů HE-500.
10) Sennheiser HD650
A zvěsti se ukázaly jako pravdivé. Paradox Slant skutečně nabídly přirozený, jemný a nečekaně čistý zvuk, s konzistentně dynamickým projevem a expanzivní prostorovostí (především do hloubky). Ukázalo se, že si technicky stojí o něco lépe než jinak velmi podobné HE-500 (Pozn.: Slanty tonálně o něco temnější) a že srovnávání zvukových kvalit či komfortu Slantů se Sennheisery HD800 nebylo ze strany některých uživatelů až tak daleko od reality. Přesto… Přesto jsem je poměrně záhy prodal. Proč?
Především se nejednalo o otevřená sluchátka. Bez ohledu na poměrně expanzivní prostorovost jsem neustále slyšel jejich tendenci znít uzavřeně, což se ve spojitosti s nemalým důrazem na středních až vyšších basech projevovalo horší linearitou a prostorovým pozicováním basové linky, jistou „udušeností“ celkového projevu a v mém případě bohužel i častým zaléháním uší. Zároveň mi nevyhovoval do jisté míry plastický témbr, který je vlastní nejspíš všem T50RP-based sluchátkům. Přesto jsem byl (a stále jsem) velice vděčný za to, že se mi poštěstilo tento model vlastnit. Jednak mi došlo, že i uzavřená sluchátka mohou nabízet zvuk high-endových kvalit, a jednak Slanty zafungovaly jako velmi vhodná reference k procesu modifikování Hifimanů HE-500.
10) Sennheiser HD650
Uběhl nějaký ten měsíc, rok 2014 se přelil do roku 2015 a já se začal postupně nořit do tajů sluchátkových měření a textů pro web HeadAudio. U té příležitosti jsem uvažoval nad tím, zda by nebylo vhodné doplnit Hifiman HE-500 a Sennheiser HD558 dalším párem sluchátek, jež by mohl sloužit jako vhodná reference ke kritickému srovnávání. I přes můj dříve ambivalentní vztah k dnes již téměř legendárním Sennheiserům HD650 padla volba právě na ně. Jak píšu v příslušném modifikačním článku:
„Především na základě dojmů z druhého poslechu v brněnském Audigo a odborné „konzultace“ s databází měření PersonalAudio.ru vzešel impulz ke koupi a následným pokusům o korekci jejich problémových zvukových charakteristik. Motivací mi zde byla šance získat skrze HD650ky tonálně vynikající sluchátka, o slušném technickém základu. Sluchátka, jež by byla schopná v případě potřeby zdatně sekundovat mým primárně užívaným Hifiman HE-500.“
Způsob, jakým sluchátka nazírám nyní, se dá rovněž vyjádřit citací, pro změnu z komunikace mezi mnou a uživatelem Herrer77:
„Sennheiser HD600/HD650 jsou specifická sluchátka, vážně specifická. V něčem jsou naprosto skvělá, v něčem jiném jen ucházející. Vynikají vyrovnanou tonalitou, konzistentním podání dynamiky skladeb a dobrou mírou mikrodetailu (tím nemyslím fake detaily tonálně přesvětlených sluchátek). Na druhou stranu na nich slyšíš jisté sennheiserovské zastření vlivem samotných měničů a interního tlumení, kterého se nedá nijak zbavit... Navíc se přes svoji konzistentní dynamiku nehodí na žánry, u kterých potřebuješ, aby ti je sluchátka tzv. "napálila" přímo do obličeje - nedají ti úderný bas nebo pocit rychlosti, živosti, nemají "drive". Zní dynamicky, ale v kultivovaném slova smyslu, pokud to dává smysl.“
„… slyším, že co do dynamiky a mikrodetailu v náročných pasážích jsou na tom paradoxně o trošku lépe než mé HE500... Oproti těmto modnutým Hifimanům navíc oplývají ještě striktně neutrálnější tonalitou od středů nahoru. Ale na požitek z poslechu hudby se většinově stejně hodí víc HE500, jež mají větší drive a korektnější/realističtější témbr. Po Sennech též občas sáhnu, ale spíš výběrově - když předem vím, že zrovna je na dané album a v danou chvíli ocením víc :-) Senny HD600/HD650 jsou zkrátka sluchátka, kterých si velmi vážím, ale naslepo bych je asi nedoporučoval - leda po delším dialogu, při kterém bych pochopil, že ta daná osoba by přesně něco takového potřebovala.“
11) Audio-technica ATH-T500
„Především na základě dojmů z druhého poslechu v brněnském Audigo a odborné „konzultace“ s databází měření PersonalAudio.ru vzešel impulz ke koupi a následným pokusům o korekci jejich problémových zvukových charakteristik. Motivací mi zde byla šance získat skrze HD650ky tonálně vynikající sluchátka, o slušném technickém základu. Sluchátka, jež by byla schopná v případě potřeby zdatně sekundovat mým primárně užívaným Hifiman HE-500.“
Způsob, jakým sluchátka nazírám nyní, se dá rovněž vyjádřit citací, pro změnu z komunikace mezi mnou a uživatelem Herrer77:
„Sennheiser HD600/HD650 jsou specifická sluchátka, vážně specifická. V něčem jsou naprosto skvělá, v něčem jiném jen ucházející. Vynikají vyrovnanou tonalitou, konzistentním podání dynamiky skladeb a dobrou mírou mikrodetailu (tím nemyslím fake detaily tonálně přesvětlených sluchátek). Na druhou stranu na nich slyšíš jisté sennheiserovské zastření vlivem samotných měničů a interního tlumení, kterého se nedá nijak zbavit... Navíc se přes svoji konzistentní dynamiku nehodí na žánry, u kterých potřebuješ, aby ti je sluchátka tzv. "napálila" přímo do obličeje - nedají ti úderný bas nebo pocit rychlosti, živosti, nemají "drive". Zní dynamicky, ale v kultivovaném slova smyslu, pokud to dává smysl.“
„… slyším, že co do dynamiky a mikrodetailu v náročných pasážích jsou na tom paradoxně o trošku lépe než mé HE500... Oproti těmto modnutým Hifimanům navíc oplývají ještě striktně neutrálnější tonalitou od středů nahoru. Ale na požitek z poslechu hudby se většinově stejně hodí víc HE500, jež mají větší drive a korektnější/realističtější témbr. Po Sennech též občas sáhnu, ale spíš výběrově - když předem vím, že zrovna je na dané album a v danou chvíli ocením víc :-) Senny HD600/HD650 jsou zkrátka sluchátka, kterých si velmi vážím, ale naslepo bych je asi nedoporučoval - leda po delším dialogu, při kterém bych pochopil, že ta daná osoba by přesně něco takového potřebovala.“
11) Audio-technica ATH-T500
No a posouváme se do současnosti! Zhruba měsíc před vydáním tohoto článku, v červnu 2015, jsem si za účelem recenze a přímého srovnávání s konkurenčními Kingston HyperX Cloud pořídil velmi oblíbená entry-level sluchátka Audio-technica ATH-T500. Vzhledem k tomu, že jsem si k nim během několika týdnů vlastnění nevytvořil bližší vztah, budu v tomto výčtu spíše stručný...
Ve zkratce mi na nich vadila tendence mnohých Audio-technica sluchátek znít poněkud synteticky, nepřirozeně. Stejně tak se mi příčil i ergonomicky nedokonale vyvedený hlavový most. Na druhou stranu - cítím povinnost zmínit, že mne T500ky vcelku zaujaly poměrně vyrovnanou tonalitou, dobrým smyslem pro detail a na uzavřená sluchátka uctihodnou prostorovostí. Ve své cenové kategorii určitě mají co nabídnout.
Pro bližší info není nic snazšího než si přečíst moji plnohodnotnou recenzi. :-)
Závěr a diskuze:
Tento text se pokouší odlehčenou formou dokumentovat můj dosavadní progres na cestě za audiofilním poznáním. Nazírá na něj perspektivou sluchátek - tedy audio komponentu, který osobně považuju v tomto hobby za jednoznačně nejdůležitější. Dle mého názoru by čtenáře daný výčet 11 modelů mohl obohatit tím, že poukazuje na přirozený vývoj názorů a preferencí, který během života zažívá každý z nás, a potažmo i tím, že nabízí mini-recenzi každého z nich.
Vzhledem k tomu, že jsem se odjakživa specializoval především na náhlavní sluchátka, se tento článek točí právě kolem nich. Minimálně k jejich plnému zužitkování však logicky bylo zapotřebí přemýšlet i nad ostatními komponenty audio řetězce. Proto se někdy do budoucna mohu potenciálně věnovat i vyzkoušeným sluchátkovým zesilovačům, D/A převodníkům či audiofilnímu softwaru.
Mnohokrát děkuji všem, kteří ochotně věnovali několik minut svého života dočtení tohoto článku. :-)
Ve zkratce mi na nich vadila tendence mnohých Audio-technica sluchátek znít poněkud synteticky, nepřirozeně. Stejně tak se mi příčil i ergonomicky nedokonale vyvedený hlavový most. Na druhou stranu - cítím povinnost zmínit, že mne T500ky vcelku zaujaly poměrně vyrovnanou tonalitou, dobrým smyslem pro detail a na uzavřená sluchátka uctihodnou prostorovostí. Ve své cenové kategorii určitě mají co nabídnout.
Pro bližší info není nic snazšího než si přečíst moji plnohodnotnou recenzi. :-)
Závěr a diskuze:
Tento text se pokouší odlehčenou formou dokumentovat můj dosavadní progres na cestě za audiofilním poznáním. Nazírá na něj perspektivou sluchátek - tedy audio komponentu, který osobně považuju v tomto hobby za jednoznačně nejdůležitější. Dle mého názoru by čtenáře daný výčet 11 modelů mohl obohatit tím, že poukazuje na přirozený vývoj názorů a preferencí, který během života zažívá každý z nás, a potažmo i tím, že nabízí mini-recenzi každého z nich.
Vzhledem k tomu, že jsem se odjakživa specializoval především na náhlavní sluchátka, se tento článek točí právě kolem nich. Minimálně k jejich plnému zužitkování však logicky bylo zapotřebí přemýšlet i nad ostatními komponenty audio řetězce. Proto se někdy do budoucna mohu potenciálně věnovat i vyzkoušeným sluchátkovým zesilovačům, D/A převodníkům či audiofilnímu softwaru.
Mnohokrát děkuji všem, kteří ochotně věnovali několik minut svého života dočtení tohoto článku. :-)