Autor: MHOE
Poslední aktualizace: 4/8/2015
Když se výrobce rozhodne porušit zaběhnuté konvence, přijít na trh s něčím nečekaným, často se dějí zajímavé věci. Bez ohledu na to, zda se ve finále dostaví prodejní úspěch či neúspěch, nám podobné okamžiky umožňují nahlédnout buď pod pokličku konkrétního brandu, nebo v některých případech i do momentálního „stavu mysli“ celého výrobního odvětví. Jedná se v podstatě o historické milníky, jež si v budoucích zasvěcených debatách a studiích najdou vždy své nezaměnitelné místo.
Dr. Fang Bian, zakladatel celosvětově úspěšné společnosti HiFiMan, se spolu s konkurenčními Audeze výrazně zasadil o znovuzrození trhu planárně-magnetických sluchátek. V začátcích se Fang pokoušel skrze HE Audio Jade experimentovat s elektrostatickým designem, došlo mu však, že pokud chce svými produkty oslovit širší masu lidí, bude muset tuto velice niché technologii opustit. Stejně tak ale neměl z vícero důvodů zájem o to jít cestou klasických dynamických designů, jimiž je dnešní trh doslova zaplaven. Proto se rozhodl vsadit na orthodynamická sluchátka – tedy typ, který kombinuje planární charakter membrány (alá elektrostaty) s magneticky indukovaným způsobem její manipulace (viz dynamické měniče).
Vzhledem k tomu, že se Fangův záměr dařilo prostřednictvím velmi solidně prodávaných Hifiman HE-400 naplňovat, bylo (a stále je) vcelku překvapivé, že se v polovině roku 2011 rozhodl poslat na trh Hifiman HE-300. HE-300, dosud jediný dynamický over-ear model této značky… a dost možná na dlouhá léta (ne-li navždy) poslední. Motivací mu zde zřejmě byla šance nabídnout oproti stále vcelku drahým HE-400kám (400USD) cenově skutečně přívětivý model, bohužel však v očích audiofilů spíše zapadl a úspěšným se nakonec nestal.
Jak však bylo diskutováno výše, HE-300 chtě nechtě představují jistý milník, na který je dobré nezapomínat. A vzhledem k tomu, že jsem byl vždy zvědavý na to, zda se v těchto sluchátkách skrývá i něco navíc, velmi mne potěšila možnost zevrubně otestovat pár, který v současné době prodává na fóru AVmania uživatel akburt. Na cestě za dokončením recenze mne sice zdrželo několik ne zcela příjemných událostí, nakonec tu však před vámi stojím a tento text se mnou. Tudíž čtěte dále!
Když se výrobce rozhodne porušit zaběhnuté konvence, přijít na trh s něčím nečekaným, často se dějí zajímavé věci. Bez ohledu na to, zda se ve finále dostaví prodejní úspěch či neúspěch, nám podobné okamžiky umožňují nahlédnout buď pod pokličku konkrétního brandu, nebo v některých případech i do momentálního „stavu mysli“ celého výrobního odvětví. Jedná se v podstatě o historické milníky, jež si v budoucích zasvěcených debatách a studiích najdou vždy své nezaměnitelné místo.
Dr. Fang Bian, zakladatel celosvětově úspěšné společnosti HiFiMan, se spolu s konkurenčními Audeze výrazně zasadil o znovuzrození trhu planárně-magnetických sluchátek. V začátcích se Fang pokoušel skrze HE Audio Jade experimentovat s elektrostatickým designem, došlo mu však, že pokud chce svými produkty oslovit širší masu lidí, bude muset tuto velice niché technologii opustit. Stejně tak ale neměl z vícero důvodů zájem o to jít cestou klasických dynamických designů, jimiž je dnešní trh doslova zaplaven. Proto se rozhodl vsadit na orthodynamická sluchátka – tedy typ, který kombinuje planární charakter membrány (alá elektrostaty) s magneticky indukovaným způsobem její manipulace (viz dynamické měniče).
Vzhledem k tomu, že se Fangův záměr dařilo prostřednictvím velmi solidně prodávaných Hifiman HE-400 naplňovat, bylo (a stále je) vcelku překvapivé, že se v polovině roku 2011 rozhodl poslat na trh Hifiman HE-300. HE-300, dosud jediný dynamický over-ear model této značky… a dost možná na dlouhá léta (ne-li navždy) poslední. Motivací mu zde zřejmě byla šance nabídnout oproti stále vcelku drahým HE-400kám (400USD) cenově skutečně přívětivý model, bohužel však v očích audiofilů spíše zapadl a úspěšným se nakonec nestal.
Jak však bylo diskutováno výše, HE-300 chtě nechtě představují jistý milník, na který je dobré nezapomínat. A vzhledem k tomu, že jsem byl vždy zvědavý na to, zda se v těchto sluchátkách skrývá i něco navíc, velmi mne potěšila možnost zevrubně otestovat pár, který v současné době prodává na fóru AVmania uživatel akburt. Na cestě za dokončením recenze mne sice zdrželo několik ne zcela příjemných událostí, nakonec tu však před vámi stojím a tento text se mnou. Tudíž čtěte dále!
Fyzický charakter:
Otevřená dynamická sluchátka Hifiman HE-300 dosahují vzhledem ke své over-ear konstrukci uctihodných rozměrů 21 x 16 x 11 cm bez kabelu a cca 26 x 16 x 11 cm, pokud kabel (se značně vyčnívajícími konektory) započítáme. Zároveň čtenáře nejspíš nepotěším zprávou, že výrobcem udávaná hmotnost 270 g ani vzdáleně neodpovídá v praxi naměřeným hodnotám (zhruba 365 g bez kabelu a 415 g s kabelem). Váhový rozdíl oproti HD558 nebo HD650 je zde bohužel vcelku zřetelný. V balení se vám krom samotných sluchátek a příslušného kabelu dostane i papírového manuálu, černého semišového vaku a kabelové redukce na 6.3mm. Vzhledem k tomu, že mnou recenzovaný pár představuje třetí a zároveň poslední existující revizi těchto sluchátek, dorazil nikoliv v původně dodávaném dřeveném boxu, nýbrž uvnitř vcelku obyčejné kartonové krabice (více o jednotlivých revizích níže).
HE-300 se v tuto chvíli již oficiálně neprodávají, stále však máte možnost šáhnout za krásných 6690 Kč po některém z posledních párů dostupných v tuzemských obchodech.
Hlavový most
Dominantu těchto sluchátek formuje typický hlavový most prvotních Hifimanů neboli plochá kovová pružina potažená prostorově úsporným polstrováním a kvalitní jemnou kůží. Osobně s tímto designem mostu nemám sebemenší problém, optikou většiny posluchačů to však Fang a spol. s řečenou úsporností trochu přehnali. Tudíž se lze dohledat početného množství pokusů o vlastnoruční vylepšení komfortu. Alternativní variantou jest aplikace všeobecně haněné metody „když selžou všechny pokusy, přečti si návod“ – tedy otevření přiloženého manuálu a následné ruční tvarování pružiny mostu dle instrukcí tak, aby co nejvěrněji kopírovala tvar posluchačovy hlavy. V minulosti jsem měl možnost narazit na konkrétní pár HE-500, jehož most byl přespříliš roztažen, což mi ve finále způsobovalo vcelku znatelný diskomfort. Doporučuju tedy tuto problematiku nepodceňovat.
Ergonomicky mi tedy most HE-300vek vyhovuje, uměl bych si však představit lépe řešený mechanismus jeho prodlužování a zkracování. Vzhledem k tomu, že pracuje na kontinuální bázi (žádné zarážky/úrovně), nutí mne odhadovat shodné nastavení pro obě strany vizuálně. Na druhou stranu je zvolený design prostorově nenáročný, což přispívá k pocitu kompaktnosti a jednolitosti. Označení pravého a levého kanálu výrobce vyřešil elegantně – spíše drobné, za to dobře kontrastní a zároveň strategicky umístěné tak, aby na něj posluchač během nasazování sluchátek dobře viděl (viz některé z fotek níže).
Mušle, spojovací část s mostem
Kov, kov a jenom kov – přesně tohle mne v souvislosti se starými Hifimany napadá. Nikde nic nevrže, lakování mušlí dosahuje vynikající úrovně, stejně tak i povrchová barva kovových závěsů hlavového mostu. Ono se dá konstrukční řešení těchto sluchátek celkově považovat za jednoduché a účelné – zkrátka dvě velké mušle cylindrického tvaru, jež na hlavovém mostu defacto visí.
Kloub spojovací části vypadá na první pohled staticky, v praxi je však možné s ním za pomocí zvýšené síly vytáčet mušle tak, aby posluchač dosáhl ideálního přilehnutí sluchátek k hlavě. Co vás však možná vytočí, aniž byste o to stáli, jsou proprietární hifimanovské konektory, jež se mají tendenci především u těžších/tuhších kabelů nebo při častější manipulaci se sluchátky samy od sebe uvolňovat. Vzhledem k vcelku subtilní povaze přiloženého stříbrného kabelu mne problémy podobného charakteru v případě HE-300 nepotkaly, těm, kteří plánují kabel často odnímat a přidělávat, přesto doporučuju zvážit koupi jiného modelu. Šroubovací mechanismus starých Hifimanů totiž obecně stojí za starou belu (byť zvyknout se na něj dá, né že né).
Náušníky
K HE-300 obdržíte jediný pár náušníků a to současnou velurovou variantu společnosti Hifiman (nepočítám-li specifickou novou verzi velurů pro HE-400S). Bohužel. Tyto náušníky totiž mají na svědomí veškeré problémy, které mne v souvislosti s ergonomií HE-300 potkaly:
- Nadprůměrný boční přítlak vlivem nedostatečně poddajné výplně
- Jemná komprese ušních boltců vlivem (na můj vkus) trochu slabšího vnitřního průměru
- Mírně iritující pocit na tváři vlivem vcelku hrubého velurového potahu s extrémní náchylnosti na zachytávání prachu/nečistot
Na první přečtení to může působit jako jasný dealbreaker… No, není. Na toto všechno se dá časem zvyknout – i já si zvykl. Každému to ostatně bude překážet jinou měrou. Jedná se mi spíš o upozornění, že kdybyste cokoliv z výše jmenovaného pociťovali v případě HE-300 též, i tak jednoduchá věc jako obyčejná záměna náušníků vás může dovést k dramatickému zlepšení (viz sekce Dodatek).
Sluchátkový kabel
Blíže nespecifikovaný, vyměnitelný stříbrný kabel dosahuje délky 3 metrů a do výstupu audio zařízení jej připojíte přes 3.5mm TRS konektor (redukce na 6.3mm přiložena). Vzhledem k tomu, že kabel vchází do obou mušlí sluchátek, se nelze vyhnout větvení do tvaru Y. To však směrem ke krku začíná dostatečně nízko, tudíž bez obtíží vyhoví i těm, kteří jsou v této oblasti přehnaně citliví (můj případ).
Kabel sice neoplývá ochranným opletem, přesto sám o sobě působí odolně – je tenký a víceméně ohebný, přitom však poměrně tuhý. Toto si na druhou stranu vybírá daň ve vysoké míře mikrofoničnosti, tudíž sluchátka nedoporučuju užívat jinak než v klidných polohách (vsedě, vleže). Obecně na mne kabel působí tak nějak neforemně, tudíž si neumím představit, že by se s ním kdokoliv pokoušel nějak aktivně pohybovat/přemisťovat.
Izolace a vhodné využití sluchátek
Hifiman HE-300, už jen ze své fyzické podstaty, představují sluchátka pro domácí poslech. Rozměrově veliká, váhově na poměry jiných dynamických modelů vcelku těžká, k tomu dodávaná s dlouhým neforemných kabelem a navrch užívající otevřenou konstrukcí, bez schopnosti účinně izolovat. Není zkrátka příliš o čem debatovat.
Zvukový charakter:
Než se dostaneme k hodnocení jednotlivých aspektů zvukové reprodukce, dovolím si ztratit slovo na téma jednotlivých revizí těchto sluchátek. Pro přehlednost nabízím výčet bodů k vizuálnímu rozlišení jednotlivých verzí (převzato od SanjiWatsuki):
Hifiman HE-300 rev1:
- Celodřevěný box
- Původní Canare kabel
- Plastový kryt pod náušníky uchycen pouze čtyřmi šroubky
Hifiman HE-300 rev2
- Celodřevěný box
- Původní Canare kabel
- Plastový kryt pod náušníky uchycen šesti šroubky
Hifiman HE-300 rev3
- Kartonová krabice
- Stříbrný kabel
- Plastový kryt pod náušníky uchycen šesti šroubky
Jinými slovy, původní rev1 verze byla po problémech a následné optimalizaci výrobního procesu nahrazena stabilní rev2 verzí, která zůstala dodnes. Rev3 tedy není regulérní revizí. Lidé si však danou terminologii v souvislosti s nejnovější „kartonovou“ variantou zažili, tudíž ji pro účely tohoto článku budu dodržovat. Přistupme tedy k zvukovému hodnocení Hifiman HE-300 rev3…
Basy
Hifiman HE-300 nabízí velmi solidní basový základ. Objemově sice nespadá do bassheadí kategorie a ani hloubkou podkresu nesoupeří s těmi úplně nejlepšími, v dané cenové kategorii však budeme jen obtížné hledat rovnocenného soka. Když se podíváte na graf celkového harmonického zkreslení, zvýšené hodnoty směrem do basů vás jistě neohromí… Stejně tak na první pohled nezaujme tendence sluchátek rezonovat na vyšších basech až nižších středech (spektrogram). V čem tedy spočívá jejich síla?
Odpověď se mi jeví být vcelku prostá a přitom nikoliv - jedná se sice o sluchátka s dynamickými měniči, stejně u nich ale slyším cosi příbuzného s planárně-magnetickými HE-400 a HE-500. Vnímám pevnost a údernost v hlubším až středním segmentu basového spektra (HE-400), se špetkou jemnosti a zábavné rozpitosti (až dunivosti) na vyšších basech (HE-500). Bas HE-300 samozřejmě není tak hluboký, čistý nebo detailní jako u zmiňovaných magnetoplanarů, jisté charakterové znaky však s nimi podle mne sdílí… V porovnání s HD558, HD650 či K712 Pro se zkrátka jedná o odlišnou zkušenost.
Myslím, že se za řečenou podobností (částečně) skrývají identické náušníky a konstrukce mušlí. Ve chvíli, kdy jsem totiž velurové Hifiman náušníky zaměnil za HM5 velury, charakter basu těchto sluchátek se trochu změnil (viz sekce Dodatek).
Středy
Tonálně se mi středy těchto sluchátek poměrně líbí. Nemohou se sice rovnat s „wonder mids“ dua HD650/HE500 (která sluchátka mohou?), většina nástrojů a zvuků mi však na tomto modelu připadala vcelku korektní. Nižší středy jsou zatěžkány tonálním důrazem a rezonováním, čímž dochází k celkovému zahalování a zjemňování zvuku sluchátek. Naopak mírný důraz a rezonování na přechodu do vyšších středů má nejspíš za následek subjektivně slyšený nedostatek čistoty a černoty poslechového pozadí.
Občas lze zaznamenat tenkost, „napjatost“ či možná až uřvanost ženských vokálů, zvýšený objem středních až vyšších basů však tento problém povětšinou uspokojivě zamaskovává. U mužských vokálů se někdy dostaví poliv „chladu“/techničnosti, většinu času jsem zde přesto velmi spokojen. Jako highlight bych zmínil akustické kytary, kterém jdou těmto Hifimanům velmi dobře.
Výšky
Předchozí odstavec zmiňuje občasnou tendenci k „chladnosti“ reprodukce… Jinými slovy, sluchátkům občas chybí více živosti, rozmanitosti, barevnosti či pestrosti projevu. Dle mého názoru za to může kombinovaný efekt výrazného tonálního propadu napříč nižšími výškami a užívaných velurových náušníků. S podobným efektem jsem se totiž setkal už dříve u Hifiman HE-500. Během testovacích poslechů to bylo nejmarkantnější u dvou konkrétních nástrojů – houslí a varhan. Houslovým partům chyběla ta správná barva/témbr, navíc ve spojitosti s vyššími středy zaznívaly občas až příliš tence. U varhan se mi zase nedostávalo potřebné jiskry a průraznosti, živosti.
Na druhou stranu, poměrně hodně potěšily činely bicích. Nezněly přehnaně, nerozpíjely se, povětšinu času se navíc prezentovaly v dobrém balancu s kopáky i ostatními nástroji.
Rychlost, dynamika, čistota zvukového pozadí, detailnost
Před chvíli jsem nepřímo naznačil, že se mi líbí způsob, jakým tato sluchátka doznívají ve vyšších frekvencích. Obecně bych chtěl podtrhnout, že jako jeden z highlightů HE-300 vidím přirozenost reakce na impulz – nepřepálené a přitom dostatečně konkrétní tranzienty se zde snoubí s nikterak rušícími dozvuky (pro otevřený design typické). Je pravda, že se u HE-300 mírné šedi v pozadí nikdy zcela nevyhnete, na mne to však ve finále nepůsobilo uměle či ofenzivně, pokud vám to dává smysl.
Makrodynamika a základní detail sluchátek se mi zdají na velmi dobré úrovni – líbí se mi, že při poslechu hudby neslyším žádný náznak nepřirozené komprese vlivem samotných sluchátek. Pokud však toužíte po vnímání jemnějších hlasitostních nuancí, budete muset svůj zájem nasměrovat do jiných kvalitativních sfér - u HE-300 tohle příliš nehledejte.
Ve zkratce se dá říci, že tato sluchátka sice neposkytují čistotu a mikrodynamiku dražších modelů, přesto mi zní v rámci svých limitací přirozeně a poslech s nimi neruší.
Prostorovost, otevřenost, imaging
Přirozený ráz těchto sluchátek je dán i charakterem jejich prostoru. Ten totiž na jednu stranu v žádné ose nevyniká ostrostí imagingu nebo nadprůměrným rozsahem, na tu druhou se však nese v duchu velmi kompaktní a jednolité prezentace, která ve spojitosti se solidním basovým spodkem zkrátka funguje. Jedná se v podstatě o naprostý opak profláklých audiofilních akvizic typu K701 či HD800, které vyloženě sázejí na zvýrazněnou prostorovou složku poslouchané hudby.
Otevřenost HE-300vek dosahuje velmi uspokojivé úrovně a to dokonce i s proprietárními hifimanovskými mřížkami, které obyčejně příliš v lásce nemám. Jak jsem nedávno komentoval na Avmanii, ne vždy mi vnější mřížky sluchátek připadají problematické. Záleží čistě na kontextu.
Celkový charakter, univerzalita/vyhraněnost
Hifiman HE-300 rev3 se mi prezentují jako velmi slušně vybalancovaná sluchátka, s dostatečně hlubokým a úderným basem o téměř ideálním poměru „suchosti“/“vlhkosti“, na který vcelku plynule navazují solidně vyrovnané středy a výšky pro multižánrovou kompatibilitu. Technicky vzato si na nich vážím především přirozenosti v prostorovém a dynamickém projevu, na druhou stranu bych si uměl představit čistější a mikrodetailem bohatší výkon. I přes občasné obtíže s přirozeností ženských vokálů či vybraných nástrojů (vlivem mírně nesourodých vyšších středů až nižších výšek) mi Hifimany po dobu psaní této recenze připadaly spíše forgiving než unforgiving. Jemnost a objem basu zde zkrátka hraje ústřední roli, dominuje, což u moderních žánrů či obecně hůře nahraných skladeb dost pomáhá.
Tato sluchátka tedy dle mého názoru mohou oslovit ledaskoho, pokud vyloženě nehledáte zábavný/V-shaped charakter zvuku, případně pokud nepředstavujete ryzího puristu, jenž se po vyslovení výrazů „rezonance“ či "zjemnění" okamžitě osype. HE-300 totiž stojí tak nějak uprostřed – ani „zábavná“/“casual“, ani ryze „hifistická“, což může být v závislosti na úhlu pohledu výhodou či nevýhodou. Pro někoho budou zkrátka příliš nudná/usedlá a pro někoho jiného zase ne dostatečně „hifi“. I přesto (nebo možná právě proto) bych je doporučil na ledasjaký žánr, s malou výjimkou v podobě vážné a ženské vokální hudby.
HE-300 se nevyhraňovaly ani co se týče nároků na zbytek řetězce. Nebyl problém je více než uspokojivě vybudit za pomocí phabletu Asus Fonepad a při užití lossless skladeb spolu s androidím přehrávačem PowerAmp se mi nepodařilo zaznamenat skutečně relevantní rozdíly v kvalitě reprodukce oproti plnohodnotnému stolnímu řetězci. Tyto Hifimany zkrátka poněkud ztrácejí na top modely střední třídy, u kterých je už nutné kvalitu celého řetězce úzce řešit.
Srovnání s jinými sluchátky:
Hifiman HE-300 vs Sennheiser HD558 (stock)
Tato dvoje sluchátka spolu mají ledascos společného. Sdílejí totiž podobný tonální charakter a nějak zásadně se od sebe neliší ani výslednou kvalitou reprodukce. HE-300 bych popsal jako HD558 s objemnějším, hlubším, údernějším a živějším basem + nepatrně méně zrnitým projevem. HD558 však určitě vedou z pohledu prostorové reprezentace zvuku a to jak dimenzionalitou, tak i přesností imagingu.
Těm, kteří preferují nejlepší poměr cena výkon, doporučuju pořídit o něco snáze vybuditelné a zároveň komfortnější HD558. Osobně bych však z pohledu dlouhodobého vlastnictví volil HE-300, které v konečném součtu vidím přece jen o něco málo výš.
Hifiman HE-300 vs AKG K712 Pro (stock)
V přímém srovnání se nám ukazuje superiozita AKG K712 Pro, jež na první poslech oplývají čistším projevem, černějším zvukovým pozadím a efektivnějším renderováním mikrodetailů. Postupně se přidává i evidentně lepší dimenzionalita prostoru, zaostřenější imaging a bohatší vjem ambientních prvků poslouchané hudby. Na AKGčkách se mi zalíbil i basový projev – není sice tak průrazný, považuju jej však za neutrálnější, klidnější. Na druhou stranu, HE-300 a jejich impakt... No, jsou zkrátka blíže orthodynamickým HE-400 a HE-500.
Tonalita HE-300 mne kolem a kolem oslovuje o něco více, technicky vzato však K712 Pro vítězí a to natolik jednoznačně, že bych je ve finále určitě preferoval.
Dodatek:
Pad-rolling
Na HE-300 se mi podařilo během pár týdnů testování vyzkoušet několikero různých setů náušníků. Vesměs jsem se ale dočkal rozpačitých výsledků. Jedinou výjimku tvořily Brainwavz HM5 velury, o kterých zájemcům sepíšu pár poznámek níže…
HM5 velury doporučuji těm, kteří by chtěli dosáhnout výrazně lepšího komfortu nošení bez přílišné alterace původního charakteru zvuku sluchátek. Náušníky vám poskytnou jemnější velurový top, nesrovnatelně poddajnější pěnovou výplň (=> bezproblémový boční přítlak) a v neposlední řadě i vylepšené interní dimenze (66-68 x 49-50 mm vnitřní průměr, 34-35 mm hloubka na HE-300).
Ve zkratce: Současné Hifiman velury těmto sluchátkům dodávají údernější a pevnější bas, s o něco málo vyrovnanějším a živějším zvukem. HM5 velury zvuk sluchátek trošičku pročišťují, dodávají o něco málo černější pozadí a také potěšitelně upgradují dimenzionalitu prostoru. Bohužel, at the same time, amplifikují důraz na vyšších středech, což mi osobně z dlouhodobého hlediska vadilo.
Dá se říci, že s HM5 náušníky se kvalitativní rozdíl oproti HD558 zvětší, musíte však počítat s trochu přítomnějšími vyššími středy. Pokud to pro vás neznamená překážku, vřele doporučuji náušníky vyzkoušet!
Modifikace:
HM5 velury doporučuji těm, kteří by chtěli dosáhnout výrazně lepšího komfortu nošení bez přílišné alterace původního charakteru zvuku sluchátek. Náušníky vám poskytnou jemnější velurový top, nesrovnatelně poddajnější pěnovou výplň (=> bezproblémový boční přítlak) a v neposlední řadě i vylepšené interní dimenze (66-68 x 49-50 mm vnitřní průměr, 34-35 mm hloubka na HE-300).
Ve zkratce: Současné Hifiman velury těmto sluchátkům dodávají údernější a pevnější bas, s o něco málo vyrovnanějším a živějším zvukem. HM5 velury zvuk sluchátek trošičku pročišťují, dodávají o něco málo černější pozadí a také potěšitelně upgradují dimenzionalitu prostoru. Bohužel, at the same time, amplifikují důraz na vyšších středech, což mi osobně z dlouhodobého hlediska vadilo.
Dá se říci, že s HM5 náušníky se kvalitativní rozdíl oproti HD558 zvětší, musíte však počítat s trochu přítomnějšími vyššími středy. Pokud to pro vás neznamená překážku, vřele doporučuji náušníky vyzkoušet!
Modifikace:
Přemýšlel jsem nad tím, zda a jak zkusit HE-300ky modifikovat. Krom záměny náušníků mne však ve finále nic moc nenapadlo. Zájemci ale mohou zkusit oddělat a/nebo nahradit původní černá plstěná kolečka, jež se ukrývají zraku očí pod nasazenými náušníky - stačí jen odstranit 6 šroubků, které drží svrchní plastovou krytku sluchátek (viz foto).
Závěr a diskuze:
Počátek srpna 2015 se v případě HeadAudio nesl v duchu finalizace plnohodnotné recenze otevřených sluchátek Hifiman HE-300. Tento circumaurální model si s sebou nese od samotného počátku jakési stigma méněcennosti, neboť v plejádě oblíbených orthodynamik představuje v rámci portfolia společnosti Hifiman jediného existujícího zástupce klasické dynamické technologie. Mým hlavním úkolem bylo zjistit, zda HE-300 považovat spíš za černou ovci, nebo naopak bílou vránu…
… a upřímně, jak už to na světě obvykle bývá, záleží dost na úhlu pohledu. Není pro mne už tak těžké pochopit, proč se HE-300 většinově považují za outsidera:
- Charakterem zvuku se nejedná ani o zábavná, ani vyloženě hifistická sluchátka,
- Technickou kvalitou určitě nenáleží do entry level kategorie, jenže ani do kvalitní střední třídy,
- Cenově se až příliš blíží ověřeným dynamickým volbám (DT880, AKG x70x, HD600),
- Za stejnou cenu lze z druhé ruky pořídit proslulé orthodynamické HE-400.
Dá se říci, že audiofilové v podstatě ani nestáli o to, aby jim Hifiman nabízel dynamická full-size sluchátka. Vlastně bych zašel až tak daleko, že mnozí ani netušili/netuší, že HE-300 v sobě orthodynamické měniče nemají! Bez ohledu na očekávání nebo prodejní výsledky jsem si však svůj čas s třetí revizí těchto Hifimanů užil. Případnou koupi bych doporučil především těm, kteří mají zájem o to vyzkoušet o něco zábavnější variaci na zvuk Sennheiserů HD558 (potažmo HD595/HD598) a dostane se jim příležitosti získat nějaký novější pár za výhodnou cenu z druhé ruky. Ostatně, právě nyní k tomu máte ideální příležitost!
Chtěl bych mnohokrát poděkovat uživateli akburt za laskavé zapůjčení sluchátek k recenzi… a za trpělivost s jejím dokončením. Zároveň děkuji všem ostatním, kteří se odvážili se dočíst až sem!