Autor: MHOE
Poslední aktualizace: 12/03/2015
Musím se přiznat bez okolků – na psaní tohoto článku jsem se těšil ještě dřív, než se mi samotné Hifiman HE-400i vůbec dostaly do rukou. Sluchátka této relativně mladé audiofilní značky si mne totiž získala již od okamžiku prvotního setkání se dvěma staršími zástupci – HE-400 a HE-500. Respekt si u mne výrobce vydobyl nejen pro svůj typický „house sound“, ale rovněž na čínské poměry nebývale solidním zpracováním, vynikajícím poměrem cena/výkon a často inovativním přístupem k designu planárně-magnetických měničů. Už teď mohu prozradit, že HE-400i z nastoleného trendu nijak zásadně nevybočují.
V tomto článku se budu zabývat otevřenými planárně-magnetickými sluchátky, Hifiman HE-400i, jež mi byly velkoryse zapůjčeny uživatelem zimcol, působícím na fóru AVmania. Budete mít příležitost se pročíst jejich plnohodnotnou recenzí, jako obvykle ověnčenou přidanou hodnotou - v podobě grafů, návrhů na drobné modifikace a různorodých teoretických podoteků.
Musím se přiznat bez okolků – na psaní tohoto článku jsem se těšil ještě dřív, než se mi samotné Hifiman HE-400i vůbec dostaly do rukou. Sluchátka této relativně mladé audiofilní značky si mne totiž získala již od okamžiku prvotního setkání se dvěma staršími zástupci – HE-400 a HE-500. Respekt si u mne výrobce vydobyl nejen pro svůj typický „house sound“, ale rovněž na čínské poměry nebývale solidním zpracováním, vynikajícím poměrem cena/výkon a často inovativním přístupem k designu planárně-magnetických měničů. Už teď mohu prozradit, že HE-400i z nastoleného trendu nijak zásadně nevybočují.
V tomto článku se budu zabývat otevřenými planárně-magnetickými sluchátky, Hifiman HE-400i, jež mi byly velkoryse zapůjčeny uživatelem zimcol, působícím na fóru AVmania. Budete mít příležitost se pročíst jejich plnohodnotnou recenzí, jako obvykle ověnčenou přidanou hodnotou - v podobě grafů, návrhů na drobné modifikace a různorodých teoretických podoteků.
Fyzický charakter:
Stává se již pravidlem, že k zapůjčeným sluchátkům neobdržím jejich kompletní balení a příslušenství. Z tohoto titulu vám nemohu nabídnout fotografie či zevrubný popis těchto atributů a nezbývá mi tedy, než zájemce odkázat na unboxing video uživatele Goyomojo Tech.
To nejdůležitější, HE-400i, mi však v zásilce, spolu s dedikovaným sluchátkovým kabelem, dorazilo. Řekl bych, že prvním aspektem, který vás po vybalení produktu trkne, bude váhový rozdíl oproti typickým planárně-magnetickým sluchátkům, jejichž mohutná konstituce mnohdy přesahuje hranici půl kilogramu. U HE-400i mi stolní váha ukazuje velmi přijatelných 385 g (bez kabelu), za čímž stojí především single-ended povaha měničů – tedy specifická planárně-magnetická konstrukce, kdy se pohyb membrány měniče kontroluje pomocí jediného magnetu, umístěným v tomto případě vždy na straně od membrány směrem ven (viz fotky níže). Jako druhý faktor zde vidím přechod z plnohodnotně kovového na částečně plastový ráz spojovací části mezi hlavovým mostem a mušlemi sluchátek (viz foto výše). Tato změna ale způsobuje, že HE-400i přichází o kouzlo starých Hifimanů – bytelnou konstrukci, jež vydržela i hrubší zacházení a dodávala člověku pocit jistoty, kdykoliv se s nimi jal nějak manipulovat. Se sluchátky na hlavě sice nenastává žádný problém, v případě přenášení a jiných úkonů za pomocí rukou však ucítíte nižší soudržnost a občas, při vyklánění mušlí, se může ozvat i nějaké to zavrzání.
Na fotce vidíte podle mě nej způsob, jak v současné době designovat vnitřní stranu magnetoplanárního měniče – žádný magnet nebo souvislé plastové kryty mezi membránou a uchem posluchače! Zároveň si můžete všimnout nového mechanismu uchycení náušníků, jejichž plastové prstence nyní musí pevně zapadnout do čtyř vykrojených západek. Tento mechanismus se mi osobně příliš nezamlouvá, neboť bez obtíží funguje jen s novými focuspad prstenci z poddajnějšího plastu.
S kvalitou konstrukčního zpracování samozřejmě souvisí i náchylnost na poškrábání, potažmo jiná mechanická poškození. Zde plastové zpracování nabízí naopak výhodu – černě zbarvená závěsová část se totiž, na rozdíl od kovového ekvivalentu u starších Hifimanů, poměrně hůře poškrábe (viz foto výše). V tomto částečně dopomohou i plně vyklonitelné mušle, usnadňující výměnu náušníků a rozličné formy DIY úprav. Musím ale případné vlastníky upozornit na drobnou designovou chybu – mechanismus nastavení hlavového mostu je zatížen příliš velkou vůlí (resp. třením), což nedlouho po koupi způsobí táhlou lineární rýhu na vnitřních stranách mostu (viz foto níže). Tato tuhost pro praktické účely naštěstí nepředstavuje výrazný problém – posuvníky během prodlužování/zkracování docvakávají do jednotlivých poloh jistě a díky výraznému děrování lze vizuálně snadno odhadnout totožnou délku pro obě strany sluchátek.
Dostáváme se k hodnocení komfortu. Na něm se pozitivně podílí hned několik aspektů:
- V návaznosti na jiné planárně-magnetické designy nízká hmotnost.
- Velmi kvalitně a moderně vyvedený hlavový most, s na dotek jemnou a v ideální míře subtilní koženkou. Toto u dosavadních Hifimanů nenajdete. Osobně se starším typem mostu nemám sebemenší problém, početné množství audiofilů tuto novinku přesto s velkým díky ocení. :-)
- Angled focuspad náušníky, u kterých se sice především v letních měsících obávám zahřívání a uvítal bych možná ještě o milimetr, dva větší vnitřní průměr, v porovnání s dosud užívanými Hifiman velurovými a koženkovými variantami však představují poměrně vítanou změnu.
- Dopředu mírně vykloněné sluchátkové konektory, pro nižší riziko interakce kabelu s rameny posluchače během otáčení hlavou, případně s deskou stolu při zavěšování na stojan. Opět na Hifiman produktech dosud nevídaná fíčura.
- Dobře vyvedený sluchátkový kabel, s nízko položeným Y-větvením. Svým opletem představuje návrat ke dřívějším vlnám Hifiman sluchátek (např. HE-4).
K úplně ideálnímu stavu mi i tak několik drobností schází. Hybridní focuspad náušníky o koženkovém základu a velurovém topu sice považuji, v kontrastu s ostatními současnými variantami od Hifiman, za mírný upgrade, svojí prostorností, prodyšností a hebkostí velurového povrchu se i tak nemohou rovnat leckterým alternativám od konkurenčních společností… a co je smutnější, tak ani starým Hifiman velurovým náušníkům, jejichž produkci firma ukončila mnoho let nazpět. Stejně tak bych si u dodávaného sluchátkového kabelu uměl představit větší délku – 1,5 metru mi zkrátka na domácí poslech připadá trochu málo. Do pravého úhlu vykloněný 3.5mm jack (spolu s přiloženou redukcí na 6.3mm) sice evokuje, že HE-400i vyhoví také (trans)portable účelům, většina audiofilů bude s těmito plně otevřenými sluchátky přesto poslouchat především doma. Nehledě na to, že je tuhost a tloušťka samotného kabelu pro jakékoliv jiné než desktop použití předem diskvalifikuje. Obě tyto připomínky (náušníky, kabel) se však dají snadno vymazat záměnou za jinou alternativu, tudíž poté už bude vše perfektní, ne? No… ne. Mám k nim totiž ještě jednu výtku, jež se dle mého názoru nedá nijak obejít. A sice, že mechanismus vyklonění mušlí vůči vaší hlavě není tak variabilní jako u stávajících modelů. Vzhledem k jeho plné automatizaci bohužel nelze příliš ovlivnit to, v jakém úhlu budou náušníky přiléhat k hlavě. V praxi na moji vlastní hlavu zkrátka nedosedají tak snadno a bezstarostně, jako jsem byl u Hifimanů zvyklý, což částečně doložím skrze měření v sekci Dodatek (graf Těsnění náušníků). Někteří lidé si u HE-400i také stěžují na vyšší přítlak zboku, osobně tyto problémy ale nemohu potvrdit – hlavový most a rovněž tak focuspad náušníky mi připadaly na testovaném kusu naprosto uspokojivě poddajné – a to o mně možná někteří čtenáři ví, že na přílišný přítlak zboku jsem skutečně alergický. V porovnání s HE-500 poznatelný posun k lepšímu.
Plně vyklonitelné mušle považuji za velmi vítaný upgrade, jedním dechem však třeba poznamenat, že nyní se náušníky, skrze otočný kloub, automaticky přizpůsobují tvaru vaší hlavy. Což v praxi bohužel nefunguje tak dobře jako stávající „manuální“ nastavování. Rovněž si lze všimnout mírně vykloněných konektorů směrem dopředu a kvalitnějšího zpracování sluchátkového kabelu oproti firemnímu standardu posledních let.
Kolem a kolem musí říci, že byť se většina audiofilů vrhne na HE-400i - díky nižší váze, inovovanému hlavovému mostu a upgradovaným náušníkům - s nadšením, osobně si po „starých dobrých“ Hifimanech trochu postesknu. Z pohledu form faktoru totiž stále zůstavají nepřekonány "legendární" Hifiman HE-4, jež posluchači nabídly podobně nízkou váhu (první Hifiman sluchátka se single-ended designem) a doplňovaly ji velmi bytelnou konstrukcí, kvalitním 3-metrovým OFC kabelem o 6.3mm konektoru a výtečně pohodlnými starými/původními velurovými náušníky. Pokud vás však obtěžovala především hmotnost více typických 450-550g Hifimanů, nepochybně se vám prostřednictvím i tohoto recenzovaného modelu dostane žádaného zlepšení.
Společnost Hifiman se sice skrze některé parametry přiloženého kabelu snaží naznačit možnost užít HE-400i pro přenosné účely, proti tomuto ale významně hraje i ryze otevřená konstrukce sluchátek, nabízející téměř nulovou míru izolace (viz „Isolation“ graf). Pomyslný hřebíček do rakve pak zatloukají planárně-magnetické měniče, jejichž poměrně vysoké nároky na kvalitní zesílení uspokojí z dlouhodobého hlediska (až na výjimky) jen plnohodnotný stolní řetězec. Pro příležitostný poslech skrze mobilní zařízení alespoň ucházející kvality mi přesto připadaly zcela legitimní – testování na Asusu Fonepad sice ukázalo očekávané limitace v prostorovosti, vzdušnosti, basovém impaktu a podání tranzientů/dozvuků, v zásadě jsem však byl s jejich zvukem takto spokojen. Zároveň pro mne nebylo problémem je pro tišší až středně hlasitý poslech prostřednictvím Fonepadu dobře vybudit.
Zvukový charakter:
Pro HE-400i nebylo nijak složité si mne získat. Ti, kteří to mají „hozené“ obdobně jako já a charakter sluchátek Hifiman HE-500 nebo LFF Paradox Slant s nimi rezonuje, nemusí číst dál – pokud budete mít příležitost, HE-400i si minimálně poslechněte. Budou se vám líbit. Pro ty ostatní se však v následujících odstavcích pokusím o co nejvýstižnější popis jejich zvukového podání, se všemi klady a zápory… a to ať na grafech, tak formou přímých porovnání s potenciálními konkurenty.
Basy
Jedním ze zajímavých aspektů těchto sluchátek je dle mého názoru podání basových frekvencí – snoubí se zde kvalita planárně-magnetických měničů a analytický charakter, typický spíš pro klasická dynamická sluchátka. Basové spektrum mi zní lineárně, pevně a čistě, byť lze zaznamenat určitou tendenci ke zjemňování – oproti původním HE-400 nebo HE-4 chybí basové lince „suchost“/preciznost/nezabarvenost, z čehož však osobně viním především focuspad náušníky.
Na frekvenčním grafu si můžete všimnout značného poklesu směrem do nejhlubších basů. Projeví se v evidentně oslabené viscerálnosti a impaktu. Osobně nemám s touto limitací měničů problém, neboť mi objem basů HE-400i napříč žánry vyhovoval, beznadějní bassheadi a milovníci hlubokého, cítitelného podkresu např. v soundtracích, ambientu, EDM, vážné a instrumentální hudbě však budou muset volit jinde (bassheadi Slants, druhá zmiňovaná skupina HE-500).
Pozn.: Překvapuje mě Tyllem naměřená basová odezva těchto sluchátek, neboť mi pod 65 Hz připadá zcela nereálná. Srovnejte s měřením od purrina z Changstaru, jehož výsledek z mé osobní zkušenosti reprezentuje situaci, kdy s HE-400i dosáhnete perfektního těsnění (usazení na hlavě).
Středy
Přechod mezi basovými a středními frekvencemi se jeví být znatelně čistší než v případě HE-500, což lze vyčíst i ze spektrogramu (viz výše). HE-500 jsou pověstné určitou pomalostí/mázlostí/slabší rozlišitelností jednotlivých basových not, což dle mého názoru úzce souvisí právě s rezonancemi na vyšších basech až nižších středech. Toto u HE-400i přítomno není. Na druhou stranu však nemohu souhlasit s tvrzením purrina z Changstaru, pro kterého bylo zkreslení původních HE-400 opraveno – korigováno sice ano, to souhlasím, eliminováno ale ne. Na grafu zkreslení níže si totiž můžete všimnout rozkolísaného průběhu celkového harmonického zkreslení od 350 do 900Hz ( => nedostatečně kontrolovaná činnost měničů), jenž v praxi nutně implikuje zhoršenou míru čistoty. Rovněž mi sem tam přišlo, že vokální party v sobě snoubily mírně nepřirozený nádech.
Celkový charakter podání středních frekvencí se mi, navzdory předchozím poznámkám, líbil – i vlivem chybějícího nejnižšího basu pásmo více vyniká, napadají mne přízviska jasné, konkrétní, subjektivně neutrální. HE-400i mi v tomto ohledu připomněly elektrostaty – ta kombinace tonální jasnosti a jemnosti planárních (tedy ne-kónických) měničů.
Vyšší středy
Na frekvenčním grafu lze pozorovat znatelný pokles mezi 1-3kHz, což dle mého názoru není zcela na škodu, neboť to eliminuje nepříjemnou světlost, ostrost až uřvanost vokálních nebo kytarových partů. Dá se říct, že svým způsobem určitý pokles v tomto rozsahu i preferuju. Nepříjemnosti projevu zabraňuje i mírnější pokračování tohoto poklesu až do 6kHz. Je však pravda, že příležitostnou ostrost až jemnou zrnitost zaznamenat lze, pravděpodobně ve spojitosti s rezonováním kolem 5.5 kHz (viz CSD graf níže). I když se zcela neztotožňuju s konceptem tzv. „ortho wall“, tedy v praxi teoreticky neslyšitelné rezonance mezi 1-10kHz, způsobené napnutostí membrány měniče, v reálu se HE-400i určitě nedají označit za ostře nebo zrnitě znějící sluchátka… Jen zkrátka občas můžete zaznamenat odchylku popsaného rázu.
Výšky
Výškové pásmo zaujme především důrazem kolem 9kHz (vliv náušníků i měničů). Tento důraz dodává HE-400i pocit makrodetailnosti, jenž mi nebyl, až na ojedinělé případy zvýšené sykavosti (‚szhhh‘), nijak nepříjemný. Zároveň pravděpodobně stojí za mírně plastickým podáním bicích. Bez ohledu na předchozí mne však těší, že tendence starých Hifimanů ke zdůrazňování středních výšek (=> cinkavost/předefinovanost) se v projevu HE-400i nijak neprojevuje – tedy za předpokladu, že využíváte právě focuspad náušníky.
Vzdušností pak tato sluchátka nijak nevybočují z průměru… Tento aspekt zvuku mne v souvislosti s nimi nijak netrkl „do ucha“.
Rychlost, dynamika, mikrodetailnost, černost pozadí
Jestli mne na HE-400i něco trochu zklamalo, byla to právě schopnost se prezentovat plně dynamickým přednesem. Po dlouhodobějším poslechu se totiž tato jejich slabina zcela vykrystalizovala a já si uvědomil, že právě toto měničům HE-400i nejvíce schází oproti pomyslnému high-endu. V přímém porovnání s HE-500 cítím, že se jim zde HE-400i nemohou rovnat – pozadí druhého jmenovaného se zdá být šedivější, mikrodetaily zůstávají spíš za technickou hranicí měničů a skladby, které si žádají skutečně dynamické podání (LOTR – The Shire, intro v Asking Alexandria – Moving On, vokály v U2 – With or without you), jsou takto slyšitelně limitovány. V případě náročných pasáží může někdy docházet i k mírnému slévání jednotlivých nástrojů dohromady (Insomnium – Through the shadows). Na druhou stranu, na takové K712 Pro se už dynamikou chytají, takže úplný průšvih to bezesporu není.
Prostorovost, otevřenost, imaging
Zatímco v předchozí pasáži si HE-400i vysloužily spíše kritiku, zde budu naopak chválit. HE-400i mi totiž splnily jeden vlhký sen, na cestě za jehož dosažením jsem v minulosti odrovnal jeden z měničů v HE-4 – jak je na druhé fotce této recenze zřejmé, mezi membránou měniče a uchem posluchače se nenachází prakticky žádné blokující materiály! Mám tudíž čest s magnetoplanárním single-ended designem v té nejčistší podobě! Výsledek? Přesnost pozicování zvuků v prostoru (i díky angled focuspad náušníkům) aproximuje úroveň K712 Pro, což je na poměry orthodynamik nevídaný výsledek! Pravda, ne každý toto ocení, ale pro mě osobně to představuje achievement hodný pochvaly.
Vzhledem k tomu, že na vnitřních stranách sluchátek se nenachází žádná magnetická plocha, došlo i k pozitivnímu ovlivnění expanzivnosti prostorové scény – a to především do šířky. Hloubka se oproti původním HE-400 rovněž zlepšila, s HE-500 to pak mají zhruba nastejno. Zároveň, na rozdíl právě od HE-500, subjektivně nezaznamenávám citelný downgrade šíře prostoru, přesnosti pozicování, čistoty a otevřenosti zvuku vlivem vnějších kovových mřížek. V případě oné otevřenosti bych si i tak uměl představit lepší stav – cítím limitaci hybridním designem focuspad náušníků.
Celkový charakter, žánrová univerzálnost
Hifiman HE-400i na mne působí v základu vyrovnaně a univerzálně. Nestalo se mi, že bych s nimi poslouchal skladbu, která by jim vyloženě nesedla – nezávisle na žánru nebo autenticitě produkce. Zároveň bych je neoznačil ani za forgiving, ani za unforgiving (vzhledem ke špatně nahraným skladbám). Spíš než samotné žánry zde tedy budou rozhodovat priority každého posluchače – především preferovaný charakteru basů, v případě „náročnějších“ žánrů rovněž požadovaná míra dynamiky a mikrodetailu.
Zvuková porovnání:
HE-400i vs HE-500 (současné velurové náušníky)
Hifiman HE-400i se vyznačují trochu světlejší a subjektivně „živější“ („barevnější“/"rozmanitější"?) tonalitou, čímž se dle mého názoru hodí na multižánrový poslech o trošku víc než HE-500 v původním stavu. Bas HE-500 jde rozhodně hlouběji, na druhou stranu je jeho přesnost/čistota limitována dříve zmíněnými rezonancemi – dá se tedy shrnout, že u HE-400i dominuje víc lineárnost/přesnost, zatímco u HE-500 hloubka a celková plnost/hutnost. Středy a vyšší středy sice subjektivně zní na HE-400i jasněji, o něco čistější a témbrem korektnější prezentaci však nabídnou HE-500. Charakterem výšek mi vyhovují více HE-400i, jelikož nevykazují cinkavý ráz, na druhou stranu u nich perfekcionistům může občas vadit mírná plastičnost (především s focuspad náušníky).
Z technického úhlu pohledu HE-400i strádají podáním dynamiky skladeb, na druhou stranu mají citelně navrch v prostorových aspektech zvuku, kde se u HE-500 projevuje přirozená limitace dvojmagnetového designu v kombinaci s vnějšími kovovými mřížkami. Slyším u nich totiž, v porovnání s HE-400i, plochost/uměle omezený prostor a jemný kelímkový efekt. Makrodetail se jeví výrazněji u HE-400i, mikrodetailů nabídnou (očekávaně) více HE-500.
I přes tyto rozdíly se jedná o velmi podobná sluchátka – pravděpodobně příliš podobná na to, aby člověk toužil po tom vlastnit oba modely. Měniče HE-500 jsou samy o sobě kvalitativně výš, jenže HE-400i mají v původním stavu lépe řešeno „to okolo“. V modifikovaném stavu (oddělané mřížky, vyměněný kabel a náušníky) považuju HE-500 za nepochybně lepší, mezi oběma modely v původním stavu by však v mém specifickém případě došlo na patovou situaci.
HE-400i vs K712 Pro (původní stav)
HE-400i zprostředkovávají trochu temnější tonalitu, dle mého názoru oproti AKG vyrovnanější. Navzdoru světlejšímu charakteru jde ale basový podkres trochu hlouběji právě u K712 Pro. I přesto, že vokály HE-400i nedosahují čistoty HE-500, v porovnání s K712 Pro vedou. Témbr K712 Pro v původním stavu totiž považuju za problematičtější (objevuje se do jisté míry uřvanost, plastičnost i cinkavost), dynamické měniče navíc produkují i mírně vyšší úroveň zrnitosti. Na druhou stranu, co do celkového podání dynamiky skladeb AKGčka boj minimálně dorovnávají a v atributech prostorovosti (expanzivnost, otevřenost, vykreslení ambientních prvků hudby) Hifimany o něco překonávají. Rovněž mi připadá, že focuspad náušníky způsobují u HE-400i mírné problémy s přirozenými dozvuky, neboť K712 Pro si zde vedou nepatrně lépe.
Oba modely náleží mezi to nejlepší ze střední třídy a apelují nejspíš na trochu jiné publikum, osobně však vlivem vyrovnanější tonality, přirozenějšího témbru a typické orthodynamické jemnosti řadím o něco výš HE-400i (vyšší střední třída?). Za předpokladu modifikace K712 Pro dle tohoto návodu by ale rozhodování už tak snadné nebylo.
HE-400i vs Sennheiser HD558 (modifikované)
HD558 v modifikovaném stavu se prezentují světleji ve vyšších středech, čímž se ještě více blíží referenční neutralitě než samy o sobě vcelku vyrovnané HE-400i. Cenový rozdíl obou modelů nelze neslyšet – HD558 sice nabídnou čistý, subjektivně nezkreslený sound, bohužel oproti HE-400i citelně postrádají dynamiku. Zvuk HD558 je v porovnání plochý, zrnitější, s více šedým pozadím. Oba modely však nabízí kvalitní podání prostoru (HE-400i lepší do hloubky, HD558 do šířky).
Dodatek:
Modifikace
- Mřížky: Po vzoru svých dřívějších zkušeností nešlo jinak než zkusit oddělat z HE-400i vnější mřížky a poslechově porovnat s původním stavem. Výsledek, který se mi ukázal, byl obdobný situaci s HE-4: Hifimany se single-ended měniči tzv. grill mod vyloženě nepotřebují, protože samy o sobě jsou konstrukčně dostatečně otevřené. Ti, kteří touží po v drobné míře otevřenějším zvuku, se širší prostorovostí a přesnějším imagingem, mohou beze strachu mřížky oddělat a nepoužívat – odkrytým měničům prach ani běžná vlhkost nijak neublíží. Ostatní posluchači, preferující mírně temnější a kompaktnější zvuk, však mohou naopak bez problémů zůstat s mřížkami. Vedlejší motivací by zde mohl být komfort – odstraněním mřížek totiž eliminujete 25 g váhy, což není zcela zanedbatelná hodnota.
- Sluchátkový kabel: Porovnával jsem původní HE-400i kabel („crystalline copper and silver composite“) se dvěma typy, které ke sluchátkům obecně preferuju („Canare Starquad 4S6 4-lead“ kabel z LCD-2 rev1; DIY kabel z OCC mědi od Forzy audioworks). Všechny tyto kabely zní vůči sobě obdobně (byť ne shodně) a mohu je nejen k HE-400i, ale i ostatním Hifimanům obecně doporučit. Původní stříbrný kabel u HE-500 bude od těchto tří znít na Hifimanech světleji a o trochu méně jemně.
- Pad-rolling: Jan Meier (Meier audio) doporučuje ke všem Hifiman sluchátkům současné Hifiman velurové náušníky. Já osobně bych toto posvětil v případě audiofilů, kteří by od HE-400i potřebovali více údernosti v basech, na druhou stranu je třeba očekávat posun celkového charakteru sluchátek do „chladnějších“ vod. Druhým doporučením k vyzkoušení mohou být jerg náušníky, jež poskytnou nejčistší zvuk, možná ale za cenu přílišné jasnosti/světlosti.
Těsnění náušníků
Efekt odlišné míry těsnění náušníků v závislosti na usazení sluchátek. Modrá křivka reprezentuje zhruba ideální usazení HE-400i se současnými velurovými náušníky, bílá křivka pak těsnění typicky zhoršené (náušníky zcela nepřiléhají k hlavě posluchače). Velurové náušníky toto chování, vzhledem ke své tuhé konzistenci, do jisté míry vykazují i na jiných sluchátkách, v případě HE-400i s (dle mého názoru) nedokonalým mechanismem vytáčení mušlí jsem však podobných variací dosahoval během měření pravidelně – a to i s focuspads.
Závěr a diskuze:
HE-400i, kterým byl tento text věnován, představují velmi zajímavý počin společnosti Hifiman. Kombinují totiž poměrně univerzální tonalitu, orthodynamický témbr, na poměry tohoto typu sluchátek kvalitní prostorovost a zároveň přijatelně nízkou váhu. Oproti sluchátkům high-endových kvalit jim sice schází především lepší podání dynamiky a ještě vyšší míra čistoty, ztotožňuji se však s tvrzením webu Headfonia, který je tituluje „MID-FI AT ITS BEST!“.
Přestože se měniče HE-400i do velké míry zakládají na původních HE-400, s tímto modelem mají po stránce zvukového projevu jen pramálo společného. Nejvíce se jim z Hifiman rodiny blíží HE-500, mimo ni mne určitě napadly LFF Paradox Slant (základní LFF Paradox by zde pasovaly též). Byť kvalitativně výše, stejně HE-400i nevidím jako nástupce HE-400, neboť jim chybí hloubka, údernost a suchost basu, kterým se HE-400ky proslavily. Stejně tak se obávám, že početná skupina fanoušků HE-500 by tento nastupující model za plnohodnotnou náhradu své modly taktéž nepovažovala – už jen proto, že HE-500 stále zůstávají jediným Hifiman modelem, který se charakterem svého přednesu pokusil mimikovat relaxovaný house sound konkurenčních Audeze modelů. HE-400i zkrátka představují něco zase trochu jiného, byť do určité míry stavějícího na svých předchůdcích.
Chtěl bych mnohokrát poděkovat uživateli zimcol za ochotu mi zapůjčit svá sluchátka k recenzi – bylo velmi osvěžující strávit těch pár dní s jedním z aktuálních modelů mé oblíbené sluchátkové značky. Třeba se mi poštěstí i s HE-560, kdo ví? Stejně tak děkuji všem ostatním, kteří dočetli až sem!