Autor: MHOE
Poslední aktualizace: 30/1/2016
Nedávno jsem si šel do místního Datartu pořídit pecková sluchátka tuctových parametrů pro nové zaměstnání. Prohlížím si tu na kvalitu chudou nabídku, když se přiloudá jeden z místních prodavačů a osloví mne s dotazem, zda mi může pomoci s výběrem. Po chvíli uvědomování si nastalé situace se mi ze sebe podaří vysoukat, že popravdě asi ne… Zároveň však ze sebe dostávám i nějaký základní background o sobě a svém vztahu k audiu.
Long story short, dopadlo to tak, že jsem přes hodinu čistého času daného prodavače "vzdělával" v segmentu sluchátek a nahrávání zvuku, z čehož jsme, zdá se, měli radost oba. Krom toho, že se jednalo o osvěžující zkušenost, mi v hlavě zároveň vykrystalizoval nápad na sepsání tohoto článku. Článku, který by nabízel obecný přehled toho, jak na sluchátka jako taková nahlížet během procesu vybírání. Něco podobného mi totiž na internetu poměrně chybí, byť dílčí vlaštovky samozřejmě existují. V textu budu postupovat popořadě, v souladu s jednotlivými aspekty, dle kterých se sluchátka dají v praxi posuzovat. Orientace v něm by tudíž měla být relativně snadná. Každému je umožněno si ze čtení odnést to své - bez nutnosti se prodírat celou jeho délkou.
Článek je koncipován jako „work in progress". Předpokládám budoucí aktualizace a korekce dle toho, jak se budou vyvíjet mé zkušenosti, trh a mnoho dalšího. Jakýkoliv konstruktivní feedback ze strany čtenářů tedy určitě vítám! Mezitím však…
Nedávno jsem si šel do místního Datartu pořídit pecková sluchátka tuctových parametrů pro nové zaměstnání. Prohlížím si tu na kvalitu chudou nabídku, když se přiloudá jeden z místních prodavačů a osloví mne s dotazem, zda mi může pomoci s výběrem. Po chvíli uvědomování si nastalé situace se mi ze sebe podaří vysoukat, že popravdě asi ne… Zároveň však ze sebe dostávám i nějaký základní background o sobě a svém vztahu k audiu.
Long story short, dopadlo to tak, že jsem přes hodinu čistého času daného prodavače "vzdělával" v segmentu sluchátek a nahrávání zvuku, z čehož jsme, zdá se, měli radost oba. Krom toho, že se jednalo o osvěžující zkušenost, mi v hlavě zároveň vykrystalizoval nápad na sepsání tohoto článku. Článku, který by nabízel obecný přehled toho, jak na sluchátka jako taková nahlížet během procesu vybírání. Něco podobného mi totiž na internetu poměrně chybí, byť dílčí vlaštovky samozřejmě existují. V textu budu postupovat popořadě, v souladu s jednotlivými aspekty, dle kterých se sluchátka dají v praxi posuzovat. Orientace v něm by tudíž měla být relativně snadná. Každému je umožněno si ze čtení odnést to své - bez nutnosti se prodírat celou jeho délkou.
Článek je koncipován jako „work in progress". Předpokládám budoucí aktualizace a korekce dle toho, jak se budou vyvíjet mé zkušenosti, trh a mnoho dalšího. Jakýkoliv konstruktivní feedback ze strany čtenářů tedy určitě vítám! Mezitím však…
1. Dělení dle kvalitativní, resp. cenové relace:
Přestože se v různých článcích a diskuzích dočtete o pojmech entry level, low-end, mid-fi, high-end apod., jež zhruba mapují kvalitativní kategorie sluchátek, v praxi se jimi nemá smysl nějak úporně zabývat. Ne všichni se totiž na konkrétním kvalitativním zařazení těch a těch sluchátek shodnou, ne každý vnímá rozdíly mezi těmito uměle vytvořenými segmenty stejně a ne každý model (byť sebelépe hodnocený) je pro vás nebo vámi zamýšlený způsob užití vhodný, smysluplný.
Podstatné je se při koupi rozhodovat v souladu se svým rozpočtem, potenciálním způsobem využití a nejlépe i ujasněnými osobními preferencemi (ve vztahu ke zvuku, komfortu, konstrukci, vzhledu sluchátek atd.). K čemu vám totiž budou na papíře úžasně znějící sluchátka, pokud se ve finále ukáží být nepraktická, nekomfortní nebo tonálním charakterem nevyhovující? Samozřejmě zde hodně pomůže osobní zkušenost, neboť, jak již bylo řečeno, ne každý má stejné nároky a ne každý vnímá rozdíly v kvalitě zvuku stejným způsobem. Pro někoho může být diference mezi současným low a high endem propastná, někdo jiný ji může považovat za zanedbatelnou až prakticky neexistující.
Dodatek: Nesnažte se kupovat sluchátka naslepo, jen na základě rozpočtu a líbivého vzhledu! Raději se zeptejte nás nebo navštivte některé z dedikovaných fór (viz sekce ODKAZY). A nebo ještě lépe - vydejte se do prodejny sluchátek a vyzkoušejte si různé modely přímo na sobě! Jako příklad žebříčku, který různá sluchátka srovnává dle absolutní zvukové kvality, avšak zahrnuje v sobě i faktor poměru cena/výkon, lze uvést Battle of the flagships z Head-Fi.
2. Dělení dle zvukového charakteru, resp. tonality:
V praxi nesčetněkrát narazíte na situaci, kdy se někdo pokouší o obecnou kategorizaci sluchátek na analytická, basová, V-shaped, laid-back a tak podobně. Osobně však v této záležitosti doporučuju opatrnost. V současné době totiž neexistuje exaktně definovaná „neutralita sluchátek“ ( => neexistuje bezvýhradně objektivní reference, vůči které jakýkoliv hodnocený model vztahovat). Navíc se mnohdy jedná o ryze subjektivní názor recenzenta, který není podložen žádným v rámci možností objektivnějším ukazatelem (aka měření, případně multisrovnávací test s konkurenčními zástupci).
Byť to možná bude znít přehnaně až nereálně, čtenářům bych doporučil především nabýt co nejširší spektrum zkušeností a znalostí – zkoušet různorodá sluchátka, hledat na internetu kvalitní zdroje objektivněji i subjektivněji laděných informací/dojmů, srovnávat své postřehy s postřehy jiných lidí a postupem času si tedy ujasňovat své preference, názory. Toto lépe než cokoliv jiného dopomůže v procesu hledání sluchátek s pro vás ideálním zvukovým charakterem. Těm, kteří se do podobně časově náročných úkolů pouštět nemohou/nechtějí, nezbývá než dát na radu zkušenějších a doufat, že se jim přesto podaří se (minimálně časem) „trefit do černého“. Ne každý má ostatně na sluchátka stejné nároky, proto bude dobře mířená rada v mnoha situacích postačovat. V obecné rovině se navíc lidé dokáží na charakteru sluchátek shodnout, tudíž tzv. analyticky znějící sluchátka budou s největší pravděpodobností skutečně aspirovat světlejší a na detail orientovanou tonalitou, zatímco basově či vřele laděné modely nabídnou přesný opak (a tak podobně).
Pozn.: Stejně tak platí, že se dokážeme rámcově shodnout na vhodnosti sluchátek pro konkrétní hudební žánry. Často viděná snaha audiofilů doptávat se právě na toto mě tudíž nijak nepřekvapuje. Na druhou stranu, pokusy o detailní selekci napříč jednotlivými subžánry (např. toto multisrovnání z Head-Fi) už zavání přílišným subjektivismem, aplikovatelným pouze na konkrétního jedince, který hodnocení píše.
Dodatek: Jako příklad ucházejících pokusů o klasifikaci sluchátek dle zvukového charakteru bych uvedl tento nebo tento zdroj. Mnoho dalších k tématu relevantních textů naleznete v sekci ODKAZY.
3. Dělení dle obecné míry izolace, resp. otevřenosti:
OTEVŘENÁ / OPEN / OPEN-BACK
Otevřená sluchátka doporučuju všemi deseti v situacích, kdy kvalita reprodukce hraje jednoznačný prim nad schopností izolovat – ať už vás od nejbližšího okolí, nebo naopak nejbližšího okolí od vás. Tento typ konstrukce se totiž nesnaží o umělou separaci systému/prostoru uši-měniče od okolního prostředí, tudíž zpravidla poskytuje přirozenější ráz poslechu v porovnání se sluchátky uzavřenými.
Pominu-li extrémní případy plnohodnotně otevřených designů (např. minireproduktory AKG K1000), defacto žádná současně prodávaná otevřená sluchátka nejsou zcela otevřená. Vždy se jedná o kompromis, dosahovaný vnějšími děrovanými mřížkami (viz foto napravo) či různými typy portů/průduch, který bych tedy ve finále nazval spíš „polootevřeností“. Jinak řečeno – takřka vždy bude do jisté míry docházet k blokaci přirozeného průniku vln směrem ven/pryč ze sluchátek (a, ve stejném čase, okolního hluku směrem k vám). Zároveň musíme brát v potaz, že oproti reproduktorům se měniče sluchátek nachází velmi blízko uším, proto defacto nedochází k utlumování vln v prostředí, na cestě do našich uší. Tím tedy odpadá potřeba vysoké výchozí hlasitosti (resp. akustického tlaku) reprodukce. Není se tedy třeba bát, že by se poslech s otevřenými modely mohl hlasitostně rovnat puštěným repro v místnosti. Navzdory tomuto tvrzení přesto existují situace, kdy bych volil spíše sluchátka uzavřená…
Pozn. 1: Tzv. semi-open sluchátka v praxi představují regulérní otevřený design. Schopnost izolovat se mezi otevřenými sluchátky bude do jisté míry lišit vždy a výrobce na tento fakt někdy upozornit může, jindy zase ne. Proto jsou Beyerdynamic DT880 označeny jako semi-open (polootevřená) a Philips Fidelio X2 jako open (otevřená), byť jsou na tom s izolací takřka shodně. Tak či tak se technicky vzato jedná daleko spíš o otevřený design než ten uzavřený.
Pozn. 2: Otevřená sluchátka se velmi často dodávají s velurovými náušníky. Tento typ náušníků o tkaninovém/látkovém povrchu obecně lépe "dýchá" než náušníky kožen(kov)é, což umocňuje pocit přirozené otevřenosti zvuku a snižuje přítomnost nechtěných rezonancí. S touto prodyšností ostatně souvisí i nižší tendence k pocení, kterou především v teplejších měsících jistě oceníte. V neposlední řadě existují lidé, kteří nic jiného než jemný velur nesnesou, neboť jim permanentní dotek tváří s kůží či koženkou nepřipadá přirozený/komfortní. Na druhou stranu, v některých případech (u některých sluchátek) hrozí s velury nežádoucí frekvenční útlum směrem do basů. U na dotek měkčích a jemnějších velurů se zároveň lze obávat zrychleného procesu stárnutí, jak je tomu např. u Sennheiserů HD5xx a HD6xx série. Tady bych proto obecně doporučil provádět minimálně jednou za pár let záměnu za zbrusu nové náušníky.
UZAVŘENÁ / SEALED / CLOSED-BACK
Uzavřená sluchátka se obvykle pokouší v co největší míře odizolovat posluchače od jeho okolí (např. sourozence) tak, aby ani jeden druhého nerušil. Což se samozřejmě mnohdy hodí. Toto si nicméně vybírá svoji daň - přirozenost poslechu. Musím ale předně upřesnit, že lidé bývají na rozdíly mezi otevřenými a uzavřenými sluchátky různě citliví. Někteří je vnímají dramaticky, jiní (takřka) vůbec. Občas se vyskytnou i tací, kteří uzavřená sluchátka dokonce po zvukové stránce preferují (byť častým jevem to není).
Pozn. 1: Audiofilové se vesměs shodnou na tom, že v případě uzavřených sluchátek slyší, v porovnání s otevřenými ekvivalenty, jistou „udušenost“ zvuku, která může v některých případech působit až „klaustrofobicky“. V extrémních případech se navíc dostavuje i zaléhání uší vlivem nepřirozených tlakových rozdílů/změn mezi systémem uši-měniče a blízkým okolím (alá cesta letadlem). Stejně tak se lze často setkat s tzv. kelímkovým efektem, tedy slyšitelnými nerealistickými dozvuky vlivem kompromisního interního řešení mušlí či náušníků (samozřejmě ve spojitosti se samotnou akustickou uzavřeností sluchátek). V neposlední řadě se dočkáte i častějšího pocení tváří/uší vlivem horší ventilace, resp. z důvodu zvýšené míry akumulace energie vyzářené měniči ve formě tepla. Já osobně v souvislosti s uzavřenou konstrukcí slyšívám i technicky méně kvalitní hlubší basy (zahuhlanější, s delšími dozvuky) a nejspíš s udušeností související nedostatečnou otevřenost zvuku – prostorová scéna poslouchané hudby mi u uzavřené konstrukce připadá po krajích uměle „useknutá“, blokovaná. Prostor se zkrátka plynule neváže na nejbližší okolí posluchače, čímž trpí vykreslování ambientních prvků hudby a schopnost imerze do poslouchané hudby. Chci ale upozornit na to, že otevřenost zvuku se nerovná prostorovosti (resp. dimenzionalitě prostoru). Uzavřené modely mohou nabízet rozsáhlý prostor (např. viz NAD Viso HP50 napravo), z logiky věci však nemohou znít opravdu otevřeně.
Přesto, nejsou uzavřená sluchátka jako uzavřená sluchátka. Každá budou těsnit a izolovat v odlišné míře. Stejně tak se budou lišit i dílčími designovými aspekty (např. velikost mušlí a náušníků). Setkal jsem se s několikerými uzavřenými sluchátky, jež na mé hlavě fakticky nebyla ryze uzavřená (spíš „polouzavřená“), tudíž mi v praxi nějak zásadně nevadila. Ta rovnice je v mém případě jednoduchá - čím méně dokonalá izolace/těsnění, tím méně uzavřeně mi sluchátka zní a tím méně mi poslech s nimi vadí. Zmiňované prostorné náušníky/mušle v mém případě k přirozenějšímu rázu poslechu taktéž dopomohou.
Nejlépe vám v rozhodování mezi otevřeným a uzavřeným designem poslouží osobní zkušenost. Chci ale poznamenat, že v posledních letech se situace kolem uzavřených modelů lepší. U ceněných zástupců se občas dočkáte i solidní prostorové složky zvuku a vítané absence evidentního kelímkového efektu. Last but not least, dynamická uzavřená sluchátka mají oproti svým otevřeným ekvivalentům zpravidla výhodu v podobě hlubších a přítomnějších basů.
Pozn. 2: Uzavřená sluchátka obvykle doprovází náušníky z koženky či pravé kůže. Důvod je prozaický - oproti velurům nabízí vyšší míru těsnění, což krom potenciálně snazšího dosažení kvalitní frekvenční odezvy v hlubších basech dopomáhá i k o něco lepší izolaci. Problém ovšem vidím v tom, že se v praxi setkáváme především s koženkovými povrchy velice odlišných kvalit. Zatímco náušníky z HQ koženky či pravé kůže mohou aspirovat velice dobrými akustickými vlastnostmi a nebýt tedy v tomto příliš pozadu oproti kvalitním velurům, pofidérní koženka může mít citelně negativní vliv na celkový zvukový projev sluchátek. Vzhledem k tomu, že drtivá většina levných sluchátek (a i mnohá v ranku tisíců kč) užívá právě nekvalitní koženku, doporučuju se při koupi zaměřit i na tento aspekt. Nemusím snad ani dodávat, že kvalitní koženka/kůže zároveň vydrží déle a bude navíc pohodlnější na nošení.
V případě, že o koupi uzavřeného modelu přemýšlíte, zvažte možnost volby mezi pasivním a aktivním potlačením hluku. Pasivní varianta, se kterou se u sluchátek běžně setkáte, stojí na eliminaci okolního hluku za pomocí vlastní konstrukce a použitých materiálů, což funguje především pro střední až výškové frekvenční pásmo. Aktivní varianta (tzv. active noise-cancelling) pak přidává i snahu o potlačení nízkofrekvenčního šumu z okolí za pomoci ANC metody (skrze vestavěný, bateriově napájený obvod). Zpravidla se dá říci, že pokud žádáte maximální možnou izolaci i na úkor kvality reprodukce (např. v knihovně, letadle), volte aktivní model. Pokud nepotřebujete extrémní odizolování, ale naopak toužíte po dobré kvalitě zvuku, upřednostněte běžně prodávané, pasivně izolující modely.
Dodatek: Ve věci akustické izolace se můžete obrátit na databázi měření na InnerFidelity, kde v PDF souboru ke každým sluchátkům narazíte na graf "Isolation". Zkuste si databázi proklikat a srovnat různorodá sluchátka (i napříč různými fyzickými konstrukcemi - viz níže), abyste lépe porozuměli vzájemným rozdílům. Stejně tak se můžete řídit InnerFidelity's Wall Of Fame, kde Tyll vede výběrový žebříček jak pasivních, tak aktivních (active noise-cancelling) variant.
Uzavřená sluchátka se obvykle pokouší v co největší míře odizolovat posluchače od jeho okolí (např. sourozence) tak, aby ani jeden druhého nerušil. Což se samozřejmě mnohdy hodí. Toto si nicméně vybírá svoji daň - přirozenost poslechu. Musím ale předně upřesnit, že lidé bývají na rozdíly mezi otevřenými a uzavřenými sluchátky různě citliví. Někteří je vnímají dramaticky, jiní (takřka) vůbec. Občas se vyskytnou i tací, kteří uzavřená sluchátka dokonce po zvukové stránce preferují (byť častým jevem to není).
Pozn. 1: Audiofilové se vesměs shodnou na tom, že v případě uzavřených sluchátek slyší, v porovnání s otevřenými ekvivalenty, jistou „udušenost“ zvuku, která může v některých případech působit až „klaustrofobicky“. V extrémních případech se navíc dostavuje i zaléhání uší vlivem nepřirozených tlakových rozdílů/změn mezi systémem uši-měniče a blízkým okolím (alá cesta letadlem). Stejně tak se lze často setkat s tzv. kelímkovým efektem, tedy slyšitelnými nerealistickými dozvuky vlivem kompromisního interního řešení mušlí či náušníků (samozřejmě ve spojitosti se samotnou akustickou uzavřeností sluchátek). V neposlední řadě se dočkáte i častějšího pocení tváří/uší vlivem horší ventilace, resp. z důvodu zvýšené míry akumulace energie vyzářené měniči ve formě tepla. Já osobně v souvislosti s uzavřenou konstrukcí slyšívám i technicky méně kvalitní hlubší basy (zahuhlanější, s delšími dozvuky) a nejspíš s udušeností související nedostatečnou otevřenost zvuku – prostorová scéna poslouchané hudby mi u uzavřené konstrukce připadá po krajích uměle „useknutá“, blokovaná. Prostor se zkrátka plynule neváže na nejbližší okolí posluchače, čímž trpí vykreslování ambientních prvků hudby a schopnost imerze do poslouchané hudby. Chci ale upozornit na to, že otevřenost zvuku se nerovná prostorovosti (resp. dimenzionalitě prostoru). Uzavřené modely mohou nabízet rozsáhlý prostor (např. viz NAD Viso HP50 napravo), z logiky věci však nemohou znít opravdu otevřeně.
Přesto, nejsou uzavřená sluchátka jako uzavřená sluchátka. Každá budou těsnit a izolovat v odlišné míře. Stejně tak se budou lišit i dílčími designovými aspekty (např. velikost mušlí a náušníků). Setkal jsem se s několikerými uzavřenými sluchátky, jež na mé hlavě fakticky nebyla ryze uzavřená (spíš „polouzavřená“), tudíž mi v praxi nějak zásadně nevadila. Ta rovnice je v mém případě jednoduchá - čím méně dokonalá izolace/těsnění, tím méně uzavřeně mi sluchátka zní a tím méně mi poslech s nimi vadí. Zmiňované prostorné náušníky/mušle v mém případě k přirozenějšímu rázu poslechu taktéž dopomohou.
Nejlépe vám v rozhodování mezi otevřeným a uzavřeným designem poslouží osobní zkušenost. Chci ale poznamenat, že v posledních letech se situace kolem uzavřených modelů lepší. U ceněných zástupců se občas dočkáte i solidní prostorové složky zvuku a vítané absence evidentního kelímkového efektu. Last but not least, dynamická uzavřená sluchátka mají oproti svým otevřeným ekvivalentům zpravidla výhodu v podobě hlubších a přítomnějších basů.
Pozn. 2: Uzavřená sluchátka obvykle doprovází náušníky z koženky či pravé kůže. Důvod je prozaický - oproti velurům nabízí vyšší míru těsnění, což krom potenciálně snazšího dosažení kvalitní frekvenční odezvy v hlubších basech dopomáhá i k o něco lepší izolaci. Problém ovšem vidím v tom, že se v praxi setkáváme především s koženkovými povrchy velice odlišných kvalit. Zatímco náušníky z HQ koženky či pravé kůže mohou aspirovat velice dobrými akustickými vlastnostmi a nebýt tedy v tomto příliš pozadu oproti kvalitním velurům, pofidérní koženka může mít citelně negativní vliv na celkový zvukový projev sluchátek. Vzhledem k tomu, že drtivá většina levných sluchátek (a i mnohá v ranku tisíců kč) užívá právě nekvalitní koženku, doporučuju se při koupi zaměřit i na tento aspekt. Nemusím snad ani dodávat, že kvalitní koženka/kůže zároveň vydrží déle a bude navíc pohodlnější na nošení.
V případě, že o koupi uzavřeného modelu přemýšlíte, zvažte možnost volby mezi pasivním a aktivním potlačením hluku. Pasivní varianta, se kterou se u sluchátek běžně setkáte, stojí na eliminaci okolního hluku za pomocí vlastní konstrukce a použitých materiálů, což funguje především pro střední až výškové frekvenční pásmo. Aktivní varianta (tzv. active noise-cancelling) pak přidává i snahu o potlačení nízkofrekvenčního šumu z okolí za pomoci ANC metody (skrze vestavěný, bateriově napájený obvod). Zpravidla se dá říci, že pokud žádáte maximální možnou izolaci i na úkor kvality reprodukce (např. v knihovně, letadle), volte aktivní model. Pokud nepotřebujete extrémní odizolování, ale naopak toužíte po dobré kvalitě zvuku, upřednostněte běžně prodávané, pasivně izolující modely.
Dodatek: Ve věci akustické izolace se můžete obrátit na databázi měření na InnerFidelity, kde v PDF souboru ke každým sluchátkům narazíte na graf "Isolation". Zkuste si databázi proklikat a srovnat různorodá sluchátka (i napříč různými fyzickými konstrukcemi - viz níže), abyste lépe porozuměli vzájemným rozdílům. Stejně tak se můžete řídit InnerFidelity's Wall Of Fame, kde Tyll vede výběrový žebříček jak pasivních, tak aktivních (active noise-cancelling) variant.
4. Dělení dle konstrukce, resp. způsobu usazení:
OVER-EAR / FULL-SIZE / CIRCUMAURÁLNÍ
Circumaurální sluchátka se svojí náturou vyloženě hodí na soustředěný domácí poslech (především vsedě). Stejně tak bych je doporučil pro potřeby nepřetržitého nošení při výkonu práce – např. v nahrávacím studiu, call centru (byť se zde obvykle upřednostňují on-eary). V rámci pracovního užití však samozřejmě nejlépe poslouží uzavřený design, který nabídne odizolování od okolního prostředí. Otevřené varianty circumaurálů tudíž volte především na doma - sluchátka nejvyššího kalibru jsou prakticky všechna právě z ranku otevřených circumaurálů.
Způsob usazení: Na hlavě (prostřednictvím hlavového mostu), kdy dochází k plnému obepnutí ušních boltců náušníky.
Proč pořídit?
- Náušníky pravých circumaurálních sluchátek zcela obepínají ušní boltce => absence jakéhokoliv nepříjemného tlaku na uši (ať už boltce, či zvukovod).
- (S výjimkou zástupců Custom IEM subkategorie) zpravidla nejkonzistentnější reprodukce zvuku ve vztahu k různorodému usazení na hlavě (za předpokladu plného vsunutí boltců do vnitřního prostoru náušníků a absence rušivých elementů: brýlí, přehršele vlasů apod.).
- Fyzická velikost tohoto typu sluchátek a jejich způsob usazení na hlavě zajišťují nejpřirozenější vjem prostorovosti ze všech v článku diskutovaných konstrukčních variant.
Proč nepořídit?
- Obecně méně kompaktní rozměry a provedení
- Relativně vyšší váha (silně odvisí od kontrétního modelu)
- Může být až příliš dlouhý sluchátkový kabel (opět odvisí od kontrétního modelu + preferencí posluchače)
- S rostoucí cenou náročnější na kvalitu audio řetězce (zesilovač, převodník/zvuková karta atd.)
- Může docházet k přílišnému zahřívání uší a pocení se (především uzavřená sluchátka s koženkovými náušníky)
- Nemusí být vhodná pro lidi s brýlemi, specifickým účesem apod.
Pozn. 1: Doporučuju si při výběru circumaurálních sluchátek dávat pozor na fyzické rozměry náušníků. U tohoto designu je důležité, abyste byli schopni v plném objemu zasunout uši do vnitřního prostoru náušníků, neboť jen takto budou sluchátka reprodukovat zvuk tak, jak by měly. Výrobci totiž bohužel mají tendenci zanedbávat fakt, že ne každý z nás aspiruje velikostí uší průměrné náctileté Číňanky. Jako příklad z praxe můžeme uvést to, že u zástupců uzavřených dynamických sluchátek mohou hrozit potíže s dosažením ideální basové odezvy (a izolace) právě z důvodu nedokonalého těsnění náušníků. Obecně se tedy pokuste (krom samotného výběru modelu s dostatečně prostornými náušníky) zajistit co nejlepší styk náušníků s povrchem vaší hlavy.
Pozn. 2: Citlivost jednotlivých (nejen) circumaurálních sluchátek lze zkontrolovat zde, popřípadě na InnerFidelity. Přesto se doporučuju ve věci vybuditelnosti (potažmo náročnosti na celý audio řetězec) poradit se zkušenějšími uživateli.
ON-EAR / SUPRAAURAL + SUPRACONCHA
On-ear sluchátka považuju v jejich současné podobě tak trochu za přežitek, který bude muset do budoucna projít určitou transformací, aby si uchoval apel i na serióznější posluchače (spekuluje se např. o speciálních gelových náušnících). Tato situace je ostatně reflektována v samotných cenách – s výjimkou vcelku kontroverzních výrobků americké firmy Grado byste jen těžko hledali ryze audiofilní až high-endová on-ear sluchátka. Nedá se jim nicméně upřít univerzalita – bývají lehká, solidně kompaktní a snadno vybuditelná, tudíž se mohou (především v případě uzavřených variant) aplikovat na široké spektrum situací.
Způsob usazení: Na hlavě (hlavový most), nebo na uších (klips / tylní most), kdy dochází k umístění náušníků přímo na ušní boltce.
Proč pořídit?
- Všestrannost, jack of all trades. Oproti circumaurálům mají výhodu v kompaktnosti a všeobecně snazší vybuditelnosti ( = relativně nízké nároky na zesílení). Oproti IEM sluchátkům se nezasunují přímo do uší, což mnozí ocení, neboť to bývá mnohdy problematická procedura (tím spíš v případě vícero uživatelů nebo nutnosti opakovaného nasazování v kratším časovém sledu). V porovnání s peckami pak zpravidla poskytují věrnější zvuk. V prostorových aspektech se sice nevyrovnají circumaurálům, stále však budou znít přirozeněji než pecky nebo špunty. Izolací nejsou tak špatná jako pecková, na druhou stranu ani tak důsledná jako špunty (potažmo circumaurály).
Proč nepořídit?
- Vzhledem ke způsobu usazení nevyhnutelně horší komfort - nevhodné na delší poslechy
- Často výrazná až extrémní variabilita v basové odezvě a izolaci v závislosti na usazení
- Obvykle kompromisní kvalita náušníků a polstrování hlavového mostu
Pozn.: Vlivu usazení na výsledný zvuk jsem se věnoval v tomto článku, kde srovnávám on-ear a over-ear sluchátka navzájem. Doporučuju tuto problematiku nepodceňovat.
IEM / IN-EAR / ŠPUNTOVÁ
Doménou špuntových sluchátek je kombinace kompaktních rozměrů, kvalitního zvuku a vynikající míry izolace. To z nich činí výtečné společníky pro různorodé venkovní i domácí aktivity, obdobně jako je tomu u on-earů. Rozdíly se přesto najdou…
Způsob usazení: V uších, kdy dochází k částečnému zasunutí přímo do zvukovodu.
Proč pořídit?
- Vynikající poměr cena/výkon (především v segmentu do cca 10 tisíc kč)
- Nejlepší dostupný způsob pasivní izolace mezi sluchátky
- Ultimátní kompaktnost, přenositelnost
- Nijak neinteraguje s vlasy, brýlemi apod.
- Snadná vybuditelnost
Proč nepořídit?
- Problematický komfort (individuální, vztahuje se pouze na univerzální/běžné IEM)
- Potenciálně problematické usazení ve zvukovodu uší (individuální, vztahuje se pouze na univerzální/běžné IEM)
- Nutnost periodického čištění nástavců, filtrů apod. od ušního mazu a jiných nečistot
- Pro některé aplikace až příliš vysoká míra izolace (s výjimkou otevřenějších designů, které i v segmentu IEM existují)
- Někdy až příliš vysoká citlivost (slyšitelný šum ze zdrojového zařízení – mobilu, přehrávače, zesilovače apod.)
- Obecně nepřirozený vjem prostorovosti („uvnitř hlavy“)
Pozn.1 : Tzv. CIEM (custom IEM) pomáhají řešit problémy s komfortem a usazením v uších, navíc potenciálně ještě o něco zvyšují míru izolace a celkovou kvalitu reprodukce. Problémem těchto sluchátek je ale nemožnost vyzkoušení předem, stejně tak nereálné sdílení s kýmkoliv dalším a zároveň problematické přeprodávání v bazarech. Zájemce si totiž musí nechat udělat vlastní otisky uší a ty zaslat přímo výrobci, který posléze CIEMka vyrobí na míru.
Pozn.2 : V případě potíží s usazováním univerzálních IEM do uší je radno vyzkoušet různorodé nástavce. Hodně se doporučují dvojzávojové (diflange) a trojzávojové (triflange), případně Comply foam (pěnové) nástavce. Stejně tak je dobré si uvědomit, zda problém nesouvisí se samotnou fyzickou konstrukcí nebo velikostí špuntů. Každému zkrátka "sedí" v uších něco jiného. Špuntům se i z pohledu usazení a komfortu extenzivně věnuje web TheHeadphoneList.
EARBUDS / PECKOVÁ
Pecky jsou kategorií sama pro sebe. Jedná se sice o prehistorický design, který má to nejlepší dávno za sebou, přesto se mu nedají upřít dvě poměrně klíčové výhody oproti fyzicky defacto shodně dimenzovaným špuntům – chybějící schopnost izolovat a zároveň absence nástavců, které by se musely zasouvat přímo do zvukovodu. To je činí skvělými např. do open-space prostoru, kde člověk sice potřebuje nebýt slyšen, avšak zároveň neztratit přímý kontakt se svým okolím. Podobně poslouží i při sportování mimo domov.
Způsob usazení: V uších, kdy dochází k jejich vsazení do vnitřní části boltce (u ústí zvukovodu).
Proč pořídit?
- Ultimátní kompaktnost alá špunty, v kombinaci s méně výraznou izolací a univerzálnějším způsobem usazení
- Snadná vybuditelnost
- Nijak neinteraguje s vlasy, brýlemi apod.
Proč nepořídit?
- Problematický komfort (individuální)
- Potenciálně problematické usazení v boltci uší (individuální)
- Až na čestné výjimky hodně špatná technická kvalita zvuku
- Neexistující (střední až) hlubší basy
- Chybějící izolace
Pozn. 1: V případě užívání peckových sluchátek „za běhu“ určitě doporučuju šáhnout po některém z modelů, který bude daným aplikacím přizpůsobený – např. díky dodanému/vestavěnému plastovému klipsu či tylnímu mostu pro uchycení kolem uší/hlavy. Stejně tak doporučuju dávat pozor na fyzický průměr pecek - některé mohou být natolik rozměrné, že se především ženám a dětem nemusí vůbec podařit je do boltce pohodlně vsadit.
Pozn. 2: Pro alespoň trochu lepší těsnění a mírné akustické tlumení doporučuju využívat obvykle přiložených molitanových potahů, alternativně si je např. zde dokoupit.
Dodatek: Průvodce trhem napříč odlišnými fyzickými konstrukcemi nabízí například InnerFidelity's Wall Of Fame.
5. Dělení dle technologie:
TYP MĚNIČŮ
Dynamické: Nejběžnější typ driveru. V podstatě se dá říct, že 99.9% populace se nikdy s žádným jiným ani nesetká. Mezi výhody dynamických sluchátek bych obecně zařadil nízkou váhu, zanedbatelnou poruchovost, ergonomii/komfort, detailnost a „attack“ zvuku (zřetelně definované tranzienty), v případě kvalitnějších modelů i vynikající vjem prostorovosti a dynamiky. Mezi nevýhodami bych zmínil tendenci k jisté zrnitosti reprodukce, relativně nízký radius ideální frekvenční odezvy (možná variabilita tonality v závislosti na exaktním usazení sluchátek na hlavě), rozkolísanou impedanční křivku (variabilita zvuku v závislosti na výstupní impedanci zesilovače/zdrojového zařízení) a rovněž absenci technicky kvalitních hlubších basů.
Planárně-magnetické / orthodynamické / isodynamické: V posledních letech žhavé téma mezi audiofily. Planárně-magnetická sluchátka prochází obdobím velkého růstu a evoluce, tudíž není zřejmé, kam až sahá jejich potenciál. V současné době se dá říci, že si je lidé oblíbili pro hluboké, lineární a technicky velmi kvalitní basy, tonalitou a témbrem přirozené středy, charakteristickou jemnost („zaoblenější“ tranzienty) a čisté zvukové pozadí. V neposlední řadě vám může hrát do karet jejich obvykle zcela rovná impedanční křivka, tedy shodný tonální charakter bez ohledu na výstupní impedanci zesilovače/zdrojového zařízení. Na druhou stranu musíme zpravidla počítat se znatelně vyšší vahou, horší ergonomií, vyššími nároky na kvalitní zesílení a nijak zvlášť excelentní prostorovostí či mikrodynamikou zvuku.
Elektrostatické: Poměrně dost niché záležitost, byť výjimečná. Elektrostaty obvykle vynikají precizností imagingu, detailností, čistotou, rychlostí a až éterickou vzdušností reprodukce, čemuž se žádné jiné měniče nemohou zcela rovnat. Na druhou stranu, jejich poruchovost a závislost na klimatických podmínkách se z různorodých reportů zdá být až nebezpečně vysoká, bez dedikovaného elektrostatického zesilovače nedají v praxi ani ránu a dílenským zpracováním to též často nebývá zrovna hitparáda. Mnozí zkušenější audiofilové navíc vytýkají jistou "syntetičnost" a "afyzičnost" zvukového projevu, jež mají negativní vliv na autenticitu reprodukce. Rozhodně od nich neočekávejte hloubku a hutnost basu orthodynamických či uzavřených dynamických modelů.
Tlakové / balanced armature: Spolu s dynamickými měniči dominují segmentu IEM/špuntových sluchátek. Osobně nemám s tlakovým designem rozsáhlé zkušenosti (neboť se implemetuje výhradně do IEMek, kterým neholduju), souhlasil bych však s tím, co se můžete dočíst po internetu. Tlakové měniče se považují za technicky o něco přesnější a mohou být dobře optimalizovány pro reprodukci limitovaného rozsahu frekvencí, čímž se (spolu s menšími fyzickými rozměry) daleko lépe hodí pro multi-měničové designy špuntů. Na druhou stranu, dynamické měniče samy o sobě vynikají lepší basovou odezvou a naopak se možná více hodí na jednoměničový design.
Pozn.: Výše sepsané považujte za vyloženě orientační. Přestože se dá říct téměř s jistotou, že každý tento typ měniče má svůj témbr neboli řekněme „rukopis“, výsledný zvuk sluchátek samozřejmě závisí na mnoha dalších faktorech. Nějaké dodatečné informace k této sekci (např. o raritních, zde nezmíněných typech měničů) naleznete v ODKAZECH.
PŘENOS SIGNÁLU
Drátová: Do klasických drátových sluchátek signál posíláte, jak již název napovídá, skrze sluchátkový kabel. Výsledkem je vždy vyšší kvalita zvuku, jenže i určité omezení pohyblivosti posluchače.
Bezdrátová: Na sluchátkovém trhu narazíte i na bezdrátové modely, vhodné jak pro portable, tak domácí využití. Tyto využívají různorodých přenosových metod - ať už standardní bluetooth (portable sety), nebo dedikované wireless technologie (v případě domácích setů s vysílacími doky/stanicemi). Získáváte s nimi mobilitu pohybu, případně i možnost volání a ovládání vašeho telefonu, ovšem za cenu značně zhoršené kvality zvuku a potřeby sluchátka pravidelně nabíjet.
Pozn. 1: Některá bezdrátová sluchátka mají možnost funkce i v typickém drátovém módu (se sluchátkovým kabelem), ve kterém budou často reprodukovat lépe. U drátových sluchátek narazíte na možnost odpojitelnosti kabelu též, zde však z ryze praktických důvodů - snazší přenositelnost, případně možnost kabel v případě zájmu/potřeby bez problémů vyměnit za jiný.
Pozn. 2: U drátových modelů je občas potřeba vzít v potaz, kolikažilný sluchátkový kabel užívají. Pokud totiž vlastníte zesilovač (případně kombinaci převodník + zesilovač) s tzv. plně symetrickým sluchátkovým výstupem (např. viz Schiit Mjolnir) a budete jej chtít pro poslech využít, potřebujete sluchátka se 4-žilným kabelem. Modely se 3-žilným kabelem nebudou s plně symetrickým výstupem vůbec fungovat.
Nutno podotknout, že většina sluchátkových zesilovačů se symetrickými (XLR) výstupy nejsou ve skutečnosti plně symetrické od vstupu po výstup => v těchto případech budou kompatibilní i 3-žilné modely. Zdá daný zesilovač (či amp/DAC kombo) plně symetrický je, se dá zpravidla dohledat na internetu.
Dodatek: Dělení dle odlišné typologie měničů využívá na svém Pyrate Leaderboardu diskuzní fórum Changstar. Sekci věnovanou bezdrátovým (wireless) modelům pak poskytuje např. InnerFidelity.
Závěr a diskuze:
V článku jsem se pokoušel o shrnutí (doufám) užitečných poznatků a indícií k procesu výběru sluchátek. Nejedná se o jednoduché téma a rozumím tomu, že mnohé v textu zmíněné nebude osobám méně zkušeným zcela srozumitelné. Dá se však říci, že to v tuto chvíli ani není třeba. V kontrastu s některými vcelku intuitivně, nenáročně napsanými průvodci (např. článek z AVmanie) se mi zde jednalo spíš o nastolení komplexnějšího obrázku, který by mohl dopomoci k uvědomění si některých dosud skrytých souvislostí, případně získání jiného úhlu pohledu na věc – ať už jste nováček, nebo zkušenější audiofil. Odneste si tedy z článku něco teď... A něco třeba až do budoucna.
Jak bylo zmíněno v úvodní části, tento text plánuju v průběhu času aktualizovat a vylepšovat. Jakýkoliv konstruktivní feedback či přání z vaší strany je vítáno! Stejně tak chci ještě jednou upozornit na naši sekci ODKAZY, skrze kterou se můžete dohledat nesčetného množství dodatečných informací.
Díky mnohokrát všem, kteří dočetli až do konce!