Autor: MHOE
Poslední aktualizace: 23/03/2015
Diskuzí na téma přirozené/realistické/neutrální reprodukce zvuku proběhlo v souvislosti se sluchátky za posledních pár desetiletí bezpočet. Zmiňovaných přídavných jmen se navíc dočkáte v každé druhé recenzi nejen samotných sluchátek, ale i ostatních souvisejících komponentů audio řetězce. Člověk se pak přirozeně ptá: „Pokud o tom všichni mluví, pak tato přirozená/neutrální reprodukce zvuku musí být přece objektivně zdokumentovaná a definovaná, ne?“ Když se poté odhodláte skrze Strýčka Googla dohledat PRAVDU, dostane se vám ve finále jen početné množství odlišně vyznívajících „pravd“ – v horším případě v podobě audiofilní přestřelky mezi několika jedinci s nízkým EQ, v tom lepším skrze dnes již povětšinou zaprášené odbornější články a studie, zpravidla spojené spíše s repro poslechem.
V posledních dvou letech se však začalo blýskat na lepší časy díky výzkumu Harman International Industries, jejichž dosavadní snahou bylo, zjednodušeně řečeno, na reprezentativním vzorku lidí empiricky prokázat úzkou souvislost mezi preferovaným charakterem reproduktorového a sluchátkového zvuku, a následně vyvinout pro svůj měřicí aparát (umělohmotnou hlavu, s mikrofonem umístěným na vnitřním konci zvukovodu = bubínku) cílovou frekvenční křivku, jež by měla teoreticky neutrální sluchátka důsledně kopírovat. Jednu z prvních vlaštovek, zhruba reflektujících dosavadní progres Dr. Olive a spol., by měla údajně představovat sluchátka NAD Viso HP50.
V následujícím textu se tudíž budu věnovat recenzi Viso HP50, které mi na dobu jednoho celého týdne laskavě zapůjčil uživatel borin7, a úskalími, do kterých jsem se v souvislosti s nimi dostal. Rovněž se pokusím, právě s využitím HP50, stručnou formou zprostředkovat svůj současný pohled na otázku neutrality sluchátek, případně nabídnout několik potenciálně zajímavých postranních podoteků.
Diskuzí na téma přirozené/realistické/neutrální reprodukce zvuku proběhlo v souvislosti se sluchátky za posledních pár desetiletí bezpočet. Zmiňovaných přídavných jmen se navíc dočkáte v každé druhé recenzi nejen samotných sluchátek, ale i ostatních souvisejících komponentů audio řetězce. Člověk se pak přirozeně ptá: „Pokud o tom všichni mluví, pak tato přirozená/neutrální reprodukce zvuku musí být přece objektivně zdokumentovaná a definovaná, ne?“ Když se poté odhodláte skrze Strýčka Googla dohledat PRAVDU, dostane se vám ve finále jen početné množství odlišně vyznívajících „pravd“ – v horším případě v podobě audiofilní přestřelky mezi několika jedinci s nízkým EQ, v tom lepším skrze dnes již povětšinou zaprášené odbornější články a studie, zpravidla spojené spíše s repro poslechem.
V posledních dvou letech se však začalo blýskat na lepší časy díky výzkumu Harman International Industries, jejichž dosavadní snahou bylo, zjednodušeně řečeno, na reprezentativním vzorku lidí empiricky prokázat úzkou souvislost mezi preferovaným charakterem reproduktorového a sluchátkového zvuku, a následně vyvinout pro svůj měřicí aparát (umělohmotnou hlavu, s mikrofonem umístěným na vnitřním konci zvukovodu = bubínku) cílovou frekvenční křivku, jež by měla teoreticky neutrální sluchátka důsledně kopírovat. Jednu z prvních vlaštovek, zhruba reflektujících dosavadní progres Dr. Olive a spol., by měla údajně představovat sluchátka NAD Viso HP50.
V následujícím textu se tudíž budu věnovat recenzi Viso HP50, které mi na dobu jednoho celého týdne laskavě zapůjčil uživatel borin7, a úskalími, do kterých jsem se v souvislosti s nimi dostal. Rovněž se pokusím, právě s využitím HP50, stručnou formou zprostředkovat svůj současný pohled na otázku neutrality sluchátek, případně nabídnout několik potenciálně zajímavých postranních podoteků.
Fyzický charakter:
NAD Viso HP50 představují plně uzavřená over-ear sluchátka, se 40mm dynamickými měniči a typicky nízkou vahou (zhruba 250 g). Poměrně kompaktní konstrukce předurčuje v teoretické rovině nejen pro domácí poslech, ale i (trans)portable účelům, čemuž rovněž napovídá dodané polstrované pouzdro a bohaté příslušenství (včetně kabelu s mikrofonem a ovládáním pro Apple zařízení). Jelikož mi v pouzdře dorazila pouze sluchátka s obyčejným sluchátkovým kabelem, odkazuju případné zájemce o zevrubnější analýzu balení a příslušenství na unboxing video webu HeadRoom. Jako poslední úvodní informaci uvedu, že cena HP50 se v současnosti pohybuje mezi 8 až 8.5 tisíci korun, bez rozdílu pro dostupné varianty s černými, červenými nebo bílými mušlemi.
Hlavový most
Základ hlavového mostu HP50 tvoří interní kovová výstuž, obalená polstrováním a jemnou koženkou. Přestože by vám na pohled (a rovněž i dotek rukou) mohlo připadat, že posluchači nabídne velmi solidní míru komfortu i pro ničím nerušený domácí poslech, z mé zkušenosti tomu tak bohužel není – především z pohledu vícehodinových užití počítejte s možností kumulace nepříjemných pocitů navrchu hlavy. Toto se dá sice částečně eliminovat nadměrným prodloužením hlavového mostu, vzhledem ke specifickému designu těchto circumaurálů, poměrně silně spoléhajících na vhodné usazení a zároveň těsnění/přilehnutí k hlavě (viz dále), však může proces hledání celkového sweetspotu způsobit i vrásky na tváři. Pro objektivitu je na druhou stranu třeba uznat, že se jedná o záležitost čistě individuální – podobně jako v případě mostů starých Hifimanů totiž někteří uživatelé spokojeni budou, jiní zase ne.
Jestli mne něco velmi mile překvapilo, bylo to právě zmíněné prodlužování/zkracování délky mostu. Řešení alá Denon D7000 nebo Fostex TH900 (kovové tyčky se zářezy) považuju za velmi elegantní, jisté a bezpodmíněčně funkční. Označení levé a pravé mušle, umístěné na vnitřní straně mostu, není problém lokalizovat, navzdory tomu bych si uměl představit kontrastnější vyvedení vůči svému pozadí.
Přítlak zboku u mnou recenzovaného modelu považuju za vcelku přijatelný, tato skutečnost je však dána především tím, že majitel most v minulosti mírně roztahoval – právě z důvodů přílišného přítlaku v původním stavu.
Mušle, spojovací část s mostem, izolace
K designu mušlí a spojovací části s mostem sluchátek nemám námitek. Použité materiály zahrnují solidně tvrzené plasty a lehký kov, povrchová úprava obojího navíc slibuje velmi dobrou mechanickou odolnost. Vstupní TRRS zdířky pro vyměnitelný sluchátkový kabel svoji funkci rovněž plní bez výhrad. Líbí se mi, že pro snazší manipulaci se sluchátky lze mušle vyklonit o plných 90 stupňů.
Schopnost sluchátek izolovat se zdá být pro domácí aplikace na velmi dobré úrovni (i viz Isolation graf z InnerFidelity), pro venkovní poslech bych v této cenové kategorii přesto volil spíše z řad IEM nebo active-cancelling designů. Rovněž nutno podotknout, že izolace u HP50 bude do jisté míry odviset od toho, jak kvalitního těsnění mezi náušníky a hlavou se vám po usazení NADů podaří dosáhnout.
Náušníky
Je mi doteď záhadou, zda byly náušníky NADů potaženy pravou kůži, nebo vysoce kvalitní koženkou. Tipoval bych spíše kůži, v praxi na tom ale nezáleží – zkrátka se jedná o na dotek jemný materiál, který ani z akustického hlediska nevykazuje žádné očividné problémy. Výplň zde sice tvoří tzv. paměťová pěna pro trochu lepší těsnění, ta nijak nepomáhá zabránit velkému negativu HP50 – přílišné mělkosti. Naměřených 17 mm dle mého názoru mnohé posluchače zkrátka neuspokojí (za žádaný standard považuju zhruba 25 mm). V praxi docházelo k tomu, že se mé uši neustále dotýkaly tvrdého dna, tudíž se mi během vícehodinového poslechu pokaždé vytvořily bolestivé otlaky na boltcích.
Krom hloubky mne zcela neuspokojil ani nejmenší průměr náušníků – ocenil bych alespoň 41-42 mm namísto naměřených 39. Obecně se během poslechu nedalo vyhnout pocitu, že mé uši dostávají ve Viso HP50 daleko méně prostoru, než bych si pro poslech v domácích podmínkách představoval. Což mě dost iritovalo. Např. takové K712 Pro nebo Sennheiser HD800 z tohoto úhlu pohledu představují úplně jinou galaxii.
Tato skutečnost mi ostatně připomněla nezdary se Sennheisery HD201, u kterých jsem se setkal s obdobným problémem – sluchátka zkrátka nemohla zcela a komfortně přilehnout k hlavě, neboť jim v tom částečně bránily i fyzické rozměry mých uší (krom dalších faktorů, které budu diskutovat níže). Určitě by pomohlo, kdyby chlapci s NADu měli tu snahu náušníky alespoň mírně vyklonit do úhlu, čímž by utvořili trochu dodatečného prostoru pro bezproblémovější vsunutí uší… To by ale, na druhou stranu, zároveň mohlo vyvolat zvýšení prezence vyšších středů až výšek, což by zde nebylo zrovna žádané (viz dále). Vzhledem k tomu, že se náušníky dají poměrně snadno vyměnit, však doporučuju shlédnout tento odkaz, pro inspiraci v potenciálnímu modifikování HP50 za účelem lepšího vjemu komfortu.
Vzhledem ke koženému/HQ-koženkovému povlaku a velmi úsporným rozměrům náušníků se pocení při delším poslechu nevyhnete – tím spíš v teplejších dnech.
Sluchátkový kabel
V balíčku mi se sluchátky dorazil plochý, pogumovaný sluchátkový kabel. I díky zahnutému 3.5mm TRS jacku mne nejprve zaujal, v praxi ale silně vadila jeho limitovaná délka 1 metr, vhodná leda tak na portable poslech. Jako polehčující okolnost beru možnost jej nahradit vhodnější variantou – stačí pořídit libovolný sluchátkový kabel s 3.5mm TRRS jackem na jednom konci.
Mechanická soudržnost
Jak už bylo zmíněno, sluchátka působí poměrně kompaktně… a stejně tak i soudržně. Použité materiály i kvalitní povrchová úprava zajišťují pevnost a odolnost vůči poškrábání. V rukou tedy NADy působí jistě, člověk se o ně nemá tendenci bát. Kdybych však chtěl být vyložený puntičkář, nejspíš bych vytknul, že třesením se sluchátky lze odhalit ne zcela těsné přimknutí některých dílů spojovací části mezi mušlemi a hlavovým mostem.
Vhodné využití sluchátek
Shrnutím všeho v předchozích odstavcích diskutovaného mi vychází, že NAD Viso HP50 bych doporučil především pro transportable užití (přenášení v rámci domova, práce, chaty apod.) a krátkodobější ryze domácí poslech. Pro opravdu portable využití venku jim chybí ještě kompaktnější rozměry a vyšší míra izolace, na vícehodinový soustředěný poslech doma pak nenabízí požadovanou úroveň komfortu. Tu musím označit za podprůměrnou, neboť hlavový most a ani náušníky mne zcela neuspokojily. V původním stavu by navíc s největší pravděpodobností nepotěšil ani vysoký přítlak.
Zvukový charakter:
Poslechové hodnocení NAD Viso HP50 se nakonec ukázalo býti složitějším, než jak jsem si to během prvního dne testování maloval. Pro přehlednost své důvody ozřejmím v následujícím výčtu:
- Wow effect: Přestože mi mé poměrně rozsáhlé zkušenosti se sluchátky různých kvalitativních kategorií bránily být HP50 vyloženě očarován, jejich zvuk mi zprvu přišel jako překvapivě kvalitní a v podstatě i tonálně vyrovnaný. Bohužel se mé nadšení s přibývajícími dny tak trochu vytratilo, především v souvislosti s následujícím bodem…
- Citlivost na způsob usazení a kvalitu těsnění: NAD Viso HP50 se bohužel ukázaly být nepřímým následovníkem on-ear sluchátek Creative WP-380, které jsem pro HeadAudio recenzoval zhruba tři až čtyři týdny nazpět. I zde se totiž setkávám se sluchátky, jejich zvuk je nemálo ovlivněn konkrétním způsobem usazení a kvalitou těsnění (potažmo ideálním nastavením hlavového mostu, velikostí hlavy a uší, tvarem hlavy v nejbližším okolí uší, délkou/střihem/účesem vlasů, brýlemi atd.).
Skrze měření (a snahu vyjít HP50kám maximálně vstříc) mi bylo umožněno se dopídit v rámci svých možností vhodného usazení/nastavení. Pro co nejvyšší transparentnost a taktéž z dokumentačních důvodů jsem se však rozhodl veškeré finální grafy HP50 zveřejnit ve třech verzích:
- Se sníženým bočním přítlakem (na grafech reprezentováno hnědo-oranžovou barvou)
- Se zhruba normálním bočním přítlakem (reprezentováno bílou barvou)
- Se zvýšeným (extrémním) přítlakem (reprezentováno šedou barvou)
Všechny tyto verze lze považovat za validní pouze za předpokladu zhruba ideálního pozicování na hlavě. Pro praktické účely pak budou podstatné pouze grafy k 1. a 2. případu, neboť právě v rámci těchto dvou byla recenze sepsána (respektive právě s těmito dvěma případy se v praxi můžete setkat). Možnost č. 3 přidávám spíše pro zajímavost.
Pozn. 1: Stavů popsaných v bodech 2 a 3 jsem dosáhl ručně. Nebylo nijak složité nebo zdlouhavé je odvodit a posléze opakovaně navodit. Nepokoušel jsem se o nijak nerealistické scénáře, pouze mírně zvýšoval přítlak k dosažení lepšího těsnění. Pro ověření cirka korektní basové odezvy (případ 2) mi dopomohly i grafy dvou uživatelů z Changstaru.
Pozn. 2: Důkaz, že s odchylkou basové odezvy NAD Viso HP50 vlivem nedokonalého těsnění jsem neměl jen já, poskytuje web PersonalAudio.ru. Ostatně i na Tyllově grafu lze tyto obtíže částečně spatřit - viz tendence k důrazu mezi 100-300Hz a určité snižování hlasitosti směrem k 10Hz. Frekvenční graf situace č. 3 (nadměrná míra přítlaku) ukazuje poměrově mezi 10-100Hz a 100-300Hz znatelný posun k lepšímu, což koreluje i s mými poslechovými dojmy.
Na závěr úvodního slova, pro celkový obrázek, si níže prohlédněte graf, jenž zhruba mapuje variabilitu frekvenční odezvy testovaných NADů v závislosti na usazení (za konstantního přítlaku):
Určitě se nedá říct, že při méně optimálním usazení byste subjektivně vnímali „úplně jiná sluchátka“, přesto mi po určité době zkoumání začala být jistá variabilita tonality podezřelá… A donutila mne tudíž ke snahám o optimalizaci usazení.
Pozn.: Za předpokladu normálního přítlaku (nově koupených = užíváním neovlivněných sluchátek) a vhodného usazení by tato alterace mohla být v basech trochu nižší. Stejně tak záleží na výše naznačených vedlejších faktorech (vlasy, brýle, velikost uší, velikost hlavy, nastavení hlavového mostu apod.), což se bude člověk od člověka lišit.
Nyní už tedy k samotné recenzi…
Basy
Přívlastek, který mne v souvislosti s basy Viso HP50 napadá, je jednoznačně „plné“. Neřekl bych sice, že toto pásmo v reprodukci NADů vyloženě dominuje (jako tomu bylo např. u Creative WP-380), určitě se však značně podílí na celkovém charakteru sluchátek. Slyším onu zmiňovanou plnost, navíc doprovázenou tendencí ke zjemňování až mírnou „zahuhlanost“, což lze ostatně demonstrovat prostřednictvím spektrogramu níže (oproti standardu zvýšené dozvuky v nejnižších basech, tím spíš při normálním a zvýšeném přítlaku). Podobné chování se dá očekávat už jen vlivem samotného uzavřeného designu, tudíž to nevidím jako jednoznačné mínus.
Dá se říct, že přestože bas těchto sluchátek považuju za tonálně trochu přemrštěný, v zásadě by mi onen nárůst směrem do sub-basů nevadil, neboť zvuku dodává vcelku dobrou viscerálnost a zábavný „kick“. Avšak nedostatek vidím v tom, že tento nárůst je v případě sníženého až normálního přítlaku doprovázen subjektivním důrazem i na středních až vyšších basech (resp. nižších středech). Toto způsobuje mírnou tendenci k dunivosti (a v předchozím odstavci zmíněnou plnost), což by pravděpodobně většině lidí nevadilo, jenže já osobně jsem na tento fenomén poměrně háklivý. Jak implikuje srovnání frekvenčních grafů výše, onen důraz zcela vymizí pouze v případě, že uměle zvýším přítlak na nerealistickou mez.
Ideálně bych si tedy basovou frekvenční odezvu HP50 představoval zhruba tak, jak je znázorněna právě šedě zbarvenou frekvenční křivkou. Na druhou stranu, z technického úhlu pohledu určitě preferuju bas za předpokladu sníženého přítlaku, neboť je nejčistší a nejlépe umístěný v prostorové scéně poslechu = nejvíce se blíží způsobu, jak jej reprodukují otevřená sluchátka.
Pozn.: Je zajímavé pozorovat, jak se zkreslení v nejnižších basech ZHORŠUJE s navozením normálního a zvýšeného přítlaku. Netroufám si z tohoto jevu vyvozovat nějaké definitivní závěry, sluchátka se každopádně tímto způsobem chovala v obou případech, kdy jsem se o dané měření pokoušel (a podobné chování lze spatřit i na zmiňovaných Changstar grafech).
Středy
Pozvolně se zvyšující hodnoty SPL směrem od 1kHz do basů sice mírně slyšet lze, v zásadě však středy jako takové považuju za neutrálně znějící. Z technického úhlu pohledu neslyším žádné zásadní nedostatky, stejně jako měření THD na žádné neukazuje.
Může to znít jako fádní vyjádření, ono tomu tak ale doopravdy je – veškeré problémy, které s NADy z pohledu reprodukce vokálů či některých nástrojů mám, se pojí ryze s vyššími středy a výškami…
Vyšší středy
Podstatná část charakteru Viso HP50 se formuje v pásmu vyšších středů. Základ zde pokládá hlasitostní rozdíl mezi počátkem (2-3.5, resp. 1-3.5 kHz) a koncem (3.5-6 kHz), což způsobuje občas schizofrenní chování v reprodukci vokálů. Subjektivně mám někdy pocit, že vokály slyším příliš utopené, jindy zase až mírně uřvané. Toto bych snad dokázal i oželet, stejně jako mírnou tendenci k sykavosti (‚ts‘). Jestli mi ale něco překáží, tak to, že NADy vokály vykreslují na můj vkus až příliš ploše, s občasným nepřirozeným nádechem. Tento jev je sice částečně "zahlazován" zvýšeným množstvím basů, stejně se mu však v praxi nevyhnete. Stejně tak jsou vyššími středy (a důrazem v nižších výškách, kolem 8 kHz) ovlivněny i nástrojové party – připadalo mi, že kytary občas hrály příliš vepředu, případně že housle či žestě vykazovaly již jmenovanou plochost.
Výšky
Situaci v nižších výškách jsem již v podstatě zahrnul výše, budu se tedy soutředit na poslední výrazný aspekt NADů – chybějící vzdušnost. Opět, po vzoru HD201, zde tedy neočekávejte přílišnou vzdušnost. Nedá se říct, že by mi to vadilo, trochu to ale přispívá k horší autenticitě a univerzálnosti/rozsahu.
Rychlost, dynamika, mikrodetailnost, černost pozadí
Přestože slyším mírně zhoršené dozvuky (basy, bicí, zvonky, elektrické kytary, triangl), v základu si stojí HP50 na poměry uzavřených sluchátek velmi obstojně. Přestože nedokáží renderovat nikterak úchvatné mikrodetaily, na svoji cenu a design podávají dynamiku skladeb kvalitně. S čerností jejich pozadí jsem byl v zásadě nejvíc spokojen, k čemuž přispívá i spíše laidback tonalita.
Prostorovost, otevřenost, imaging
NAD Viso HP50 v sobě snoubí tzv. Room Feel technologii, která má posluchači nabídnout lepší vjem prostorovosti v porovnání s konkurenčními modely. Subjektivně toto funguje velmi dobře – na poměry uzavřených sluchátek (i mnohých otevřených) Viso vykreslují velmi široký prostor, s překvapivě přesnou lokalizací jednotlivých zvuků. Chválím! Tomuto pocitu ještě více dopomůže mírné roztažení hlavového mostu. K čemu ani tento úkon zcela nedopomůže, je otevřenost – jedná se o čistě uzavřený design, tudíž nečekejte přirozenou otevřenost open-back sluchátek. „Udušenost“ zde bude vždy do jisté míry slyšet.
Celkový charakter, žánrová univerzálnost
HP50ky na mne působí jako v základu vcelku vyrovnaně znějící sluchátka. Jejich zvuk však byl designery specificky okořeněn, tudíž si občas neutralitou NADů nejsem zas až tolik jistý. V zásadě se zde jedná o souboj zdůrazněných basů a stejně tak zdůrazněných vyšších středů až nižších výšek – obojí může být ve specifických situacích jak zábavné, tak otravné… A nebo dokonce subjektivně netečné/neutrální. Záleží zkrátka na albu, které zrovna posloucháte, případně na vaší náročnosti. V podstatě se dá říct, že NADy tak trochu neví, co vlastně chtějí – zda si přejí být neutrálními, nebo zábavnými sluchátky – s těmito sluchátky na hlavě je to taková „schizofrenie v přímém přenosu“.
Obecně bych Viso doporučil především na temněji nebo fádněji zprodukované nahrávky, kterým tato sluchátka dokáží vdechnout život – líbily se mi s vážnou hudbou, se staršími pop až rockovými alby (původní mastery), případně živými nahrávkami. V závislosti na náladě mi vlivem přítomnějších basů hověly i pro současný rock, metal a taneční hudbu. Především u EDM mne přesto občas prudilo ono zdůrazněné pásmo cca 4-8 kHz, v rychlejších pasážích navíc nebylo těžké uslyšet limitace v dozvucích.
No, rozhodně si mé doporučení nezaslouží v případě vokální hudby (respektive hudby, kde je reprodukce lidského hlasu opravdu podstatná). Stejně tak si nemyslím, že vlivem porušené linearity v basech dokáží zcela realisticky podat kontrabas nebo elektrickou basovou kytaru. I přes jejich spíše temnější a jemnější náturu bych NADy zároveň nedoporučil na dynamikou silně nedostatečné nahrávky – jako příklad mne napadají některé popové či soundtrackové nahrávky ze současnosti.
Jak vidíte, je trochu složité se v těch sluchátkách vyznat… Nejspíš ale potěší fakt, že NADy si nenárokují nijak kvalitní zbytek audio řetězce – občas mi dokonce přišlo, že na Fonepadu zní vlivem jeho mírně světlejší tonality lépe než na mém stolním řetězci! Jejich citlivost se navíc ukázala být v praxi VELMI vysoká – vybudit HP50 pomocí Fonepadu byla i pro hlasitý poslech hračka.
Zvuková porovnání:
Předestírám, že v současnosti nemám k dispozici žádná uzavřená sluchátka, tudíž by se následující odstavce daly označit za „srovnávání jablek s hruškami“. Vzhledem k tomu, jak kvalitní zvuk HP50 poskytují a že k podobným srovnáním různě po internetu mnohdy dochází, jsem se přesto rozhodl tyto řádky sepsat. Nejedná se však o kompletní multirecenze – spíše poznámky, mapující nejvýraznější rozdíly mezi hodnocenými modely.
HP50 vs HD558
Z čistě kvalitativního hlediska bych NADy zařadil určitě výše, neboť vykazují méně zrnitý a plochý zvuk. Zbytek už je vyloženě otázkou priorit.
HD558 v původním stavu představují plně otevřená sluchátka, se světlejší tonalitou, vzdušnějším, otevřenějším a do šíře expanzivnějším zvukem. Uzavřené HP50, na druhou stranu, nabídnou pro mainstreamového posluchače více basový a „exciting“ typ zvuku, s do hloubky překvapivě srovnatelným prostorem a tendencí znatelně více odpouštět špatným nahrávkám.
Pro důkaz toho, jak moc záleží na prioritách, netřeba chodit daleko – přestože HP50 považuju za technicky nepochybně lepší, volil bych ve finále raději takto modifikované HD558.
HP50 vs K712 Pro
Porovnávání HP50 a K712 Pro naprosto spadá do ranku „jablek a hrušek“. Technicky dle mého názoru sice náleží do stejné kvalitativní třídy (byť se subjektivně může zdát, že K712 Pro jsou zrnitější), typ konstrukce a znatelně odlišná tonalita oboje předurčuje k tomu znít vedle sebe hodně jinak.
K712 Pro v původním stavu představují velmi otevřeně a expanzivně znějící sluchátka, s dobrou mírou vzdušností. Tonálně nabídnou poměrně lineární bas, vcelku dobré středy a analyticky ražené vyšší středy až nižší výšky, což z nich dělá, v porovnání s HP50, světleji a mírně zrnitěji znějící sluchátka.
HP50 nabídnou vlivem plných basů jemnější, subjektivně o něco dynamičtější a i pro jejich méně analytické pásmo vyšších středů temnější charakter. Přestože bych HP50 neoznačil za perfektně neutrální, oproti K712 Pro v původním stavu mi přirozeněji skutečně zní.
Kdybych měl doporučit volbu z obou modelů v původním stavu, nesvedl bych to – jedná se o natolik odlišná sluchátka, s různorodými pozitivy a negativy, že to zkrátka nelze. Když bych se však měl zcela oprostit od vlivu komfortu a současně na mě mířila plně nabitá AK-47, tak nejspíš ukážu na z pohledu běžného posluchače bezpečnější HP50. ,-) V případě možnosti K712 Pro modifikovat podle mého návodu bych se už ale nebál doporučit právě K712 Pro, neboť tím u nich vymizí zmiňovaná vyšší tendence k zrnitosti... A ve zbylých zvukových aspektech mi zkrátka vyhovují o něco málo víc.
HP50 vs HE-500
V porovnání s mými modifikovanými HE-500 neměly Viso příliš šancí. HE-500 zní o něco jemněji, s lepším mikrodetailem a dynamikou, přirozenějším basem, čistšími vyššími středy, vzhledem k designu pak logicky i otevřeněji a vzdušněji. Tonálně mi rovněž připadají o něco blíže neutralitě (byť také nejsou v tomhle ohledu perfektní).
Na HP50 jsem i tak v konfrontačním poslechu objevil tři výhody. Viso nabídly o něco lepší přesnost pozicování zvuků v prostoru. Jejich zvuk měl, na rozdíl od obecně zjemňujících orthodynamických měničů, obecně lepší „attack“. A v neposlední řadě tonálně necinkaly, jak je u starých Hifimanů zvykem.
Pozn.: HE-500 v původním stavu bych považoval rovněž za lepší.
Závěr a diskuze:
Stěžejním tématem tohoto článku byla sluchátka NAD Viso HP50, která pro mne představují sice překvapivě dobře znějícího, přesto podivuhodného kočkopsa:
- Pro koho jsou vlastně určena?: Inženýři z NADu jakoby chtěli vyhovět všem, tudíž se pokusili vytvořit jakýsi podivuhodný hybrid mezi on-ear portable sluchátky a plnohodnotnými domácími circumaurály. Jenže – lidé, kteří jsou neustále „on-the-go“, potřebují kompaktní a VELMI dobře izolující sluchátka, což HP50 rozhodně suplovat nedokáží. Mnozí milovníci domácího poslechu si naopak postěžují na příliš krátký kabel a poměrně neumětelský design náušníků či hlavového mostu, způsobující podprůměrnou míru komfortu.
- O jaký že se jedná design?: HP50ky bych určitě neoznačil za on-eary, na druhou stranu je ze svých praktických zkušeností nemohu označit ani za plnohodnotné circumaurály – na to se mým uším dostává v náušnících pramálo prostoru a basová odezva až příliš odvisí od exaktního pozicování a kvality těsnění. U opravdových circumaurálů nejsem nucen oddělávat pomalu každý vlas a sluchátka mnohokrát proměřovat za různého pozicování či nastavení hlavového mostu, abych (stejně ne)dosáhl očekávané basové odezvy. Pokud bych se měl na HP50 dívat optikou casual sluchátek pro příležitostný poslech (viz recenzované WP-380, HD201), dokázal bych se s tímto smířit, bavíme se zde však o drahém audiofilním produktu pro náročné posluchače.
- Jsou neutrální, nebo nejsou neutrální?: Tuto otázku jsem si kladl během druhé části recenzentského týdne mnohokrát… Toto dilema podle mne souvisí s tím, že Harman křivka jako taková není úplně mimo, frekvenční odezva HP50 ji jen nekopíruje dostatečně důsledně…
Když si totiž prohlédnete současnou cílovou frekvenční křivku výzkumníků z Harmana a porovnáte ji se stejným typem křivky pro Viso HP50, spatříte mnou diskutovaný důraz mezi 100-300Hz + nesourodé chování ve vyšších středech až nižších výškách (na Tyllově grafu, s jeho měřicí aparaturou, zhruba kolem 4.5 a 7-9kHz). Stejně tak lze zaznamenat i zmiňovaný roll-off nejvyšších výšek. Určitě nechci tvrdit, že by představa o neutrální frekvenční odezvě Dr. Olive a spol. na 100 % odpovídala čáře neutrality na mých grafech ( = linie v 0dB hladině), v konečném součtu ale musím vyjádřit spokojenost s tím, jak se jejich vývoj prozatím posunul. Myslím si totiž, že kdyby vývojáři v NADu alespoň částečně doladili výše jmenované nedostatky a zároveň si vzali k srdci Tyllovu radu, který by do nejhlubších basů doporučoval nárůst spíš o 2-3 než 4-5dB, mohla by z toho vzniknout subjektivně velmi slušně vyrovnaná sluchátka. |
Takto HP50ky zůstaly tak trochu na půli cesty. I přes mé výtky si však myslím, že za 8000 kč můžete skrze HP50 získat po zvukové stránce velmi kvalitní sluchátka střední třídy, která se ve většině aspektů překvapivě vyrovnají mnohým plně otevřeným konkurentům. Před koupí přesto radím Viso důkladně vyzkoušet a předsvědčit se, že vaším potřebám zcela vyhoví. Pokud vám jejich fyzický a tonální charakter sedne, neváhejte a jděte do nich, neprohloupíte!
Co se Room Feel technologie týče, odhaduju, že kvalitní imaging a šíře prostoru do velké míry souvisí právě s několikrát diskutovaným důrazem mezi vyššími středy až nižšími výškami. Důraz v rozsahu 4-6kHz obvykle způsobuje zaostřenější zvuk (např. viz známý 6kHz peak u HD800), celkově světlejší vyšší středy až nižší výšky dopomůžou i k subjektivnímu vjemu širší prostorovosti (AKGčka, HE-4 vs HE-500 apod.). Roli zde ale musí určitě hrát i fyzický design – líbí se mi například děrování plastové krytky mezi měničem a uchem posluchače, které je svým průměrem na poměry podobných dynamických sluchátek nezvykle veliké.
Chtěl bych mnohokrát poděkovat uživateli borin7 za ochotu zapůjčit NAD Viso HP50 k recenzi a časově se přizpůsobit mým potřebám. Stejně tak děkuji všem ostatním, kteří dočetli až do konce!
Co se Room Feel technologie týče, odhaduju, že kvalitní imaging a šíře prostoru do velké míry souvisí právě s několikrát diskutovaným důrazem mezi vyššími středy až nižšími výškami. Důraz v rozsahu 4-6kHz obvykle způsobuje zaostřenější zvuk (např. viz známý 6kHz peak u HD800), celkově světlejší vyšší středy až nižší výšky dopomůžou i k subjektivnímu vjemu širší prostorovosti (AKGčka, HE-4 vs HE-500 apod.). Roli zde ale musí určitě hrát i fyzický design – líbí se mi například děrování plastové krytky mezi měničem a uchem posluchače, které je svým průměrem na poměry podobných dynamických sluchátek nezvykle veliké.
Chtěl bych mnohokrát poděkovat uživateli borin7 za ochotu zapůjčit NAD Viso HP50 k recenzi a časově se přizpůsobit mým potřebám. Stejně tak děkuji všem ostatním, kteří dočetli až do konce!