Autor: MHOE
Téma náušníků, respektive tzv. pad-rolling, je mezi sluchátkovými nadšenci stále populárnějším a populárnějším tématem. Lidé po celém světě společně skrze internetová fóra sdílejí své názory a radí si o tom, které konkrétní náušníky by mohly k daným sluchátkům nejlépe zvukově pasovat. A nejen to. Důležitým aspektem, kterým se náušníky liší od drtivé většiny ostatních modifikací a upgradů zvukového řetězce, je jejich neoddiskutovatelný vliv na míru komfortu, kterou posluchač pociťuje během poslechu.
Zmíněný faktor komfortu je sice neměřitelný, nikdo jej však v podstatě nezpochybňuje, neboť jsme na odlišně komfortní sedačky, polštáře či oblečení odjakživa zvyklí. Na druhou stranu není zas až tak obtížné narazit na skeptické názory ohledně vlivu náušníků na zvukovou prezentaci sluchátek. A jelikož si myslím, že toto naopak změřit lze, rozhodl jsem se dát dohromady následující článek, skrze který se pokusím demonstrovat svůj názor na praktických příkladech.
Není to však jediný důvod, proč tento článek vznikl. Vzhledem k tomu, že v něm zahrnu mnohé populární typy náušníků včetně detailních fotek, popisů a textového hodnocení, mohl by jej jistě někdo využít v procesu rozhodování, které z nich na svých sluchátkách vyzkoušet. Zároveň bude možné si v rámci některých příkladů ověřit, nakolik konzistentní tyto náušníky zvukem i fyzickými parametry obvykle bývají. V neposlední řadě by pak tento text mohl být dalším dílkem, který pomůže při chápání interpretace mých měření – mně samotnému ostatně tento text pomohl si některé jejich aspekty vyjasnit.
Zmíněný faktor komfortu je sice neměřitelný, nikdo jej však v podstatě nezpochybňuje, neboť jsme na odlišně komfortní sedačky, polštáře či oblečení odjakživa zvyklí. Na druhou stranu není zas až tak obtížné narazit na skeptické názory ohledně vlivu náušníků na zvukovou prezentaci sluchátek. A jelikož si myslím, že toto naopak změřit lze, rozhodl jsem se dát dohromady následující článek, skrze který se pokusím demonstrovat svůj názor na praktických příkladech.
Není to však jediný důvod, proč tento článek vznikl. Vzhledem k tomu, že v něm zahrnu mnohé populární typy náušníků včetně detailních fotek, popisů a textového hodnocení, mohl by jej jistě někdo využít v procesu rozhodování, které z nich na svých sluchátkách vyzkoušet. Zároveň bude možné si v rámci některých příkladů ověřit, nakolik konzistentní tyto náušníky zvukem i fyzickými parametry obvykle bývají. V neposlední řadě by pak tento text mohl být dalším dílkem, který pomůže při chápání interpretace mých měření – mně samotnému ostatně tento text pomohl si některé jejich aspekty vyjasnit.
Náušníky:
V následujících kapitolách se budu věnovat celkem jedenácti různým variantám náušníků. Všechny budou změřeny a hodnoceny ve spojení se sluchátky Hifiman HE-500, které jsem zvolil jednak pro jejich univerzální mechanismus připevnění náušníků… A jednak z důvodu, jak osobně věřím, relativně neutrální tonality, díky které jakékoliv vzájemné rozdíly lépe vyniknou.
Seznam náušníků je následující:
- Současné Hifiman velurové náušníky (původní stav)
- Současné Hifiman velurové náušníky (bez protiprachové ochrany)
- Hifiman koženkové náušníky (původní stav)
- Hifiman koženkové náušníky (bez protiprachové ochrany)
- AKG K712 Pro náušníky (původní stav)
- Beyerdynamic EDT990V náušníky (bez molitanové výplně)
- Brainwavz HM5 velurové náušníky (původní stav)
- DIY jerg náušníky (bez protiprachové ochrany)
- Modulorovy jerg náušníky (bez protiprachové ochrany)
- Původní Hifiman velurové náušníky (bez protiprachové ochrany)
- Hifiman focuspad (původní stav) + dodatek ke focuspad-A
Obecně bude hodnocen jejich komfort a kvalita zpracování, následně pak samotný zvuk prostřednictvím slovního hodnocení stejně jako dílčích měření. Testování započnou standardní náušníky, které k HE-500 bývají dodávany, načež pokročím k možným konkurenčním variantám. Pusťme se tedy do toho…
1) Současné Hifiman velurové náušníky (původní stav)
Náušníky, kterými jsem tento multitest zahájil, byly současné velurové náušníky, k HE-500 standardně dodávané. Na fotkách níže vidíte jejich konstituci – seshora lze spatřit pouze jednolitý, poměrně drsný velurový povrch (v porovnání se zbylými velurovými náušníky v tomto testu), na spodní straně pak dominuje především tuhý, hladký a lesklý, souvislý a černě zbarvený umělinový povrch, který evokuje akustické problémy (viz dále). Celková tuhost náušníků je poměrně velká, což se subjektivně projevuje na zvýšeném přítlaku na tváře. Prostoru je však pro běžné i trochu větší uši dostatek, tudíž bych kolem a kolem míru komfortu zhodnotil jako dostatečnou.
Tonalita sluchátek s těmito náušníky se dá označit za v základu značně vyrovnanou. Subjektivně však slyším určité deviace od neutrality:
- Zvuk má v sobě určitý náznak „holosti“, chladu… Pravděpodobně to souvisí s kombinací jemného důrazu kolem 4-5kHz, citelným poklesem v rozsahu 5-7kHz a zároveň evidentním a rozsáhlým důrazem mezi zhruba 8-12kHz. Zvýrazněné pásmo středních výšek rovněž způsobuje slyšitelnou tendenci k cinkavosti nebo předefinovanosti ( = přílišné přítomnosti např. činelů, některých elektrických kytar, houslí, mnohých dechových nástrojů, elektronických prvků hudbu apod.).
- Se situací kolem 4-5 kHz možná souvisí i určitá „tvrdost“ zvuku. Trochu si zaspekuluju, když řeknu, že se jedná o efekt způsobený onou černě zbarvenou tuhou umělinou ve spodní části náušníků… Chtěl bych však zdůraznit, že na rozdíl od předchozích Hifimanů (HE-4, HE-5, HE-5LE, HE-6), které jsou známé ostrostí v tomto pásmu, tady nic podobného nepozoruju.
Technicky jsou na tom sluchátka s těmito náušníky uspokojivě. Bas je v nejnižším pásmu (na poměry srovnávaných náušníků) úderný, středy jsou prezentovány bezproblémově a výšky jsou až na zmíněné tonální/tembrální problémy poměrně čistě znějící. Prostorovost je kompaktní, do hloubky i šířky uspokojivá. Otevřenost zvuku je rovněž v pořádku, slyším však určitý nedostatek vzdušnosti - to už je však spíš detail :-)
2) Současné Hifiman velurové náušníky (bez protiprachové ochrany):
Jako druhé přišly na řadu totožné velurové náušníky od společnosti Hifiman, v modifikované podobě – odstranil jsem totiž z jejich středu protiprachovou látkovou ochranu. Toto by teoreticky mohlo pro některé velmi mírně zlepšit komfort, jelikož nehrozí, že by se jí uši posluchače mohly při poslechu dotýkat (to by pro některé podle mě hrozilo). Krom tohoto bodu se však od těch předchozích co do ergonomie nijak neliší, tudíž přejdu rovnou na zvukové hodnocení…
… které je do velké míry rovněž totožné – s následujícími výjimkami:
- Subjektivně slyším trochu vzdušnější (a tedy zároveň světlejší, subjektivně trošku detailnější) projev, byť je to změna málo patrná… Nemyslím si sice, že by se jednalo o placebo, grafy však tuto změnu nereflektují očividným způsobem. Důvodem bude nejspíš to, že touto modifikací byla ovlivněna část poslední oktávy slyšitelného spektra , která je konzistentně měřitelná jen obtížně.
- Vjem prostorovosti do šířky se zdá být trochu přirozenější, což jde ruku v ruce s předchozím bodem a s tím, že mnou odstraněná protiprachová ochrana fyzicky nijak neinteraguje s uchem posluchače (tudíž se efektivní hloubka náušníků tímto v podstatě zvětšuje).
Porovnáním obou verzí jsem došel k závěru, že modifikace přináší očekávatelnou změnu. Tato změna je však natolik drobného charakteru, že bych modifikaci neoznačil za nutnou. Zároveň jsem si ověřil, že konzistence výroby je u těchto náušníků na velmi dobré úrovni (rozdíly v odlišném usazení na hlavě mohou být často výraznější než rozdíly, které byly mezi těmito náušníky naměřeny).
Špičkovitý pokles se středem v 8.5 kHz je artefakt měření, který ignorujte. Frekvenční průběh tedy zarovnejte s nejbližším okolím. Oproti předchozím náušníkům lze vypozorovat nárůst hodnot poblíž 20 kHz, což by mohlo evokovat ručně oddělanou protiprachovou ochranu... Jelikož se mi však podobný efekt nepodařilo naměřit u koženkových náušníků (viz dále), nemohu to konstatovat s určitostí.
3) Hifiman koženkové náušníky (původní stav):
S Hifiman HE-500 jsou kromě velurových náušníků dodávány i náušníky koženkové. Tyto náušníky jsou na nošení v zásadě pohodlné, je však nutno počítat se zvýšenou pravděpodobností pocení vlivem méně dýchajícího koženkového povrchu. Zároveň bych považoval za nutnost využívat přiložená pěnová kolečka, která pomáhají náušníky zpevnit – bez nich totiž, se sluchátky na hlavě, dochází k přílišné kompresi, tudíž se uši poměrně snadno začínají dotýkat dna (magnetické plochy sluchátek, v jejichž prostředu je protáhla kovová „tyčinka“, která dno vůči uším bohužel ještě trochu vyvyšuje). Prostoru do šířky je vlivem relativně velkého vnitřního průměru více než dostatek, tudíž se dá říct, že až na koženkový povrch jsem tady byl spokojen.
Tonalita HE-500 s těmito náušníky je na vřelejší straně od neutrálu, nikoliv však přehnaně… Sluchátka zní jemně a absentuje určitý chlad/“holost“ zvuku, kterou jsem popisoval u předchozích velurových náušníků - toto je podle mě způsobeno právě souvislým posunem celkové tonality na vřelejší stranu (stačí srovnat frekvenční graf oproti velurovým od 2kHz nahoru). Z tohoto titulu je snížena i míra cinkavosti na prakticky bezproblémovou úroveň - přestože relativní důraz mezi 9-12 kHz zůstává, v absolutním smyslu, oproti zbytku slyšitelného spektra, se o důraz vlastně nejedná. Poslední jev, který se podle mě subjektivně může projevovat na jemnější zvukové prezentaci, je absence jakéhokoliv důrazu na nižších basech, který se na velurových náušnících naopak objevuje.
Jaký důraz však určitě uslyšíte je ten kolem 800-1500Hz, rovněž spojen s časově horším průběhem dozvuku v tomto pásmu. V praxi se to bohužel projevuje mírně nasálním charakterem vokálů, stejně jako jejich nepřirozeným zastřením. V porovnání se situací u AKG K712 Pro náušníků (viz dále) to není sice až tak hrozné, ve výsledku je však právě toto jedním z výrazných důvodů, proč osobně koženkové Hifiman náušníky nepreferuju.
Technicky zvuku bohužel dominuje mírně „kelímkovitá“ („cavernous“) prezentace, způsobená celokoženkovým povrchem těchto náušníků (opět to problematické pásmo kolem 800-1500Hz). Projev je tedy, jak již byl řečeno, celkově jemný, avšak vlivem tohoto fenoménu (a tuším, že i vlivem zvýšeného zkreslení, které se mi na mých grafech v této oblasti ukazuje) ne zcela čistý. Prostorovost se zároveň, oproti velurovým Hifiman náušníkům, zdá být více pozicována ve vaší hlavě (menší hloubka prostoru). Míra otevřenosti zvuku se však ukazuje býti, navzdory zjevně kompromisnímu koženkovému materiálu, obecně dobrá.
4) Hifiman koženkové náušníky (bez protiprachové ochrany):
Stejně jako v případě velurových, i zde jsem se rozhodl zařadit do srovnání modifikovanou verzi náušníků – opět s odstraněnou látkovou protiprachovou ochranou. Vzhledem k tomu, že se výsledný efekt na celkový komfort nebude od situace u velurových náušníků nijak lišit, přejdu rovnou na zvukové porovnávání.
Poslech ukazuje naprosto stejné rozdíly jako u obou verzí velurových náušníků:
- Trochu vzdušnější (tudíž světlejší a subjektivně trošku detailnější) projev.
- Trochu lepší vjem prostorovosti do šířky.
Porovnáním obou verzí jsem tedy opět došel k závěru, že tato modifikace přináší sice změnu očekávatelnou, vzhledem jejímu drobnému charakteru se však nejedná o něco skutečně signifikantního. Zároveň jsem si opět ověřil, že konzistence výroby bývá u náušníků obecně na velmi dobré úrovni (rozdíly v odlišném usazení na hlavě mohou být často výraznější než rozdíly, které byly mezi těmito náušníky naměřeny).
5) AKG K712 Pro náušníky (původní stav):
Rozhodl jsem se do tohoto testu zařadit i náušníky z AKG K712 Pro, přestože pro jejich upevnění na HE-500 bylo nutné využít oboustranné lepicí pásky (viz fotka níže). V praxi to však nepředstavovalo žádný problém – náušníky držely pevně a zároveň se daly vícenásobně oddělat a zase přidělat nazpět pro účely srovnávání.
Komfort s těmito sluchátky hodnotím velmi pozitivně – velurový povrch je jemný, výplň z paměťové pěny vykazuje dobrý poměr poddajnosti:tuhosti a dokáže se povrchu hlavy dobře přizpůsobit. Fyzické rozměry (vnitřní průměr, hloubka) jsou doslova vynikající, tudíž prostoru pro uši je bohatě. Zde naprostá spokojenost.
Na spodní straně náušníků lze vidět především plastové kolečko, sloužící k uchycení náušníků na AKG sluchátka. Pod ním (respektive nad ním) se nachází jemná vrstva pěnového charakteru – chválím, že se vyhnuli užití koženky nebo jakéhokoliv tuhšího povrchu, který by ještě více bránil prodyšnosti.
Hodnotíc frekvenční charakteristiku, do svých poznámek jsem si hned jako první bod zapsal „zní, jako by někde měly díru (vyšší středy?)“. A ono je tomu přesně tak – pokles v pásmu 2-5.5 kHz, který lze na frekvenčním grafu vidět, je rozhodně slyšet. Hned jako druhou poznámku jsem si zapsal něco ve smyslu, že veškeré vokály zní poměrně nasálně a ještě jakoby „pod dekou/za zdí“. Nasálnost bude způsobena důrazem a výrazně zhoršeným dozvukem mezi zhruba 600 a 2000Hz (a dost možná i vyššími hodnotami zkreslení, které na svých grafech v tomto rozsahu pozoruju), zatímco ono výrazné utlumení, jež kazí autentičnost mnoha amplifikovaných i neamplifikovaných nástrojů, je opět produktem potlačených vyšších středů. Měl jsem také pocit, že slyším jemný důraz na středních basech, ale realita je spíš taková, že to tak subjektivně působí pravě vlivem potlačených vyšších středů.
Vyšší středy a výšky této kombinace sluchátka+náušníky zní velmi, velmi čistě, což lze doložit na waterfall diagramu níže. V tomto ohledu tyto náušníky neměly konkurenci, byť rozdíl oproti některým jiným kvalitním zástupcům nebyl nijak veliký. Na druhou stranu bych uvedl, že jsem slyšel jemný náznak plastičnosti, možná kvůli důrazu kolem 6kHz (na který takřka plynule navazuje nárůst až do zhruba 8kHz). Cinkavost se, stejně jako v případě koženkových náušníků, nezdála být nějak zásadně přítomná.
Vjem prostorovosti zvuku zde do jisté míry nabývá typický x7xx charakter v tom slova smyslu, že do šířky scéna sahá lépe než u ostatních náušníků (byť ne tak extrémně jako, když náušníky používáte s AKGčky). Do hloubky je prostor dobrý, ale nijak nevybočuje ze standardu, kterého lze dosáhnout i s jinými náušníky. Pozicování zvuků v prostoru se zdá být rovněž obvyklé, nikterak bořící standard nastolený ostatními náušníky. Otevřenost zvuku je dobrá, byť ne úplně nejlepší, jakou jsem měl možnost na HE-500 slyšet (možná za to částečně může lepicí páska, která náušníky až příliš přichytává ke sluchátkům?).
6) Beyerdynamic EDT990V náušníky (bez molitanové výplně):
Beyerdynamic EDT990V představují velmi oblíbené náušníky mezi audiofily a jeden z hlavních důvodů, proč tomu tak je, symbolizuje extrémně jemný velurový povrch – ještě jemnější než ten u K712 náušníků. Druhým důvodem je jejich poddajnost – přílišný přítlak zboku s těmito náušníky nehrozí, pokud samotná sluchátka nemají k tomuto chování silné sklony. Upřímně řečeno bych si však dokázal představit o alespoň 1-2mm větší hloubku (a nebo trochu vyšší tuhost) – není to vyloženě problém, jenže zhýčkán některými jinými náušníky si uvědomuju, že zkrátka může být i lépe, neboť se mé uši po nasazení sluchátek na hlavu téměř dotýkají dna.
Zvuk sluchátek s těmito náušníky definuje jak tendence k lehké plastičnosti zvuku (důraz kolem 4-5 kHz), tak jednoznačná cinkavost (důraz kolem 9-12kHz). Tyto dva jevy dohromady evokují vyšší míru světlosti a zároveň i detailnosti těchto náušníků oproti ostatním zástupcům v tomto testu… Ta detailnost je však, jak už jistě tušíte, z ryze technického úhlu pohledu jen iluzí související s typologií frekvenční odezvy. Přesto si umím představit, že by toto mohlo na někoho apelovat. Rovněž je podstatné zmínit slyšitelný důraz na basech, subjektivně především na těch středních. Nepůsobí to nijak rušivě ani přehnaně, zkrátka zajímavá deviace od běžného stavu.
Soundstage je v podstatě standardního rázu – hloubkou ani šířkou nijak neoslní, ani nezklame. Kde však musím dát těmto náušníkům plusové body je otevřenost zvuku – náušníky vlivem celkově promyšlené konstrukce (viz fotky a popis výše) krásně dýchají, zvuk je v tomto ohledu velmi přirozený. Celková prezentace zvuku oplývá, když pominu frekvenční charakteristiku, jemností a dobrou mírou čistoty… Neslyším žádné problematické rezonance či zastření.
7) Brainwavz HM5 velurové náušníky (původní stav):
V současné době poslední akvizicí do mé sbírky náušníků je právě tato poměrně nová velurová alternativa, určená k Brainwavz HM5 sluchátkům. Musím vyjádřit velkou spokojenost s tím, jak jsou tyto náušníky designovány – velur je jemný (byť ne úplně nejjemnější), výplň velmi poddajná (což ruku v ruce s největší hloubkou ze všech testovaných náušníků funguje prostě skvěle) a vnitřní průměr rovněž bude dostačovat pro drtivou většinu uší. Spodní straně sluchátek vévodí na fotce neviditelná jemná vrstva z koženky, ta oproti jiným náušníkům zabírá jen velmi malou plochu.Kdybych chtěl hledat nedokonalosti za každou cenu, možná bych zmínil mírně zvýšený vjem přítlaku z boku oproti některým jiným náušníkům, není to však nic zásadního.
Reprodukce s těmito náušníky je tonálně na vřelé (respektive zde subjektivně spíš "temné") straně od neutrálu, s rovnými basy až středy, do středů vyšších však dB znatelně klesají (subjektivně ne až tak evidentně jako u K712 Pro náušníků). Výšky od 6.5kHz jsou zhruba rovné až jemně zdůrazněné (nepřišly mi až tak jemné jako u koženkových Hifiman náušníků), významnější však pro mě byla spíš opětovná mírná tendence k cinkavosti.
Zvuk je technicky trochu ovlivněn především zvýšeným dozvukem kolem 1kHz, který evokuje nedostatek čistoty ve středech, projevující se především ve vokálních partech. Rovněž lze v pozadí téměř univerzálně slyšet jemné zastření, které subjektivně nezachraňují ani na waterfall diagramu velmi čisté vyšší středy a výšky (což je podle mě s podivem, neumím si tento jev zcela vysvětlit). Toto zastření bude nejspíš způsobeno právě znatelným poklesem frekvenční odezvy do vyšších středů. Prostorovost vnímám směrem do stran mírně nadprůměrně, hloubka je však naopak ryze průměrná až mírně podprůměrná. Otevřenost zvuku se pak pohybuje na očekávatelné úrovni.
8) DIY jerg náušníky (bez protiprachové ochrany):
Jergův hybridní design, který se sestává ze základu původem z koženkových Hifiman náušníků + přišitým velurovým topem ze současné verze hifimanovských velurových náušníků, je v zahraničí velmi oblíbenou variantou především pro HE500, tudíž jsem se o něj začal vážně zajímat již od chvíle, kdy jsem začal o koupi sluchátek uvažovat. V tomto testu budou zahrnuty hned dvě verze těchto náušníků s tím, že tato konkrétní představuje DIY variantu, jež byla s Hifimany zakoupena. Já sám osobně jsem tedy náušníky pouze dodatečně upravil tak, aby co nejlépe odpovídala oficiální Modulorově verzi (viz následující náušníky).
Upřímně řečeno, komfort bych zhodnotil spíš jako ucházející… Možná nejhorší ze všech hodnocených náušníků a to především kvůli výrazné tuhosti náušníků, která zvyšuje pociťovaný přítlak ze stran při nošení sluchátek. Rovněž oblast kružnicového tvaru, kde je velurový top na vnitřní straně náušníků sešitý s koženkovým základem, občas může působit trochu nepříjemně na dotek (u všech ostatních náušníků je toto bezproblémové, neboť v tomto místě nic sešito není). Velurový top bych, očekávaně, nezařadil mezi ty nejjemnější na dotek. Vnitřní průměr náušníků, stejně jako hloubka je však dostatečná (byť rozhodně ne skvělá) a vlivem jergova designu, který zajišťuje děrování koženky na vnitřní i vnější straně, mohou náušníky poměrně solidně dýchat.
Zvuk je s mými DIY jerg náušníky ve středech vcelku projasněný a trochu tenčí, k čemuž podle mě přispívá výrazný pokles mezi 2-3kHz, následovaný určitým důrazem kolem 4kHz. Trochu mi tato situace evokuje charakter středů až vyšších středů, který lidé popisují u HD800 či HE-560 – tenčí a jasnější, byť zde u HE500 podle mě nenastává žádná ostrost, která se v souvislosti s oběma konkurenčními modely často zmiňuje. Stejně tak se nedá říct, že by byl zvuk oproti standardním velurovým náušníkům nějak významně světlejší – spíš vzdušnější (všimněte si pásma od 12-16 kHz, které je i dle mých subjektivních dojmů možná až příliš výrazné). Významnější je tedy podle mne fakt, že se objevuje příliš výrazný cinkot – řekl bych podobně výrazně jako u Beyer náušníků. Bas (stejně jako u ostatních náušníků, které mají něco společného se současným hifimanovským velurem) v sobě snoubí lehký důraz v nižších partiích, který zvuku dodává příjemný „kick“.
Co mě osobně překvapuje, je to, že prostorovost se zdá být do šířky i hloubky lehce nadprůměrná. Jelikož je otevřenost zvuku vlivem jergova designu prakticky nepotlačována a waterfall diagram stejně jako má zkušenost neukazuje na žádné problematické body, musím za technickou stránku zvuku tyto náušníky pochválit.
9) Modulorovy jerg náušníky (bez protiprachové ochrany):
Jak již bylo avizováno, řada se nyní dostává na oficiální jerg náušníky dělané přímo Modulorem. Co se týče ergonomie, jediný rozdíl je (kupodivu) o něco nižší tuhost náušníků, což vcelku úspěšně eliminuje tendence k nepříjemnému přítlaku zboku na tváře. Možná bych ještě zmínil, že oblast, kde se spolu potkávají velurový top a koženkový základ, je drobet elegantněji sešitá, tudíž prakticky nehrozí negativní vliv na komfort (který byl zmíněn u DIY verze).
Zvuk sluchátek je nyní do velké míry shodný s DIY verzí jerg náušníků… Rozdíl vidím jen v tom, že Modulorova verze zní slyšitelně vyrovnaněji – jednak méně cinkavě a vzdušně, a jednak trochu „živěji“, nejspíš díky trochu rovnějšího pásma mezi vyššími středy a nižšími výškami. Je zkrátka slyšet, že Modulor dokázal dílensky lépe zkombinovat a vyvážit koženkovou a velurovou část náušníků.
Technická kvalita zvuku je opět prakticky totožná… Ve spojitosti se subjektivně vyrovnanější tonalitou tudíž musím konstatovat, že se jedná o
výborné náušníky, mé oblíbené z celého dosavadního výběru.
10) Původní Hifiman velurové náušníky (bez protiprachové ochrany):
(V původní verzi článku) poslední typ náušníků, kterému se budu věnovat, jsou staré/původní velurové náušníky, jejichž výroba byla společností Hifiman ukončena pár let nazpět. Tyto v sobě snoubí mnoho dobrého, popsaného v rámci předchozích kapitol. Velurový povrch je velmi jemný, přibližně na úrovni K712 Pro náušníků. Výplň je téměř ideálně solidní a zároveň poddajná, byť se nejedná o paměťovou pěnu. Vnitřní průměr je obdobně velký jako u K712 Pro verze, kterou jsem za tento atribut velmi chválil. Hloubka není ničím výjimečná, ale bohatě vystačí většině lidí, jak je u velurových Hifiman náušníků zvykem. Komfort obecně tudíž spatřuju na vynikající úrovni – opět se mi dere do úst srovnání s AKG náušníky.
Má nejvýraznější kritika k těmto náušníkům paradoxně směřuje (tak trochu nečekaně) na nasazovací prstence z průhledného plastu, které jsou k náušníkům napevno přidělány (viz fotka). Přichytávací mechanismus zprostředkovávají neumětelské packy, které mají neustálé tendence se drolit a lámat.
Frekvenční charakteristika mým uším zní vyrovnaně s jedinou výraznější výjimkou, kterou je, hádáte správně, mírná cinkavost. Na grafu se sice objevuje znatelný důraz kolem 9-12kHz, je však možné, že je celkově zmírněn tendencí těchto náušníků znít plněji a jemněji než všechny ostatní testované velurové varianty od Hifimana (včetně jerg náušníků). Toto lze demonstrovat souvislým, táhlým nárustem od 800Hz dolů až po 40Hz, který se subjektivně projevuje především na plnějších nižších středech a vyšších basech. Tato jemnost a drobný vřelý nádech (nezaměňovat se zahuhlaností!) jsou docela návykové, uvědomuju si však, že se jedná o odchylku od neutrality. Obdobný jev lze sice pozorovat i u EDT990V náušníků, tam se však subjektivně jedná spíš o důraz na středobasech,navíc je jakákoliv teoreticky vyplývající vřelost zvuku přebita zvýrazněnými vyššími středy a výškami.
Souvislý pokles mezi 1.5 až 3.5 kHz je popravdě velmi obtížné slyšet – bez naměřeného grafu bych jej rozhodně neslyšel a i nyní s tím mám vcelku problém. Ono to tak ale v praxi často bývá, že poklesy jsou daleko hůře slyšitelné oproti špičkám nebo důrazům. V podstatě by se dalo říct, že spíš než tento pokles subjektivně slyším vůči němu vyvýšené pásmo kolem 3.5-5kHz.
Technicky jsou na tom náušníky velmi dobře. Především tedy neslyším žádnou umělou zastřenost, hrubost či ostrost. Dále bych zmínil, že prostorovost je obecně do šířky i hloubky minimálně průměrná, možná mírně nadprůměrná. Otevřenost zvukové prezentace je vlivem produšných náušníků na velmi dobré úrovni, byť cvičené ucho zaznamená, že průhledný plast vespod náušníků trochu tuto přirozenou otevřenost blokuje.
Upřímně řečeno se podle mě jedná o vynikající náušníky a řadím je vedle modulorových jerg náušníků mezi své oblíbené. Tyto náušníky jsem ostatně preferoval již na Hifiman HE-4, tudíž pro mě není překvapením, že si i v tomto srovnání stojí velmi dobře.
11) Focuspad (původní stav) + dodatek ke focuspad-A:
Díky ochotě uživatele zimcol na fóru AVmania se mi (již podruhé) do rukou dostaly současné hybridní náušníky společnosti Hifiman, tzv. focuspad, které se přímo inspirovaly jergovým designem. Sestávají se tedy ze základku, v podobě děrované koženky, a velurového topu. Vzhledem k tomu, že mám osobní zkušenost i s předprodukční variantou (tzv. focuspad-A), budu v následujících odstavcích komentovat případné odlišnosti obou verzí.
Tento model představuje upgrade oproti předchozím Hifiman náušníkům (koženkové a současné velurové) v tom slova smyslu, že kombinuje měkkost/poddajnost koženkových s vyšší technickou korektností současného veluru. Od úplného ideálu však mají focuspad poměrně daleko. Velurový top totiž především typem vlákna (částečně však i jemností textury) nedosahuje úrovně některých jiných hodnocených variant. Stejně tak bych si uměl představit výraznější děrování vnitřní strany náušníků (alá jerg), protože jeho absence (spolu s menším vnitřním průměrem) může potenciálně způsobovat přílišné zahřívání (=> pocení)... a problémy technického rázu (viz dále). Hloubku i vnitřní průměr pak v základu považuju za dostatečné (byť ne skvělé), uměl bych si však představit lepší řešení tvarování vnitřní strany - u náušníků je totiž obvyklé, že se směrem dolů jejich průměr zvyšuje tak, aby bylo snazší vměstnat dovnitř své uši. Toho se zde nedočkáte (viz fotka níže).
Rozdíl mezi focuspad a focuspad-A je z pohledu zpracování a komfortu následují:
- Focuspad náušníky vypadají vizuálně nepatrně lépe spárované a profesionálněji vyvedené.
- Velurový top focuspad-A varianty považuju za trošku jemnější a komfortnější, rovněž však náchylnější ke stárnutí.
- Vnitřní průměr se u focuspad-A náušníků směrem dolů sice zvyšuje, v praxi to však u mě k lepšímu komfortu příliš nedopomohlo (zkušenosti se však zde uživatel od uživatele liší).
- Focuspad-A náušníky mi přišly o něco málo víc plytké než focuspad.
Pozn.: Prvotní focuspad náušníky, které se mi v minulosti (krátce po vydání) dostaly do rukou, měly vnitřní průměr 52-53 mm, což bylo pod mojí hranicí tolerance. Uši se mi totiž neustále dotýkaly vnitřní strany náušníků a nejinak tomu bylo i u následně obdržených focuspad-A. Tyto novější focuspad náušníky však svůj vnitřní průměr posunuly výrazně k lepšímu (55-57mm), což rozhodně vítám! Jestli se ale dá podobný posun očekávat i u současně nabízených focuspad-A, bohužel netuším.
Osobně jsem nikdy nebyl a stále se zcela nemohu považovat za fanouška těchto náušníků ve spojitosti se starými Hifiman modely (vyzkoušeno na Hifiman HE-4 a HE-500). Jak si můžete prohlédnout na frekvenčním grafu, focuspad se od starých Hifiman velurových náušníků liší především důrazem kolem 3-4kHz... a do jisté míry rovněž okolo 9kHz (mírný pokles mezi 6 a 7.5 kHz zde nehraje zásadní roli). Chování kolem 3-4kHz je stoprocentně způsobeno provedením vnitřní strany náušníků (viz fotka výše), protože u focuspad-A varianty není tendence klást důraz na toto pásmo tolik patrná. V praxi se rozdíl projeví tím, že focuspad-A varianta se tonalitou vcelku blíží starým velurům (byť technicky se jim nemohou rovnat), zatímco produkční focuspad budou především z pohledu reprodukce ženských vokálů a celkové míry "neostrosti" znatelně horší. Pro hlavní příčinu mých nesympatií však čtěte dále...
Základní kámen úrazu jsou u focuspad/focuspad-A technické aspekty zvuku, související především s nedokonale řešeným designem vnitřní strany náušníků a částečně nejspíš i specifickým materiálem velurového topu. Mým uším u HE-4 neunikla a ani u HE-500 neuniká (oproti některým konkurentům) slyšitelně horší čistota zvuku, následovaná mírnou tendencí k zrnitosti. Waterfall diagram sice na nic problematického neukazuje, já se však svého dojmu ani při druhé konfrontaci nemohu zbavit. Prostorovost si sice svým rozpětím do šířky a kvalitou pozicování jednotlivých zvuků v něm zaslouží respekt, schází mi však přirozená otevřenost celovelurových konkurentů. Pojetím hloubky pak náušníky představují, navzdory angled designu, ryzí průměr.
Pozn. č. 1: Focuspad vykazují znatelně lepší synergii s jedním z modelů, pro které byly designovány - Hifiman HE-400i. Technické nedostatky mne u nich stále do jisté míry ruší, velmi dobrá frekvenční charakteristika kombinace HE-400i + focuspad však na toto zdatně kompenzuje.
Pozn. č. 2: Vzhledem k subjektivně vyrovnanější tonalitě (vcelku evokující mé oblíbené staré Hifiman velurové náušníky) bych univerzálně doporučil spíš focuspad-A, rozdíl mezi oběma variantami však v praxi není příliš veliký. Kupovat obě doporučuji jen hardcore audiofilům, kteří musí za každou cenu vyzkoušet všechny možnosti. :-)
Závěr a diskuze:
Závěrem bych chtěl především podotknout několik důležitých věcí, které je dobré si uvědomit.
První a zároveň nejdůležitější je fakt, že toto srovnání bylo učiněno na konkrétních sluchátkách, tudíž grafické výstupy stejně jako mé subjektivní popisy zvuku nutně odráží nejen testované náušníky, ale také samotná sluchátka. S tím souvisí, že pokud se některé přívlastky v textu objevovaly velmi často (např. cinkavost), je vysoce pravděpodobně, že jako takové souvisí spíše se sluchátky než řešenými náušníky.
Rovněž je velmi důležité zmínit, že výstupy měření v tomto článku slouží jen jako pomocný nástroj, na kterém poukázat na některé slyšené charakteristiky náušníků – grafy tudíž neberte jako dogma. S tímto nutně souvisí fakt, že způsob, jakým k jejich interpretaci přistupuju, je můj vlastní, založený na poslechových znalostech a na zkušenostech, které kontinuálně nabývám tím, že trávím hodiny a hodiny různými pokusy o měření. Tudíž je možné, že se v některých svých popisech mýlím – právě proto však tento článek obsahuje především spousty textu, ve kterém byste měli nalézt vše, co potřebujete, a to bez nutnosti se na grafy jakkoliv dívat.
Pokud bych měl obecně zhodnotit, co jsem si z tohoto srovnání odnesl, bylo by to pravděpodobně toto:
- Rozdíly mezi jednotlivými náušníky jsou rozhodně měřitelné, na rozdíl od mnohých jiných audiofilních vychytávek. V dílčích měřeních se logicky do jisté míry projeví odlišné umístění sluchátek na hlavě, opakovaná měření a průměrování však na tyto hledané rozdíly nepochybně ukážou a postranní variace většinově odstraní. Zároveň je dle mého názoru nejen z měření zřetelné, že náušníky jako takové dokáží eliminovat (či vytvářet) problémy akustického charakteru, čímž ve své důležitosti opět předčí drtivou většinu upgradů, které audiofilové na svých sluchátkových řetězcích obvykle provádí. Radil bych lidem tuto problematiku nepodceňovat, ba přímo naopak.
- Nalézt náušníky, které by dokázaly být dostatečně kvalitně zpracované, nabízet dobrou úroveň komfortu a znít konzistentně, bez příliš očividných deviací od očekávaného zvuku, není snadný úkol. Dle mého osobního názoru tento úkol splnily v případě HE-500 pouze Jerg náušníky od Modulora a původní velurové náušníky od firmy Hifiman (u jiných sluchátek by samozřejmě výsledek mohl být odlišný). Je však nutno podotknout, že se jedná jen o můj subjektivní názor, který by se mnou jistě nesdíleli úplně všichni.
- Konzistence výroby náušníků se zdá být obecně na velmi dobré úrovni - jemné rozdíly se mi naměřit podařilo, ty se však pohybují ve zanedbatelných relacích.
- Je dobré nepodceňovat způsob, jakým komfort ovlivńuje váš úsudek při posuzování vlivu náušníků na zvuk… Stává se mi, že náušníkům (potažmo sluchátkům), které nabízí výborný komfort, mám tendenci více odpouštět jejich slyšitelné nedostatky.
- Má pokusná měření distorze neukázala žádnou výraznou variaci napříč různými náušníky, s jednou konkrétní výjimkou – v případě koženkových náušníků od Hifimana a AKG K712 Pro náušníků jsem zpozoroval zvýšené hodnoty v oblasti kolem 1kHz, kde oboje náušníky trpí důrazem a výrazně delším dozvukem.
- Synergie náušníků se sluchátky se sice z pohledu tonálního může případ od případu značně lišit, komfortem a technickými aspekty zvuku však konkrétní náušníky zpravidla poznáte. Pokud tedy některé z náušníků ve zmíněných dvou aspektech hodnotím velmi kladně nebo naopak negativně, určitě to můžete považovat za indikátor toho, zda byste je měli či neměli vyzkoušet právě na svých sluchátkách.
Díky moc všem, kteří při čtení došli až sem! Jste u konce :-)