Autor: MHOE
Poslední dobou nás se svými postřehy a dotazy kontaktuje slušné množství čtenářů. Jedním z nich byl i Martin, se kterým jsme diskutovali především na téma K701ček a možností, jak se od nich odpíchnout k ještě lepším sluchátkovým modelům. Když se jen tak mimochodem zmínil o tom, že krom AKG vlastní i sekundární Sony MDR-MA900, zasvítily mi oči. Jelikož mne tento konkrétní typ odjakživa zajímal, dohodli jsme se s Martinem takřka okamžitě na zapůjčení pro HeadAudio.
Když pár dní poté Sony dorazily, překvapilo mne, co slyším… načež i vidím naměřeno. A to natolik, že jsem Martina obratem kontaktoval ohledně možnosti sluchátka koupit. Vzhledem k tomu, že si vzal čas na rozmyšlenou a já nechtěl riskovat, že bych nakonec skončil bez nich, obratem jsem si zajistil hned další dva kusy z druhé ruky.
Možná vám můj krok bude připadat šílený, ve své podstatě však dává perfektní smysl. Tím smyslem jest tento článek.
Když pár dní poté Sony dorazily, překvapilo mne, co slyším… načež i vidím naměřeno. A to natolik, že jsem Martina obratem kontaktoval ohledně možnosti sluchátka koupit. Vzhledem k tomu, že si vzal čas na rozmyšlenou a já nechtěl riskovat, že bych nakonec skončil bez nich, obratem jsem si zajistil hned další dva kusy z druhé ruky.
Možná vám můj krok bude připadat šílený, ve své podstatě však dává perfektní smysl. Tím smyslem jest tento článek.
Sony MDR-MA900:
Fyzický charakter
Základ těchto extrémně otevřených over-earů a zároveň duchovního nástupce MDR-F1 tvoří vykloněné 70mm měniče dynamického rázu, jež jsou vůči uším posluchače v podstatě „zavěšeny do vzduchu“. Svým způsobem mi touto ojedinělou konstrukční variantou připomínají hybrid AKG K1000 a Sennheiser HD800. Sony tento nadějný setup pro domácí poslech doplňuje rozumnými rozměry (21x17x12 cm) a velmi nízkou vahou (190-195 g bez kabelu; 220-225 g s třímetrovým kabelem). Kompatibilitu s ledasjakým železem zajišťuje vysoká citlivost 104 dB/mW a patentovaný „kompenzátor“ vysokoimpedančních zdrojů, jež je do sluchátek ve formě páru rezistorů na kanál integrován. V dodaném příslušenství naleznete zlatý saténový váček, redukci z 3.5 na 6.3 mm jack a také, jak už to tak bývá, nějakou tu papírovou dokumentaci. Oficiální cena modelu byla v roce 2012 stanovena na 299USD, v dnešní době už však MDR-MA900 seženete jen v Asii.
Přestože jsem se různě po internetu dočetl o víceméně chatrné konstrukci těchto sluchátek, má osobní zkušenost s MA900 je docela jiná. Všechny tři testované kusy v sobě sice nezapřou plastovou náturu, jednotlivé součástky a rovněž i jejich přechodové prvky (klouby, spoje) ve mne vyvolávají pocit jistoty. Nic nevrže a nezdá se, že by kdy začít vrzat mělo. Stejně tak není problém se sluchátky v rukách manipulovat, přenášet je, pohazovat na kanape. Korpus z tvrzeného materiálu to zkrátka jistí. Hlavový most však, na druhou stranu, přecejen masivní není, tudíž bych sluchátka dětem nebo domácím mazlíčkům na odpoledne raději nepůjčoval.
Komfort nošení patří mezi trademark modelu. Velmi nízká váha, rozměrné mikrovláknové náušníky (62-65mm), přítomné mostové klouby pro ideální lícování sluchátek s tvářemi, téměř neexistující boční přítlak a kabel vedený do sluchátek z jedné jediné strany - to všechno umožňuje bezstarostný mnohahodinový poslech. Přesto se i zde drobné mouchy najdou. Především musím potvrdit názor mnohých uživatelů, že by polstrování hlavového mostu (popř. jeho design) mohly být ještě o trochu lépe vyvedeny. Semtam totiž mírný tlak na svchní část hlavy pociťuji. Naštěstí vždy zabere jeho přenastavení na bázi zarážek/úrovní, jež člověk stejně tak či tak musí uskutečňovat se sluchátky přímo na hlavě. Proč? Most má totiž tendence se sám o sobě zkracovat, zarážky nevykazují dostatečnou tuhost. Druhá výtka směřuje na hloubku mušlí (střední hodnota 18mm), kdy vzhledem k výraznému vyklonění měničů dochází k permanentnímu styku boltců mých uší s dnem. Naštěstí na toto tvůrci mysleli a měnič potáhli bohatou vrstvou jemného materiálu, který jakékoliv otlaky uší eliminuje.
Mezi třemi testovanými kusy Sony MDR-MA900 bylo velice obtížné vypozorovat jakékoliv vizuální či mechanické anomálie. Prakticky jediným rozlišujícím indikátorem mi zde bylo tvarování a míra opotřebení náušníků, jež se model od modelu mírně lišily. Tento článek se tedy bude primárně točit kolem odchylek v akustické doméně…
Povšimněte si vcelku ojedinělé konstrukce MA900 – měniče nejsou pouze vykloněné, ale do jisté míry rovněž fyzicky oddělené od mušlí sluchátek („zavěšené do vzduchu“). Fotka zároveň vyobrazuje dobře viditelné značení pravého a levého kanálu (červena – R, bílá - L). Třímetrový OFC litz kabel, jež nevykazuje mikrofoničnost a přes svůj nikterak výrazný průměr ledasčemu odolá, terminuje 3.5mm TRS jackem.
Zvukový charakter
Na začátku článku jsem se vyjádřil ve smyslu, že mne MA900 nechaly na první dobrou v úžasu. A tento dojem ve mne převažuje i nyní. Čím tomu tak je?
Na tuto otázku existuje jednoduchá a složitější odpověď. Pokud si vystačíte s tou jednodušší, tak vězte, že MA900 pro mne představují audiofily tolik kýžený hybrid mezi zvukem Sennheiserů HD650 a HD800. Konec recenze. Zdá se vám to příliš stručné, nevypovídající? Pak vám nezbývá než se prokousat i zbytkem tohoto článku. :-)
Výrobní odchylky sluchátek:
Za účelem detailního hodnocení zvukového profilu Sony a zároveň i prozkoumání hlavního tématu tohoto textu jsem se rozhodl vedle sebe postavit a porovnat všechny mi dostupné kusy těchto sluchátek. Tak jako obvykle se pokusím nabídnout objektivní i subjektivní vstupy a vzájemně je pro vás korelovat. Vzhledem k tomu, že se vám dostane měření a subjektivního hodnocení hned tří různých modelů MDR-MA900 (kódově označeny jako B, A1 a A2 - viz foto níže), potenciál pro zajímavé výsledky tady rozhodně je. Pojďme tedy na to.
Šance jsou vysoké, že vás při poslechu hudby se Sony MDR-MA900 nejprve zaujme jejich tonální charakter. Ten osobně považuju - bez ohledu na cenovou relaci - za nečekaně přirozený od basů až po výšky. Tato subjektivní přirozenost mne překvapila natolik, že jsem musel Martinův kus (a posléze i zbylé dva) co nejdříve podstoupit měřicí proceduře, abych si ověřil, že mne uši neklamou…
… a neklamaly, neboť frekvenční charakteristika MA900 se zdá být v pásmu cca 50–13000Hz velmi slušně vyrovnaná. Sluchátka mi tonálně připomínají Sennheisery HD650 s objemově méně hutným, konkrétnějším basem, o trošku zaostřenějšími/projasněnými středy a výrazně vzdušnějším projevem ve výškách. Jestli vám to všechno připadá too-good-to-be-true, tak vězte, že mně v podstatě také. Jenže přesně takto MA900 vnímám!
Během testování sluchátka reprodukovala hudbu rozličných žánrů – od EDM, přes metal, až po vážnou hudbu – a nikdy nezklamala. Nemusí (a ani nevyhoví) preferencím každého konkrétního posluchače, v základu však dle mého názoru představují nečekané univerzály. Nezáleželo na tom, zda poslouchám mužské hlasy, ženské hlasy, elektrifikované či neelektrifikované nástroje, protože Sony zkrátka nikdy nepřekročily mez tonální uvěřitelnosti. Ono „tonální“ je zde klíčové.
MDR-MA900 totiž určitě nezosobňují dokonalost. Jejich nedostatky však vidím v ryze technickém zvukovém spektru… Pominu-li chybějící nejhlubší bas, z pohledu frekvenční odezvy jim skutečně nemám příliš co vytknout.
Prohlédněme si blíže naměřené frekvenční grafy. Osobně pozoruji, že všechny tři páry vykazují velmi podobný charakter frekvenční křivky (významné plus pro společnost Sony). To zrcadlí i mé subjektivní dojmy. Tonálně zní zkrátka velmi velmi podobně, s tím dodatkem, že pár A1 mi subjektivně připadal trošku více laidback než zbylé dva. Daleko zásadnější roli každopádně hraje konstantní nesouběh levého a pravého kanálu v případě páru A2, což subjektivně vnímám slyšitelným posunem pozice hlasů směrem doleva, mírně rozhozenou homogenitou prostorové scény a také trošku rozzostřeným imagingem. Zkuste si sami na počítači snížit o pár db hlasitost pravého kanálu vašich (kvalitních) sluchátek vůči levému a nejspíš pochopíte, co tím míním. Nabývám ale dojmu, že mi původní majitel páru A2 záměrně prodal defektní sluchátka? Nikoliv. Přestože bok po boku bezproblémovým kusům není problém uslyšet rozdíl v prvních pár vteřinách poslechu, bez řečené reference by to bylo těžší. Jsem přesvědčen, že mnoho z nás vlastní sluchátka s podobnou nedokonalostí, aniž byste to subjektivně vnímali (pro příklady není třeba chodit daleko - třeba zde či zde). Mozek se totiž těmto situacím dokáže slušně přizpůsobit.
Pohněme se nyní dále. Typ grafického výstupu, který o MA900 dle mého názoru vypověděl rovněž hodně, zastupuje spektrogram. Na něm můžeme vypozorovat především tyto dva body:
- Absence u sluchátkových systémů typicky zvýšeného dozvuku směrem do nejhlubších basů
- Charakteristická rezonance kolem cca 110-120Hz
Bod č. 1 není nikterak překvapivý, neboť Sony vlivem extrémně otevřeného designu zkrátka nedosahují v basovém spektru až do subbassu. Bod č. 2 ale nepochybně souvisí se subjektivně vnímanou jemnou dunivostí až rozpytostí basových linek v poslouchaných skladbách.
Můj osobní úhel pohledu na tuto problematiku je takový, že MDR-MA900 v podstatě benefitují z obou bodů. K čemu by vám byl extrémně hluboký bas alá magnetostaty, když by byl zjevně velmi nekvalitní (viz grafy zkreslení níže) a akorát zvuk sluchátek zahaloval do nepřirozeného hávu alá HD650? Není to zkrátka vždy jen výhoda. Ona tendence rezonovat na středních basech naopak dopomáhá dodat těmto sluchátkům určitou zábavnost a jemnost, jež by mi u nich jinak vcelku i chyběla.
Porovnáme-li zmiňované grafy pro všechny tři zástupce, nelze si u levého kanálu A1 páru nevšimnout o něco výraznější tendence rezonovat. Uchometricky vnímám jemně zvýšenou míru zábavné dunivosti až rozpitosti, což však z jiného úhlu pohledu znamená pro někoho nepříliš vítané zjemnění celkového charakteru. Zároveň mi připadá, že v porovnání s párem B prostorová scéna jemně ztrácí fokus a 100% exaktní vystředění (subjektivní posun o píď doleva vlivem převažujícího doznívání basu v tomto kanálu). Tady už se však dostáváme do sféry nuancí na hranici spolehlivé slyšitelnosti v nezávislých testovacích podmínkách. Nahlédneme-li závěrem i na výstupy harmonického zkreslení, pár A2 vykazuje citelně zvýšené hodnoty zkreslení kolem 4kHz (vyšší středy). Navzdory tomuto se má mysl téměř exkluzivně soustředila na nesouběh hlasitosti kanálů tohoto kusu, subjektivní vliv zmiňovaného zkreslení jsem tedy vůbec nezaznamenal.
Několikrát jsme již nakousli technické aspekty reprodukce MDR-MA900, pojďme tedy jejich výčet kompletizovat. Z tohoto titulu nelze než navázat po frekvenční charakteristice druhým nejvýznamnějším highlightem těchto sluchátek – prostorovostí zvuku. Sony sice tak úplně nenabízí dimenzionalitu a imaging sluchátek alá HD800/K7xx, v porovnání s běžnými sluchátkovými modely však v tomto segmentu vlivem své specifické konstrukce září. Původně jsem očekával, že budu nadšen především otevřeností a právě dimenzionalitou prostorové složky poslouchané hudby, nakonec však na nich oceňuji především vzdušnost. Sluchátka typu HD558 nebo HD650 se na ně v tomhle ohledu absolutně nechytají (a to i přesto, že z tonálního hlediska příbuznost rozhodně existuje).
Kde bych si však dokázal představit zlepšení je čistota, transparentnost a mikrodetail. Měniče MA900 sice nevykazují žádné slyšitelné známky komprese (významné plus k uvěřitelnosti) a ani rychlostně na tom nejsou nikterak průšvihově, přesto nedokáží – podobně jako většina sluchátek střední třídy – dodat špičkovou dynamiku, průraznost a čistotu zvukového pozadí. Především páry B a A2 pak na mne občas působily nepatrně zrnitě, zatímco A1 vlivem trošku více laidback charakteru nikoliv.
Dodatek:
MA900 vs HD558
Sennheisery HD558 pro mne představují epitom kvalitních sluchátek nižší střední třídy. Když však vedle nich postavím Sony, které se mi podařilo sehnat za identickou cenu 2000 Kč, musím druhým jmenovaným smeknout. MA900 nejsou od HD558 nějak vyloženě kupředu, od všeho však nabízí „o trochu“ či „o něco“ více – o něco lepší míru komfortu vlivem nižšího přítlaku, o trochu přirozenější/referenčnější tonální charakter, o něco vzdušnější a prostorovější prezentaci zvuku, o trochu menší míru zrnitosti na vyšších středech a o něco přirozenější, „nenucenější“ pocit z poslechu. A pokud by vás náhodou zajímala náročnost na zesílení, tak vězte, že MA900 jsou na tom „o trochu“ lépe.
MA900 vs HD650
Souboj s HD650 už tak jednoznačný není. Především musím na úvod zdůraznit, že oba modely definuje velmi podobný tonální charakter. MA900 zaujmou definovanějším prostorem, konkrétnější basovou linkou a lehčím, méně zadušeným projevem v pásmu výšek. HD650 kontrují hlubším basem, o trochu více referenčními středy (jemnost, absence plochosti) a citelně vyšší úrovní mikrodetailu. Rychlostně a mírou zrnitosti jsou na tom oba modely velmi podobně, HD650 však při vysokých hlasitostech vykazují vyšší míru čistoty a homogenity (MA900 se začínají zvukově rozpadat).
Osobně preferuji MA900, neboť ladně kombinují tonální charakter a jemnost HD650tek s prostorovými aspekty HD800vek. Svým způsobem mi zní i nenásilněji, neboť si k dosažení víceméně neutrální tonality v basech na rozdíl od HD650tek nevynucují blokaci basového portu na zadní straně měničů. Mám totiž pocit, že se toto negativně projevuje na přirozenosti výšek a celkové míře transparentnosti Sennheiserů. Navíc si zde sám pro sebe konstatuji, že grafy v současné době nedokáží sluchátka ani zdaleka obsáhnout. Kdybych se jimi totiž řídit exkluzivně měl, určitě bych šáhl po HD650kách a ne MA900.
Navzdory předchozímu se jistě najde početné množství audiofilů (ne-li většina), kteří by na úkor MA900 preferovali právě Sennheisery HD650.
Závěr a diskuze:
V tomto textu jsme na praktickém příkladu rozebrali zajímavý fenomén audiofilního světa - odchylky z výroby mezi vícero kusy stejného modelu sluchátek. Pod pomyslným mikroskopem za tímto účelem skončily tři páry nikterak známých, avšak audiofilními komunitami velmi ceněných Sony MDR-MA900. Dle mého názoru se jednalo o vhodnou volbu, neboť MDR-MA900, jak se v provedené recenzi ukázalo, představují velice solidní střední třídu, a Sony za sebou zároveň jakožto výrobce má veliké renomé a bohatou historii.
Prostřednictvím tohoto článku se snažím poukázat zhruba na toto:
Mnohokrát děkuji Martinovi za zapůjčení jeho Sony MDR-MA900. Doufám, že se jemu i vám můj článek líbil... a snad brzy zase napočtenou!
Dodatek:
MA900 vs HD558
Sennheisery HD558 pro mne představují epitom kvalitních sluchátek nižší střední třídy. Když však vedle nich postavím Sony, které se mi podařilo sehnat za identickou cenu 2000 Kč, musím druhým jmenovaným smeknout. MA900 nejsou od HD558 nějak vyloženě kupředu, od všeho však nabízí „o trochu“ či „o něco“ více – o něco lepší míru komfortu vlivem nižšího přítlaku, o trochu přirozenější/referenčnější tonální charakter, o něco vzdušnější a prostorovější prezentaci zvuku, o trochu menší míru zrnitosti na vyšších středech a o něco přirozenější, „nenucenější“ pocit z poslechu. A pokud by vás náhodou zajímala náročnost na zesílení, tak vězte, že MA900 jsou na tom „o trochu“ lépe.
MA900 vs HD650
Souboj s HD650 už tak jednoznačný není. Především musím na úvod zdůraznit, že oba modely definuje velmi podobný tonální charakter. MA900 zaujmou definovanějším prostorem, konkrétnější basovou linkou a lehčím, méně zadušeným projevem v pásmu výšek. HD650 kontrují hlubším basem, o trochu více referenčními středy (jemnost, absence plochosti) a citelně vyšší úrovní mikrodetailu. Rychlostně a mírou zrnitosti jsou na tom oba modely velmi podobně, HD650 však při vysokých hlasitostech vykazují vyšší míru čistoty a homogenity (MA900 se začínají zvukově rozpadat).
Osobně preferuji MA900, neboť ladně kombinují tonální charakter a jemnost HD650tek s prostorovými aspekty HD800vek. Svým způsobem mi zní i nenásilněji, neboť si k dosažení víceméně neutrální tonality v basech na rozdíl od HD650tek nevynucují blokaci basového portu na zadní straně měničů. Mám totiž pocit, že se toto negativně projevuje na přirozenosti výšek a celkové míře transparentnosti Sennheiserů. Navíc si zde sám pro sebe konstatuji, že grafy v současné době nedokáží sluchátka ani zdaleka obsáhnout. Kdybych se jimi totiž řídit exkluzivně měl, určitě bych šáhl po HD650kách a ne MA900.
Navzdory předchozímu se jistě najde početné množství audiofilů (ne-li většina), kteří by na úkor MA900 preferovali právě Sennheisery HD650.
Závěr a diskuze:
V tomto textu jsme na praktickém příkladu rozebrali zajímavý fenomén audiofilního světa - odchylky z výroby mezi vícero kusy stejného modelu sluchátek. Pod pomyslným mikroskopem za tímto účelem skončily tři páry nikterak známých, avšak audiofilními komunitami velmi ceněných Sony MDR-MA900. Dle mého názoru se jednalo o vhodnou volbu, neboť MDR-MA900, jak se v provedené recenzi ukázalo, představují velice solidní střední třídu, a Sony za sebou zároveň jakožto výrobce má veliké renomé a bohatou historii.
Prostřednictvím tohoto článku se snažím poukázat zhruba na toto:
- Ideální souběh levého a pravého kanálu napříč celým slyšitelným a/nebo konzistentně měřitelným spektrem (v současné době zhruba 20-10000Hz) určitě není ve světě sluchátek samozřejmostí. Z mých dosavadních zkušeností se toho člověk nemusí dočkat ani u ryze high-endových modelů. Doporučuji tedy nezanedbávat možnost si na internetu dohledat různá měření a ověřit si, zda výrobce k párování jednotlivých sluchátkových měničů přistupuje zodpovědně.
- Přesnost channel matchingu se v praxi projeví na subjektivním prožitku posluchače. Způsob a míra však budou samozřejmě odviset od toho, o jaký typ nesouběhu se jedná a o jak zkušeného audiofila se bude jednat. Problematický se mi zdá především konstantní nesouběh o více než decibel (či dva), jež subjektivně ovlivní především rozložení, zaostření a homogenitu prostorové zvukové scény. Čím výraznější nesouběh, tím výraznější defekt. Na druhou stranu, anomálie lokálního frekvenčního charakteru za nikterak zvlášť problematické nepovažuju, pokud se nejedná o ostré špičky či výrazněji slyšitelné rezonance.
- Vlastníků sluchátek s podobně vychýlenou odezvou kanálů jako v případě páru A2 je dle mého názoru "tam venku" mnoho. Jen málokdo však něco podobného skutečně zaregistruje, neboť nám obvykle chybí přímá reference, s kterou stav svých sluchátek srovnávat... a jelikož je nám všem integrován užitečný pomocník jménem mozek. Ten většinou dokáže na podobné situace reagovat a vhodně na ně kompenzovat. Pokud však budete poslouchat dostatečně pozorně, rozdíl uslyšíte.
Mnohokrát děkuji Martinovi za zapůjčení jeho Sony MDR-MA900. Doufám, že se jemu i vám můj článek líbil... a snad brzy zase napočtenou!