Autor: MHOE
Jak jste již nejspíš stačili z novinkové sekce webu zaznamenat, nedávno jsem se stal trvalým autorem Headaudio. První týdny v této funkci se sice nesly v duchu příprav nového designu stránek a práci na zdokonalování sluchátkových měření, do budoucna však ode mne můžete logicky očekávat především samotné články. :-) Jeden jsem již na téma měření napsal, nyní však nastal čas vypustit první regulérní recenzi… A řeknu vám - najít vhodného kandidáta nebyl vlastně vůbec žádný problém! V hlavě se mi totiž rýsoval celý měsíc a půl.
Ano, měsíc a půl… Je tomu totiž přibližně měsíc a půl, co AVmania vydala článek 10 nejlepších sluchátek pro domácí poslech [Vánoce 2014], ze kterého pochází následující citace:
„Osvědčená klasika. Uzavřená sluchátka Sennheiser HD201 od renomovaného výrobce dobře tlumí okolní hluk, jsou pohodlné i při delším poslechu. Hodí se jak na poslechu hudby doma, tak například i na hry a filmy k počítači.
Nabízejí výborný poměr cena/výkon. Basy jsou přiměřené a neunavující, výšky a středy čitelné a vyrovnané, celkový zvuk je vyvážený s dobrou lokalizací prostoru. Zkrátka hodně muziky za málo peněz. I přes nízkou cenu nabízí dobré zpracování a odolnost, takže vám vydrží. Udávaný frekvenční rozsah je 21 Hz až 18 000 Hz, sluchátka váží 165 gramů. Pokud hledáte značková, kvalitní sluchátka za pár stovek, zde jsou.“
Ano, tušíte správně… Tento článek je mojí odpovědí na tyto dva odstavce - přátelsky míněnou. Dovolte mi se tedy (nad citací) ještě jednou uchechtnout, odhodit veškerou předpojatost stranou a pustit se do psaní seriózně míněné recenze. Tak tedy…
Ano, měsíc a půl… Je tomu totiž přibližně měsíc a půl, co AVmania vydala článek 10 nejlepších sluchátek pro domácí poslech [Vánoce 2014], ze kterého pochází následující citace:
„Osvědčená klasika. Uzavřená sluchátka Sennheiser HD201 od renomovaného výrobce dobře tlumí okolní hluk, jsou pohodlné i při delším poslechu. Hodí se jak na poslechu hudby doma, tak například i na hry a filmy k počítači.
Nabízejí výborný poměr cena/výkon. Basy jsou přiměřené a neunavující, výšky a středy čitelné a vyrovnané, celkový zvuk je vyvážený s dobrou lokalizací prostoru. Zkrátka hodně muziky za málo peněz. I přes nízkou cenu nabízí dobré zpracování a odolnost, takže vám vydrží. Udávaný frekvenční rozsah je 21 Hz až 18 000 Hz, sluchátka váží 165 gramů. Pokud hledáte značková, kvalitní sluchátka za pár stovek, zde jsou.“
Ano, tušíte správně… Tento článek je mojí odpovědí na tyto dva odstavce - přátelsky míněnou. Dovolte mi se tedy (nad citací) ještě jednou uchechtnout, odhodit veškerou předpojatost stranou a pustit se do psaní seriózně míněné recenze. Tak tedy…
Fyzický charakter:
Základní specifikaci naleznete na oficiálních stránkách Sennheiseru. Vzhledem k nízké ceně nelze čekat atraktivní balení sluchátek či bohaté příslušenství, tudíž tuto část recenze vynechám a budu se věnovat přímo sluchátkům.
V okamžiku, kdy vám Sennheiser HD201 přistanou do rukou, vás pravděpodobně napadne něco ve smyslu „typické spotřební plasťáky za pár set“. Po chvíli vám však začne docházet, že ta sluchátka v sobě přece jenom mají něco „sennheiserovského“ – plasty jsou totiž solidně tvrzené, tudíž jak hlavový most, tak především mušle působí vcelku bytelným dojmem. Nejsem si jistý, jestli by most vydržel přímé boční prošlápnutí či zasednutí, na běžné používání (včetně popocházení bytem, pohození na křeslo / do kufru auta aj.) však vyhoví.
Mechanismus otočných kloubů, které umožňují natočit mušle vůči uším pro lepší usazení, je sice trochu hlučný, v okamžiku, kdy sluchátka nasadíte na hlavu, však žádné vrzání ani jiný lomoz neuslyšíte. Nastavování délky hlavového mostu je v podstatě bezproblémové – prodlužování či zkracování probíhá formou kroků, do kterých sluchátka jistě docvakávají. Kroky jsou dobře odstupňované, tudíž není problém most na obě strany symetricky od oka prodloužit.
Kabel je zpracován na danou cenu chvalitebně – netrpí paměťovým efektem, nemá vyloženou tendenci se zamotávat, není nikterak těžký a větví se dostatečně nízko pod krkem. Dával bych nejspíš trochu pozor na místa, kde je kabel ukončen 3.5mm jackem stejně jako v místech vchodu do mušlí sluchátek, vzhledem k cenové kategorii to však mohlo být určitě i horší.
Byť nejsem v tomto ohledu kovaný expert, označil bych míru, s jakou HD201 dokáží jakožto uzavřená sluchátka izolovat, za vyloženě podprůměrnou – docela dobře potlačíte hluk stolního počítače nebo utlumíte vlastní hudbu vůči ostatním při nižších hlasitostech, více bych však od nich nečekal. Doporučuju si prohlédnout graf Izolace z InnerFidelity ("Isolation") a případně porovnat s konkurenčními výrobky, pokud je pro vás tento aspekt důležitý.
Především díky velmi nízké váze je komfort při nošení těchto sluchátek na akceptovatelné úrovni. S typickým polstrováním mostu alá Sennheiser bude většina uživatelů spokojená, u náušníků a vůbec způsobu, jakým sluchátka zboku přiléhají k hlavě, už si tak jistý nejsem.
Náušníky jsou nevalné kvality, tudíž se nejspíš nevyhnete pocení, a byť zhruba dokáží obepnout svým vniřním průměrem celé uši, nejsou příliš hluboké, a tedy se pravděpodobně budete při nošení dotýkat jejich dna. To je bohužel celé z tvrdého plastu, proto jsem jeho kontakt s ušima po delší době nepříjemně pociťoval. Krom kvality zpracování a hloubky náušníků mi trochu vadí způsob, jakým sluchátka přiléhají k hlavě – ať otočné kloubky nastavuju jakkoliv, pořád mám pocit, že ergonomicky mají HD201 co dohánět. Pravděpodobně se jedná o souvislost s plytkostí náušníků, kdy sluchátka k hlavě nemohou zkrátka přilehnout zcela přirozeným způsobem. Tady by se hodilo, kdyby byly měniče vůči uším aspoň vykloněny do úhlu, bohužel tomu tak není. Jako malé plus ve spojitosti s náušníky mě napadá fakt, že na rozdíl od typických velurových náušníků od Sennheiseru tyto náušníky nebudou stárnout tak rychle (=> déle udrží svůj původní zvuk).
Sennheiser HD201 nevykazují náročnost na aparaturu – ať už je zapojíte do čehokoliv, budou hrát vlastně pořád stejně… Určitě se však může stát, že pokud budete poslouchat mptrojkové Foo Fighters na světle znějícím výstupu smartphonu (zdravím, Dejve), bude vám jejich zvuk připadat přímo otřesný. Jelikož jim totiž citelně chybí basová složka, nedokáží zastřít výraznou světlost či ostrost zbytku řetězce.
Sennheiser HD201 nevykazují náročnost na aparaturu – ať už je zapojíte do čehokoliv, budou hrát vlastně pořád stejně… Určitě se však může stát, že pokud budete poslouchat mptrojkové Foo Fighters na světle znějícím výstupu smartphonu (zdravím, Dejve), bude vám jejich zvuk připadat přímo otřesný. Jelikož jim totiž citelně chybí basová složka, nedokáží zastřít výraznou světlost či ostrost zbytku řetězce.
Zvukový charakter:
Tonalita, témbr
V předchozím odstavci jsem lehce naťuknul, co od těchto sluchátek očekávat… Ano, nemají příliš mnoho basů (a ano, uvědomuju si, že jsem se tím pro zbytek článku připravil o dobrou polovinu čtenářů ,-) ). Pravda je taková, že při poslechu s těmito Sennheisery se mi okamžitě asocioval zvuk mého nového 2v1, tableto-notebooku Acer Aspire Switch 10. Ano, čtete správně, HD201 bych zhruba přirovnal ke kvalitním dvoukanálovým notebookovým reproduktorům. Pro ty lepší kusy totiž bývají typické vyrovnané středy a vyšší středy, jež dominují nad zbytkem slyšitelného spektra.
Můj zesilovač, Audio-GD SA-31SE, se kterým Hifimany HE-500 kopou jako divé, se sice snaží, avšak jakéhokoliv hlubokého basu se tady člověk zkrátka nedočká… Co hůř, při měřicí proceduře sluchátka v nízkých basech akorát drnčí – HODNĚ drnčí. Střední a vyšší basy sice slyším, ale jen částečně – pod 100Hz je zřetelný pokles, tudíž od těchto sluchátek nečekejte žádnou větší údernost, dynamiku nebo jemnost/vřelost - bas se zde nachází spíš do počtu, "aby se neřeklo".
Dobře, to tedy máme vcelku vyrovnané středy a vyšší středy, avšak znatelně chybějící bas. Jak si HD201 stojí v reprodukci výšek? Zde bych se odkázal na naměřený frekvenční graf…
…na němž lze pozorovat výraznou utlumenost v pásmu 12-20 kHz, což koreluje s tím, co slyším – skutečně se jedná o sluchátka, která extrémy slyšitelného frekvenčního spektra (basy, nyní nejvyšší výšky) hodně špatně reprodukují, tudíž v jejich projevu neočekávejte žádnou markantní vzdušnost nebo dynamičnost. Ještě podstatnější je však komentář k pásmu 7-12khz. Sennheisery kladou silný důraz na zhruba 7-10khz pásmo, což způsobuje, že jejich na středy orientovaný zvuk dostává specifické „plasticko-cinkavé“ zabarvení a světlost. Tento důraz kupodivu nepůsobí ostře nebo únavně, jen je zkrátka citelně slyšet a dodává sluchátkům specifický témbr.
Technická specifika zvuku
Co se týče techničtějších aspektů zvuku, dlouhý post-ringing na grafu impulzní odezvy (viditelná i nad 3 ms!) stejně jako obrovský hřeben kolem 1.7khz (doprovázený dalšími při cca 3.5, 5.5 a 8khz) na waterfall (CSD) diagramu indikují, že akusticky na tom HD201ky nejsou příliš dobře – to je ovšem evidentní již při pohledu do nitra mušlí, kde je k vidění jen plast. Bez jakékoliv snahy o tlumení rezonancí, natož jejich předejití.
Technická specifika zvuku
Co se týče techničtějších aspektů zvuku, dlouhý post-ringing na grafu impulzní odezvy (viditelná i nad 3 ms!) stejně jako obrovský hřeben kolem 1.7khz (doprovázený dalšími při cca 3.5, 5.5 a 8khz) na waterfall (CSD) diagramu indikují, že akusticky na tom HD201ky nejsou příliš dobře – to je ovšem evidentní již při pohledu do nitra mušlí, kde je k vidění jen plast. Bez jakékoliv snahy o tlumení rezonancí, natož jejich předejití.
Při poslechu se toto, spolu s vysokými hodnotami zkreslení, projevuje především všudypřítomnou „dutostí“ a „plochostí“ zvuku stejně jako zjevnými problémy s realistickým podáním jakýchkoliv dozvuků v hudebním materiálu. Vokály nezní nijak ostře či nepříjemně, ale zřetelně jim chybí dynamika. Když se člověk zaposlouchá pozorněji do činelů bicích, tak zjistí, že vlastně neslyší činely, ale spíš jakési generické řinčení. Nástroje jako jsou housle nebo dudy mě na HD201kách bohužel docela iritovaly, protože byly reprodukovány nerealisticky ploše. Při sólo pianu jsem často nabýval dojmu, že poslouchám spíš nějaký dvdrip koncertu s mp3 stopou, stažený z uložta – slyšitelně horší dozvuky oproti kvalitnějším sluchátkům (HD558, K712 Pro, HE500) stejně jako naprosto nedostatečný bas mi bohužel kazily radost z poslechu. Když však uvážím, jak moc zkreslený tento bas je (má pokusná měření distorze ukazují extrémní nárůst hodnot směrem do basů), je možná dobře, že není slyšet víc.
Sluchátka na mne zprvu vytvářela falešný dojem detailnosti (vzhledem k povaze jejich frekvenční odezvy), při pozorném poslechu se však ukázalo, že naprosto selhávají ve vykreslování jakýchkoliv jemných nuancí. I přes absenci vyššího rozlišení určitě nezní zahuhlaně nebo extrémně zastřeně, jenže výše zmíněné technické problémy podle mě přispívají ke specifickému témbru, který spolu s nedostatečně vyrovnanou tonalitou dotváří pocit neautenticity, kterého se s HD201 nemohu zbavit.
Sluchátka na mne zprvu vytvářela falešný dojem detailnosti (vzhledem k povaze jejich frekvenční odezvy), při pozorném poslechu se však ukázalo, že naprosto selhávají ve vykreslování jakýchkoliv jemných nuancí. I přes absenci vyššího rozlišení určitě nezní zahuhlaně nebo extrémně zastřeně, jenže výše zmíněné technické problémy podle mě přispívají ke specifickému témbru, který spolu s nedostatečně vyrovnanou tonalitou dotváří pocit neautenticity, kterého se s HD201 nemohu zbavit.
Dostáváme se k poslední části hodnocení – vjemu prostorovosti a pocitu otevřenosti. Prostor do šířky není sice úžasný, není však ani vyloženě špatný. Sluchátka ovšem absolutně nedokáží projektovat zvuk do hloubky, hrají tudíž zcela a naprosto uvnitř vaší hlavy. Přesnost pozicování jednotlivých zvuků je z tohoto titulu spíše nepodstatná. Pozitivní zprávou však pro mě osobně je zjištění, že vzhledem k špatnému těsnění (o čemž už byla řeč v souvislosti s jejich podprůměrnou schopností izolovat) Sennheisery nezní příliš uzavřeně. Prostorovost tedy není nijak úžasná, onen přirozený pocit otevřenosti zvuku zde na druhou stranu není přehnaně potlačen.
Závěr a diskuze:
Sennheiser HD201 představují levná sluchátka, která mne docela mile překvapila ucházející bytelností své konstrukce stejně jako zpracováním kabelu a hlavového mostu. Do jisté míry se v nich tedy sice promítla německá preciznost, bohužel velmi nekvalitní náušníky a s nimi související usazení sluchátek na hlavě pro mě veškeré klady spíše smazaly.
Jejich zvuk bych shrnul takto – tonálně značně orientovaná na středy a vyšší středy, s témbrem ovlivněným důrazem kolem 7-10khz a početnými technickými nedostatky. Sluchátka by se vlivem zhruba vyrovnaného pásma 100 - 4000Hz dala subjektivně označit za "v základu neutrálně znějící", nádech kombinované plastičnosti, cinkavosti a dutosti stejně jako všudypřítomná plochost zvuku však celkový požitek z poslechu citelně sráží dolů. Vjem prostorovosti by mohl být jistě horší (byť i lepší) a míra otevřenosti (na úkor schopnosti izolovat) mne uspokojila.
Jak si tedy tuto konfrontaci s popisem zveřejněným v článku na AVmanii vyložit? I přes veškeré své námitky uznávám, že se jedná o použitelná sluchátka… Z pohledu lidí, kteří nutně nevyžadují neutrální nebo zvýrazněnou reprodukci basů, bych možná v relaci s jejich nízkou cenou zaměnil použitelná za dobrá.
Popravdě však nerozumím tomu, proč:
Závěr, ke kterému jsem se chtěl dostat, je tedy ten, že doporučení zrovna těchto konkrétních sluchátek příliš nerozumím… Nedává mi příliš smysl ze subjektivních a ani těch objektivnějších kritérií, které jsem zmínil ve dvou bodech výše. Tento podotek je však míněn v zcela přátelském duchu – věřím, že příští rok bude výběr na AVmanii lepší. Howgh!
Díky Dejvovi za laskavé zapůjčení svých Sennheiser HD201 k recenzi. ,-)
Díky všem, kteří dočetli až do konce. :-)
Závěr a diskuze:
Sennheiser HD201 představují levná sluchátka, která mne docela mile překvapila ucházející bytelností své konstrukce stejně jako zpracováním kabelu a hlavového mostu. Do jisté míry se v nich tedy sice promítla německá preciznost, bohužel velmi nekvalitní náušníky a s nimi související usazení sluchátek na hlavě pro mě veškeré klady spíše smazaly.
Jejich zvuk bych shrnul takto – tonálně značně orientovaná na středy a vyšší středy, s témbrem ovlivněným důrazem kolem 7-10khz a početnými technickými nedostatky. Sluchátka by se vlivem zhruba vyrovnaného pásma 100 - 4000Hz dala subjektivně označit za "v základu neutrálně znějící", nádech kombinované plastičnosti, cinkavosti a dutosti stejně jako všudypřítomná plochost zvuku však celkový požitek z poslechu citelně sráží dolů. Vjem prostorovosti by mohl být jistě horší (byť i lepší) a míra otevřenosti (na úkor schopnosti izolovat) mne uspokojila.
Jak si tedy tuto konfrontaci s popisem zveřejněným v článku na AVmanii vyložit? I přes veškeré své námitky uznávám, že se jedná o použitelná sluchátka… Z pohledu lidí, kteří nutně nevyžadují neutrální nebo zvýrazněnou reprodukci basů, bych možná v relaci s jejich nízkou cenou zaměnil použitelná za dobrá.
Popravdě však nerozumím tomu, proč:
- doporučovat uzavřená sluchátka, která příliš neizolují.
- doporučovat sluchátka ze spotřební cenové kategorie, která zahrají basy velmi limitovaným způsobem.
Závěr, ke kterému jsem se chtěl dostat, je tedy ten, že doporučení zrovna těchto konkrétních sluchátek příliš nerozumím… Nedává mi příliš smysl ze subjektivních a ani těch objektivnějších kritérií, které jsem zmínil ve dvou bodech výše. Tento podotek je však míněn v zcela přátelském duchu – věřím, že příští rok bude výběr na AVmanii lepší. Howgh!
Díky Dejvovi za laskavé zapůjčení svých Sennheiser HD201 k recenzi. ,-)
Díky všem, kteří dočetli až do konce. :-)