Autor: MHOE
Poslední aktualizace: 07/04/2015
Mé poslední články se tematicky točily kolem circumaurálních modelů audiofilních kvalit. Zabýval jsem se jak recenzováním, tak snahou o zdokumentování svých snah o jejich modifikování a pochopení některých teoretických zákonitostí. Nyní je však čas se posunout trochu jinam – k uzavřeným on-ear sluchátkům konzumerské třídy.
Tento článek se tedy bude točit kolem konkrétních dynamických sluchátek, Creative Hitz WP-380, jež mi byly krátkodobě zapůjčený mým kamarádem Davidem. Jedná se, jak již bylo předestřeno, o on-ear model, schopný funkce jak v aktivním (bluetooth, bezdrátovém), tak pasivním (ryze analogovém, drátovém) režimu. Pokusím se čtenářům přiblížit svůj názor na ně skrze klasickou recenzi, notnou část textu však věnuji demonstraci úskalí, které mohou on-ear sluchátka jako taková vlastníkům přinést – výraznou variabilitu reprodukce v závislosti na způsobu usazení.
Mé poslední články se tematicky točily kolem circumaurálních modelů audiofilních kvalit. Zabýval jsem se jak recenzováním, tak snahou o zdokumentování svých snah o jejich modifikování a pochopení některých teoretických zákonitostí. Nyní je však čas se posunout trochu jinam – k uzavřeným on-ear sluchátkům konzumerské třídy.
Tento článek se tedy bude točit kolem konkrétních dynamických sluchátek, Creative Hitz WP-380, jež mi byly krátkodobě zapůjčený mým kamarádem Davidem. Jedná se, jak již bylo předestřeno, o on-ear model, schopný funkce jak v aktivním (bluetooth, bezdrátovém), tak pasivním (ryze analogovém, drátovém) režimu. Pokusím se čtenářům přiblížit svůj názor na ně skrze klasickou recenzi, notnou část textu však věnuji demonstraci úskalí, které mohou on-ear sluchátka jako taková vlastníkům přinést – výraznou variabilitu reprodukce v závislosti na způsobu usazení.
Fyzický charakter:
Ke sluchátkům jsem od Davida neobdržel nic víc než původní analogový kabel, tudíž vás ve věci základní specifikace a příslušenství odkážu na oficiální webovou prezentaci výrobce. Jen pro orientaci – cena tohoto produktu se v tuto chvíli pohybuje kolem 2000 kč.
Creative Hitz WP-380 mne již na „první dobrou“ nezaujaly poměrně vrzající náturou, což se negativně projeví právě při poslechu – každý výraznější pohyb hlavou totiž může vyvolat krátkou, avšak slyšitelnou odezvu konstrukce. Bylo mi řečeno, že v původním stavu tímto defektem sluchátka netrpěla, to mne však, vzhledem k jejich ryze přenosnému charakteru, klidem příliš nenaplňuje. Stejně tak bych mírně vyčetl, že stříbrný povrch spojovací části mezi hlavovým mostem a mušlemi může být nešetrnějším zacházením viditelně poškrábán… a že označení levé a pravé mušle není na vnitřní straně mostu vyvedeno dostatečně kontrastním způsobem. Do třetice, kvuliva cenovce tak trochu očekávaně, se mi pak příliš nepozdávají non-angled náušníky z laciné koženky, jež mají tendenci se při delším poslechu nepříjemně zahřívat.
Krom těchto negativ však on-eary splňují svoji očekávanou funkci – konstrukce je řešena poměrně kompaktně, s plně vyklonitelnými mušlemi a vyměnitelným, 3.5mm sluchátkovým kabelem, který do sluchátek vchází (skrze 2.5mm konektor) pouze na jedné straně. Kabel mne potěšil svým plochým designem, kratší délkou a nehladkým povrchem pro snížení mikrofoničnosti nebo zamotávání. Polstrování hlavového mostu by mohlo být z pohledu vícehodinového poslechu trochu lepší a vůle mechanismu jeho nastavování trochu nižší, v zásadě si však nestěžuji – i proto, že jsou to sluchátka lehká a určená pro ryze portable užití. Kdybych měl zhodnotit celkovou míru komfortu, řekl bych, že právě pro portable poslech spíše kratšího rázu se hodí, v případě domácích aplikací bych však volil jinde – on-ear sluchátka nejspíš nikdy nebudou tak pohodlná, jako prostorné over-ear modely.
S WP-380 můžete poslouchat nejen ve standardním pasivním módu, ale rovněž přes bluetooth rozhraní. Jeho funkčnost se ukázala být na mém Fonepadu bezchybná – rychle spárováno, okamžité přehrávání. V tomto bezdrátovém režimu navíc k vyššímu uživatelskému komfortu dopomůžou tlačítka na jedné z mušlí - pro nastavení hlasitosti, přehrávané skladby, případně přijetí/ukončení hovoru (včetně jeho vedení skrze vestavěný mikrofon). Tento aktivní mód však logicky limituje výdrž interní baterie, kterou bych tipoval na zhruba 10 hodin.
I přes svoji uzavřenou konstrukci sluchátka nenabízí nijak úžasnou míru izolace – svoji základní funkci doma i v méně rušném venkovním prostředí splní, pro cestování dopravou či potřebu absolutního odizolování se od okolí bych raději volil špuntová nebo active cancelling sluchátka (WP-380 nemají vestavěn žádný digitální processing zvuku). Náročnost na zbytek řetězce pak odpovídá jejich cílovce – vybudíte je z čehokoliv a budou znít, především vzhledem ke své tonalitě a technické spíše-nekompetentnosti, pokaždé velmi podobně.
K mému překvapení však ne zcela shodně – na Fonepadu mi připadala, v porovnání s desktopovým řetězcem, trošku více „plochá“ až umělá, s méně expanzivní prostorovostí. Na druhou stranu, když jsem se pokoušel o srovnání poslechového rozdílu mezi drátovým a bezdrátovým přenosem signálu ze zmíněného androidího phabletu, celkové nuance se již zdály být minimální (byť ano, v bezdrátovém režimu zněla ještě o trošku uměleji). I z tohoto titulu si tedy myslím, že řešit nutně aptX/AAC kodeky pro teoreticky vyšší kvalitu přenosu (i přesto, že WP-380 tuto podporu má) je v této kvalitativní kategorii takřka bezpředmětné – spíše volte kvalitní softwarový player, poslouchejte hudbu v dobré kvalitě a nečekejte od bluetooth sluchátek za 2 tisíce zázraky.
To už jsem však trochu předběhl čas…
Zvukový charakter:
Úspěšně jsme se prodrali k nejspíš nejdůležitější, avšak v případě těchto Creative sluchátek rovněž nejnáročnější části recenze – hodnocení zvuku. Když se totiž podíváte např. na frekvenční grafy níže (především na oranžovou a zlatě zbarvenou křivku levého kanálu), uvidíte extrémní variabilitu odezvy. Toto je něco, s čím jsem se dosud nesetkal – téměř jakkoliv odlišný způsob usazení Creativů na mých uších způsobil na mnohých výstupních grafech evidentní odchylky. Pokud to vztáhnu zpět na frekvenční odezvu, zjednodušeně řešeno se vám tedy může dostat nabasovaného, tonálně velmi zhruba neutrálního nebo dokonce co do basů chudého zvuku. Zní to děsivě? Zní to úžasně? Pojďme to nějak rozseknout…
Frekvenční charakteristika levého kanálu při různém způsobu usazení sluchátek na hlavě. Rozsah, který je na grafu vymezen oranžovou a zlatou křivkou, zhruba definuje očekávatelnou/běžnou variabilitu tonality v závislosti na usazení s tím, že ta oranžová reprezentuje ideální/cílovou odezvu. Bílá křivka pak pro zajímavost ukazuje, jak při evidentně nepřirozeném vychýlení z ideální pozice můžete tonalitu alterovat ještě extrémnějším způsobem.
Frekvenční charakteristika pravého kanálu při různém způsobu usazení sluchátek na hlavě. Z nějakého záhadného důvodu pro mě bylo, na rozdíl od levého ucha, prakticky nemožné replikovat alespoň zhruba totožnou odezvu od 600 Hz dolů dvakrát za sebou – možná je na vině specifický tvar mého ucha nebo nešikovnost? Jako referenční každopádně považujte spíš graf levého kanálu a tento považujte pouze za demonstraci horšího souběhu mezi oběma měniči (L vs R).
Tonalita, témbr
V případě, že tyto on-eary usadíte do zhruba ideální pozice, zajišťující dobrou míru těsnění v prostoru mezi náušníky a vnějším uchem, uslyšíte nabasovanou reprodukci – viz oranžová křivka frekvenčního grafu pro levý kanál. Může se samozřejmě stát, že minimálně na jedno z obou uší občas WP-380ky nenasadíte zcela ideálně, váš mozek však dokáže vzniklý nesouběh menšího rázu automaticky vykompenzovat. To bude v praxi platit jak pro pásmo basů až středů (cca od 600 Hz níže), tak pro nerovnoměrnosti ve výškovém pásmu (od zhruba 6 kHz výše). Pokud však budete Creativy cíleně nosit s odlišným než ideálním usazením (což pocitově poznáte), variaci ve výsledném zvuku (i mezi levou a pravou stranou) rozhodně uslyšíte…
Do jisté míry se tohoto jevu dá využít při hledání nejlepšího zvuku, samozřejmě však musíte ve stejném okamžiku počítat s možnými výchylkami komfortu nošení. Můj subjektivní popis Creativů se každopádně bude točit kolem jejich „referenčního“ charakteru – viz oranžově zbarvené grafy levého kanálu. Tyto v praxi reprezentují pasivní mód, se zhruba ideálním usazením na hlavě. Když jsem se o těchto sluchátkách bavil přímo s Davidem, zmiňoval mi, že mají podle něj až příliš mnoho basů (oproti neutrálu) – to by sedělo právě se vzpomínanou oranžovou frekvenční křivkou.
Basy tedy tvoří dominantu zvuku těchto on-earů… Jejich množstvím WP-380ky nepochybně spadají do basshead kategorie. To však, možná trochu nečekaně, nepovažuji za zápor – ba naopak. Ptáte se, jak je možné, že tato slova čtete z „pera“ ryzího audiofila, obdivujícího zvuk Sennheiserů HD800? Napadají mne hned dva důvody, proč na to takto nahlížím:
- Viscerálnost: Zvuk těchto sluchátek je občas opravdu „cítit“ v těle, což ve vás dokáže velmi snadno vybudit pocit uspokojení z poslechu - vysvětluji si to tím, že množství basů vzrůstá směrem do nejnižšího slyšitelného spektra, což eliminuje typickou, otravnou středobasovou předucanost mnohých sluchátek a přináší místo ní stále alespoň rámcově uvěřitelnou plnost podkresu, a zároveň mohutný "kick".
- Kompenzace technických nedostatků: Chcete jednoduchý recept, jak designovat levná sluchátka, jež nebudou znít nesnesitelně? Přidejte velkou porci basů, abyste přebili jakékoliv technické nebo tonální nedostatky od středních frekvencí směrem nahoru.
Když odhlédnu od basové složky, zbytek slyšitelného frekvenčního spektra se zdá být tak nějak do počtu – „neobtěžuje“ je v tomto případě dobře pasující popis. Subjektivně slyším zhruba U-shaped zvuk – s výraznými basy a do jisté míry i nižšími výškami, což společně dotváří temnější až zahuhlanější prezentaci o mírně plasticko-cinkavém témbru. V tomto ohledu mi Creativy připomínají „HD201 s dostatkem basů“. Ono když WP-380 zkusíte znatelně vychýlit z ideální pozice na uších (viz bílá frekvenční křivka výše), skutečně není až tak složité se k asociaci s HD201 dobrat. Oproti Sennheiserům mají mimochodem ještě jednu výhodu – alespoň použitelné množství vzdušnosti. Abych však nebyl k HD201kám přespříliš kritický – důležité pásmo od vyšších basů až po vyšší středy mají slyšitelně rovnější, přirozenějši.
Z frekvenčního grafu by člověk očekával tendenci k uřvanosti vokálů alá AKG x7xx, nic podobného se zde však nekoná – nejspíš proto, že CSD kolem 2 kHz vypadají poměrně čistě, stejně tak i grafy zkreslení. Přesto mne při poslechu ženských vokálů (Kim Wilde - You Keep Me Hangin' On) napadlo, že by v okamžiku absence tak výrazných basů mohly někdy působit až příliš výrazně. Rovněž by se dala vzhledem k důrazu na nižších výškách očekávat určitá sykavost, basy však na toto zcela kompenzují. Čemu se ale i přes bohatou basovou složku zcela nevyhnete, je zmíněný plasticko-cinkavý témbr mírného rázu. Upřímně si však myslím, že pro trh a účel, kterému jsou WP-380 určeny, toto nebude hrát vůbec žádnou roli.
Waterfall diagram levého kanálu při různém způsobu usazení sluchátek na hlavě. Situace ve vyšších středech není z pohledu rezonancí zrovna ideální, mohutné množství déle doznívajících basů to však zcela přebíjí. V praxi tedy uslyšíte maximálně to, co byste si odvodili i bez grafů – že WP-380ky zkrátka nepodají pásmo vyšších středů až výšek čistě a věrohodně. V ryze akademické rovině je pak s podivem, že rezonování kolem 6 kHz ustupuje v závislosti na tom, jak špatně/neideálně si sluchátka nasadíte.
Během hodnocení tonality a témbru na jednotlivých skladbách mě překvapilo především to, že občas Creativy zahrály hůře, i když teoreticky mohly zazářit (Icon for Hire – Theater, Ephixa – Lost Woods, Insomnium – Through the shadows), zatímco jindy zahrály naopak až nečekaně dobře (LOTR – The Shire, Greg Joy - Rakes of Kildare / Swallow's Nest, E. Power Biggs - Bach's Toccata and Fugue in F major). Měla to být kvalitní sluchátka pro moderní elektrifikované žánry, osobně mi přitom sedla především při těch akustických. Je to pro mě doteď tak trochu záhada – tahle „inverzně schizofrenní“ tonalita. :-)
Technické aspekty zvuku
U Creativů nemohu začít opět jinak než pásmem basů. Hlavním problémem (nebo fíčurou?) není až tolik zkreslení, nýbrž spojení jejich velkého objemu a souvisejících delších dozvuků, což šlo krásně slyšet u dubstepu (Ephixa - Lost Woods) nebo basovém podkresu LOTR – The Shire. Lze to poměrně přesvědčivě demonstrovat už na spektrogramech níže, kde můžeme spatřit nesourodé chování mezi 200-400 Hz (vyšší basy až nižší středy), následované velmi dlouhým dozvukem basů nejhlubších. V praxi se to projeví především tak, jak již bylo popsáno – basy budou natolik přítomné, že dokáží subjektivně přebít/potlačit ostatní technické problémy, u jiných sluchátek způsobující nepříjemnou ostrost či zrnitost. U zmíněného dubstepu uslyšíte horší rychlost a kontrolovanost již v samotném úvodu. Během LOTR skladby byla zároveň slyšena tendence k neautentickému rezonování. Na druhou stranu však Creativům nechybí hloubka, viscerálnost nebo údernost a neevokují mi svou typologií něco jako HD650 (jejichž devízou v basech jest podle mého názoru snad leda to, že objemem nechybí). Ono je na grafech levého kanálu vidět, že se situace s frekvenčním úbytkem basů výrazně lepší – problém zde vidím kolem a kolem skutečně hlavně v tom množství, v tonální prezenci.
Spektrogram levého kanálu při různém způsobu usazení sluchátek na hlavě. Výrazná rezonance se u druhého kanálu sice neobjevuje, pásmo mezi 200-400 Hz však ani tak není zcela čisté a může mít svůj vliv na mnou slyšené rezonování. Zároveň je vidět, jak se výrazné množství basů projevuje logicky delším dozvukem pod 40 Hz oproti normálnímu stavu (< 100 ms). Toto může indikovat určitou zahuhlanost sluchátek. S méně optimálním pozicováním dochází, v souvislosti s celkovým úbytkem množství basů, ke zlepšení situace – toto však kupodivu zcela neplatí pro pravý kanál (viz níže).
Spektrogram pravého kanálu. Situace je totožná jako u levé strany, absentuje však výrazná rezonance kolem 275 Hz. Situace mezi 40-400 Hz vypadá zhruba totožně pro VŠECHNA měření pravého kanálu (viditelná na frekvenčním grafu výše), zatímco u kanálu levého (viz výše) došlo v tomto pásmu ke zlepšení při méně optimálním usazením na hlavě – zvláštní.
Ke zbytku spektra mám ve svých poznámkách zmíněnu především určitou umělost a zastřenost, což opět není nic překvapivého – stačí se podívat na CSD nebo THD grafy od přibližně 3 kHz výše a snadno si odvodíte, že z pohledu parametrů jako je čistota zvuku nebo mikrodetailnost nelze čekat nic víc než podprůměr. Makrodetailem ale, z pohledu konzumenta nebo obecně nekritického posluchače, WP-380ky vyhoví. Se vším již vyřčeným tak nějak automaticky souvisí fakt, že tyto on-eary rozhodně budou odpouštět horším nahrávkám – někdy sice může reprodukce postrádat dynamiku, určitě se však vyhnete čemukoliv jinak nepříjemnému. Jsou to dobrá konzumerská sluchátka pro pohodový, nekonfliktní poslech.
Prostorovost a schopnost v něm jednotlivé zvuky přesně lokalizovat není i přes on-ear konstrukci sluchátek kupodivu průšvihová – naopak se dá říct, že z pohledu běžného poslechu uspokojí. Stejně tak mě, i přes plně uzavřený design, vcelku uspokojila míra otevřenosti zvuku, nepochybně související se spíše průměrnou schopností izolovat.
V porovnání s HD201
Jak již bylo naznačeno, WP-380 mi připadají zhruba jako „HD201 s dostatkem basů a přidanou vzdušností“. HD201 sice rozhodně mají rovnější střední pásmo a nabízí o trochu do šířky expanzivnější prostor či nepatrně lepší otevřenost, ve finále bych však určitě volil WP-380, protože zkrátka zahrají basy a HD201 prakticky ne. Z pohledu ryze technického si však oba modely stojí zhruba stejně.
V porovnání s HD558
HD558 sice mohou běžné posluchače svojí puritánskou tonalitou nudit (oproti WP-380 mohou znít až jakoby „bez života“, mdle), přesto není sporu, že se jedná o technicky kvalitnější sluchátka. Toto se projeví především ve výrazně lepší prostorovosti, ambientnosti a otevřenosti zvuku. Především vzhledem k angled konstrukci pak nabízí lepší pozicování jednotlivých zvuků ve scéně. Rovněž lze poměrně dobře slyšet nižší míru zkreslení. Basy pak nevykazují žádné slyšitelné rezonance. Stavět vedle sebe tato dvoje sluchátka ale není zcela na místě – jednak se bavíme o rozdílné konstrukci a způsobu využití, jednak i o odlišné cenové kategorii. Spousta lidí se navíc bude klonit vyloženě na stranu jednoho či druhého modelu jen na základě preferované tonality, bez ohledu na technickou kvalitu reprodukce.
On-ear vs over-ear sluchátka (vliv usazení na reprodukci):
V recenzi Creative WP-380 bylo poměrně často naráženo na výraznou variabilitu měření v závislosti na jejich usazení. Vzhledem k tomu, že se tato variabilita nejvíce projevila ve frekvenční odezvě, bude příhodné právě tyto výstupy použít pro srovnání on-ear a over-ear sluchátek z pohledu závislosti jejich zvuku na způsobu usazení.
Prohlédněte si tedy znovu příslušný graf pro WP-380:
Nyní porovnejme WP-380 s poměrně typickým zástupcem over-ear dynamických sluchátek – AKG K712 Pro:
Na frekvenčním grafu výše lze, při porovnání s WP-380, vypozorovat poměrně jasný pattern – oboje dynamická sluchátka sice vykazují alterace odezvy od vyšších středů nahoru, plnohodnotně circumaurální/over-ear design AKGček však můžeme označit za superiózní s ohledem na nijak netknuté pásmo pod 1 kHz.
Pozn.: "Plnohodnotně circumaurální" píši proto, že v případě pokusů o co největší kompakci/miniaturizaci circumaurálního designu (za účelem dosažení alespoň částečně přenositelnosti sluchátek) tato zmiňovaná výhoda oproti on-earům může přestat platit. Vzniká pak určitý hybrid, který na tom sice není tak hrozně jako typické on-eary, bohužel však v basech nedosahuje ani konzistence opravdových circumaurálů. Viz NAD Viso HP50:
Frekvenční charakteristika "pseudocircumaurálních" dynamických sluchátek NAD Viso HP50 (původní stav) při různém způsobu usazení sluchátek na hlavě. Variabilita do basů sice v porovnání s on-eary poklesla, stále však, na rozdíl od plnohodnotných over-earů, existuje. Na druhou stranu, HP50 oproti K712 Pro vykazují menší odchylky ve vyšších středech až výškách - především díky menšímu vnitřnímu průměru náušníků = menšímu rozpětí, v rámci kterého může člověk sluchátky na hlavě pohybovat.
Chování alá AKG K712 Pro považuji v rámci over-ear sluchátek za typické. Proč tomu tak je? Odpověď již byla defacto položena v závěrečné části mého předchozího článku:
- Variabilita od vyšších středů nahoru souvisí přímo s dynamickým charakterem měničů, který ze své fyzické podstaty nedokáže ideálně pokrýt příliš velký rádius. Jinak řečeno, tzv. sweetspot, v rámci kterého se vám dostane ideální odezvy, bude u dynamických měničů malý a je s tím nutno obecně počítat.
- Co se stabilní odezvy v basech až středech týče, odpověď se také vyloženě nabízí – circumaurální sluchátka zcela obepínají uši a jejich náušníky zpravidla dokáží velmi dobře přilnout k tváři, zatímco on-ear sluchátka nasazujete přímo na vnější ucho, jehož tvarování představuje nesrovnatelně komplikovanější záležitost. Slyšel jsem sice něco málo o budoucích gelových on-ear „náušnících“, jenž mají potíže s alterací basů vyřešit, v tuto chvíli se však musíme smířit se zmiňovanými kompromisy.
A nebo se zkrátka můžete, stejně jako já, v rámci tohoto hobby zaměřovat především na over-ear sluchátka… Ta totiž v některých izolovaných případech dokáží stabilně reprodukovat i pásmo od vyšších středů nahoru:
Frekvenční odezva Hifiman HE-500 totiž skutečně vypadá až neuvěřitelně invariantně. Otázka se opět nabízí - Proč? Minimálně ze dvou důvodů:
- Planárně magnetický design – velký orthodynamický měnič „rovinného“ tvaru bude v tomto ohledu sám o sobě superiózní oproti typicky menšímu, kónicky-tvarovanému dynamickému měniči (částečně viz předchozí odstavec).
- Specifická konstrukce – Hifiman oproti konkurenčním planárně-magnetickým produktům nabízí i lépe řešené magnety měniče (potažmo prostor mezi membránou měniče a vaším uchem). Porovnejte si např. design Audeze (otvory formující úzký obdélník) a Hifiman (otvory formující kruh v ploše téměř celé membrány měniče)… A možná vám bude jasnější, proč při pohybu sluchátky na hlavě získáte v případě Hifiman řady stabilnější frekvenční odezvu.
Demonstraci na Hifiman HE-500 však určitě nepovažujte za standard – povětšinou se v praxi setkáte s chováním alá K712 Pro či Viso HP50.
Závěr a diskuze:
V tomto textu jsme se zabývali uzavřenými dynamickými on-ear sluchátky s vestavěnou bluetooth technologií, Creative Hitz WP-380. Jedná se o produkt cílený na běžné konzumenty, kterým z pohledu zpracování a funkce víceméně splní jejich očekávání. Zvuk bych popsal zkráceně takto: Subjektivně slyším zhruba U-shaped tonalitu – s výraznými basy a do jisté míry i nižšími výškami, což společně dotváří temnější až zahuhlanější prezentaci o mírně plasticko-cinkavém témbru. Basy s rostoucí přítomností do nejhlubších frekvencí zde zcela dominují, zbytek slyšitelného pásma je zde dle mého názoru spíš do počtu. Technicky trpí především nedostatkem čistoty a částečně i dynamiky, na druhou stranu nevykazují ostrost nebo zrnitost, tudíž vyhoví i těm nejhorším nahrávkám. Prostorové charakteristiky nezaujmou, avšak ani vyloženě nezklamou.
I přes veškeré své výtky musím uznat, že se mi zvuk Creative Hitz WP-380 líbil – pro pohodový, nekonfliktní poslech v drátovém i bezdrátovém režimu možná až překonaly má očekávání. Když vezmu v potaz, že za cenu 2000 kč dostanete nejen klasická drátová sluchátka, ale rovněž bezdrátový bluetooth režim s podporou aptX, remote ovládáním, voláním a zároveň absencí jakýchkoliv DSP „kurvítek“ kvality reprodukce, nezní mi to zas až tak špatně. Na druhou stranu v této sféře nejsem vyloženě kovaný, tudíž mohu vycházet pouze ze svých limitovaných zkušeností a konstatovat, že tyto on-eary bych subjektivně hodnotil lépe než něco jako Sennheiser HD201, AKG K77 či Sony MDR-XD200. Pokud ale jen trochu můžete, volte pro dosažení co nejlepší zvukové kvality spíše z ranku prověřených špuntových sluchátek, která jsou v této cenové relaci jen těžko k poražení.
V souvislosti s Creativy byl demonstrován jeden zajímavý jev, pravděpodobně univerzálně spjatý s on-ear designem – významná variabilita zvuku v závislosti na usazení sluchátek na uších. Především na frekvenčních grafech lze v rámci slyšitelného pásma vypozorovat i 20+ dB rozdíly, což nelze označit jinak než za „extrémní“. Podobně i CSD a spektrogramy na tuto variabilitu částečně až významně ukazují. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že při očekávaném způsobu používání sluchátek se tyto variace nijak zásadně neprojeví. A to proto, že:
- V případě relativně menších odchylek tonálního charakteru, způsobených nechtěně alterovaným usazením, zafunguje automatická kompenzace/přizpůsobení se ze strany našeho mozku.
- Vzhledem k ryze basovému a kvalitou spíše nekompetentnímu zvuku zůstane jakákoliv výraznější odchylka technického rázu našim uším skryta.
Ve chvíli, kdy si nedáte pozor nebo se budete záměrně snažit on-eary vychylovat z jejich ideální pozice, však bude docházet ke slyšitelným alteracím – a to především frekvenční odezvy v basech. Pokud se tomuto jevu chcete za každou cenu vyhnout, volte raději over-ear sluchátka, jež nabídnout stabilní tonalitu nejen od 1 kHz dolů, ale v některých konkrétních případech i od 1 kHz nahoru.
Chtěl bych mnohokrát poděkovat Davidovi za zapůjčení sluchátek k recenzi. Stejně tak díky všem ostatním, kteří dočetli až do konce!